Recenze (1 852)
Moojeokja (2010)
Zbytečný remake, který kupodivu selhává tam, kde jsou běžně Jihokorejci nejsilnější - v melodramatu...Pouhá ubrečenost, naprostá divácká odtažitost od postav, nulové tempo a zmatený scénář nevyváží ani počet vystřílených kulek...
Pohádka o putování (1982)
Ecce homo v jeho odvrácené podobě... Pro dětské oči několik nocí beze spánku... Dospělou optikou kříženec Jakubiskovy poetiky s Herzovým strachem a depresivností...
Drive Angry (2011)
Tváří se to jako drsňárna - ustřelují se tu končetiny, zabíjejí policajti, mlátí ženy, ukazují se prsa a nonstop fuckuje, ale je to jen béčkový buranov...Chvílemi se jeden té hlouposti a neumětelství i hlasitě zasměje...William Fichtner ovšem dokonalý mix temnoty a mrazivosti... Společně s finální Meat Loafovou vypalovačkou "Alive" mě téměř zlákali ke třem hvězdám :)
Kiraware Macuko no iššó (2006)
Nechte Japonce filmovou kameru vyrobit, miniaturizovat , ale nenechte je točit filmy podobně jako Dány... Mentalita jejich národa je totiž z jiného vesmíru...Zcela nesourodého... Kýčovitá, nekoukatelná barevnost a home video jsou tu vydávány za umění a svět fantazie za kabaretní hudební výjevy, které jsou zlem již samy sobě...Mluvit tu o odkazu Amélie z Montmartru nebo poetice Moulin Rouge je rouhání...Na místě by bylo snad jen přirovnání k Takešiho hradu, což je trapnost a magořina stejného kalibru :)
Rio (2011)
Rio z ptačí perspektivy je jednoduše zábavné...Vydařená animace, které dominují opeřenci a velkolepé barevné scenérie...Vše je neustále v pohybu, k tomu vkusný a všudypřítomný humor, absence vyloženě hluchých míst a Powellovské sambovské variace s občasným závanem dračích křídel...Nijak originální, možná trochu uzpívané a lehce přetančené, ale roztomilé...
Prokletý klub (2009)
Fotbal mě absolutně nezajímá, ale Hooperův cit pro formu, detail, reálie, silný příběh i precizní herce ano...
Jsem číslo čtyři (2011)
Pubertální sci-fi z americké střední, která má zrovna pauzu mezi natáčením Glee...Triky a akce naštěstí neurážejí, odbarvený blonďák je vcelku sympaťák a dvě tři hlášky dávají tušit nadhled...
Los ojos de Julia (2010)
Řemeslně zručný a atmosferický thiller, kterému dominuje zralý sex appeal Belén Ruedy...Hrozba ztráty zraku děsivá už sama o sobě i bez psychicky narušených jedinců...Scénář mohl nabídnout více než jen interiérovou hru na schovávanou a na honěnou...70%
Insidious (2010)
Neoriginální vykradačka všech možných duchařin, na které si jen vzpomenete...Tuctově natočená i odehraná... Ale v ty správné okamžiky dokáže vyvolat strach, úlek a zježit chlupy po těle...
Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel (2010)
Od čištění favel v baretu s lebkou ke kravatě a úřednickému stolu...Méně akční než jednička, i když scéna s fotbalem a vojenskou helikoptérou neuvěřitelně vymazlená, ale jako celek stejně nesmlouvavé, zarputilé a dynamické...Politicky opět angažované, depresivní, bez východiska...Na druhé straně postava plukovníka Nascimenta už dostává trochu nedotknutelný heroický rozměr...Možná je to ale právě to, co opravdové Rio potřebuje...