Vodou

Viděl jsem ten film, už je to dlouho, dlouho. Ale pořád se ke mě jakýmsi způsobem vrací, tak proto.

Viděl jsem to teda s dabingem. Nevím, snad se nepletu. V některých místech až násilný humor, jakože tlačení na pilu s hláškami, nutnost vyvolat legraci....A tu naléhavost, kterou jsem cítil při sledování Bytu, jsem tu postrádal, i když se tu vlastně daleko více nabízela. Vzpomněl jsem si, je tam jedna mimořádná scéna, která vytváří jakousi naléhavost a je kritická vůči lidskému počínání. Akorát, si na ní divák při první cestě filmem po shlédnutí, nevzpomene.

To je zvláštní. Přál bych si filmu dát víc hvězdiček(třeba 4), ale 3 mi přijdou odpovídající. Wim Wenders ve filmu určitě je, ale někdy používá takový filmový půzlátka (vadila mi kamera). Třeba bych to řekl takhle, film není úplně dobrý, ale udělal mi radost.

Pocitoklip.

Film ve mě probudil čisté myšlenky....

Já jsem měl chvílemi pocit, že jsou nám ty emoce servírovány jako na talíři. Taky bych si dokázal představit ještě tak hodinovou expozici do jejich vztahu, neb mi přišlo, že je to takový moc okecnutý. A že se nakonec budou věnovat sousedům, to mě naštvalo. Navíc takovým kruhem, který něco uzavírá a zase otevírá něco možná podobného. Při sledování tohoto filmu na téma jakési americké krásy jsem si vzpomněl na film Daleko do nebe, který svým skrytým jemnodramatem na mě působil daleko silněji.

Krátký film, kde výše zmínění režiséři mluví o okolnostech vzniku jejich filmů, náhodě, která rozhodla o důležitém záběru, způsobu přemýšlení nad koncem filmu, co je vlastně tenkrát štvalo. Všichni zachyceni krátce po natočení jejich nejslavnějších filmů. Z této edice francouzských dokumentů, je tento nejvíce informačně pojatý.Rychle uteče...

film nebo jakási meditativní báseň, která na Vás dolehne s prvním a zároveň posledním závěrečným titulkem, a velmi silně

Je to celé vedené jako film pro "děti a mládež ". Ale ve své podstatě je to velmi nebezpečný film. Děti na to neberte.

Pořád přemýšlím, jakým způsobem na mě Zanussiho filmy působí, a jaké hodnocení vlastně dávat(obvykle váhám mezi 4 a 5 hvězdami). Jde o to, že se Zanussiho filmy nějakou dobu připravují. Čímž chci říci, že je film dlouho klidný, až zdánlivě kinematograficky nezajímavý. Dlouho jsem se nemohl přemluvit k tomu, že je to celé záměr. Teď už tomu věřím. Iluminace byla zřetelnější, u Ochranného zbarvení se čeká ještě o něco déle. K.Zanussi pak přesně ví, kdy realitu začít vytvářet, kdy diváka nechá vylézt na kopec, a pak ho z něj bez přípravy spustí. Není to ale jen uvědomění si toho, jací vlastně jsme, myslím, že Zanussi jde ještě dál.