Vodou

Film ve mě probudil čisté myšlenky....

Jak nenápadné, jak geniální...

Film jsem viděl jen v ruštině, takže jsem mu z 90% nerozuměl( no dobře z 95) :-) . Ale ta odvaha ve filmu najednou udělat to, co si režisérka dovolila udělat, mě ještě leží v hlavě. Ten film pak vypráví o postavičkách, takovým řekl bych až Felliniovým způsobem, který jsem u filmu pocházející z velké východní země neviděl, snad ani neslyšel. Vznikla z toho taková komicko-tragická freska.

Možná ten konec, že je takový na Erica Rohmera, trochu doslovný a ta mladá herečka tam toho pouští trochu víc, ale což, já jsem si to s nimi prožil.

Film jsem taky viděl poprvé před léty v Alfě. Úvodní scéna, kdy si poručík nazouvá botu jsem doslova cítil na vlastní kůži. Ale dost nostalgie, je mi o nějakých 19 let víc, o Vánocích jsem to zhlédnul na malém televizoru DAEWOO, a a i když je to americký biják se vším všudy, ten film zůstává pětihvězdičkovým.

Vlastně je těžké hodnotit nějaké další filmy bezprostředně po Návratu ztraceného syna. Doufám, že to Jim Jarmusch neodnese, ale myslím, že ne.... Jak popsat ten pocit, který mi tu a tam při sledování tohoto filmu odcházel. Jako kdyby se ty jarmuschoviny každou další povídkou ztrácely. Postupně mizely. Proto už mě ta třetí povídka tolik netěšila.(zase si říkám, jestli ten Tarantino, jestli ho ta třetí povídka k tomu Pulp fiction trochu neinspirovala).

Pro mě film zůstal stejně poetickým, jako když jsem ho viděl před zhruba 15 dlouhými léty. Oceňuji i český dabing, protože jsem měl dojem, že musel být stylizovaný tak, aby se zachovala podstata postav. A ono se to zvládlo velmi dobře.

V druhé polovině příběh tak neskutečně rozkvete, že je to snad na šest hvězdiček. Na shledanou.

Velmi nepředvídatelný film. Stále nevím jestli čtyři nebo pět hvězdiček.

film nebo jakási meditativní báseň, která na Vás dolehne s prvním a zároveň posledním závěrečným titulkem, a velmi silně