bloom

bloom

Norman Bloom

kraj Praha
student

37 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
    • 9.5.2016  21:03

    Humor divadla Sklep má své věrné fanoušky (jako třeba mě), ale na druhou stranu mu spousta lidí nemůže přijít na chuť. Přesto je s podivem, že se Sklepákům dostalo vlastního dokumentárního filmu až při příležitosti 45. výročí jeho existence. Tým režisérky Olgy Dabrowské se s lehkostí na plátně posouvá po nejdůležitěších milnících historie souboru a podařilo se mu věrně zachytit naprosto uvolněnou atmosféru smíchy bouřícího publika při sklepovských představeních. Na druhou stranu si myslím, že nejen Sklep, ale celý fenomén Pražské pětky by si zasloužil vlastní dokumentární minisérii, jaké se dočkal Semafor nebo Činoherní klub, protože ve filmu zůstala celá řada věcí nedořečených či jen naznačených. Pro mě jako nepamětníka by bylo určitě zajímavé seznámit se i s ostatními soubory a aktivitami Pražské pětky, z nichž např. Vorlova napůl konkurenční Mimoza byla jedním z faktorů krize ve Sklepu v 80. letech. Nepříjemné momenty z minulosti souboru jsou vůbec opomíjeny nebo jen drženy v náznacích, jako např. odchod jedné z nejvýraznějších tváří divadla, Otakára Schmidta. Stejně tak je škoda, že někteří ze současných i bývalých členů (Jiří Macháček, Robert Nebřenský, Jan Slovák) nebyli zachyceni vůbec, jiní trestuhodně málo (Lenka Vychodilová). Scény s psychologem, systémovým inženýrem a Erazimem Kohákem pak působily poněkud rušivě. I přesto dokument rozhodně za zhlédnutí stojí, nejen kvůli pohledu do zákulisí představení sklepovské Besídky. 70 %.

    • 4.5.2015  23:47

    Překvapivě vůbec ne špatná německá varianta Kanclu. Pravda, hlavní herec občas trochu přitlačí na pilu, postava Ernieho je už trochu na hraně a některé vtipy jsou, ehm, německé, ale jako celek to funguje docela dobře.

    • 30.6.2013  23:43

    Bohužel zklamání. Nabité obsazení bohužel nezachrání chatrný scénář plný nelogického chování postav a chudý na řízné dialogy, které od komedie s Jackem Lemmonem v hlavní roli čekáte. Lemmon je standardně dobrý v typické roli zakřiknutého manžela, Catherine Deneuve v roli jeho "múzy", kvůli které opouští rodinu, působí chvílemi poněkud prkenně a na jejím ostýchavém výkonu je znát, že si nebyla svou angličtinou jistá v kramflecích. Trapnou opileckou scénu Jacka Westona a Harveyho Kormana místo smíchu vaše ústa spíše prozívají. Hudba Marvina Hamlische a Burta Bacharacha výsledný dojem nezachrání. 30%

    • 7.4.2013  23:12

    Alain Delon na mě vždy působil jako člověk, který se bere hrozně vážně a nemá smysl pro humor. Není mi ale úplně nesympatický a na většinu jeho krimithrillerů do poloviny sedmdesátých let, které většinou měli na starosti ti nejrenomovanější francouzští scénáristé a režiséři sedmdesátých let, se opakovaně rád dívám. Hlavně v klidu! je ale komedie a na herci, který se proslavil chladným vytupováním, je vidět, že se do komediální polohy kněze, který najde svou domněle mrtvou manželku, vyloženě nutí a není mu přirozená. Delon se tímto snímkem sám chtěl vymanit z gangsterské škatulky, moudře však pochopil, že přes komediální pole jeho cesta nevede, vrátil se k vážnějším žánrům a odlehčenější polohu nasadil úspěšněji v sebeironických rolích ve filmech Kdo nastaví kůži a Poloviční šance.

    • 7.4.2013  22:45

    Lotrando a Zubejda? Pošetilost mocných? Princezna ze mlejna? S čerty nejsou žerty? Celou dobu při sledování Nejkrásnější hádanky jsem si u každé scény kladl otázku, kde jsem podobný motiv či výstup viděl. Zdeněk Troška si v tomto filmu vypůjčoval a inspiroval se, kde se dalo (včetně svých předchozích pohádek), a rozhodně neskončilo jen u tvorby Jana Drdy. Většina herců ve vedlejších rolích navíc buď přehrává nebo naopak působí dojmem cimrmanovského oživlého dřeva, čehož si patrně všiml i sám režisér a nechal je přemluvit známými dabéry, takže výsledek působí jako německá pohádka z dovozu. Jedna hvězdička za Jana Dolanského.

    • 21.3.2013  21:28

    Pierre Tornade hraje otce, jehož starší syn se musí ženit a aby mladší potomek nedopadl stejně, dostane přísný zákaz styku s děvčaty. Mladší syn však doma předstírá, že je homosexuál, takže se rodiče rozhodnou ho "přeorientovat" správným směrem...Téma skutečně jednoduché komedie by mohlo vést na vulgární plochu, naštěstí se tvůrci tomuto směru vyhnuli. Filmu dominuje Tornade (stejně jako v českém dabingu Josef Větrovec), kterému zdatně sekunduje komička Michele Luccioni v roli starostlivé manželky. Něco takového si představuji pod termínem lehká letní komedie.

    • 21.3.2013  20:43

    Manželé Michel Serrault a Rosy Varte vlastní bistro na pařížském předměstí poblíž letiště. Přistávající letadla však svým hlukem výrazně narušují chod hospůdky a tak jsou manželé nuceni podnik prodat a koupit jiný v přímořském letovisku. Bohužel netuší, že právě jejich restauraci využívá gang místních pašeráků k předávání zásilek...Velmi zábavná bláznivá komedie, jedna z nejlepších s Michelem Serraultem v hlavní roli. Metody, jakými ústřední manželská dvojice likviduje dva konkurenční gangsterské gangy, skutečně rozesmějí, tempo navíc slušně odsýpá. Bratři Préboistové v rolích funebráků nebo Michel Galabru v tradiční roli policejního komisaře potěší, stejně tak ústřední melodie Gérarda Calviho a český dabing s Milošem Kopeckým. Televizní repríza by určitě stála za uvážení.

    • 21.3.2013  20:08

    V roce 1974 měl údajně malíř Adolf Born prohlásit, že Veselí chlapíci pro něj byly zklamáním a že se jedná o jeden z nejhorších filmů jeho života. Měl naprostou pravdu. Vedle dodnes oblíbených komedií vznikla v 60. a 70. letech ve Francii řada veseloher až béčkového charakteru, které většinou právem upadly v zapomnění v zemi svého vzniku, tuplem pak u nás. Začátek filmu přitom začíná povedeným gagem s ucpaným umyvadlem, ale zároveň s ním pro mě veškerá legrace skončila, zbytek filmu už byl jen nudnou vatou nevhodně prokládanou operetními pěveckými čísly. Všichni herci se navíc vydali na nešťastnou cestu přehrávání. 10%

    • 20.3.2013  23:19
    Podivné jméno pro psa (studentský film) (1993)
    **

    Saša Gedeon vzal do ruky text hry Neila Simona Poslední ze žhavých milenců, osekal ho na jakýsi výběr scének a natočený materiál sestříhal na přeskáčku. Bohužel toto pojetí Simonovu švýcarskému seřízení dialogů hodně ublížilo, což vnímám o to víc v kontrastu s americkou filmovou verzí z roku 1972, kterou jsem viděl jen o pár dní dříve. Miroslav Donutil jako smolařský záletník ovšem měl něco do sebe.

    • 20.3.2013  23:00

    Bankovní úředník Michel (Louis Velle) si užívá spokojeného života na venkově s manželkou a dvěma dětmi. Michelův odpor vůči automobilům a vytrvalá necohota pořídit si vlastní vůz jsou příčinou hašteření mezi ním a jeho švagrem. Díky dobrým výsledkům v bance je Michel povýšem a přeložen do Paříže. Po neúspěšné snaze dojíždět do nové práce jinými dopravními prodtředky je nucen se přihlásit do autoškoly, kde se seznámí se sličnou spolužačkou...Námět na komedii z autoškoly vypadal slibně, snímek bohužel dojel na obsazení hlavních rolí. Louis Velle a Pascale Roberts tvoří dokonalý manželský pár vystřižený jak z nějakého časopisu, díky jejich plochým výkonům však snímek i přes krátkou stopáž spíše odzíváte. Jakoby pánové Girault a Vilfrid byli bez výraznějšího protagonisty typu Funése či Gabina dočista ztraceni. V momentech, kdy se obejví jistoty jako Paul Préboist, Pierre Tornade či Daniel Prévost, se sice scéna trochu rozsvítí, celkově ale mají opravdu nedostatečně málo prostoru, aby výsledek zachránili. Je mi to líto, ale nemohu jinak.

    • 9.6.2011  19:28

    Profesor Armand Saint-Just (Bourvil) už má plné zuby toho, že jeho žáci spí na hodinách. Příčinou této neaktivity je televize a fůra času, kterou před ní děti tráví. Narozdíl od svých kolegů, kteří se snaží vliv televize tlumit různými peticemi, přejde Saint-Just k radikálnějším činům a spolu s několika dalšími se rozhodne ničit televizní antény pomocí speciálního roztoku...Je opravdu vidět, že Velké prádlo pochází od tvůrců komedie Přátelé kopretiny. Opět je v centru dění anarchistická skupinka snažící se svérázným způsobem napravit nějaký společenský jev a opět po ní dychtivě, avšak neúspěšně pase policie (komisař a jeho nohsledi jsou dokonce obsazeni stejnými herci). I gagy se pohybují v podobném duchu nadsázky, avšak díky hudbě na mě filmy působily trochu jinak. Zatímco flétny Gérarda Calviho dávaly Přátelům punc jisté poetičnosti, zde s dravým motivem Francoise De Roubaix film vyznívá o trochu více crazy. Každopádně je škoda, že se na tento snímek zapomnělo, přináší totiž jednu z mála příležitostí vidět Bourvila v trochu jiné roli než typického dobráčka.

    • 18.4.2011  23:36
    Garderobiér (1983)
    *****

    Jeden z těch případů, kdy stačí kvalitní divadelní předloha, dva skvělí herci a výborný film je na světě. Albert Finney a Tom Courtenay podávají naprosto bezkonkurenční výkony, ovšem každý tak trochu na jiný způsob. Finneyho Sir nabízí více možností herecké exhibice díky emočním změnám jak na horské dráze, kdy v řádu desítek vteřin přechází z depresivního útlumu do až dětinského nadšení. Navíc není ani zdaleka poznat, že hraje postavu asi o 20 let starší (k čemuž pochopitelně pomáhají masky). Courtenay za ním rozhodně nezaostává, byť se ze zdejších komentářů může zdát, že je trochu ve Finneyho stínu. Garderobiér Norman je naprosto detailně vykreslenou postavou, kterou její představitel měl v malíčku díky předcházejícím představením v divadle. Na první pohled může díky homosexualitě působit jako komická figurka, ale karikatuře se Courtenayovi (a stejně tak Václavu Postráneckému v českém dabingu) podařilo na míle daleko vyhnout. Po celou dobu v sobě skrývá svůj obdiv a lásku k Sirovi, aby v závěrečné scéně jeho emoce povolily. Ze všech scén se asi i mně zůstane v paměti tvorba bouřky při představení, i když mi vůbec nepřišla tak komická. Díky opravdu výtečně napsanému textu a oběma pánům v hlavních rolích si takřka ani nevšimnete, že většina filmu se odehrává v Sirově šatně. "Má paměť je jako policajt. Když ji potřebujete tak ne a ne přijít." 100%

    • 18.4.2011  22:39

    Téma svérázných zlodějíčků chystajících se na velkou akci už posloužilo jako námět pro spoustu francouzských komedií, ať už více či méně povedených. Prachy a smůla jdou střední cestou průměru, i když byl tu potenciál na mnohem větší zábavu. Především herci hrající lupiče-smolaře pojali své postavy se správnou mírou nadsázky a dohromady tvoří sehranou partičku. Tvůrci filmu se ovšem jakoby báli stavět pouze na jejich peripetiích a tak do filmu zahrnuli ještě zbytečnou dějovou linii o partě teenagerů, kteří se k vánočnímu lupu náhodou přimotají. Bohužel tyto naprosto nudné pasáže zabírají až příliš mnoho stopáže. P.S. Rozhodně si ale nenechte ujít roztomilé titulky. :)

    • 26.2.2011  00:39

    Na venkovské usedlosti žije rodina tvořená převážně ženami v čele s matkou v podání Liv Ullman. Po dlouhé době mezi dámy zavítá otec (Philippe Noiret) s bláhovým plánem postavit na přilehlých pozemcích lázně. Ne všichni jsou jsou jeho plánem nadšeni, ovšem rodinu čekají daleko větší starosti...Italská tragikomedie od mistra žánru. V postatě děj staví na typických atributech rodinného dramatu (dluhy, úmrtí, které rozdělí zbytek rodiny...), ale Monicelli jako vždy vše podává v lehčím tónu. Hlavní role v příběhu mají ženy, které hrají z převážné části zástupkyně lokální až evropské herecké první třídy, každá z nich je jinak charakterizovaná, každá z nich představuje tak trochu jiný ženský typ. Přestože ke konci už se ve filmu najdou i hlušší místa, rozhodně návštěvy kina nelituji (ostatně nikdy bych nečekal, že film zhlédnu právě tam). Nejvíc si ale budu pamatovat Bernarda Bliera v jedné z jeho posledních rolí. Senilní strýček a hračička, jediný stálý mužský obyvatel jinak "ženského" domu, který například plete punčochy pro koně, je v jeho podání přímo kouzelný.

    • 26.2.2011  00:07

    Obsadit Petera Sellerse jako hippie se mi zdálo jako geniální nápad. Úplně jsem si představoval jeho proměnu v ortodoxního příslušníka tohoto hnutí, kterého by podal s ironií jemu vlastní. Film je ovšem koncipovaný úplně jinak. Jak už nastínili kolegové, nejprve Sellerse vydíme jako seriózního právníka, který si není příliš jistý svou nastávající a pomalu se sbližuje s členkou květinových dětí. Z této části pocházejí asi dvě nejvíce zapamatovatelné scény z tohoto filmu, převoz rakve a řezy "se speciální příchutí", z nichž ale především druhá mi přijde zbytečně moc roztažená, že až přestává být vtipná. Když to ve druhé polovině začíná cvhíli vypadat, že se film vydá směrem, který jsem popsal v úvodu komentáře, místo toho přijde jakási parodie tehdejší mládeže, stylem podobná jedné scéně z francouzského Zahradníka z Argenteuil, které Sellers pouze přihlíží. Postava, kterou hraje, jedná chvílemi dosti nepochopitelně a bohužel mu nedává až tak velkou příležitost předvést, co umí. Přesto některé repliky jsou velmi vtipné a úvodní píseň příjemně vlezlá. Oproti Honu na lišku nebo Co je nového, kočičko? ale slabší kousek, i když potenciál tu byl.

    • 15.2.2011  21:56
    Stará panna (1972)
    *****

    Philippe Noiret se na dovolené snaží návazat kontakt s uzavřenou Annie Girardot...Trochu zvláštní film. Jak speciálním pomalejším stylem vyprávění, ale i svým humorem, který nevyvolává salvy smíchu, ale spíše po celou dobu filmu úsměv na tváři. U ústřední dvojice zapomeňte na pozdější známější filmy o rázné policejní inspektorce a bonvivánském profesoru řečtiny, jejich plaší hrdinové zde jsou úplně jiní a mně mnohem bližší. Philippe Noiret v roli trochu nemotorného dobráka mě nepřekvapil, ale je kouzelný jako vždy, introvertní a nesmělá Muriel v podání Annie Girardot je ovšem úplně na opačné straně než její pozdější emancipované hrdinky. Vedlejší postavy jsou zobrazeny s příjemnou nadsázkou, jen pouze u postavy pastorovy manželky to působí lehce přehnaně. Tomuto milému filmu však milerád dám 90%.

    • 6.2.2011  22:01

    Podobně jako ve svém nejslavnějším kusu Podivný pár se Neil Simon ve Druhé kapitole inspiroval vlastními životními zkušenostmi. Krátce po smrti své první ženy si začal s newyorskou herečkou Marshou Mason, která ve filmu hraje hlavní ženskou roli, tedy vlastně sama sebe. Stejně tak i James Caan byl podle mě do role ovdovělého spisovatele angažován i kvůli menší fyzické podobě se Simonem. Film je opět nabytý ostrými dialogy, které jsou vypalovány s neuvěřitelnou kadencí a to i poté, co přijde tragičtější část tragikomedie. Škoda, že dnes už takhle dobré repliky umí napsat už málokdo...

    • 6.2.2011  21:31

    Martin Scorsese a jeden z jeho vysněných projektů. Gangy New Yorku chystal už od 70. let (mimochodem s překvapivým obsazením Dana Aykroyda a Johna Belushiho), takže člověk by čekal, že projekt bude mít připravený do posledního detailu, jen ho hodit na filmový pás. Ale chyba lávky. Něco přes polovinu, dokud se film věnuje jen příběhu Leonarda DiCapria a Daniela Day-Lewise, se jedná o klasického Scorseseho, od kterého nedokážete odtrhnou oči. Ale pak do filmu vstupují další a další podtémata až se skoro přestane orientovat na hlavní příběh. Někdy méně znamená více. Navíc i přes veškerou snahu mi jsem dekorace stále vnímal jako postavené v ateliéru. Velice se ovšem povedl casting, především sázka na spolehlivé britské herce i v menších rolích. Celkově Gangy hodnotím lépe než následujícího Letce, ale mezi Martyho vrcholy bych je neřadil a přitom stačilo málo.

    • 6.2.2011  21:02
    Hlavička (1979)
    ****

    Francois Perrin (případně Pignon, chcete-li), tentokráte trochu jinak. Žádný roztžitý smolař a "dotěrný chlap", který svými zmatky nevědomky hází klacky pod nohy ostatním. Spíše paličatý rebel v podání tipově přesného Patricka Dewaera. A také patrně nejvíce trpký scénář Francise Vebera, jaký jsem kdy viděl. Sice na nějaké kritičtější motivy u něj můžete být zvyklí, ale až tak hořká byla snad jen Hračka. Na ni navazuje v postavě všemocného podnikatele, zde navíc majitele místního fotbalového týmu, kterým maloměsto Trincamp, ve kterém se film odehrává, žije. Za srdečným fanouškovstvím se ovšem schovává pokrytectví, tahání za zákulisní nitky a falešné přátelství. Díky svěžím dialogům a hudbě slušný kousek, ale rozhodně ne nepřetžitý proud smíchu. 70%

    • 26.1.2011  20:22

    Já jsem tedy rozhodně nečekal britskou komedii starých ealingovských časů, protože filmy Richarda Lestera jsou jim hodně vzdálené. Jsou spíše plné zmatků, absurdního černého humoru a vizuálních gagů. Ve Fortelu je toho plno mírou vrchovatou. Parkování pojízdné postele, cvok neustále malující zdi pokoje, protože nesnáší hnědou, nebo manželé pořizující soukromé lechtivé obrázky ve veřejných fotokabinkách, to všechno je v tomto filmu k vidění. Ale zatímco jindy mně Lesterův styl vyhovuje, tak tady mi trochu vadil. Tedy ty zmiňované vizuální gagy vůbec ne, ty mě bavily, ale dialogy byly na můj vkus až příliš absurdní a rušily mě především komentáře spořádaných postarších občanů glosující děj. Zatímco např. u Obývací ložinice jsem se všem těm podivnostem smál, tady jsem se v nich ztratil. Ke konci jsem ale stylu snímku začínal přicházet na chuť, takže je možné, že po dalším zhlédnutí i nějakou hvězdičku přidám. Sympatičtí herci Michael Crawford a Rita Tushingham a hduba Johna Barryho na tom také budou mít svůj podíl.

    • 26.1.2011  19:06

    Při svých posledních setkáních s francouzskými komediemi jsem byl často až smutně překvapen, že jejich kvalita značně kolísá a spíše se vzdaluje hranici průměru směrem dolů. Většinu těchto filmů měl na svědomí Georges Lautner, slavný režisér solidních kriminálek jako Profesionál nebo Smrt darebáka či belmondovské podívané Policajt nebo rošťák. Žádný problém bohužel patří mezi jeho "problematičtější" krimikomedie, které vykazují podobné znaky nepovedenosti či spíše nedotaženosti. Zajímavá výchozí dějová situace nejspíše režiséra vždy pobavila natolik, že se nejspíš nechtěl moc zabývat nějakou detailnější průpravou scénáře a tak do příběhu zahrnul několik postav, které měly působit vtipně, obsadil je známými herci a čekal, že to bude stačit k dobrému výsledku. A mně připadá, že podobně to bylo i v tomto případě. Po efektní úvodní honičce se Miou-Miou vyskytne problém, co s mrtvolu, která se dostala do jejího bytu. Klasická, ale vděčná situace zůstává ovšem zančně nevyužitá (dovedl bych si představit daleko více zmatků či záměn, které by kolem ní mohlo vzniknout), stejně jako Jean Lefebvre, který by měl bavit, ale žádná scéna mu to moc neumožňuje. Asi mě ovlivnil i dabing, který filmu rozhodně nepřidal (celý film nadabovalo jen 6 herců, naštěstí byl mezi nimi Stanislav Fišer, kterému byl svěřen Lefebvre). Celkově je film o něco lepší než podobný kousek pana režiséra, ale i tak výsledek odpovídá 50%.

    • 9.11.2010  18:54
    Nebožtíci (1964)
    **

    Spojení dvou nejlepších francouzských komiků své doby, Louise de Funése a Michela Serraulta, může nalákat fanoušky obou těchto pánů na nadprůměrnou komedii. Obvzlášť pokud jsou mezi autory uvedeni Michel Audiard a Georges Lautner, autoři ve Franci kultovních Povedených strejců. V poslední době však začínám mít pocit, že především ranější komedie této dvojice jsou poněkud nedotažené a týká se to i tohoto filmu. Mnohokrát použitá zápletka "kam s mrtvolou" mohla být skvělým základem pro báječné komické situace dvou hlavních protagonistů. Bohužel je tomu jinak. Především Louisovi fanoušci budou zklamaní, protože hlavní roli hraje Serrault, ačkoliv je i v titulcích na prvním místě uveden Louis. Ten navíc hraje postavu, která mi byla nesympatická, celkově se mi vůbec na roli floutka z podsvětí nehodil a jen díky tomu, že ji hraje on, jsem ji byl schopný snést. Oproti tomu smolař Michel Serrault je typem postavy, který mám v podání tohoto herce nejraději. Za zmínku určitě stojí také Francis Blanche, zástupce ujetějšího humoru v rámci francouzské komedie . Bláznivý strýček v jeho podání přidává mému hodnocení hvězdičku navrch, jelikož se jinak opravdu jedná o slabší kousek.

    • 9.11.2010  18:47

    "Vzala jste si jméno polévky?" "No jasně. Další americké jméno, které jsem znala, byly Coca Cola. Nemohla jsem si říkat paní Coca Colová." Příjemné překvapení. Hvězda Giny Lollobrigidy v době natáčení už pomalu dohasínala, ale v tomto filmu se ještě dokázala parádně blýsknout. U klasického příběhu "několika otců" (použitém např. v Otci a otci nebo Poloviční šanci) záleží také na obsazení potencionálních tatínků a to se tady opravdu vydařilo, především žoviální Telly Savalas a televizní komik Phil Silvers mají své povedené momenty. Idylické prostředí slunné Itálie také dělá své. Nečekejte veledílo, ale komedii s vtipnými dialogy, zábavnými situacemi a chytlavou hudbou Rize Ortolaniho. Předloha muzikálu Mamma Mia! je stejně pohodová jako její nástupce. 80%

    • 4.11.2010  18:45

    Sherlock Holmes sundal havelok, vypracoval fyzičku a vyráží vstříc novému dobrodružství. Nápad ukázat velkého detektiva v trochu jiném světle se mi líbil, vybraní herci a jméno režiséra vzbuzovali naděje. Jenže... Robert Downey Jr. je výborný herec, ale potvrzuje se fakt, že obsazení bylo díky jeho současné popularitě jen chytrým marketingovým tahem. Roli Sherlocka Holmese určitě dodal spoustu charismatu, ale IMHO se na ni nehodí a to z jednoho důvodu. Je totiž moc "americký". I přes případné moderní pojetí by Sherlock neměl přicházet o svůj britský punc a určitou noblesu, pokud to tak mám nazvat (současný seriálový Sherlock Benedict Cumaberbatch o to nepřišel). Downey ovšem chvílemi vypadá jako kdyby si odskočil z nějaké americké komedie 80. let. V kontrastu s ním dopadl o mnoho lépe Jude Law, u kterého jsem našel to, co mi u Sherlocka chybělo. Bohužel Watson je odsunut hodně do pozadí a tím se dostávám ke způsobu vyprávění. Většina zpracování příběhů od A.C. Doyla volí metodu, kdy sledujeme proůběh pátrání této nerozlučné dvojky současně (a i v případech, kdy chybí typická Watsonova narace). Tady je v popředí především Sherlock, který nemá moc s kým konfrontovat své dedukce. Podle těch několika, jejichž jsme ve filmu svědky, by člověk soudil, že Sherlock je spíše skvělým chemikem než detektivem využívajícím dedukci (ačkoli zrovna v těchto scénách působí Downey nejpřesvědčivěji). Samotný příběh je pak Sherlockovu světu ještě vzdálenější než jeho představitel. Třemi hvězdičkami tedy hodnotím atmosféru Londýna 19. století, hudbu Hanse Zimmera a herce ve vedlejších rolích. Film jako celek je totiž průměrnou podívanou parazitující na jménech postavy a jeího interpreta. Pokud chcete moderního, šermujícího největšího detektiva na drogách, koukněte na Sherlocka Holmese v Vídni.

    • 17.10.2010  20:56

    Když dnes nějaký český režisér ohlásí natáčení komedie, tak většina diváků k filmu přistupuje velmi opatrně, ne-li s předčasným negativním zaujetím. Není divu, když za poslední dekádu se skutečně podařená čistá komedie z domácí produkce stala spíše výjimečnou událostí. Proto se nedivím, že u některých uživatelů to mají těžké i Ženy v pokušení. A je to škoda. Ano, v některých místech repliky vyzní trochu trapně, hlavně když Eliška Balzerová vypustí nějaké to pejorativně zabarvené slůvko. V jiných pasážích jsou však slyšet nejlepší dialogy v české filmové komedii za dlouhou dobu (kupodivu opět s Balzerovou, např. scéna v cukrárně). Ačkoli právě EB bude asi hrát tu postavu, kvůli které si film všichni zapamatují, musím smeknout i před Lenkou Vlasákovou a jejím "Jackem Lemmonem v sukních". Herecký soubor je vůbec celkově vybrán sympaticky a tipově přesně. (Jiří Macháček se do role hodí, tak proč bědovat na jeho obsazení?) Rozhodně netvrdím, že jde o dokonalou veselohru, ale Jiří Vejdělek skutečně má potenciál natáčet filmy, za které se nebude muset stydět. Nedosahuje sice na Billyho Wildera, ani na pány Lipského a Vorlíčka v nejlepších letech, jeho "lehká" režie je spolu s hereckým obsazením nejpříjemnější složkou filmu. Dávám 70% s příslibem do příště.

    • 17.10.2010  01:40

    Tak tohle je jedna z posledních poctivých francouzských kriminálek, které v následujících letech začaly přebírat amaerické vlivy a ztrácet svou patinu. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začaly do žánru pronikat politické motivy, je to i případ tohoto filmu. Upřímně mi toto ladění ne vždy vyhovuje, tady se však neobjevuje nijak nuceně a od věci. Příběh pomsty vyvražděné rodiny se naplátně objevil nesčetněkrát (známé Přání smrti, spousta westernů), především díky hercům však z tohoto omletého tématu vznikla podařená krimi. Hlavní roli představuje Claude Brasseur, moc se mi líbilo, jak zahrál člověka, co ztratil takřka všchny své blízké. Obejde se bez vypjatých emociálních projevů, ani není mlčenlivým mstitelem á la Charles Bronson. Je spíše zklamaný, nejprve z laxního policejního vyšetřování, následně z pomoci jakési domobranné až fašizující organizace. Jak píše kolega Borsalino, netypickou roli ztvárnil Thierry Lhermitte. Gangster, který nemá žádný soucit skoro ani s vlastní sestrou (ztvárněnou "komisařkou Julií Lescautovou"), stojí na opačném břehu proti jeho švihákům z komedií. Slizkou roli získal tentokrát i Michel Aumont. Velmi slušných 70%.

    • 16.10.2010  23:40

    Připadá mi, že počátkem devadesátých let už Alain Delon vážně nevěděl, jak osvěžit svoje typické kriminálky, a tak se rozhodl je zasazovat do poněkud atypických protředí. V o čtyři roky mladším Plyšovém medvídkovi to byla porodnická klinika, ve Vražedném tanci se děj odehrává v taneční škole. Delon hraje stárnoucího světoznámého tanečníka (jelikož sám AD na tom s tancem patrně nebude příliš valně, scénář předepisuje tanečníka po zranění), zapleteného do několika vražd, ale je to jen slabý odvar toho, co představoval v šedesátých a sedmdesátých letech. Při sledování tohoto a dvou dalších novějších filmů s touto filmovou ikonou, jsem si uvědomil, že jeho charisma už dávno vyčpělo a jeho herectví na mě působí trochu tuctově ve srovnání s jeho konkurentem a souputníkem Belmondem, který i svým slabším kouskům z osmdesátých let dokázal dát šmrnc. Film, ve kterém se až příliš odrazila doznívající osmdesátá léta si tedy pro sebe ukradl Claude Brasseur v roli svérázného inspektora, za něj dávám dvě hvězdičky. Jedině on totiž film zvedá ode dna, na nějž ho definitvivně dostává naprosto neolgický, až téměř iritující závěr, za který se autoři klasických detektivek určitě obracejí v hrobě.

    • 29.8.2010  00:34

    Režisér Jean Becker toho moc nenatočil, ale na počátku své kariéry stihl v poměrně rychlém tempu hned tři filmy s Jean-Paul Belmondem. Po adaptaci kriminálky José Giovanniho přišly dva podvodnické filmy a hned na okraj řeknu, že druhý z nich, Sympatický dareba, se mi líbí víc. Záhadný kontraband má sice dobrou zápletku, ale na thriller je hodně odlehčený a na komedii je tu málo humoru. Ani tempo vyprávění nedosahuje přílišné rychlosti, takže film je vlastně takový nijaký. Jednu hvězdičku získává díky dvěma hercům, šibalovi Belmondovi, ale také díky Gertu Fröbe. Tento věčný představitel bodrých podšivků a gaunerů z mezinárodních produkcí 60. let mě vždy dokáže natolik zaujmout, že mám skoro chuť těm jeho vesměs záporákům fandit. V tomto filmu jsou Belmondovi partneři kromě něj a Jean-Pierra Mariella tak nevýrazní (Beaune a Rey jsou tu jen chviličku), že jsem se vždy těšil na jeho nástup na scénu. Pro Belmondovy fanoušky film určitě za zhlédnutí stojí, ale nejspíš pouze jednou, příště vyberou nějaký osvědčenější kousek.

    • 10.8.2010  23:53
    Foylova válka (TV seriál) (2002)
    *****

    Když použiji označení inteligentní detektivní seriál, může to znít jako klišé. Tento je ovšem jedním z mála současných, který ho zcela naplňuje. Zajímavý je už nápad zasadit všechny případy do období druhé světové války, jemuž se většina detektivkářů britské školy včetně Agathy Christie takřka vyhýbala. Tvůrci skvělých Vražd v Midsomeru na to tady jdou naprosto opačně a vyšetřování jsou více či méně spojena s nějakými válečnými okolnostmi. Sympatická je také hlavní postava detektiva, který není excentrikem se zvláštními intuitvními a dedkučními schopnsotmi ani frajírkovským policajtem sahajícím každou chvíli po pistoli. Je obyčejným policistou (nepředstavujte si pod tím ale žoviláního poldu z amerických filmů), ovšem noblesně vystupujícím, takovým, který nepateticky hájí myšlenky vlastenectví a smyslu pro spravedlnost. Nadstandartně se povedly i obě dabingové verze, takže je jen na vás, zda dáte v hlavní roli přednost Vladislavu Benešovi nebo Jiřímu Štěpničkovi. Pro mě spolu s Monkem nejlepší detektivní seriál současnosti.

    • 10.8.2010  23:18

    Putování dvou mužů, kteří musí pronést kufr plný masa z černého trhu z jednoho konce okupované Paříže na druhý by se mohlo nabízet jako námět pro jednu z řady francouzských válečných komedií, navíc pokud v obsazení figurují dva známí komici, mezi jejichž nejlepší filmy patří právě zástupce žánru. Kdo si od jediného společného filmu tří legend francouzské kinematografie tedy slibuje zábavu na tento způsob, může být zklamaný. Film Napříč Paříží vznikl jedenáct let po skončení druhé světové války a tudiž se jeho tvůrci patrně ještě báli odvázat a ukázat tuto trýznivou dobu v odlehčenějším duchu (ačkoli povídka Marcela Aymé patrně také nebude úplně nejveselejší). Nedá se ale říci, že by humor zmizel z filmu úplně. Jeho nositeli jsou Jean Gabin, který si opět zahrál protřelého bonvivána (neustále zaskakujícího Bourvila) a samozřejmě Louis de Funés, jehož cholerická postava zde dostává trochu jiný rozměr a který sice neprostupuje celým filmem, ale jeho hádka s Gabinem je jedním ze silných momentů filmu. Tím druhým mohl být konec, který ovšem shazuje podle mě lehce nastavená poslední scéna. Nejen kvůli tomu na film, kde sice jsou tři ikony pohromadě, snadno zapomenete. Budete sice vědět, že jste ho viděli, ale o čem, že to bylo, si už tak snadno nevybavíte.

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace