bloom

bloom

Norman Bloom

kraj Praha
student

36 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Šaráda (1963)

    SPOILER! Tento film je naprosto geniální! Obsazení je brilantní, protože se zde nevyskytují žádní uměle hrající hezouni či modelky, obvyklá přísada thrillerů. Tady ale máme důvtipného Caryho Granta, půvabnou Audrey Hepburnovou a Waltera Matthaua, o kterém jsem až do konce netušil, jaký je hajzl. Všichni včetně vedlejších rolí (Jacques Marin jako komisař Grandpierre) umějí hrát a když dojde na vtip, je vše přesně načasováno. Stanley Donen natočil inteligentní "hitchcockovský" thriller, ve kterém romantická zápletka vůbec nepůsobí uměle. Všichni dnešní tvůrci by se mohli učit. Film byl natočen počátkem 60. let a tak můžete krásně sledovat módu a design té doby lépe než v některých tehdejších bondovkách. Mimořádně povedené jsou také záběry na Paříž. Donenův příští a tématicky podobný film Arabeska byl také povedený, ale Šaráda je nejspíše jeho nejlepší film (a to počítám i Zpívání v dešti). Pravda, Na sever severozápadní linkou to není, je to totiž ještě lepší.

  • poster

    Tajemná vražda na Manhattanu (1993)

    Woody Allen, Alan Alda a Diane Keaton ve skvělé a inteligentní komedii. Detektivní zápletka sice není jak od Agarhy Christie, ale film skvěle pobaví."Vše zakopává pod postel, dokonce i krém z dortu zakopává pod postel."

  • poster

    Vrchní, prchni! (1980)

    Nemůžu si pomoct, ale pro mě je to nejlepší česká komedie z období normalizace. Ale i přesto by byla docela zajímavá alternativní verze s Petrem Nárožným.

  • poster

    Byt (1960)

  • poster

    Casino (1995)

    Skoro by se mohlo říct, že Casino nepřináší nic nového, vždyť tohle už předvedl Scorsese v Mafiánech. Ale Casino působí mnohem lidštěji a De Nira si na rozdíl od Raye Liotty okamžitě oblíbíte. Je sice pravda, že Joe Pesci se víceméně opakuje, ale možná vás tu z něj víc mrazí. A soundtrack všemu dodává jakýsi další rozměr. Když Sam volá Ginger, která je u Lestera, tak song Harryho Nilssona Without you zní opravdu naléhavě. No a při té zvláštní verzi Satisfaction máte pocit, že všechno míří do pr... K tomu Louis Prima, dnes už stálice většiny mafiánských filmů. 100%

  • poster

    Blbec k večeři (1998)

    "To je ale blbec!" Je zajímavé, že nejlepší film Francise Vebera, je částečně vedle od mistrova stylu. Veber totiž ve většině svých předchozích komedií (ne všech!) vždy do děje přimíchal nějaké špióny nebo kriminálníky (však také napsal Strach nad městem a Nelítostný souboj s Lino Venturou). Blbec spíše připomíná Neila Simona, nejen tím, že se jedná o adaptaci divadelní hry. Na druhou stranu ty omyly a trapasy, do kterých se Francois Pignon zamotává jsou typicky veberovské. Hlavní hrdinové u Vebera se většinou jmenují Francois Pignon nebo Francois Perrin a vypadá to, že ztělesňují stejný prototyp smolaře. Jenže ačkoli se to nezdá, je mezi nimi přeci jen rozdíl. Perrin je vždy buď svobodný nebo šťastně ženatý a jeho patálie spíš vždy vznikají spíš z roztržitosti. Oproti tomu Pignon je vždycky po ztrátě partnerky a vlastně nemá rád sám sebe. Ale teď k Blbcovi. Říkat, že je podle i u nás úspěšné Veberovy čtvrté divadelní hry, je nošením dříví do lesa. Nicméně se o ní trochu zmíním. Na jejím úspěchu a inscenování mají podíl dva muži, o kterých se to moc neví. Prvním je kupodivu Jean-Paul Belmondo. Hra se mu natolik zalíbila, že jí s inscenací Feydauova Dámského krejčího vyklidil pole z vlastního divadla. Druhým je Pierre Mondy, i u nás známý herec (seržant Choudard v Sedmé rotě), který je ovšem také vyhlášený a kvalitní divadelní režisér. S Veberovou látkou se nesetkal poprvé, jeho hru Jak unést dámu dokonce zfilmoval. Právě Belmondo s Mondym dostali geniální nápad obsadit Jacquese Villereta jako Francoise Pignona. Pro Villereta byl stavitel maket ze sirek životní rolí. Roli Brochanta hrál na jevišti nejdřív Claude Brasseur, pak Michel Roux. Po famózním úspěchu byla filmová adaptace nasnadě. Pignonem měl být samozřejmě Villeret, ale Brochantem Gérard Depardieu. Nakonec je to Thierry Lhermitte a je to moc dobře. Stejně tak se povedo i obsazení vedlejších rolí: Daniel Prévost je jako Cheval ve větší formě jak za mlada a Catherine Frot v roli Marléne Malé je také dobrá. Američané plánovali remake ve Veberově režii a Robertem Benignim jako Pignonem. No to uvízlo na mrtvém bodě, každopádně už existuje indický remake. Pochvala za český dabing! "A pak ať zapěje vůl volů, ach, kdeže lonšt blbci jsou..."

  • poster

    Starsky & Hutch (2004)

    Starsky a Hutch jsou zatím asi nejlepší parodií 21. století a bude to tím, že dodržují vlastně v současnosti nectěné pravidlo žánru - hrát všechnu tu srandu s vážnou tváří. A taky proto, že narozdíl od všech těch Dojáků a Bijáků v ní nějaká ta sranda je. A vlastně ne nějaká, ale velkolepá. Skvělé napsané dialogy, postavy (Huggy Bear, Vaughnův židovskej gangster, Ferrellův přihřátej vězeň), gagy vizuální (když Stasky nese mámě na hrob koblihu) a pár vtipů, které sice silně, ale úspěšně útočí na diváka (ano, mám na mysli ono kamenné překvapení k narozeninám). Navíc v roli policejného šéfa Fred Williamson, hvězda černošských filmů 70.let, je možná větší pocta žánru než Pam Grier v Tarantinově Jackie Brown. A samozřejmě pochvala za vizuální zpracování, které podobně jako v Kašlu na lásku vystihuje svoji dobu, ale zároveň ji jemně paroduje.

  • poster

    Tonoucí se stébla chytá (1967)

    Pro mě nejlepší funésovka asi právě proto, že se tu Louis opět setkal se skupinou Les Branquignols pod vedním Roberta Dhéryho. Humor té skupiny byl něco asi jako Asterix nebo Lucky Luke (ale oba v kreslené podobě, ne ve hrané), ale na jevišti. Nejsou tu však všichni členové skupiny, protože někteří (Michel Serrault, Jean Lefébvre) se stali hvězdami jako Louis. Zbyli jen ti nejvěrnější jako Dhéryho žena Colette Brossetová jako manželka výborného Michela Galabruho nebo Jacques Legras a Pierre Tornade jako Andrého bratři. Myslím, že ta série gagů, vystřižená jak z němých grotesek, patří k těm Louisovým nejlepším. Nejúspěšnější film Roberta Dhéryho byla Výhodná koupě, kde byli Les Branquignols téměř v plném počtu, ale tu naše televize nějak nechtějí zopakovat...

  • poster

    Muž, který nebyl (2001)

  • poster

    Svatba (1978)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace