dormouse

No taková Pošta pro tebe. Tento typ emocí jde trochu mimo mne. Navíc mi připadalo moc schematické rozdělení: jednoduchá žena z chudých poměrů, bez vzdělání, se zálibu v červené knihovně ale zato se srdcem na dlani, versus vzdělaný novinář, opovrhující podbízivými dojáky, člověk, který má rozhodně dál k odpuštění než k ostrému slovu. A Judi Dench jsem tu jednoduchou nevzdělanou ženu opravdu nevěřila.

Velmi depresivní a silný příběh. Divák se nemá šanci ztotožnit s hlavní hrdinkou, která má snad jen jedinou pozitivní vlastnost, a tou je láska ke zpěvu. Můžeme jen soucítit s těmi, jichž se její život dotknul.

Viděla jsem nejprve Hanekeho druhou verzi, ale obě jsou stejně vynikající a i při tomto druhém sledování jsem se neubránila pocitům že to přeci musí dopadnout jinak.

Výborný příběh, nepředvídatelný a precizně vystavěný. David odsouzený za vraždu a znásilnění kolegyně se snaží tři dny před svou popravou odhalit novinářce pravdu o svém případu. Jaká ta pravda je? Podaří se mu to? I když dávám přednost evropské kinematografii před americkou, v tomto případě je plný počet hvězdiček na místě.

Neuvěřitelný film. Minimální výrazové prostředky, málo dialogů, prakticky žádný náhled do mysli hlavní hrdinky, ale maximální efekt v dopadu na divákovu psychiku.

Jsem zvyklá ze Skandinávie na lepší vypalovačky. Ale samozřejmě je to pořád o několik kategorií lepší než syntetický Hollywood.

Film není úplně špatně zahraný. Jeho slabostí je skutečnost, že se nic neděje. A ty erotické touhy čtyřem představitelům nějak člověk nedokáže uvěřit.

Takové očekávání a takové zklamání. Velmi předvídatelná road movie uvnitř jedoucího vlaku, podobenství o zmenšeném světě a o moci, které však těží z kulis na úkor příběhu. Hlavní hrdina v kulichu má celou dobu divně fialově namalované oči a tváří se jakoby si nemohl vzpomenout, kolik je osm krát sedm. Celý příběh je pak završen úplně blbým koncem, který to všechno řádně pohnojí. Jediné světlé momenty jsou-Tilda Swinton, skvělá jako vždy, a scéna, kdy jedna postava promluví "exotickým" českým jazykem. Řeka bych, že nestačí mít nasmlouvané známé herce, chce to investovat i trochu do exteriérů a hlavně do scénáristy.

Film je určitě lepší, než si myslím já. Ale působí na mne, bohužel, jiná mimika a dikce ve všech korejských filmech, jiný druh humoru, takže tyto filmy na mne mají jen malý dopad, nerozezní ty pravé struny.

Těžko hodnotit film má li se člověk vyhnout spoilerování. Hanekemu se podařilo vnést znepokojivou atmosféru minimálními prvky-dlouhými záběry, očekáváním neznámého a zcela nepochopitelným zvraty. Film působí místy jako dokument, scény jsou velmi civilně zahrané i natočené. Přes tyto klady mne film hlouběji neoslovil.