kiddo

kiddo

Česko
Národní obrození bylo omyl.

homepage
ICQ: 309-460-382

485 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 12 17 22
    • 20.8.2017  10:30
    GLOW (TV seriál) (2017)
    *****

    She was kicked in the stomach by her Guatemalan swim coach who was jealous because she lost her virginity to the captain of the diving team. Charakterová komedie o vzniku babské wrestlingové produkce na vrcholu osmdesátek, centrovaná okolo totálního losera, který pořád ještě nepřišel na to, proč by jeho existence neměla být považována za brutální omyl. Tohle mi snad napsali na přímou žádost k Vánocům, protože naposledy jsem se takhle zabouchla někdy ve dvaadvaceti.

    • 20.6.2017  22:49
    Smrtihlav (2017)
    **

    Dálně východoevropský prdelákov, kde hlava na hlavě dřepí vychlastaní Slované ve svátečních adidaskách a diskutují, kdo dá za hospodského patnáctiletou Madlu stováka tentokrát, v civilizovaném člověku samozřejmě žádné vlastenectví vzbuzovat nemůže, a proto když už se naskytne nějaký potrefenec, který je ochoten za tuhle díru teoreticky i položit život, je třeba kultivovanému Zápaďanovi toto jeho pomatení mysli vysvětlit touhou co možná nejdřív svobodně emigrovat, a coby očividný patriot si tak nárokovat svou pravou totožnost, tj. Američana. Pokud se člověk zrovna nechce těch několik málo vteřin chlámat tomuhle roztomilému a tolik typickému infantilnímu narcismu, může si tu všeubíjející a dramaturgicky nesoustředěnou nudu krátit tak leda vzdycháním po nesrovnatelně střelenější, a tím pádem zábavnější Lídě Baarové. A ne, dávno obehraný střih na divoce přirážející náckovské půlky to z hlediska komičnosti fakt nevytrhne.

    • 19.6.2017  21:44
    Making a Murderer (TV seriál) (2015)
    ****

    We’re here to tell a story. Our job is to tell our story better than the other side tells theirs. Jakožto geek, který si do dnešního dne s autistickou obsesivností krátí dlouhou chvíli sledováním soudního procesu s Jodi Ariasovou, na jednu stranu nemůžu než slintat nad tím, že Making a Murderer je primárně postaven na reálných záznamech z vyšetřování, soudní síně a diskuzí o obhajovací strategii. Na tu druhou právě tahle zdánlivá reálnost v kombinaci se zručným střihem a selekcí materiálu autoritativně mate a vede k imho ne úplně samozřejmému závěru, že stoprocentně a nade vši pochybnost čučíme, jak se přímo před našima očima šije bouda na nevinného chudáka. Přitom spíš než o vině nebo nevině zúčastněných vypovídá série o neschopností vyšetřovacích a justičních složek rozlišovat mezi odhalením pravdy a potřebou sestavit koherentní případ, který obstojí u soudu, a jejich ochotě sahat v přesvědčení o vlastní oprávněnosti a neomylnosti po, řekněme, poněkud kreativních metodách, jak dosáhnout výsledku. Což nevím, je asi ten nejočividnější systémový průser i bez ohledu na Averyho vinu či nevinu.

    • 12.6.2017  23:54

    Po uplynulém odpadovém desetiletí Renč statečně nesešel z cesty, nezdolán kritikou se vydal dosáhnout nirvány a skončil v Eldoradu déčkovin, o jakém se v raných devadesátkách nesnilo ani Olmerovi. Už jen za to vizuální ztvárnění Goebbelsova orgasmu se zánětem chámovodu.

    • 31.5.2017  23:43
    Uteč (2017)
    ****

    Hm:

    • 29.5.2017  10:38
    Monstrum (TV film) (2017)
    **

    Monstrum se nějak nedokáže rozhodnout, jestli být groteskou o absurditě doby, osobním portrétem, nebo po vzoru Protektora úvahou o kompromitaci obyčejného normála, který není ani hrdina, ani kolaborant, ale režimní mlýnek z něj nadělá fašírku tak jako tak. Ono je to nakonec jedno, jelikož všechny tři roviny jsou prosté jakéhokoli hlubšího obsahu a postavené na schematické expozici. Vše potenciálně zajímavé, ať už samotná soutěž, tvůrčí proces, kritéria pro výběr, schvalování pomníku, výroba, zásahy shora nebo politické konflikty, se odehrává mimo záběr, a tak místo abychom byli přímo svědky dění a viděli, proč a jak a jestli vůbec se na aktérech podepisuje, dočkáme se maximálně pravidelného schůzování postav, které si mechanicky sdělí, co se zas kde posralo, odhrkají nějaké ty nejznámější události a pak z nějakého důvodu deprimovaně odbloumají ze scény. O době nebo širších souvislostech film neříká vůbec nic, natož o protagonistovi, jehož politické názory bůhvíproč nechává nedotčené a nahrazuje je klišovitým strháváním dokumentů ze zdi. Paradoxně jediným poutavým je prostříhaný bolševický týdeník, jímž si produkce evidentně záplatovala nepostačující zdroje, ale který absolutně neodpovídá neinvnenčnímu pojetí filmu, a tudíž než aby pomáhal dovytvářet nějaký experimentálnější celek, neuvěřitelně z něj trčí. Bolestně televizní i na televizi – ve výsledku není Monstrum o moc životnější než ta pověstná fronta na maso.

    • 20.5.2017  21:23
    The Keepers (TV seriál) (2017)
    *****

    SPOILERY. Ač cca tisíc osmi sté padesáté šesté zpracování tématu „katolická hierarchie je natřískaná mocichtivými prasaty, horní vrstva církve to za spolupráce úřadů kreje a účelem organizovaného křesťanství je udržet zblblému joudovi hubu permanentně zavřenou, šrajtofli otevřenou a otvory potomků přístupné,“ jako zástupce téhle kategorie stojí The Keepers hodně vysoko. Je tomu tak především proto, že spíš než na zločin se zaměřují na pravděpodobný motiv v podobě katolické obdoby Rotherhamu, a to navíc primárně nikoli z hlediska jeho funkce coby vysvětlení vraždy, ale jako prostor pro brutální vyjádření obětí, jejichž jediným prostředkem k dosažení aspoň nějaké spravedlnosti je po dekádách trvajícím ututlávání možnost prostě promluvit, veřejně tomu hnusu dát tvář i jméno a ukázat na instituci, která jejich utrpení umožnila a svým nezájmem i nečinností dál umožňuje. Plus ono samozřejmě nikdy neškodí připomínat si, že formální strukturu posvěcených a institučně hájených pedofilů potřebuje člověk ke zbožnosti a víře asi tolik jako metr dlouhý trestní rejstřík k nástupu do zaměstnání.

    • 7.5.2017  00:22
    Noční recepční (TV seriál) (2016)
    ***

    Možná kdyby v tom bylo víc huňatých knírů a aspoň jedna bílá kočka, nebyla bych teď pokrytá spermatem nadšenců, kterým z nějakého důvodu ušlo, že jenom proto, že se bondovka tváří, jako by o mezinárodní politické situaci říkala něco kdovíjak hlubokého, nepřestává být upoceným škvárem, jejž z nudy žánrového standardu zvedá jen přítomnost velkých jmen (která navíc já osobně neocením, protože z Hiddlesova afektovaného šklebu se mi uzlujou vejcovody).

    • 5.5.2017  01:34
    Velmi uvěřitelné příběhy (TV seriál) (1991)
    ****

    Jedním slovem:

    • 27.4.2017  22:27
    Masaryk (2016)
    ***

    How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing.// Britain and France had to choose between war and dishonour. They chose dishonour. They will have war. Jednoznačně nejkonvenčnější Ševčík, jakoby dělaný nikoli na velké plátno, ale rovnou do televize: od tradiční výstavby přes rozbujelou hudbu po ničím se vymykající kameru. Na druhou stranu v zemi, kde se hysterické protičešství už třetí dekádu všeobecně považuje za známku kultivovanosti, vyžaduje i nehladivý portrét prvního z řady kolosálních ojebů ze strany Velkého Džínaře docela koule. Btw je fajn vidět, že jako se u Normalu neřešilo morální téma, nýbrž údajná vykradenost Mlčení jehňátek, tak místo abychom tady rozebírali, nakolik je přesné ztvárnění přetrvávajícího národního traumatu z Mnichova, symbolizované Masarykovým zhroucením, radši to zas nepochopíme a budem brblat, že von ten Jenda přece tehdy v žádné léčebně nebyl a zas tolik ho to taky nesebralo. Zůstaň svá, kritická obci, zůstaň svá.

    • 19.4.2017  23:04
    Amanda Knox (2016)
    *****

    Někdy není třeba prezentovat vlastní stanovisko. Někdy prostě stačí nechat člověka mluvit, podat mu ten metaforický provaz a on už se na něm oběsí sám (Mignini a Pisa dafuq?!). Katolíci, vole, ach ti katolíci a jejich komplex Madonna-děvka. Jinými slovy do Itálie odteď už jen v převlečení za abatyši a doufat, že maloměstská mordka a forenzní tentokrát nedodají lidské zdroje, které by u nás v Dolním Sráčkově nesměly pro svou profesní etiku a odbornost ani vyšetřovat, čí sperma má hospodská Máňa přischlé na pyscích tenhle tejden.

    • 11.4.2017  16:05

    Nikdo, kdo se zaklíná svou láskou k béčkovým hovadinám, a přitom není schopen docenit ňamózní retardovanost tohohle klenotu, páč "fůj, Čehůni", nemůže být dobrý člověk.

    • 4.4.2017  23:17
    Skryté zlo (2017)
    *****

    Film, který předběhl svou dobu. Svět ještě není připraven. Festival otrlého diváka 2030.

    • 30.3.2017  02:05
    Brimstone (2016)
    ***

    SPOILERY:Podobně jako The Witch má i Brimstone všechny vnější znaky Velkého Filmu, v němž o Něco jde a který se snaží Něco říct: pomalé tempo, uměřené, ale vizuálně působivé snímání, dokonce i nelineární vyprávění, které podtrhuje zdánlivou přítomnost Myšlenky, přestože ve skutečnosti slouží spíš k zakrytí těžce lineárního příběhu a jinak neospravedlnitelné vaty. A stejně jako The Witch je i tohle obyčejná, byť make-upem Umění napatlaná žánrovka postavená čistě na ději, respektive na typickém, do omrzení omílaném vakuovaném prdu o Silné Emancipované Ženě ™, s níž nejprve vyjebával život v tradiční podobě Incestních Patriarchálních Pořádků ™, a po něm duch (asi). A jelikož duch nebyl před spálením nejdřív náležitě supernaturálně nasolen, bude strašit i další pokolení Silných Emancipovaných Žen ™, pokud se tyto nebudou chovat jako Silné Emancipované Ženy ™. Asi. Holt na opravdovou dekonstrukci americko-křesťanského mýtu po vzoru Až na krev, která by nejela na povšechně základním nastavení, si asi ještě musím počkat.

    • 23.3.2017  21:47
    Život (2017)
    *

    Kdo chce ušetřit čas a nevadí mu uřvaná elementární hudba, patetické proslovy, tuny lekaček a pixarovsky inteligentní zvižátko v hlavní roli, tomu snad tenhle výtah z Gravitace, Sunshine, Vetřelce a Deadpoola k něčemu bude. Kdokoli kromě tohohle hypotetického podnikatele, který je v permanentním presu a potřebuje při sledování ještě vyprstit milenku, bude po skončení nejspíš potřebovat horkou sprchu.

    • 20.3.2017  13:26

    Obavy, že očekávaná smršť erkových ratingů, kterou si Deadpool nejspíš připíše na svědomí, bude pro svou samoúčelnou rádoby drsnost dobrá tak maximálně k tomu, aby si Ztracení chlapci mohli samým nadšením z přítomnosti krve a koz utrhnout cool, se díkybohu prozatím nevyplnily. Naopak, ustavičný příval fakování, senilních vulgarit pro jednou zajímavého Profesora X, nepřikrášlovaného, ale taky nijak zdůrazňovaného násilí, deprese a okázalého nezájmu o bližního svého napravuje zásadní nedostatek, který mě na raných filmových X-Menech točil asi nejvíc: ačkoli komiksový důraz na týmovou rovnocennost z prvních adaptací vymizel a Wolverine stál od samého počátku ve středu dění jako určující prvek, dosavadní série se prostě odmítala vzdát rodinného ducha a předkládat cokoli kromě bezpečné, neurážející zábavy úplně pro každého, která se s de facto protagonistou prostě řeže. Dostat na plátno opravdového Wolverina, jehož určujícím rysem je vnitřní konflikt duševně mrtvého zvířete se samotářem, který chce udělat správnou věc, tedy umožnilo až to zrádně lákavé erko a já jsem za ně vděčná, protože jestli kdy platil ten omílaný banální postřeh o komiksárnách coby náhražce mýtů a jejich nedokonalých, přesto inspirativních hrdinech, tak je to i díky ratingu právě tady.

    • 17.3.2017  22:25

    Daddy Issues: The Movie.

    • 15.3.2017  16:12

    Tolik lidí nevstalo z mrtvých ani v Bibli. Všechny otravné tendence obou předchozích sezón byly akcentovány k nesnesitelnosti: Sára je ještě otravnější a neschopnější a její vztah s Michaelem je tak prost sexuální chemie, že ho nejsem schopna vnímat jinak než jako sourozenecký/mateřsko-synovský. Vzrůstá počet mrtvol, stupidních zvratů, měněných motivací a logických děr, jimiž by projel ne tank, ale tanková brigáda. Zdůrazňování akčního podtónu vede k tomu, že na každou epizodu připadá něco mezi 5 a 186 mrtvolami, zároveň se ale nedá říct, že by násilí bylo působivější (rozhodně ne ve srovnání s 1.sérií, kde šok a zhnusení dokázalo navodit pouhé použití zahradnických nůžek). Projekty, které by dříve zabraly celou sérii a neustále by se potýkaly s lidským faktorem a vnějšími obstrukcemi, se zde odehrávají v rámci jednoho dílu, jejich příprava trvá hodinu a jsou provedeny bezchybně ve stylu Dannyho parťáků; nemám z principu nic proti, jen to jaksi popírá všechno, co jsme doposavad viděli. Nostalgie je budována stylem „pamatuješ, co jsem ti řek ve vězení to odpoledne, co jsme už osm dní v řadě kopali díru?“ Rostoucí diskrepanci mezi tím, jaký vztah máme k určitým postavám my a jaký ostatní postavy, která se výrazněji začala projevovat v 2.sérii, „řeší“ scénáristé tím, že při interakci postav jsou zohledňovány nikoli minulé vztahy, ale pocity diváků. Příkladem za všechny budiž Bellick, odporný neschopný hajzlík, který si nikdy ničím nevysloužil důvěru svých „kolegů“, my s ním ale soucítíme a máme ho rádi, a tak ho tedy budou mít rády i ostatní postavy. A poslední hřebíček do rakve: všemocná Společnost, která řídí vše a všechny. Jsem tak trošku alergická na propagaci konspiračních bludů, které obhajují pozici „za všechno mohou ti nahoře, já jsem kvůli nim naprosto bezmocný, na nic nemám vliv, jsem ovládán a jediný způsob, jak se zbavit svých pout, je násilným převratem. Pak teprve zavládne mír a blaho.“ Je mi líto, považuji to za pozici pro ufňukané líné neschopy a rozhodně neschvaluju očividnou snahu PB tyto lidi v jejich sentimentu podporovat, ba si dokonce vychovávat nové vzorky. Být Američan, jsem docela uražená závěrečným naznačováním, že ve zkorumpovaných USA plných zlých oportunistů může pořádek zjednat pouze OSN.

    • 15.3.2017  16:12

    Dá se shrnout jedním slovem: meh. Na jednu stranu se vracíme do starých kolejí, navíc obohacených o exotičnost a o poznání větší drsnost, na tu druhou zase mizí určující faktor vševědoucího geniálního hrdiny; zatímco v první sérii mohl Michael rozvíjet plán A K TOMU reagovat na nové události, zde už jenom reaguje. Nelze taky opomenout vzrůstající překomplikovanost, obehranost a opět, grr, všemocnou Společnost. Aspoň že to bylo milosrdně krátké.

    • 15.3.2017  16:11

    Jelikož se 1.série zaměřovala cele na přípravy na útěk a detektivní linii a vzorec „překonáváme v omezeném prostředí malé překážky jednu po druhé“ již nelze aplikovat, musela se 2.série vzdát v podstatě všeho, kvůli čemu jsme si zamilovali 1.sérii. Zmizela výhoda uzavřeného prostoru a s ní i kompaktnost, neboť jedna událost již bezprostředně neovlivňuje druhou, ale tvoří samostatnou dějovou linii. 2.sérií začíná ten velký průser jménem snaha o kulervoucí akci, na niž dojela 4.série, neupřu jí ale body za rozvíjení morálních úvah: Co vše lze záchraně bližního obětovat? Osobní integritu a morálku? Bezpečí a život druhých lidí? Lze utéct z vězení a nevzít si z něj kousek s sebou? Je možné žít mezi zločinci a sám se zločincem nestat?

    • 15.3.2017  16:10

    Revoluce, scénáristická a stylová genialita, již mám namemorovanou. Chytře se staví na kombinaci prostředí, vynikajících postav, pomalu dávkovaných příprav na útěk a komplikací; veškeré překážky jsou očekávatelné a jsou logickým a pravděpodobným vyústěním toho, co se stalo dříve. Pole, kde se může odehrávat další děj, je soustavně rozšiřováno i rafinovanou distribucí informací – jelikož jsou nám poskytovány informace, ke kterým hlavní postava nemá přístup, zvyšuje se tím napětí té které scény, jelikož my ze své pozice domnělé vševědoucnosti nevidíme způsob, jak problém vyřešit. Tím, že jsou nám ale zároveň upírány informace, ke kterým hrdina přístup má (a ke kterým přístup zároveň logicky mít musí), nenabude výsledné rozuzlení nikdy podoby deus ex machina.

    • 15.3.2017  16:09
    Hra o trůny - Série 6 (série) (2016)
    odpad!

    Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat.

    • 15.3.2017  16:08
    Hra o trůny - Série 5 (série) (2015)
    odpad!

    Sere kormidelníku, nastavte laskavě kurz směrem Řiť. Ježišikristemarjapanocotokurvabylo. Nikdy by mě nenapadlo, že dokážu takhle rychle přejít od „bombááá“ k „podpalte to napalmem“. Věřte, tohle není fňukot milovníka předloh, který se nemůže smířit s tím, že barva Sansiných šatů v páté epizodě neodpovídá knižnímu protějšku. Bůh ví, že v rozporu s rozšířeným názorem se seriál od knih v těch skutečně podstatných věcech silně odlišoval už od samého počátku. Vadí to? Ne, dokud je výsledkem podnětné a zábavné dílo. A přesně tím pátá série být přestala. Nad adaptačními rozhodnutími producentů zůstává rozum stát – skoro jako by se D&D vypravili na lov veverek s puškou na slony. Každá, i ta nejfilmovější knižní linka byla v rámci zkracování a zjednodušování bez výjimky vykuchána, připravena o nejzákladnější děj, kontext a obsah, kvůli čemuž nezbylo v seriálu nic, na co by se dalo koukat. Neblahým následkem tohoto je, že zdánlivě i na první pohled komplexní linky působí při bližším prozkoumání extrémně chudokrevně, zcela ignorují dřívější charakterizaci, včetně elementární logiky, a plně závisí na rozporuplném, charakterově nesmyslném chování postav, jejichž motivace i uvažování se mění kolikrát scénu od scény. A co hůř, pátou sezónu přepadl zjevně smrtelný záchvat debility. Nepřeháním, nejchytřejší, nejprotřelejší a nejmazanější postavou je odteď Hodor, neboť všichni ostatní se chovají, jako by jejich mozek napadl šedý lupus. Lze tu letošní píčovinu jménem Sansa, Malíček, Roose, Stannis (!), Jon, Brienne, Cersei, Jaime, Varys, Dorne či Daenerys nějak, jakkoli obhájit? No nelze, protože hlavním platidlem Hry o trůny již oficiálně nejsou témata, příběh či postavy, nýbrž samoúčelný šok bez kontextu a logiky. K adaptování čehokoli zastávám extrémně liberální přístup, ale do prčic, jestli účelem tohohle sračkofestu bylo přimět mě znovu se do té rozmáchlé knižní obludnosti ponořit a zjistit, jestli jsem posledním dvěma knihám náhodou nekřivdila, tak úkol kurva splněn.

    • 15.3.2017  16:06
    Hra o trůny - Série 4 (série) (2014)
    ***

    No… ehm… jako… dobrý? Možná? Když člověk moc často nezapíná mozek? Na jednu stranu se nedá popírat, že za roztříštěnost čtvrté série minimálně zčásti může předloha, v níž Martin pravidelně informuje, jak pokračuje dění na tom kterém místě a s tou kterou postavou, přestože tyhle věci takřka neovlivňují celkové dění a občas neslouží jako nic jiného než charakterový portrét. Seriál ale tenhle aspekt výrazně zesiluje vzrůstajícím zájmem o šokující nebo nějakým způsobem stylové momenty, z nichž bude mít internet následující den hysterák, a to na úkor vyprávění, kontextu a celkového plánu. Bohužel se rovněž ukazuje, že scenáristi nejsou tak silní v kramflecích, jak si o sobě zjevně myslí, protože drtivá většina stále četnějšího původního materiálu je prostě… divná, ať už jde o originální rádoby hluboké masturbátorské monology beze špetky obsahu (lol wut?), nebo o charakterizaci (jako když změním začátek i prostředek, nemůžu nechat konec jenom proto, že mi ten okamžik příde kůl). Jistě, seriál se ubírá vlastním směrem a snaží se být osobitý, nic proti, ale hergot to ho mám chválit i za to, že je čím dál častěji osobitě dementní?

    • 15.3.2017  16:06
    Hra o trůny - Série 3 (série) (2013)
    *****

    OK, napotřetí zvedáme na totáč. Dějová linka je oproti dřívějšku výrazně lépe poskládána a přechody mezi jednotlivými dějišti a scénami jsou zcela přirozené (na rozdíl od předlohy), postavy doznávají až shakespearovských kvalit a konečně se dočkáváme vynikajících rozuzlení nejen nově nadhozených motivů, ale i témat provázejících seriál už od samého počátku. Třetí řada dokonale zachycuje klíčový prvek ságy, a sice dojem vzájemné propletenosti. Víc než kdy jindy se vyplácí nevnímat Hru o trůny jako jednolitý příběh, epizodu od epizody, ale jako propracovanou a podrobnou tapisérii, jejíž jednotlivé pozapomenuté, dávno představené a zdánlivě nedůležité nitky se zničehonic splétají dohromady a dávají vzniknout úžasnému výjevu (z tohohle pohledu zpětně začínám brát na milost užvaněnou, pooomalounku se rozjíždějící první řadu). Plus jsem se oficiálně zamilovala do ženských postav – můžu je nesnášet (Cersei, Maergery), můžu jimi opovrhovat (Catelyn), můžu na jejich charakteru a způsobu uvažování nich nacházet desítky vad (Daenerys, Sansa a Arya), můžu v nich nacházet typické masturbační fantazie (Yara/Asha, Ygritte a Brienne), a přesto nelze popřít, že na rozdíl od 99% feministických idealizovaných výmyslů se jedná o skutečné, trojrozměrné, chybující lidi z masa a krve, kteří se ze všech sil snaží nějak poprat s podmínkami, do nichž byli vrženi. Tak samozřejmé, a přesto tak těžko k nalezení.

    • 15.3.2017  16:05
    Hra o trůny - Série 2 (série) (2012)
    ****

    Hm, příjemné překvapení. Neodůvodněné šukání značně utlumeno a od bezobsažných žvástů se přešlo k myšlenkám, tématům a vizuálnímu vyjadřování. I přes to že větší část každé epizody má pořád podobu dialogů pronášených vsedě, mizí dojem, že se vůbec nic neděje, v rozhovorech se nic podstatného neříká a nikoho necharakterizují. Oblíbené postavy: Lannisterovic famílie, Starkovic holky, Theon, Bronn, Ohař a především plešatý kastrát Varys.

    • 15.3.2017  16:04
    Hra o trůny - Série 1 (série) (2011)
    ***

    HBO pro ztvárnění svého pojetí „ýbrdrsné, špinavé, realistické, pletichářské a překvapivě moderní době podobné“ historie už léta používá jeden a ten samý, neměnný mustr: hodně nadávání, hodně tělesných tekutin, nahoty, vleklých politických dialogů a víc než štědré množství sexu, jehož odosobněnost je samozřejmě naznačena – jak jinak – polohou zezadu. Fungovalo to u Říma a Tudorovců a očividně to funguje i napasováno na Hru o trůny, páč seriál je od dvou zmíněných v podstatě k nerozeznání. Ve Hře o trůny jsou všechny tyto okoukané zbraně nasazeny v plné míře, ale stejně jako dřív nic nesdělují, mají pouze zakrýt skutečnost, že se koukáme na televizní a značně infantilní ekvivalent užvaněného macha hrdě se chlubícího svým obřím pérem: okázalého, hlasitého, ale jinak úplně impotentního. Jde jen o prostředek k zneviditelnění toho, že nikdo nic NEDĚLÁ, všichni jen neustále namachrovaně žvaní, vyměňují si informace nebo pronášejí expozici, jejíž účel není znám. Jako výpravná ilustrace je to fajn, ale raději zůstanu u předloh, u těch aspoň neřvu nudou.

    • 15.3.2017  16:02
    Lovci duchů - Série 8 (série) (2012)
    ***

    A možná, opravdu jen možná taky ne. V SPN se dosud neobjevila série, která by byla schizofrennější než série osmá, a k jejímu rozpolcení ke všemu dochází skoro přesně v poločase. První polovina je sedmá série na steroidech, což je po tom předchozím potratu a vyšroubovaných nadějích spojených se změnou showrunnera extrémně nasírací. Tvůrci se v duchu minulého ročníku odmítli věnovat nastoleným otázkám a ubírat se naznačeným směrem, což je s ohledem na sračkoidnost těchto směrů na jednu stranu vítané, na tu druhou to ale nebylo využito k ničemu než k recyklaci otřepaných, dávno vydojených témat a motivů a k vymýšlení zápletek, jejichž výhradním účelem je přijít s co nejstupidnějším důvodem, proč by na sebe protagonisté měli pyčovat. Nově představené linky s očistcem a Samovým milostným životem jsou zcela zbytečné, neboť vedou jen k bůhvíkolikátému neměnnému zopakování dřívějších konfliktů a po několika epizodách jsou stejně opuštěny. Ústřední děj s Božími deskami to mezitím opět bere epicky do prdele a je ignorován ve prospěch stále stupidnějších dílů s MOTW a výraznými prvky laciné soap opery. Bolestně se projevuje absence dlouhodobého plánování a kolísající úroveň jednotlivých scenáristů, kteří se místo na ztvárňování celkového děje zaměřují na vymýšlení, čím vyplnit stopáž následující epizody, jejíž vyřešení nemá dopad naprosto na nic. Do toho se nechutně mění pojetí popkulturních narážek, které svým dřívějším konkrétním zaměřením přispívaly k dojmu legitimní lovecké kultury, charakterizace specifického světa a celkové identity seriálu. To bylo nyní vyměněno za vypichování co nejsoučasnějších a nejznámějších kulturních hitů, aby si i ta nejtupější hovada mohla připadat chytře. Naštěstí v okamžiku, kdy jsem už začínala řvát, proč se SPN změnilo v kdysi tolik vysmívaný procesní policajtský seriál a proč jsou všichni bez výjimky neustále navlečení v obleku a hrají si na agenty FBI, se přivalila druhá polovina a vzbudila ve mně naději, jakou jsem ohledně tohohle seriálu už dlouho nepociťovala. Dostavuje se dávno oplakaná kontinuita, návaznost na dřívější momenty, epizody a sezóny, a dokonce se neignorují předchozí díly! Ve formě Men of Letters se objevuje nepřehlédnutelná snaha o ukutí nového světa a napravení destruktivního řádění sedmé řady, buduje se nová síť kontaktů a nové zázemí. V popředí znenadání stojí ústřední zápletka, a to nejen na rovině dějové, ale i tematické a metaforické a co víc, vše se to točí kolem věcí, které jsme neviděli už tisíckrát v řadě. K druhé polovině mám jedinou výtku, a sice že se vzhledem k náhle vysoké kvalitě nepochopitelně opomíjejí zcela očividné otázky, které by v dřívějších řadách byly adresovány – mizející rozlišení mezi stranami dobra a zla, pochyby o správnosti na první pohled ideálních, jednoduchých a černobílých řešení nebo osobní zájem na proměně příšerného světa. No, snad příště. Nejlepší epizody: As Time Goes By, The Great Escapist, Sacrifice (kdo by si byl pomyslel, že ještě někdy uvidím něco, co se kvalitou, napětím a šokantností směle vyrovná Lucifer Rising. Bohužel to jen zdůrazňuje, že jediní, kdo jsou ještě schopní povznést SPN k bývalým výšinám, jsou Carver a Edlund). Nejlepší postavy: Abaddon, Henry, Metatron. Nejhorší postavy: Amelia (živoucí ztělesnění infikované vagíny), Garth (pokračuje se v pokusech potlačit jeho vlastní identitu a udělat z něj zenovější náhradu Bobbyho, která nikdy neměla pokročit za svoje intro), Krissy (nevadilo by mi,že reprezentuje všechny negativní vlastnosti snadno manipulovatelných, arogantních, rádoby nekonformních teenagerů, ale že tak není nahlížena a já ji mám vnímat jako chytrou, schopnou a příjemně přidrzlou, nikoli jako hrůzu vzbuzující mrchu se znepokojivě machiavellskýmir rysy). Nejlepší proslovy: korunku získává Crowley, konečně stoprocentní záporák a zároveň ztrápená dušička, která jen potřebuje lásku. Nejhorší postava v historii SPN: Charlie. Charlie Bradburyová vznikla jako reakce tvůrců na stížnost, která fanouškovskou základnou koluje už od samého začátku, a to že SPN nejenom že obsahuje extrémně malé množství ženských postav, ale že ty, které už se jednou objeví, jsou v silném nepoměru k postavám mužským systematicky koseny. Každý, kdo nemá hlavu strčenou v prdeli Andrey Dworkinové, je schopen všimnout si, že v seriálu umírá bez ohledu na rasu a pohlaví kde kdo a že počet mužských obětí je v poměru k těm ženským minimálně vyrovnaný. Po šesti a půl letech strávených poslechem ustavičného pyčování internetových bojovnic za sociální spravedlnost však tvůrce zjevně bez ohledu na skutečnost přepadl Stockholmský syndrom a přiměl je stvořit ultimátní moderní HOLKU, která oněm třináctiletým profesionálním stěžovatelkám vymytým feministickou ideologií konečně zavře hubu. Ergo Charlie Bradburyová, ta nejstrašnější Mary Sue od chvíle, kdy nás Stephenie Meyerová oblažila Bellou. Charlie všechno zná, všechno umí, má ty nejvíc cool „obskurní“ zájmy, všichni ji milují, chtějí být jako ona a NEUSTÁLE upozorňují na její nedosažitelnou úžasnost a výjimečnost. Je to liberální lesba v seriálu, kde se zásadně nezmiňuje politické přesvědčení, přispívá na charitu a hackováním sundává hrabivé korporace, kváká snadno rozluštitelné a irelevantní popkulturní hlášky, aby i ta nejvíc misogynská prasata věděla, že ne, ženy netráví veškerý svůj čas těhotenstvím a postáváním u sporáku, ale taky koukají na Hru o trůny, hrají ty nejprovařenější hry a znají Harryho Pottera, což je fakt jako hrozně moc odlišuje od všech těch tupých mainstreamových slepic, co se na rozdíl od nich nesnaží budovat si pomocí konformně nekonformní image kult osobnosti. Charlie nemá charakterové vady a je pro ni doslova nemožné udělat něco špatně či šlápnout vedle. Zatímco Becky reprezentuje hysterické fanynky, jak je vnímají tvůrci, Charlie odráží, jak se vidět chtějí. Při pohledu na ni mě zachraňuje od mozkové výdutě jediné, a sice že skutečným drsoněm dokáže i přes sebevíc nasírací bití v prsa být pouze a jedině ve snu. Budu letos hrozně moc hodná, Ježíšku, a tak doufám, že to nejpozději do Vánoc zastřelíš, děkan.

    • 15.3.2017  16:00
    Lovci duchů - Série 7 (série) (2011)
    **

    A sedmá sezóna zmíněný potenciál zcela posrala. Promptně zařízla všech pětadvacet sáhodlouze rozvíjených zápletek, vydala se úplně opačným směrem zahrnujícím pravděpodobně nejhorší záporáky v celém seriálu a nakonec se vykašlala i na ně. Zatímco šestá řada byla tématy a motivy chvílemi až nepříjemně přecpaná, sedmá je učiněné tematické i dějové vakuum, jímž občas z povinnosti probleskne uspěchané rozuzlení dříve představených a znenadání zapomenutých problémů. Tu a tam se objevující záporáci se nejenom hrubě bijí s nastolenou mytologií, ale kvůli své faktické neporazitelnosti se stávají nesnesitelnými nudaři, jejichž pouhá přítomnost prasí i potenciálně fantastické epizody (za všechny Hello, Cruel World). Vedle leviatanů je sedmá řada odlišitelná už jen vágně nahozeným motivem ztráty veškerého zázemí hlavních postav a všeho, co je jim drahé, bohužel se tvůrci bojí se tohohle držet a okamžitě ztracené propriety nahrazují, abychom dlouho netrpěli. Bobbyho dům vyhořel? V příští epizodě je vyměněn za Rufusovu chatu. Duo přišlo o svou rešeršní knihovnu? Žádné strachy, její obsah je hned několikrát někde okopírovaný. Bobby umře? Bez obav, vystřídají ho Frank, Garth, a nakonec i Bobbyho duch. Tyhle obavy tvůrců z proměněného světa seriálu navíc vedou k jistému „instantnímu, fast foodovému“ pojetí konfliktů – potřebujeme emocionální nářez? Recyklujme stokrát viděné problémy, prdněme tam smrt postavy a potom vše rychle, nevěrohodně napravme, aby to, chraň Bůh, na ničem a na nikom náhodou nezanechalo příliš velké, nepohodlné stopy. Nepřehlédnutelně vzrůstá problém s komickými díly – dřív měla komičnost podobu nenápadných prvků v jinak dramatické epizodě (Hell House), zapadala do narativního experimentování (Ghostfacers, Hollywood Babylon, Tall Tales, The French Mistake), sloužila jako krok vpřed po extrémně depresivním vývoji do slepé uličky a umožnila jeho rozuzlení (It’s a Terrible Life) anebo představovala stylové uchopení závažného tématu, dějového odhalení nebo charakterového vývoje (Yellow Fever, Mystery Spot, Wishful Thinking). Jenže zatímco kdysi komické epizody vždy zapadaly do celkového záměru dané sezóny a odkazovaly na její ústřední zápletku, nyní nemají s hlavní dějovou linkou nic společného, nijak ji neovlivňují a pouze se mechanicky střídají s dramatickými díly (nemluvě o tom, že patrně nejlepším vtipem je beztoho trapný fakt, že ústřední kapitalistický záporák Richard trvá na tom, aby mu všichni říkali Dick). Když k tomu připojím i přítomnost postav, které spíš než živoucí lidi připomínají bezduché scenáristické konstrukty a splácaniny rádoby líbivých charakteristik a jež samotné ústřední duo musí publiku explicitně obhajovat (Neboj, na Gartha si časem zvykneš či Páni, Charlie je jako naše mladší sestra, kterou jsme nikdy nechtěli), vychází mi z toho smutný závěr, že SPN toho žraloka už fakt definitivně přeskočilo. Nejlepší epizoda: Repo Man. Nejlepší postava: Kevin. Nejhorší postavy: Meg (její náhlý charakterový obrat dává z hlediska motivace a kontextu velmi malý smysl, nemluvě o tom, že byl stylizován do podoby upřímného prohlédnutí, nikoli sňatku z rozumu a podtrhnut unylým, monotónním projevem Rachel Minerové), Castielové (všichni do jednoho, tj. Cas záporák s Božím komplexem, kajícník, amnezijní, šílený a na krátkou dobu opět páto-sezónový, protože – ač samostatně přijatelní – jsou roztroušení do několika málo epizod, nepropracovaní a bez postupného vývoje, který by ty ultrarychlé skoky v charakterizaci ospravedlňoval). Nejlepší hudební moment: I’m All Out Of Love, Walking On Sunshine, Why Can’t We Be Friends, Born To Be Wild. Nejkýčovitější hudební moment: Turn Into Earth, v dobrém i zlém. Nejlepší dekoratér: Castiel.

    • 15.3.2017  15:58
    Lovci duchů - Série 6 (série) (2010)
    ***

    Máme tu klasický problém neplánovaných pokračování, která nejenom že musejí obhájit vlastní existenci, ale navíc jim nezbývá než vydat se jedním ze dvou rovnocenně blbých směrů – buď se mohou marně snažit předchozí řady překonat a následně se utopit v bezvýsledných pokusech o co největší a bohužel nucenou epičnost, anebo na toto rezignovat a držet se ve stylu prvních dvou sérií při zemi, což nadále nutně nebude uspokojivé. SPN vyrazilo první cestou a díky Chuckovi za to, protože ač se to nezdá, po páté, apokalyptické sérii zbylo překvapivě velké množství možností na logický, přirozený vývoj; vlastně tolik, že šestá sezóna v podstatě nemá jednotnou identitu, poněvadž dějově i tematicky lítá sem a tam a nahazuje jeden možný směr budoucího děje za druhým (normální nelovecký život, ztráta Samovy duše, hrozící rozpad jeho mentální zdi, Eva, alfové, spolupráce nebe a pekla, nebeská občanská válka, následky a negativa svobodné vůle, pokusy o opětovné rozpoutání apokalypsy, arzenál nebeských zbraní, budování armády monster za účelem porobení lidstva, rozpad týmu Svobodná vůle, duše coby zbraně…). Přes celkovou rozháranost to však stále ještě více méně funguje, i kdyby jen coby zachycení chaosu v „postapokalyptickém“ světě. Většina negativních dojmů vyplývá hlavně z šoku, že po bombastické katarzi se nacházíme opět na začátku u expozice ve stylu (kvalitativně podobně nevyvážené) první řady. Jako úvod do nové pětice sérií je to velice slušné a dokládá velký potenciál. Nejlepší epizody – Clap Your Hands If You Believe, Caged Heat, Appointment in Samarra, The French Mistake, The Man Who Knew Too Much. Nejlepší postavy: bezduchý Sam, Lisa, Balthazar, Atropos. Nejprasáčtější prasácký prasák: Castiel, který se od třech případů vášnivého fistingu a studia techniky donašečů pizzy propracoval až k tragickému doznání a nevyhnutelnému výsledku. Nejlepší hudební momenty: Beautiful Loser, Space Oddity, One Way Or Another. Nejhorší píseň: My Heart Will Go On. Nejlepší intro: Supernatural Files. Nejlepší alias: I. P. Freeley, Clint Eastwood, texaský ranger Walker. Nejlepší herecké výkony: Sam a Dean pokoušející se hrát Jareda Padaleckiho a Jensena Acklese hrající Sama a Deana.

<< předchozí 1 2 3 4 6 12 17 22
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace