kiddo

No to je ovšem jiná. Upřímně nechápu ty stížnosti na údajný sexismus Disney, protože oni ten svůj zavedený typ postavy – atraktivní flákač s iluzemi o své výjimečnosti – zachovají i při změně pohlaví. Tentokrát však udělali skutečně tvůrčí krok, dovedli ji do zcela logické podoby a udělali z ní zloděje z povolání s psychotickou posedlostí nenáročným životem a bohatstvím, jehož zahálčivost se rodí z přiznané nechuti k práci – představte si Popelku, kdyby kradla ručníky a měla osobnost. A co je nejlepší, tahle zásadní charakterová vada je nejenom pojmenována, ale funguje jako jádro příběhu a teprve její vědomé napravení a vyměnění za nesobeckost a obětavost umožňuje hrdinovi vysloužit si svůj happy end, čímž se z Aladina stává historicky první disneyovská princeznovka s použitelným morálním ponaučením. Do toho nám navíc vstupuje popkulturní smršť a meta riffování v podání vynikajícího Williamsova džina a nebývale zvládnutá princezna, která na jednu stranu není ořezávátko a zároveň svou okázalou emancipovaností nikdy nevstupuje do té otravné říše typicky pokryteckých, užvaněných, feministických Mařen. Osobně jdu sice víc do kolen z Flynn Ridera, ale tohle je pravděpodobně první disneyovka, kterou bych dětem pustila beze strachu, že z nich vyrostou amorální oportunističtí zmrdi, a to nějaké mé osobní áchání dalece převažuje.

Twist, indeed. Hamlet hadr.

Já vždycky když narazím na vyžadování pojetí dokumentaristiky "mluvící hlava 1 řekne A, mluvící hlava 2 řekne B, pravdu zprůměrujem na půli cesty, hezký večer", a především na divácké skřeky, že zjevná jednostrannost nemůže z principu nikdy reprezentovat pravdu, tak si vždycky uvědomím, že holokaust bylo vlastně taky takový radikálně centristický řešení s kompromisem někde uprostřed a měli bychom ho slavit jako krok civilizované umírněné společnosti. Kdo ostatně může s jistotou říct, jak to s těma židobolševikama bylo.

O animaci, rotoskopii, grafice a výtvarném umění vůbec vím naprosto kulové, takže ze mě může mluvit prostá opičácká neznalost, když hrdě prohlásím, že ona vyzdvihovaná technická stránka vypadá dost otřesně. Kombinace propracovaného prostředí/detailní zvukové stopy/reálných motivů s obtaženými konturami a ohavně trhaného pohybu letmo načrtnutých postav s prvnáčkovsky oválnými obličeji a žádnou bradou snad byla záměrnou stylovou volbou, ale výsledek působí dojmem nepodařeného studentského experimentu a nijak dobrým způsobem na sebe strhává pozornost. Což je možná nakonec dobře, protože kromě primitivní dějové linky nenabízí Alois Nebel už vůbec nic. Ono už u komiksu si lze místy klást otázku, kde končí subtilnost a náznakovost a začíná prostor pro čtenářovy projekce, ale adaptace onu naleštěnost hovna dovedla k dokonalosti. PS: překvapuje mě, že tu nevidím žádné skřeky ohledně prznění předlohy, protože zatímco Alois Nebel je blbácky usměvavý naivka, tak Miroslav Krobot je… Miroslav Krobot.

Někdy není třeba prezentovat vlastní stanovisko. Někdy prostě stačí nechat člověka mluvit, podat mu ten metaforický provaz a on už se na něm oběsí sám (Mignini a Pisa dafuq?!). Katolíci, vole, ach ti katolíci a jejich komplex Madonna-děvka. Jinými slovy do Itálie odteď už jen v převlečení za abatyši a doufat, že maloměstská mordka a forenzní tentokrát nedodají lidské zdroje, které by u nás v Dolním Sráčkově nesměly pro svou profesní etiku a odbornost ani vyšetřovat, čí sperma má hospodská Máňa přischlé na pyscích tenhle tejden.

Moje první série AHS, kde je dost kumšt sledovat motivaci a charakterizaci scénu od scény, natož epizodu od epizody. Když se v příběhu, kde hlavní konflikt má podobu historické rasové nenávisti mezi bílými čarodějnicemi a černými voodoo šamany, začala Jessica Lange v neposkvrněném bílém paláci pro vyšší vrstvy prsit, že dvakrát volila Obamu, a okamžitě nato vyplodila přednášku o své nadřazenosti nad negramotnými otroky, hned jsem se natěšila na supernaturální obdobu Get Out. Žel Murphy si zjevně nevšiml, že stvořil vynikající výchozí bod pro dekonstrukci liberálního rasismu, a tak jsem se místo toho mohla hned dvakrát poblít u pokusů morálně vykoupit Delphine LaLaurie: prvně tak, že si najde černou kamarádku, a podruhé protože se rozbrečí u spirituálu. Jelikož je tohle tropus, po němž se standardně katapultuju k věcem, které nejsou tak školácky naivní, patří jedna hvězda mně za to, že jsem vydržela až do konce.

SPOILERY! Zatím asi nejhůř koukatelná série AHS (a neumím si představit, že by produkce byla o moc větší prdel). Nápad zkombinovat V zajetí démonů v pseudodokumentárním stylu a Blair Witch, kde spolu interagují herci a jejich „reálné“ předobrazy během „skutečné“ vyvražďovačky, je na jednu stranu naprosto geniální. Jenže pak nastoupí prozření, člověk si uvědomí, že wanovské duchařiny a found footagerky se svými plochými postavami a maximálně jednou charakterovo-dějovou linkou jsou udívatelné při nejlepší vůli tak těch devadesát minut, a všechno se to rozblemcne do uniformního uvřískaného torture porna o délce osmi hodin (1984 mělo mimochodem stejnej problém, ale tam to aspoň odlehčovala ta osmdesátková stylizace a zábavné definované postavy). Škoda, že Murphyho nenapadlo radši natočit duchovního nástupce Behind the Mask: The Rise of Leslie Vernon. Protože jako film by Roanoke byla bomba.

Moje vzrůstající tendence nacházet romanťyku v jednoznačně neromanťyckých záležitostech mě nepřestává znepokojovat. Vejlet do L.A. je kánon.

Doufejme, že ten jedinej slušnej nápad někdo v budoucnu vykrade.

The Staircase 2: Electric Bugaloo