michael.f

SPOILER. Dát dneska večer na svůj primární inferenční mechanismus (a věřte, že díky Rey jsem k tomu neměl daleko), bylo by to solidních 5 / 7 konfederační stupnice (tj. perfektní skóre). Naštěstí mám ještě mechanismus záložní (mozek?), který se velice silně ozval například v momentně, kdy Kylo Ren poprvé sňal svou masku, a který se od té doby soustavně ozýval pokaždé, když se ve filmu objevil další víceméně přesně zkopírovaný prvek z původní trilogie (za všechny jmenujme například hvězdu smrti 3.0). Nostalgická atmosféra vzniklá kolem životem zlomených Hana Sola a princezny Leyi byla značně nepříjemná a ke konci filmu jsem už vysloveně jen čekal na linii Ren vs Rey, zcela znuděný další zbytečnou vesmírnou bitvou x-wing vs xyz, úplně stejnou a stejně předvídatelnou jako těch padesát předchozích. Ke své radosti jsem se nakonec dočkal a při pohledu na Rey, křížící Lukův meč s prskavkou toho neschopného otcovražedného parchanta v působivém lesním duelu, jsem se rozhodl pro čtyři hvězdičky (což je hodnocení, které bohužel v konfederační stupnici nemá ekvivalent).

Na film jsem šel především kvůli Carey Mulligan, která mi je velice sympatická už od doby, co jsem ji poprvé viděl v Pánovi času a musím se přiznat, že od filmu samotného jsem čekal takovou trochu horší Jane Eyre. Pletl jsem se velice. Navíc úžasný soundtrack, z kterého jsem měl chvílemi dojem, že v něm slyším Einaudiho rukopis. A skoro úplně nejvíc jsem byl překvapený z Careyina pěveckého nadání.

Pokud jste četli knížku a líbila se vám, nekažte si dojem sledováním seriálu, ze kterého se naprosto vytratilo to, čím je kniha unikátní a pro co ji milujeme -- delikátní humor a pomalu se rozvíjející zápletka plná kouzelných detailů. Tohle se prostě BBC nepovedlo.

"Taky ten pocit znám -- když se snažíš složit písničku a vyjde z toho sračka," nebyla první ani poslední záznamuhodná lajna, u které jsem se lámal smíchy. Humor ale naštěstí není tím, co pro mne dělá z Franka pětihvězdný film; tím je úvaha o síle a křehkosti vztahů nevšedních osobnostní, která je elegantně vetkaná do příběhu o tom, jak se blonďatý mameluk snaží uspět na poli šoubyznysu. Geniální je také postupná změna polarity postav. Surové prostředí obnaží mamelukovu nečekaně prohnilou duši, zatímco na první pohled sobecká a cynická Klára se, co do ryzosti úmyslů, téměř zmení v Severuse Snapea. Akorát Frank se nemění. Frank je katalyzátorem proměny.