Hwaelos

Hwaelos

Petr Kuběnský

okres Brno
Sbírání střepů bosou nohou

37 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
    • 19.1.2018  01:44

    Na téhle filmové fan-fiction je vidět hodně snahy. Skalní fandové nebudou z přepisování jejich univerza nadšení (podobně jako před pár lety u Honu na Gluma) - to mě ovšem netrápí. Slabinou je ale hlavně scénář plný prkenných replik, s celkem nulovým dějem (vezmeme-li v úvahu hodinovou stopáž) a hodně nevěrohodným vykreslením vývoje hlavních hrdinů (mladej Raddle se chová jak dick, ale přesto ho ostatní berou jako nejlepšího kámiče...). Druhou kudlu do zad snímku zabodávají nevyrovnané herecké výkony, přičemž ten zřejmě nejhorší předvedla ústřední herečka. Kamera a vizuál jsou na druhé straně víc než dobré na amatérský film.

    • 9.1.2018  00:01
    Velká hra (2017)
    ****

    Velká hra je dobrý film. Bohužel ne tak dobrý, jak sliboval trailer, ale poctivý, dobrý film. Jessica Chastain je okouzlující a hraje skvěle, dialogy jsou chytré a vybroušené, repliky se střídají s kulometnou rychlostí, vyprávění probíhá na víc rovinách, a po vzoru po-sherlockovských filmů jsou užívány i zajímavé vizualizační prostředky (digitální dráha sjezdu hned na začátku filmu apod.). Pak jsou tu ovšem nějaká "ale". Soudní rovina, která - jak to podle traileru vypadalo - měla táhnout celý film, je zde úplně na okraji (čímž pádem nedostane moc prostoru i Idris Elba) a je vyřešená hrozně rychle, happy ending je na snímek naroubován hodně násilně a především v Molly's Game chybí víc zapamatovatelných scén (vybavuje se mi vlastně jen ta s Costnerem na lavičce parku). To je ostatně problém, který mám se Sorkinovými scénáři celkově. Jsou hrozně dobře napsané, ale filmy podle nich rychle vyprchávají z paměti.

    • 5.1.2018  05:13

    Vaughn ztratil všechny zábrany a natočil slepenec, který nedrží pohromadě a nemá míru v dávkování komiksové "přehnanosti", jakou se vyznačoval první díl. Btw. opravdu je tam Tatum jen pro to, aby si jednou sjetej zatancoval, nebo se mi to jen zdálo?

    • 12.12.2017  01:19
    Mollové tóny Karla Kryla (TV film) (1992)
    **

    Dokument, který nikam nesměřuje, stejně jako zmateně bezradný rozhovor "vedený" M. Pokorným. Cenné je to hlavně jako historická sonda, která asi nejlíp ukazuje, proč se porevoluční Kryl minul s zeitgeistem doby. Jasně, jde vidět, že Kryl má tu zahraniční zkušenost, která mu umožňuje vidět o kus jasněji chyby, které pro běžného tuzemského člověka vystoupily na povrch až po letech (namnoze až v dnešních dnech), Ale z druhé strany, jde z něho dost cítit, že se díky tomu stylizuje do jaksi nepatřičně nadřazené či blahosklonné pozice a působí tak dojmem zatrpklého "dědka". A to říkám s veškerým respektem, který jinak ke Krylovi chovám. Skromnost, s jakou dřív působil, je tady úplně pryč. Celé to navíc korunuje jaksi archaicky působící vlastenectví, v němž je otázka územní příslušnosti nadřazená otázce morální (ale to je spíš problém generační, který jde vzhledem k jeho situaci docela dobře chápat).

    • 30.11.2017  05:37
    The Punisher (TV seriál) (2017)
    ****

    Od první série Daredevila určitě nejlepší Marflix, kterej ve mně trochu obnovil víru v to, že tak nějak vědí, co dělají a rozumí postavám. Syndromem přepálenosti délky to sice trpí, ale zdaleka ne tolik, jako většina superhrdinské seriálové produkce. Navíc tvůrci dobře pracují s rytmikou vyprávění, zejména s cliffhangery a úvody k jednotlivým dílům. Velmi kvituju taky přesazení seriálu do současných kulis (Punisher najednou není exvojákem z Vietnamu, ale z Afghanistánu, což má pro příběh zajímavé důsledky), zejména schopnost vyjádřit se k některým ožehavým otázkám aktuální Ameriky. Z tohohle pohledu je podivné jen to, jakým způsobem je vedena debata o držení zbraní, kde liberálně kritické stanovisko zaujímá slizký kongresman, a naopak Karen Page působí jako (snad až přiliš) sympatický zástupce zbraňové lobby. Z druhé strany je fajn, že se tvůrci nepokusili roubovat do děje superhrdinské motivy a postavy, jakkoli se to nabízelo.

    • 27.11.2017  06:21
    The Get Down (TV seriál) (2016)
    *****

    Tak tohle je velká divočina: náladou mix Stand by me a West side story se stylovými prvky moderní pohádky, kung-fu filmů a gansterek 70. let. Vypráví se o počátcích hip-hopové kultury v newyorkském Bronxu, okolo hraje naplno klasické disko a funk a celý to má retro vizuál Baze Luhrmanna. Srdcovka.

    • 26.11.2017  20:29
    Xi huan ni (2017)
    ***

    Vcelku sympatická hloupost, v níž celkem dobře funguje komediální poloha, méně už ta romantická. Hlavní předností je chemie ústředního páru a chuť nahánějící chody jídla, u nichž člověk neustále přemýšlí, jak byly vlastně vyrobeny.

    • 25.9.2017  21:32
    The Keepers (TV seriál) (2017)
    *****

    Tahle dokumentární série je od Netflixu trefa do černého, jen je škoda, že nebude mít nikdy ani zlomkovou sledovanost jako hrané věci tohohle giganta. Dost to (kvalitou i zaměřením) připomíná Life and Deaths of Robert Durst - jen zde chybí stejně úderné rozuzlení vyšetřovaných vražd. Na druhé straně je ale každá epizoda mnohem lépe narativně vystavěná - oceňuju zejména důkazní cliffhangery na konci každého dílu, které pak člověka nenechají se pořádně vyspat, aniž by si pustil další díl. Nakonec ovšem stejně nejde ani tak o odhalení konkrétního vraha, síla The Keepers spočívá především v poukázání na velmi nechutné praktiky uvnitř katolické církve, kde ruka ruku myje, i kdyby druhá ze zmíněných rukou ještě před chvílí ošmatlávala malé děti. Silný doplněk případu Spotlight nebo kauzy Magdalénských prádelen.

    • 21.9.2017  00:00
    Krajinou domova (TV seriál) (2014)
    ****

    Dokumentární série, po jejímž shlédnutí budete mít chuť nejbližší víkend vyrazit na čundr. Kvalitní poměr informací pro každého a pěkných panoramatických záběrů. Je z toho cítit snaha přiblížit se standardům dokumentů BBC, která ale naráží na nestřídmost a občasné nepochopení věci. Letecké záběry jsou cool, ale působí trochu únavným dojmem - člověk tak trochu cítí, že kameraman má nezřízenou obsesi v používání dronů, pročež statické záběry prakticky absentují. Komentář osciluje mezi zasněnou a dramatickou polohou, i kdyby zrovna vyprávěl o cestě na nákupy. Samostatnou kapitolou je pak hudba - vcelku kvalitní a zajímavá, ale opět... nadužívaná a místy nesmyslně dramatická. Přes to všechno se na jednotlivé díly velmi příjemně kouká.

    • 28.8.2017  18:14
    The Defenders (TV seriál) (2017)
    ***

    Co říct, týmová chemie funguje na výbornou. Vážnost a patetičnost (Daredevil a Iron Fist) je úspěšně podkopávána ironií a nadsázkou (Jessica J., Luke Cage). Jen slušný příběh tomu chybí. Věčnej boj proti Ruce už trochu nudí a nevytrhne to ani angažmá Sigourney Weaver (zlatej Wilson Fisk). Finále se táhne jak karamel přes tři díly a vrší pouze jednu nelogičnost na druhou. Chybí tomu trocha detektivky a nějaký tý poctivý street work. Koukatelné to ale je a doufejme, že druhá série přijde s něčím lepším.

    • 7.8.2017  23:36

    Film plynoucí tak pomalu, že téměř stojí na místě, chtělo by se říct. Ve skutečnosti ale je třeba jen přijmout pravidla hry a adaptovat se na tempo, pak si lze Rubleva vychutnat. Mám ale velké pochybnosti o tom, zda je Andrej Rublev vrcholně transcendentním snímkem, jak se o něm často říká. Vlastně jsem po dokoukání intenzivně přemýšlel o tom, zda je transcendentno ve filmu možné. Pokud ano, jsou to pro mě spíše takové snímky jako Sokurovův Faust nebo Odpolední osidla Mayi Deren, které se aktivně brání vyložení, filmy kontemplativní, zneklidňující nebo zpracovávající např. mýtus všednosti. Sám Tarkovskij mluvil o svém díle často v souvislosti s poezií, která z podstaty na transcendenci stojí. Ovšem i v ní dochází k přesahování pouze u některých konkrétních básní nebo druhů poezie (žánrů, chcete-li), které nám ukají nějakou fasetu reality v nečekaném nasvícení a nutí nás se s ní vyrovnávat. U Tarkovského tento moment příliš nevnímám. Nutí mě přemýšlet, ale jeho filmy mě neučí nově vidět. Přesto se přidávám k těm, kteří Rubleva považují za režisérův životní majstrštyk (přičemž velký podíl na tom má kamera Vadima Jusova).

    • 7.8.2017  23:26
    Solaris (1972)
    ****

    "Netoužíme objevovat vesmír. Co bychom s ním dělali? Chceme zvětšit Zemi na úroveň vesmíru."

    • 7.8.2017  23:24

    Bergmanův raný film je ve svém vyznění lehce lacinou moralitkou z pomezí sociálního filmu a neorealismu a částečně také poetickou oslavou mládí. Vše je ale natočeno tak suverénně a s tak brilantními návratnými motivy, že se tomu dá odpustit skoro vše.

    • 7.8.2017  23:20

    Stillerův film je tak trochu shakespearovskou komedií omylů. Nikdo se sice za nikoho nepřevléká, ale partnerské šarády, na jejichž konci jsou všichni spokojeni, nápadně připomínají Večer tříkrálový. Jinak jde ale o dost zdlouhavou podívanou.

    • 7.8.2017  23:13
    Tetsuo (1989)
    ****

    Na to, že jde o poloamatérský snímek filmařského samouka, jde o překvapivě vyzrálé dílo, které sice zvysoka kašle na pravidla vyprávění, ale umí jej nahradit vlastním sevřeným systémem s jednotnou vizualitou. Zásadní otázkou zůstává: je to film o dospívání (viz vymačkávání kovového akné a samovolná erekce s fatálními následky)? :)

    • 7.8.2017  23:08
    Janička (2017)
    ****

    Není to zdaleka dokonalé, ale můžu celkem poctivě říct, že jsem nikdy nic takového neviděl. Retardovaný muzikál plný úvah o svrchovanosti Boha a superioritě francouzského krále, se zjeveními, které spouští salvy smíchu tak mocné, že lidi padají ze sedadel, herci se skvělým vokálním projevem, ale strašlivě prkenným herectvím a pohybovými kreacemi, jeptišky, jež headbangují s takovým zápalem, že jim padají plachetky z hlavy, rap horší než od Leoše Mareše a zcela statická kamera, která nás nechává kochat se francouzskou přírodou a všudypřítomnými ovcemi. Kdo nevěří, ať tam běží.

    • 7.8.2017  23:00
    Alphaville (1965)
    ****

    Na Alphaville jsem se chystal už delší dobu a byl jsem rád, že jsem ho nakonec viděl na velkém plátně. Godard je mi trochu protivný tezovitostí svých filmů, ale zároveň je pro mě jedním z nejzásadnějších stylových inovátorů nejen šedesátých let. Obojí do Alphaville prosakuje. Jedná se o snímek, který je zábavný ve své naivitě, s kterou nekriticky přebírá podněty dobového francouzského strukturalismu (zejména sémantiky) a francouzské avantgardy (citování dlouhých pasáží Éluarda atd.). Zároveň je ale třeba říct, že vytvořit snímek na podkladě tak abstraktního tématu jako je (ne)možnost dorozumění a ovládání komunikace (dystopická vize odcizené společnosti se zcizeným jazykem je vlastně jen metaforou pociťovaného současného stavu), představuje nesmírně zajímavý koncept. Připočítejme k tomu surrealistickou výstavbu a výraznou intervenci noirového žánru a je na zajímavý film zaděláno. Mimochodem, jde to k sobě lépe, než by člověk čekal: absurdita fikčního světa budoucnosti ovládaného strojem má skvělou paralelu ve fikčním světě noiru, který je skrz naskrz temný a ovládaný zlem v podobě zločinu. V obou případech je pak hrdinou postava detektiva, který se světu vymyká a zastupuje nezapadající živel. Tak jako se detektiv drsné školy nebojí prosazovat byť i malé dobro ve zkorumpovaném světě, Lemmy Caution (jehož jméno je mimochodem také odvozeno z lingvistického pojmu) je zase mužem, který se dokáže vzepřít nastavenému systému a nenechat počítač kontrolovat svou řeč nebo činy.

    • 7.8.2017  19:21

    Snímek neuvěřitelně poznamenaný dobovou ideologií, ale zároveň velmi dobře natočený, zahraný a poetický (tak trochu ve stylu Vláčilovy Holubice nebo Jasného Touhy). V paměti mi subjektivně nejvíc uvízlo, jak moc se Sergej i malý Saša podobali stylem vystupování a oblékání Jamesi Deanovi v Rebelu bez příčiny.

    • 7.8.2017  19:17
    Dnes se nikam nejede (studentský film) (1958)
    ***

    Tarkovskij je už ve svém druhém školním filmu silný v obrazové kompozici a výborně také funguje budování napětí pomocí chytrých prostřihů. Práce s tempem je však kolísavá - pasáže s odkrýváním zeminy okolo raket je neuvěřitelně zdlouhavá a bez patřičné tenze. V některých částech pak působí film zcela nezáměrně komicky (a domnívám se, že tak musel působit i v dané době - viz zabodnutí do té doby s největší opatrností přenášené rakety do země, aby si voják mohl vedle výbušniny zapálit cigáro.

    • 7.8.2017  19:12
    Zabijáci (studentský film) (1956)
    ***

    V zásadě povedené školní cvičení, spíš než plnohodnotnej kraťas. Zabijíci jsou pozoruhodní povedenou noirovou atmosférou, ale chybí jim výraznější směřování. Premisa (vrazi si krátí čekání na oběť plkáním v baru) hodně evokuje Tarantina, oproti jeho filmům jsou zde však dialogy největší slabinou.

    • 7.8.2017  19:06
    Nemesis (1992)
    odpad!

    Devadesátky už jsou dávno pryč a já od té doby úplně zapomněl, že se takhle (neúmyslně) špatný filmy točili a jako malej kluk jsem je z videokazet úplně hltal. Tenhle Puynův bizár obsahuje destilovanej výtah naivity tehdejší akční produkce: jsou tu hrdinové, co neuměj pohnout mimickýma svalama, ale utečou po svejch pěti kulometům, toporné, rádoby drsné hlášky namísto dialogů (také známé jako spouštěče smíchu), naprosto diskontinuitní střih, efekty působící jako vystřihovánky, který se hýbou na provázcích, strašlivá synťáková hudba a především střely z pistole, které záhadně po dopadu způsobují výbuch jako po náloži. Míra pobavení vysoká, míra základní filmařské úrovně pod bodem mrazu.

    • 5.8.2017  15:40

    Takhle nějak měla vypadat Zkrocená hora - bez vší té uměle působící vypjatosti a zdánlivé lyričnosti. Na konci světa působí syrově, realisticky a přesto jde o skvěle natočenou a zahranou (dokonale uvěřitelnou) romanci. Jen místo obvyklého vztahu muž - žena jde o dva chlapy. Snad jen konec nemusel být tak sladkobolný. Ale můj zážitek to významně nesráží.

    • 5.8.2017  15:34

    Přijde mi fér, pokud dokument, který rezignuje na objektivitu (a tedy nedá prostřednictvím názorových výpovědí zaznít všem důležitým stranám problému), otevřeně svůj úmysl deklaruje. Gandini dle mého přesně takový film vytvořil a nijak se netají tím, že názor už má dávno zformulovaný. Rozumím, proč by to někomu mohlo vadit, mě to ale přijde ok, vytváří-li tvůrce dostatečně přesvědčivou výpověď. Dost možná kritizovaná situace mnoha Švédům naopak vyhovuje, ale z vnějšího pohledu jde skutečně o alarmující zprávu o rozpadu lidského společenství na celostátní úrovni. Co mi vadilo překvapivě nejvíc, je jaksi přilepený komentář Zykmunda Baumana. Jakkoli tohohle filozofa respektuju a v podstatě souhlasím s tím, co říká, přijde mi to trochu jako podpásovka - je totiž jedinou mluvící hlavou / odborníkem, který má jen stvrdit vše, co bylo již sesumírováno daleko pregnatněji (ponorem do skutečného života místních lidí). Přesto jsem spokojený a chtěl bych takové odvážné dokumenty i tady v Česku - rozhodně by to bylo daleko přínosnější (odvážným a "velkým" tématům se tuzemští dokumentaristé spíše vyhýbají) a zajímavější než např. Klusákovy exhibice sebe sama.

    • 5.8.2017  15:24
    Zrcadlo (1975)
    ***

    Za mně doposud neslabší Tarkovskij. Touha o něčem podstatném a nadobecném vypovídat se v Zrcadle podrobuje režisérově touze po návratu po stopách vlastní paměti do dětství. Faktem je, že mechanismy nespolehlivé paměti dostaly zajímavý ekvivalent ve filmových prostředcích. Někomu to bude zřejmě stačit a užije si lehce surreálný trip do hlubin vzpomínek. Pro mě je to ale málo.

    • 5.8.2017  15:16

    Špunti na vodě přetékají trochu křečovitým herectvím většiny představitelů, ale několik vtípků je skutečně dobrých a jedna věc se musí snímku nechat - vzbuzuje automatickou touhu vyrazit na vodu. Hlavní problém je snad v tom, že kdyby film vůbec nevznikl, absolutně nic by se nestalo, protože za rok po něm neštěkne pes.

    • 5.8.2017  14:15

    Dva Guerínovy filmy pro mě na letošní LFŠ představovaly jedny z nejlepších zážitků. A Akademie múz se mi líbila ještě víc než Vlak stínů. Princip je vlastně jednoduchý - Guerín si udělal film bez příspěvků, na koleně a v podstatě sám. Vzal digitální kameru, domluvil se s reálnými účastníky jednoho vysokoškolského semináře románské literatury a ve spolupráci s nimi vybudoval kompletně celý snímek od charakterů až po příběhovou výstavbu. Většinu dialogů tvoří improvizované disputace nad tématem lásky v nejširším slova smyslu, přičemž se ale hovoří o skutečné podstatě lásky (pouze okrajově o skutečných vztazích) a výchozím bodem je vždy poezie a/nebo filozofie. To je také důvodem, proč většinu lidí snímek úplně mine, diskuze jsou dosti fundované, abstraktní a překvapivě argumentačně skvěle podložené a gradované. Pro mě osobně byly hlavním zdrojem potěšení z filmu. Něco takového vám totiž vedle Guerína žádný jiný režisér nenabídne. Příběh je zde spíš okrajovou záležitostí, ale skvěle provázanou s hlavním tématem. Stárnoucí milovník Danta shromáždí na svých přednáškách kolem sebe "fanklub" mladších múz, které vzhlížejí k němu a on se inspiruje jimi. Ideál takovéto duchovní lásky (ve středověkém smyslu "lásky vzdálené") a ideál role ženy, která je múzou a tím ovládá city mužů (čímž získává zpětně také kontrolu nad svým životem) vyznívá v jeho podání neobyčejně přesvědčivě - ovšem jen do doby, než se spirituálně-akademická disputace začíná ohýbat ve prospěch argumentů vystavěných na obyčejných lidských emocích, jako je žárlivost.

    • 3.8.2017  18:13
    Hra (2011)
    ****

    Brilantní a skvěle natočená studie o síle konformismu. Östlund předkládá divákovi situace, které v nějaké podobě zná i spousta Čechů, jakkoli nejsou spojeny s tématem moderního přistěhovalectví. Režisér se příliš nesnaží ohledávat důvody jednání mladých vyděračů, čímž může vzbuzovat podezření z jednostranného či xenofobního způsobu myšlení. Domnívám se ale, že to není jeho cílem (jakkoli to xenofobního diváka bude v jeho stereotypech utvrzovat), myslím, že smyslem je poukázat na reálný problém spojený s kulturní apropriací a asimilací, ukázat ho tvrdě, nepřikrášleně, beze snahy někoho omlouvat. Skvělá je mimochodem i forma, jakou snímá: zpravidla ve větších celcích, v dlouhých statických záběrech, nejprve prázdných, poté zaplňovaných postavami a zase vyprazdňovaných. Kompozice jsou neobvyklé, ale efektní (a rovněž efektivní), neboť nejsou centralizované - část děje se přesouvá do okrajových oblastí záběru, aby se mohla mizanscéna v popředí teprve zaplnit, část je zase snímaná skrze odrazy ve skle apod.

    • 3.8.2017  18:02
    Vlak stínů (1997)
    ****

    Na počátku sledujeme jakési rodinné filmečky natáčené na starou "šestnáctku", údajně dochované v rodině nadšeného amatérského filmaře z 20. let, posléze - v barvě - interiér sídla, na jehož pozemcích byly staré snímky natáčeny, zaplněný historickými fotkami a vesměs původním dekorem a následně současný "zachránce starého materiálu" poukazuje na určité souvislosti mezi historickými obyvateli domu, jichž jsme si předtím nevšimli. A činí tak pozoruhodnou formou - pomocí montáží částí celuloidového pásu, případně většími výřezy z políček filmu. Tato manipulace dává vyvstat poprvé jakémusi ucelenějšímu příběhu, jakkoli pouze naznačenému (tajná láska mezi pánem domu a služkou, nelibost manželky, možná i levoboček?). Vyprázdněná narace předchozích částí se najednou - na metaúrovni, protože jde přece o pouhé nekomentované sestříhávání starého filmového materiálu - začíná zaplňovat vyprávěním. Načež následuje odhalení, v němž vychází najevo, že celá předchozí kontrukce je neplatná, protože natáčení historického materiálu je znovu inscenováno a zachyceno na barevné kameře. Je tedy jasné, že žádné staré záběry nikdy neexistovaly a vše je pouhou fabulací (bez fabule), a z metaúrovně se najednou stává meta-metaúroveň. Vlak stínů není lehké ukoukat, vše plyne pomalu, téměř bezdějově a hlavními hrdiny filmu vlastně nejsou jeho postavy, ale - dle slov samotného režiséra - střih, tempo, kompozice, prostor a čas. V tom ohledu jde o svébytnou poctu němému filmu a myšlenkově podnětný experiment, který rozhodně stojí za vidění. Koneckonců, film byl ze své podstaty vždy iluzivním médiem a málokde si to lze tak dobře uvědomit jako v Guerínově snímku.

    • 28.7.2017  23:36

    Kdyby to mělo nějakej děj, mohlo by to bejt i dobrý, chtělo by se říct, jenže... Nejsem fanda původního GitS - když jsem před nějakými sedmi, osmi lety originál viděl, tak mi to už přišlo myšlenkově zastaralý. Smutný pak je, že tahle adaptace vlastně nepozměnila skoro nic, jinými slovy - neaktualizovala témata dvacet let starého sci-fi, což vyústí vždycky nevyhnutelně v průšvih. Mohl z toho být aspoň akční výplach, ale na to je zase film moc statickej. A krom toho, jak už jsem zmínil na počátku, v podstatě chybí děj i nějaký sepjetí s postavama, takže mě to celkově nechalo hodně chladným. Co to táhne nahoru, jsou vážně skvělý efekty - i když samotná vizualizace kyberprostoru vypadá i v pojetí (dnes už skoro stařičkého) Matrixu, kde se k internetu ještě připojuje přes telefonní linku, mnohem přesvědčivěji a míň naivně. Zbytečný film.

    • 2.7.2017  07:00
    The Crown (TV seriál) (2016)
    ***

    Historické filmy a seriály musejí, aby vypovídaly o něčem (a nikoli o všem a tak o ničem), zjednodušovat narativ na jedno-dvě klíčová témata. Proto je např. látka o Jindřichu VIII. zpravidla podkladem příběhu o chronickém zhýralci a děvkaři. The Crown je z tohoto úhlu pohledu především svědectvím o přežitosti (a vlastně faktickém zániku) britského impéria po druhé světové válce. O opotřebovanosti konceptu monarchie svědčí jak dějinné události (zachycované ale spíše letmo, v náznacích) jako je vztah ke koloniím a marná snaha udřžet dominanci GB ve světovém měřítku, tak (především) pokusy nové královny o drobnější, v zásadě formální reformy, které by jí usnadnily život. Alžběta se v těchto - ve všech případech marných a ostatně poměrně krátkých - bojích s vlastním kabinetem a ostatně i s chronickou nedůvěrou sama v sebe stává symbolem nemožnosti tranformace impéria v něco životaschopného a odpovídajícího potřebám moderní doby. Potud je seriál úspěšný. Líbí se mi i struktura epizod, které vyprávějí vždy poměrně uzavřený příběh a formálně ho ozvláštňují (viz např. díl, který začíná a končí přepojováním telefonní linky po telefonních ústřednách). Problém ale je, že není, co vyprávět. Život mladé panovnice se sestává vlastně jen ze spousty stále se opakujících ústupků a zájem diváka je udržován maximálně historickými pikantériemi o charakteru abdikovaného exkrále Eduarda, snaze Alžbětiny sestry udržet si chlapa a o zhoršujícím se zdraví Churchilla. Claire Fox je ve své roli přesná, tj. ve shodě se svým charakterem absolutně nevýrazná, čímž sice chválím její výkon, ale její Alžběta je ve výsledku nejméně zajímavou a sympatickou postavou příběhu. Situaci alespoň trochu zachraňuje alespoň sympaťák Matt Smith, který svoje kvality prokázal už v Dr. Who. Závěrem: smysl a směřování seriálu asi nejlépe - v nezáměrné sarkastické zkratce - vystihuje poslední věta anotace. První řada je skutečně o "rozhodnutích, jež dopomohla Velké Británii být tím, čím je dnes". Otázkou jenom zůstává, zda je to dobře. Ať už pro seriál nebo pro monarchii.

<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace