Hwaelos

Hwaelos

Petr Kuběnský

okres Brno
Sbírání střepů bosou nohou

36 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
    • 25.9.2017  21:32
    The Keepers (TV seriál) (2017)
    *****

    Tahle dokumentární série je od Netflixu trefa do černého, jen je škoda, že nebude mít nikdy ani zlomkovou sledovanost jako hrané věci tohohle giganta. Dost to (kvalitou i zaměřením) připomíná Life and Deaths of Robert Durst - jen zde chybí stejně úderné rozuzlení vyšetřovaných vražd. Na druhé straně je ale každá epizoda mnohem lépe narativně vystavěná - oceňuju zejména důkazní cliffhangery na konci každého dílu, které pak člověka nenechají se pořádně vyspat, aniž by si pustil další díl. Nakonec ovšem stejně nejde ani tak o odhalení konkrétního vraha, síla The Keepers spočívá především v poukázání na velmi nechutné praktiky uvnitř katolické církve, kde ruka ruku myje, i kdyby druhá ze zmíněných rukou ještě před chvílí ošmatlávala malé děti. Silný doplněk případu Spotlight nebo kauzy Magdalénských prádelen.

    • 21.9.2017  00:00
    Krajinou domova (TV seriál) (2014)
    ****

    Dokumentární série, po jejímž shlédnutí budete mít chuť nejbližší víkend vyrazit na čundr. Kvalitní poměr informací pro každého a pěkných panoramatických záběrů. Je z toho cítit snaha přiblížit se standardům dokumentů BBC, která ale naráží na nestřídmost a občasné nepochopení věci. Letecké záběry jsou cool, ale působí trochu únavným dojmem - člověk tak trochu cítí, že kameraman má nezřízenou obsesi v používání dronů, pročež statické záběry prakticky absentují. Komentář osciluje mezi zasněnou a dramatickou polohou, i kdyby zrovna vyprávěl o cestě na nákupy. Samostatnou kapitolou je pak hudba - vcelku kvalitní a zajímavá, ale opět... nadužívaná a místy nesmyslně dramatická. Přes to všechno se na jednotlivé díly velmi příjemně kouká.

    • 28.8.2017  18:14
    The Defenders (TV seriál) (2017)
    ***

    Co říct, týmová chemie funguje na výbornou. Vážnost a patetičnost (Daredevil a Iron Fist) je úspěšně podkopávána ironií a nadsázkou (Jessica J., Luke Cage). Jen slušný příběh tomu chybí. Věčnej boj proti Ruce už trochu nudí a nevytrhne to ani angažmá Sigourney Weaver (zlatej Wilson Fisk). Finále se táhne jak karamel přes tři díly a vrší pouze jednu nelogičnost na druhou. Chybí tomu trocha detektivky a nějaký tý poctivý street work. Koukatelné to ale je a doufejme, že druhá série přijde s něčím lepším.

    • 7.8.2017  23:36

    Film plynoucí tak pomalu, že téměř stojí na místě, chtělo by se říct. Ve skutečnosti ale je třeba jen přijmout pravidla hry a adaptovat se na tempo, pak si lze Rubleva vychutnat. Mám ale velké pochybnosti o tom, zda je Andrej Rublev vrcholně transcendentním snímkem, jak se o něm často říká. Vlastně jsem po dokoukání intenzivně přemýšlel o tom, zda je transcendentno ve filmu možné. Pokud ano, jsou to pro mě spíše takové snímky jako Sokurovův Faust nebo Odpolední osidla Mayi Deren, které se aktivně brání vyložení, filmy kontemplativní, zneklidňující nebo zpracovávající např. mýtus všednosti. Sám Tarkovskij mluvil o svém díle často v souvislosti s poezií, která z podstaty na transcendenci stojí. Ovšem i v ní dochází k přesahování pouze u některých konkrétních básní nebo druhů poezie (žánrů, chcete-li), které nám ukají nějakou fasetu reality v nečekaném nasvícení a nutí nás se s ní vyrovnávat. U Tarkovského tento moment příliš nevnímám. Nutí mě přemýšlet, ale jeho filmy mě neučí nově vidět. Přesto se přidávám k těm, kteří Rubleva považují za režisérův životní majstrštyk (přičemž velký podíl na tom má kamera Vadima Jusova).

    • 7.8.2017  23:26
    Solaris (1972)
    ****

    "Netoužíme objevovat vesmír. Co bychom s ním dělali? Chceme zvětšit Zemi na úroveň vesmíru."

    • 7.8.2017  23:24

    Bergmanův raný film je ve svém vyznění lehce lacinou moralitkou z pomezí sociálního filmu a neorealismu a částečně také poetickou oslavou mládí. Vše je ale natočeno tak suverénně a s tak brilantními návratnými motivy, že se tomu dá odpustit skoro vše.

    • 7.8.2017  23:20

    Stillerův film je tak trochu shakespearovskou komedií omylů. Nikdo se sice za nikoho nepřevléká, ale partnerské šarády, na jejichž konci jsou všichni spokojeni, nápadně připomínají Večer tříkrálový. Jinak jde ale o dost zdlouhavou podívanou.

    • 7.8.2017  23:13
    Tetsuo (1989)
    ****

    Na to, že jde o poloamatérský snímek filmařského samouka, jde o překvapivě vyzrálé dílo, které sice zvysoka kašle na pravidla vyprávění, ale umí jej nahradit vlastním sevřeným systémem s jednotnou vizualitou. Zásadní otázkou zůstává: je to film o dospívání (viz vymačkávání kovového akné a samovolná erekce s fatálními následky)? :)

    • 7.8.2017  23:08
    Janička (2017)
    ****

    Není to zdaleka dokonalé, ale můžu celkem poctivě říct, že jsem nikdy nic takového neviděl. Retardovaný muzikál plný úvah o svrchovanosti Boha a superioritě francouzského krále, se zjeveními, které spouští salvy smíchu tak mocné, že lidi padají ze sedadel, herci se skvělým vokálním projevem, ale strašlivě prkenným herectvím a pohybovými kreacemi, jeptišky, jež headbangují s takovým zápalem, že jim padají plachetky z hlavy, rap horší než od Leoše Mareše a zcela statická kamera, která nás nechává kochat se francouzskou přírodou a všudypřítomnými ovcemi. Kdo nevěří, ať tam běží.

    • 7.8.2017  23:00
    Alphaville (1965)
    ****

    Na Alphaville jsem se chystal už delší dobu a byl jsem rád, že jsem ho nakonec viděl na velkém plátně. Godard je mi trochu protivný tezovitostí svých filmů, ale zároveň je pro mě jedním z nejzásadnějších stylových inovátorů nejen šedesátých let. Obojí do Alphaville prosakuje. Jedná se o snímek, který je zábavný ve své naivitě, s kterou nekriticky přebírá podněty dobového francouzského strukturalismu (zejména sémantiky) a francouzské avantgardy (citování dlouhých pasáží Éluarda atd.). Zároveň je ale třeba říct, že vytvořit snímek na podkladě tak abstraktního tématu jako je (ne)možnost dorozumění a ovládání komunikace (dystopická vize odcizené společnosti se zcizeným jazykem je vlastně jen metaforou pociťovaného současného stavu), představuje nesmírně zajímavý koncept. Připočítejme k tomu surrealistickou výstavbu a výraznou intervenci noirového žánru a je na zajímavý film zaděláno. Mimochodem, jde to k sobě lépe, než by člověk čekal: absurdita fikčního světa budoucnosti ovládaného strojem má skvělou paralelu ve fikčním světě noiru, který je skrz naskrz temný a ovládaný zlem v podobě zločinu. V obou případech je pak hrdinou postava detektiva, který se světu vymyká a zastupuje nezapadající živel. Tak jako se detektiv drsné školy nebojí prosazovat byť i malé dobro ve zkorumpovaném světě, Lemmy Caution (jehož jméno je mimochodem také odvozeno z lingvistického pojmu) je zase mužem, který se dokáže vzepřít nastavenému systému a nenechat počítač kontrolovat svou řeč nebo činy.

    • 7.8.2017  19:21

    Snímek neuvěřitelně poznamenaný dobovou ideologií, ale zároveň velmi dobře natočený, zahraný a poetický (tak trochu ve stylu Vláčilovy Holubice nebo Jasného Touhy). V paměti mi subjektivně nejvíc uvízlo, jak moc se Sergej i malý Saša podobali stylem vystupování a oblékání Jamesi Deanovi v Rebelu bez příčiny.

    • 7.8.2017  19:17
    Dnes se nikam nejede (studentský film) (1958)
    ***

    Tarkovskij je už ve svém druhém školním filmu silný v obrazové kompozici a výborně také funguje budování napětí pomocí chytrých prostřihů. Práce s tempem je však kolísavá - pasáže s odkrýváním zeminy okolo raket je neuvěřitelně zdlouhavá a bez patřičné tenze. V některých částech pak působí film zcela nezáměrně komicky (a domnívám se, že tak musel působit i v dané době - viz zabodnutí do té doby s největší opatrností přenášené rakety do země, aby si voják mohl vedle výbušniny zapálit cigáro.

    • 7.8.2017  19:12
    Zabijáci (studentský film) (1956)
    ***

    V zásadě povedené školní cvičení, spíš než plnohodnotnej kraťas. Zabijíci jsou pozoruhodní povedenou noirovou atmosférou, ale chybí jim výraznější směřování. Premisa (vrazi si krátí čekání na oběť plkáním v baru) hodně evokuje Tarantina, oproti jeho filmům jsou zde však dialogy největší slabinou.

    • 7.8.2017  19:06
    Nemesis (1992)
    odpad!

    Devadesátky už jsou dávno pryč a já od té doby úplně zapomněl, že se takhle (neúmyslně) špatný filmy točili a jako malej kluk jsem je z videokazet úplně hltal. Tenhle Puynův bizár obsahuje destilovanej výtah naivity tehdejší akční produkce: jsou tu hrdinové, co neuměj pohnout mimickýma svalama, ale utečou po svejch pěti kulometům, toporné, rádoby drsné hlášky namísto dialogů (také známé jako spouštěče smíchu), naprosto diskontinuitní střih, efekty působící jako vystřihovánky, který se hýbou na provázcích, strašlivá synťáková hudba a především střely z pistole, které záhadně po dopadu způsobují výbuch jako po náloži. Míra pobavení vysoká, míra základní filmařské úrovně pod bodem mrazu.

    • 5.8.2017  15:40

    Takhle nějak měla vypadat Zkrocená hora - bez vší té uměle působící vypjatosti a zdánlivé lyričnosti. Na konci světa působí syrově, realisticky a přesto jde o skvěle natočenou a zahranou (dokonale uvěřitelnou) romanci. Jen místo obvyklého vztahu muž - žena jde o dva chlapy. Snad jen konec nemusel být tak sladkobolný. Ale můj zážitek to významně nesráží.

    • 5.8.2017  15:34

    Přijde mi fér, pokud dokument, který rezignuje na objektivitu (a tedy nedá prostřednictvím názorových výpovědí zaznít všem důležitým stranám problému), otevřeně svůj úmysl deklaruje. Gandini dle mého přesně takový film vytvořil a nijak se netají tím, že názor už má dávno zformulovaný. Rozumím, proč by to někomu mohlo vadit, mě to ale přijde ok, vytváří-li tvůrce dostatečně přesvědčivou výpověď. Dost možná kritizovaná situace mnoha Švédům naopak vyhovuje, ale z vnějšího pohledu jde skutečně o alarmující zprávu o rozpadu lidského společenství na celostátní úrovni. Co mi vadilo překvapivě nejvíc, je jaksi přilepený komentář Zykmunda Baumana. Jakkoli tohohle filozofa respektuju a v podstatě souhlasím s tím, co říká, přijde mi to trochu jako podpásovka - je totiž jedinou mluvící hlavou / odborníkem, který má jen stvrdit vše, co bylo již sesumírováno daleko pregnatněji (ponorem do skutečného života místních lidí). Přesto jsem spokojený a chtěl bych takové odvážné dokumenty i tady v Česku - rozhodně by to bylo daleko přínosnější (odvážným a "velkým" tématům se tuzemští dokumentaristé spíše vyhýbají) a zajímavější než např. Klusákovy exhibice sebe sama.

    • 5.8.2017  15:24
    Zrcadlo (1975)
    ***

    Za mně doposud neslabší Tarkovskij. Touha o něčem podstatném a nadobecném vypovídat se v Zrcadle podrobuje režisérově touze po návratu po stopách vlastní paměti do dětství. Faktem je, že mechanismy nespolehlivé paměti dostaly zajímavý ekvivalent ve filmových prostředcích. Někomu to bude zřejmě stačit a užije si lehce surreálný trip do hlubin vzpomínek. Pro mě je to ale málo.

    • 5.8.2017  15:16

    Špunti na vodě přetékají trochu křečovitým herectvím většiny představitelů, ale několik vtípků je skutečně dobrých a jedna věc se musí snímku nechat - vzbuzuje automatickou touhu vyrazit na vodu. Hlavní problém je snad v tom, že kdyby film vůbec nevznikl, absolutně nic by se nestalo, protože za rok po něm neštěkne pes.

    • 5.8.2017  14:15

    Dva Guerínovy filmy pro mě na letošní LFŠ představovaly jedny z nejlepších zážitků. A Akademie múz se mi líbila ještě víc než Vlak stínů. Princip je vlastně jednoduchý - Guerín si udělal film bez příspěvků, na koleně a v podstatě sám. Vzal digitální kameru, domluvil se s reálnými účastníky jednoho vysokoškolského semináře románské literatury a ve spolupráci s nimi vybudoval kompletně celý snímek od charakterů až po příběhovou výstavbu. Většinu dialogů tvoří improvizované disputace nad tématem lásky v nejširším slova smyslu, přičemž se ale hovoří o skutečné podstatě lásky (pouze okrajově o skutečných vztazích) a výchozím bodem je vždy poezie a/nebo filozofie. To je také důvodem, proč většinu lidí snímek úplně mine, diskuze jsou dosti fundované, abstraktní a překvapivě argumentačně skvěle podložené a gradované. Pro mě osobně byly hlavním zdrojem potěšení z filmu. Něco takového vám totiž vedle Guerína žádný jiný režisér nenabídne. Příběh je zde spíš okrajovou záležitostí, ale skvěle provázanou s hlavním tématem. Stárnoucí milovník Danta shromáždí na svých přednáškách kolem sebe "fanklub" mladších múz, které vzhlížejí k němu a on se inspiruje jimi. Ideál takovéto duchovní lásky (ve středověkém smyslu "lásky vzdálené") a ideál role ženy, která je múzou a tím ovládá city mužů (čímž získává zpětně také kontrolu nad svým životem) vyznívá v jeho podání neobyčejně přesvědčivě - ovšem jen do doby, než se spirituálně-akademická disputace začíná ohýbat ve prospěch argumentů vystavěných na obyčejných lidských emocích, jako je žárlivost.

    • 3.8.2017  18:13
    Hra (2011)
    ****

    Brilantní a skvěle natočená studie o síle konformismu. Östlund předkládá divákovi situace, které v nějaké podobě zná i spousta Čechů, jakkoli nejsou spojeny s tématem moderního přistěhovalectví. Režisér se příliš nesnaží ohledávat důvody jednání mladých vyděračů, čímž může vzbuzovat podezření z jednostranného či xenofobního způsobu myšlení. Domnívám se ale, že to není jeho cílem (jakkoli to xenofobního diváka bude v jeho stereotypech utvrzovat), myslím, že smyslem je poukázat na reálný problém spojený s kulturní apropriací a asimilací, ukázat ho tvrdě, nepřikrášleně, beze snahy někoho omlouvat. Skvělá je mimochodem i forma, jakou snímá: zpravidla ve větších celcích, v dlouhých statických záběrech, nejprve prázdných, poté zaplňovaných postavami a zase vyprazdňovaných. Kompozice jsou neobvyklé, ale efektní (a rovněž efektivní), neboť nejsou centralizované - část děje se přesouvá do okrajových oblastí záběru, aby se mohla mizanscéna v popředí teprve zaplnit, část je zase snímaná skrze odrazy ve skle apod.

    • 3.8.2017  18:02
    Vlak stínů (1997)
    ****

    Na počátku sledujeme jakési rodinné filmečky natáčené na starou "šestnáctku", údajně dochované v rodině nadšeného amatérského filmaře z 20. let, posléze - v barvě - interiér sídla, na jehož pozemcích byly staré snímky natáčeny, zaplněný historickými fotkami a vesměs původním dekorem a následně současný "zachránce starého materiálu" poukazuje na určité souvislosti mezi historickými obyvateli domu, jichž jsme si předtím nevšimli. A činí tak pozoruhodnou formou - pomocí montáží částí celuloidového pásu, případně většími výřezy z políček filmu. Tato manipulace dává vyvstat poprvé jakémusi ucelenějšímu příběhu, jakkoli pouze naznačenému (tajná láska mezi pánem domu a služkou, nelibost manželky, možná i levoboček?). Vyprázdněná narace předchozích částí se najednou - na metaúrovni, protože jde přece o pouhé nekomentované sestříhávání starého filmového materiálu - začíná zaplňovat vyprávěním. Načež následuje odhalení, v němž vychází najevo, že celá předchozí kontrukce je neplatná, protože natáčení historického materiálu je znovu inscenováno a zachyceno na barevné kameře. Je tedy jasné, že žádné staré záběry nikdy neexistovaly a vše je pouhou fabulací (bez fabule), a z metaúrovně se najednou stává meta-metaúroveň. Vlak stínů není lehké ukoukat, vše plyne pomalu, téměř bezdějově a hlavními hrdiny filmu vlastně nejsou jeho postavy, ale - dle slov samotného režiséra - střih, tempo, kompozice, prostor a čas. V tom ohledu jde o svébytnou poctu němému filmu a myšlenkově podnětný experiment, který rozhodně stojí za vidění. Koneckonců, film byl ze své podstaty vždy iluzivním médiem a málokde si to lze tak dobře uvědomit jako v Guerínově snímku.

    • 28.7.2017  23:36

    Kdyby to mělo nějakej děj, mohlo by to bejt i dobrý, chtělo by se říct, jenže... Nejsem fanda původního GitS - když jsem před nějakými sedmi, osmi lety originál viděl, tak mi to už přišlo myšlenkově zastaralý. Smutný pak je, že tahle adaptace vlastně nepozměnila skoro nic, jinými slovy - neaktualizovala témata dvacet let starého sci-fi, což vyústí vždycky nevyhnutelně v průšvih. Mohl z toho být aspoň akční výplach, ale na to je zase film moc statickej. A krom toho, jak už jsem zmínil na počátku, v podstatě chybí děj i nějaký sepjetí s postavama, takže mě to celkově nechalo hodně chladným. Co to táhne nahoru, jsou vážně skvělý efekty - i když samotná vizualizace kyberprostoru vypadá i v pojetí (dnes už skoro stařičkého) Matrixu, kde se k internetu ještě připojuje přes telefonní linku, mnohem přesvědčivěji a míň naivně. Zbytečný film.

    • 2.7.2017  07:00
    The Crown (TV seriál) (2016)
    ***

    Historické filmy a seriály musejí, aby vypovídaly o něčem (a nikoli o všem a tak o ničem), zjednodušovat narativ na jedno-dvě klíčová témata. Proto je např. látka o Jindřichu VIII. zpravidla podkladem příběhu o chronickém zhýralci a děvkaři. The Crown je z tohoto úhlu pohledu především svědectvím o přežitosti (a vlastně faktickém zániku) britského impéria po druhé světové válce. O opotřebovanosti konceptu monarchie svědčí jak dějinné události (zachycované ale spíše letmo, v náznacích) jako je vztah ke koloniím a marná snaha udřžet dominanci GB ve světovém měřítku, tak (především) pokusy nové královny o drobnější, v zásadě formální reformy, které by jí usnadnily život. Alžběta se v těchto - ve všech případech marných a ostatně poměrně krátkých - bojích s vlastním kabinetem a ostatně i s chronickou nedůvěrou sama v sebe stává symbolem nemožnosti tranformace impéria v něco životaschopného a odpovídajícího potřebám moderní doby. Potud je seriál úspěšný. Líbí se mi i struktura epizod, které vyprávějí vždy poměrně uzavřený příběh a formálně ho ozvláštňují (viz např. díl, který začíná a končí přepojováním telefonní linky po telefonních ústřednách). Problém ale je, že není, co vyprávět. Život mladé panovnice se sestává vlastně jen ze spousty stále se opakujících ústupků a zájem diváka je udržován maximálně historickými pikantériemi o charakteru abdikovaného exkrále Eduarda, snaze Alžbětiny sestry udržet si chlapa a o zhoršujícím se zdraví Churchilla. Claire Fox je ve své roli přesná, tj. ve shodě se svým charakterem absolutně nevýrazná, čímž sice chválím její výkon, ale její Alžběta je ve výsledku nejméně zajímavou a sympatickou postavou příběhu. Situaci alespoň trochu zachraňuje alespoň sympaťák Matt Smith, který svoje kvality prokázal už v Dr. Who. Závěrem: smysl a směřování seriálu asi nejlépe - v nezáměrné sarkastické zkratce - vystihuje poslední věta anotace. První řada je skutečně o "rozhodnutích, jež dopomohla Velké Británii být tím, čím je dnes". Otázkou jenom zůstává, zda je to dobře. Ať už pro seriál nebo pro monarchii.

    • 7.6.2017  23:17
    Kosmo (TV seriál) (2016)
    **

    Spíš ne. Vtipností je to pro mě většinou na úrovni Hospody a satira jede v Kosmu na první dobrou, aby se náhodou kreativně někdo neutrh ze řetězu (Anton Hrabiš, Slováci a "ř", případně Češi v Tatrách atd.) Snad je to odvážnější, než jiné tuzemské počiny, ale na oslavu mi to přijde málo. Ostatně i to trefování se do vlastních řad šlo Baldýnskému v Comebacku výrazně lépe.

    • 7.6.2017  00:17
    John Wick 2 (2017)
    ***

    "Někdo by těm gangsterům měl už vážně říct, ať nechaj psa Johna Wicka na pokoji!" Ale teď vážně. JW je tak zvláštní série, že v hlavě marně pátrám po nějakém srovnání. Představuje klasickou vybíjenou, ovšem s hrdinou, který nemá žádné vlastnosti, nevíme nic o jeho životě (ani proč vlastně ještě pořád žije) a vlastně tak docela nerozumíme ani jeho motivacím. Takže je divákovi vlastně úplně jedno, jestli bude na konci stát na nohou, nebo ne. Bojové scény, které tvoří hlavní výplň času, jsou sice dobře nasnímané, ale samotná bojová choreografie moc atraktivní není (efektivní zřejmě bude, na první pohled připomíná mix jiu-jitsu a vale tuda). Zabijáci a jejich bossové se dělí do dvou kategorií: komiksové figurky (ty mají jména) a bezejmenné kupy, které John kropí v předlouhých scénách ve stylu neinteraktivního Dooma. Logika tu žádné místo nemá (Wickovi pořád docházej náboje, ale samopal ze země nezvedne, zato když potřebuje pušku, protože po něm všichni jdou, tak si ji nekoupí ani neukradne, ale žebrá revolver na Morfeovi. Když už jsem u Laurence Fishburna, tohle mi pilo krev asi nejvíc - proč se tu objeví tolik postav na jedno použití, které nemají žádné opodstatnění ani vyústění (viz černošský gangster, kterému gamorra zabírá území a proto se objeví na dvou večírcích, aby... zase odešel a už se nikdy neobjevil)? Ve výsledku mi nejpřekvapivější připadá ten zjevný rozpor, kdy je tu snaha udělat film co nejšpinavější a nejrealističtější (viz zmíněné bojové scény) a zároveň ho zaplnit tolika brakovými klišé v tolika různých podobách. Mám pocit, že takovýhle scénář (o supertajném společenství vrahů, kteří mají společný neporušitelný kodex a vlastní hotel) je něco, co bych strašně rád napsal, když mi bylo šest. Tady mi to (bez nadsázky typu Kingsmen) spíš vadí, ačkoli stejnou měrou i provokuje k otázkám, zda to není nějaký sofistikovaný záměr, jako když Jarmusch točil Ghost doga nebo Hranice ovládání. Zatím jsem to ještě nerozlousknul.

    • 14.5.2017  00:56

    Vynikající herci a skvělá filmařina, která se nebojí velmi dlouhých statických záběrů, implementaci found footage a citlivého střihu. Příběh lehce roztahaný, což lze snadno svést na dlouhý časový úsek, který snímek zachcuje. A mrazivý závěr. Skvělý debut.

    • 8.5.2017  03:37
    Nezvaný host (studentský film) (1969)
    *****

    "Žánr" podobenství byl živnou půdou českého filmu šedesátých let a reprezentuje typ snímků, který se bohužel z pozdější kinematografie téměř vytratil (že mu normalizace nepřála, je pochopitelné - a nikoli náhodou se ho nepříliš úspěšně pokoušeli v devadesátých letech křísit právě představitelé nové vlny jako Chytilová nebo Němec). Přitom škála projevů podobenství se pohybovala v poměrně širokém rozpětí od jemných náznaků ("zatuhlost" v Passerové Intimním osvětlení, metafora hasičského bálu v Hoří, má panenko), přes poměrně komplikované alegorie (pro mě vůbec nepřekonatelné O slavnosti a hostech) a avantgardní bizarnosti (žroutství Sedmikrásek) až po poměrně frapantní, sevřené výpovědi o dané době (Juráčkova Postava k podpírání či Švankmajerova Zahrada). Nezvaný host představuje pomyslné vyvrcholení těchto tendencí, které už snad ani nemůže hovořit jasněji: do soukromí bytu jednoho páru se nedovoleně vetře cizinec, jehož úkolem je dohlížet a podávat hlášení na neidentifikované "ústředí". Oba partneři jeho přítomnost nejprve odmítají, ale záhy si na přítomnost dohledu zvyknou a na ústředí posléze volají i sami, protože si uvědomí, že "mohli skončit daleko hůř". Samotný princip výměny svobody za pohodlí iluze zachování běžného života je velmi prozíravou metaforou pro nastupující normalizaci. Natolik prozíravou, že je jasné, proč nemohl nadějný Venclík dále točit. Filmařsky Nezvaný host celkem odpovídá studentskému snímku (úvodní dialogy prozrazují určitou nezkušenost), ale těžiště snímku je jinde, jak jsem shrnul výše, proto si dovolím hodnocení malinko nadsadit.

    • 7.5.2017  05:43

    Grand Seduction je zatraceně příjemná komedie. Za břicho se u ní nikdo popadat nebude, ale pobaví zaručeně. Brendan Gleeson je tak skvělej v rolích vtipných morousů (V Brugách, Kalvárie), že by měl už do konce života hrát jenom je. Škoda jen toho rychlého (a očekávaného) twistu na konci, který trošku shazuje pomalé plynutí celého snímku...

    • 6.5.2017  16:35
    Balada pro banditu (divadelní záznam) (2012)
    ***

    Viděl jsem novou inscenaci Balady v divadle a byl to zážitek o třídu výš, než kde je tenhle záznam. Nejde jen o zmiňované prostřihy na cákání se ve splavu (což bylo napoprvé osvěžující, po desáté už velmi otravné), ale především o pojetí zpívaných pasáží. Velmi se mi zamlouvají taneční čísla pojatá jako střety dvou skupin (nejčastěji mužů a žen - např. v "Tam u řeky na kraji"), ale celkově disharmonické pojetí se k neo-lidovkám M. Štědroně moc nehodí. Herci často spíš deklamují, než zpívají apod. Podobně je to s celkovým sehráním původních rolí novým ansámblem. Zatímco Vyorálek byl poměrně dobrou náhradou za (tehdy skvělého) Polívku, výkon Jana Zdražila (Šuhaj) měl v podstatě jen jednu polohu (živočišně nasranou) a Robert Mikluš už se na můj styl v roli Derbaka pohyboval za hranou parodie.

    • 2.5.2017  03:40

    Série Undisputed představuje vymírající druhu filmů, které už se dneska točí v takové kvalitě (poměřováno kvalitou mlátiček) jen vzácně a v podstatě jen v jihovýchodní Asii. Zkrátka čistá řezničina, kde si s příběhem nikdo hlavu neláme. Jestli je to dobře, nebo špatně, je vlastně fuk. Ale pro ty, co vyrůstali na VHSkách z osmdesátých a devadesátých let je to nostalgickej poklad - dokonce o to zářivější, že devadesátky neměly nikdy podobnou figuru, jako je Scott Adkins. Ve srovnání s předchozími dvěma díly jde ale i tak o krok zpátky - soubojům chybí citelně gradování a stylům protivníků diverzita. což nezachrání ani mortalkombatovské křupání páteře...

<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace