Hwaelos

Hwaelos

Petr Kuběnský

okres Brno
Sbírání střepů bosou nohou

42 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 19 27 36
    • 27.5.2020  00:22
    Patrick Melrose (TV seriál) (2018)
    *****

    Tohle je hrozně silná věc. Na první pohled upoutá fantastická kamera, v níž se různé druhy snímání mění podle duševních stavů hlavního protagonisty, ale neméně skvělej je i perfektní soundtrack. Rozhodně bych vypíchnul maskéry, kteří dokázali uvěřitelně postaršit jak Cumberbatche, tak i Jennifer Leigh a fantasticky nesnesitelného Pipa Torrense. Především je to ale herecké odstínění různých poloh hrdiny v podání Benedicta Cumberbatche, co tomu dodává potřebnej drive. Ať už je Patrick Melrose sžíravě sarkastickej, v rauši, roztřesenej na odvykačce nebo o samotě zhroucenej, budete mu to zobat z ruky. Tady opravdu dokazuje, jak silnej hereckej rejstřík má. Tahle minisérie rozhodně není pro slabý povahy - budete střídavě naštvaní, zhrození a stočení v křečích smíchu. Je to emoční horská dráha, kterou stojí za to absolvovat.

    • 15.5.2020  14:54

    Takové malé české plivnutí do tváře světové avantgardy. Zaklínání se Epsteinem nepomůže, pokud si snímek vystačí s "erotizující" metaforickou invencí typu "záběr na prsa - záběr na kozy" a "vjezd vlaku do tunelu" coby symbolu penetrace. S ohledem na to, že ve stejné době tvoří Hackenschmied Bezúčelnou procházku a Vávra Světlo proniká tmou (společně pak třeba Listopad), nejde ani moc přimhouřit oči s ohledem na domácí kontext.

    • 7.5.2020  02:45
    Chemikál (studentský film) (1986)
    ****

    Režie a choreografie je v Chemikálu spíš nevýrazná ale zato scénář teda nakládá. Tomáš Vorel musel na FAMU působit jako zjevení z pekla.

    • 7.5.2020  02:41
    ING. (studentský film) (1985)
    ****

    Obecně čím starší Sklepáci, tím víc mě to baví. Když se ohlédneme na konec 80. a začátek 90. let, má poetika divadla mnohem absurdnější rozměry a zároveň téhle partě nechybí určitá dravost, kterou už dneska nepozoruju. Ing. je svým způsobem reflexí své doby, čímž se vnějšně podobá jiným snímkům z období perestrojky, kdy už se tu a tam mohlo nahlas říkat, že je cosi shnilého ve státě dánském, ehm... československém. Ale takhle podvratnou, dadaistickou formu bychom jinde než u Vorla hledali jen těžko. Škoda toho neslaného nemastného závěru, jinak by to byla jasná pětka.

    • 16.4.2020  00:14

    Mě tohle zcela bezostyšně bavilo. Přiznejme si, po těch spektáklech, které recyklují neustále stejnou dějovou šablonu ("XY ukradne magický krám, co může zničit/zotročit lidstvo, takže musí ABC vylepšit svou výstroj/najít svoji čtvrtou čakru, aby..." pokračujte sami), a variují stejný koncept (střídání high patosu a parťáckého pošťuchování), je tohle příjemné vybočení. S příběhem, ani motivy se tu nikdo moc nezalamuje, akce odsýpá a je hravá, humor opravdu funguje, záporáci jsou jenom karikatury (ostatně stejně jako hrdinky), je to stříknuté kapkou ženské emancipace, ale tak že to nepřebíjí jiné složky a uteče to jako voda. Víc takových filmů. Dobová poznámka: ke koronaviru jako dělaný.

    • 30.3.2020  21:23
    Kdo zabil Malcolma X? (TV seriál) (2020)
    ****

    Fakt jsem si v poslední době oblíbil investigativní "detektivní" dokumenty, kterým se v posledních letech Netflix a HBO věnují. Jejich obvyklou nevýhodou samozřejmě je, že podobně, jako je tomu v reálném životě, málokdy na konci stojí zadostiučinění v podobě jasného viníka (světlou výjimkou je Life and Deaths of Robert Durst). Who Killed Malcolm X je v tomhle ohledu podobný sérii The Keepers. Na konci budete vědět, kdo atentát pravděpodobně vykonal, ale o tom, kdo ho nařídil nebo kryl, budete mít jen zdařilé dohady. Nic to ale nemění na tom, že je to fajn detektivní jízda s dobrým průvodcem (je až šokující, že ústřední postava není televizní reportér, ale náhodnej fanboy), která dá nahlédnout trochu i do Malcolmova života. Ve skutečnosti, když tak nad tím přemýšlím, možná by se mi dokument, mapující to, co tenhle chlapík dokázal, líbil ještě o něco víc.

    • 14.3.2020  00:44

    Tarantino utržený ze řetězu. Režisér vypustil tak exploitačně a situačně přepálený, náhodami překombinovaný a zároveň tak extrémně pomalu se odvíjející film, jako ještě nikdy ve své kariéře. Na první dobrou evokuje Hateful Eight Gaunery, ale opravdu jen na první dobrou - zatímco napětí bylo v Tarantinově prvotině budováno časovými skoky mezi scénami, tady vyzrálý Tarantino vystačí téměř výhradně s prací s mizanscénou. Pomohl si něčím, co by v dramatu o jedné místnosti použil málokdo - extrémně širokoúhlým záběrem, obvykle spojovaným spíš se snímky zachycujícími krajinné scenérie. Divák je nucený neustále těkat očima, aby zjistil, co kdo ve které chvíli (a v jakém obrazovém plánu) dělá a kam se záběr zrovna posouvá. To je svého druhu geniální tah.

    • 4.3.2020  02:16
    1917 (2019)
    *****

    Sama Mendese jsem posledních pár let trochu pustil z mysli. Ne, že bych poslední bondovky nesledoval (nebo neoceňoval), ale přeci jenom je to frančíza - ze své podstaty hodně odlišná od jeho předchozích filmů, kterými si mě získal (když pominu mladistvé nadšení z Americké krásy, např. Nouzový východ představuje jednu z nejbrilantnějších vztahových studií, co jsem viděl). Důvod, proč jsem na 1917 šel, byly spíš pozitivní pooscarové ohlasy. Druhá věc je, že válečné filmy nevyhledávám. Klasiky jako Stalag 17, Velká iluze, Lovec jelenů nebo Velký útěk mám sice hodně rád, ale všechny taky spojuje, že je tam té reálné války spíš míň než hodně. Takže se k podobnému filmu obvykle odhodlám jenom, když je okolo toho velký buzz (nebo když to točí Nolan, samozřejmě). Moje očekávání byla proto vlastně spíš nulová. 1917 mě nicméně natáhlo v prvních pěti minutách jak hadice od vysavače a na konci mě vyplivlo úplně vyšťaveného. Mendes využil triku, zpopularizovaného Hitchcockovým Provazem, který dodnes používá málokdo (protože je to zatraceně těžký a protože se to taky málokam hodí), kdy snímáte zdánlivě v jednom jediném záběru bez přerušení (pravdou je, že v 1917 k jednomu přiznanému časovému přerušení dojde, když je hlavní hrdina v bezvědomí). Fór je v tom, že když se vám to podaří dobře, docílíte velmi intimního sepjetí s tím, co prožívají hlavní hrdinové a navíc vám to dá možnost hrát si s očekáváními (někdy kamera vidí něco víc než postava, někdy naopak méně, což obojí vede k intenzivní práci s napětím). Přidejte k tomu opravdu skvělé herecké obsazení. To má mimochodem dvě roviny: a) ústřední duo, které vyráží na cestu, dost připomíná Froda a Sama, přičemž zdejší "Frodo" - stejně jako Elijah Wood v LotR - nepůsobí vedle svého "Sama" jako dvakrát citlivý chlápek, díky čemuž jeho emoce o to víc vyvstávají v drobných hereckých nuancích. b) Pokud vás nalákají velká herecká jména (Mark Strong, Colin Firth, Cumberbatch, Andrew Scott), je dobré vědět, že žádný z nich není v záběru déle než pět minut. O to víc zvláštní je, že se k takovému štěku upsali. Ale je radost je na plátně vidět, ne že ne... A co je taky konečně strašně silné, je samotný prožitek války. Je to tak intenzivní, že všechno to bláto, prach a špína v první půlce snímku jsou pro diváka skoro hmatatelné. Člověk si tu nejednou uvědomí, jak hrozný masomlejnek bez výsledku ta západní fronta v první sv. válce byla. Asi dva roky jsem sledoval sérii Great War, která mapovala týden po týdnu tuhle válku a nakonec jsem to vzdal, protože na té západní frontě to z dokumentárního hlediska byla prostě děsná nuda (někdo jednou za nějakou dobu dobyl nějaký kopec, za týden ho druhá strana dobyla zpátky). 1917 ukazuje tu nelítostnou realitu zbytečné války naopak velmi intenzivně.

    • 19.1.2020  03:05
    Já, Simon (2018)
    ****

    V zásadě průměrný rom-kom s trochu hloupým spouštěčem zápletky (kdo nechá otevřenej citlivej e-mail na veřejným počítači?!) a předvídatelným vývojem děje. Co to táhne nahoru, je humor, kterej mi sedl neuvěřitelně.

    • 2.1.2020  03:14
    Velký hack (2019)
    ****

    Co tu píšou mnozí jiní, je pravda. Pokud jste aspoň trochu sledovali dění okolo Cambridge Analytica, tenhle dokument vás moc ničím nepřekvapí. Ale podobně jako u Before the Flood, domnívám se, že The Great Hack není ani tak určenej mně, jako spíš lidem, kteří tu kauzu prakticky vypustili, aby jim dodal základní informace v pěkným balení. A to myslím funguje.

    • 26.12.2019  18:30

    Krasinski zvládl svoji hereckou úlohu dobře. Scénář a režie se už tolik nepovedly. Už v průběhu sledování vyskakují logické lapsy, které film nezvládá uspokojivě zodpovídat (resp. se o to vůbec nesnaží), druhá půlka, kdy se potvory dostávají do domu, už je jenom skrumáží absurdních momentů (děcka topící se v sile jako v tekutém písku atd.). Škoda, atmosféru to mělo slušnou.

    • 26.12.2019  18:23
    Uteč (2017)
    ***

    Stejně jako asi jiní jsem očekával znepokojivý horor a pod ním chytrou satiru. Znepokojivé to bylo v první půli, v druhé se film zvrhl v komedii typu Krvavé nevěsty, jejíž logika si šla zrovna vybrat dovolenou (kdo komu co transplantuje a proč, je mi doteď záhadou). Meh...

    • 26.12.2019  18:19
    Zaklínač - Série 1 (série) (2019)
    ***

    Geralt je dobrej. Vlastně celej casting mi celkem pasoval, jakkoli Yennefer bych si asi představoval hranou víc sebevědomě. Ale to je otázka tvůrčí licence v procesu adaptace, takže cajk. Námitku mám jen dvojí: 1) Celý seriál působí tak nějak lacině. Není to ten druh lacinosti, jako když jsem sledoval kdysi polskou adaptaci, kde Geralt bojuje v prvním dílu s provazem v bažině, ale přece jenom bych od Netflixu čekal o něco lepší vizuální a speciální efekty. 2) A pak je tu scénář. Tvůrcům se sice zdařilo poměrně dobře propojit děj ságy s povídkami - a přiznám se, příjemně mě překvapila ta hra s časovými liniemi - ale ke konkrétním epizodám jsem o kus kritičtější. Někde chybí příběhu větší drive a osudovost (čtvrtá epizoda s Ježkem), někde jsou problémem prkenné, vševysvětlující dialogy (to se týká hlavně slovních výměn mezi Yennefer a Geraltem, kdy hlavní hrdina vždycky přepne z módu zachmuřeného drsňáka do polohy "potřebuju ti říct, jak moc tě miluju a jak nemůžu žít bez tebe"). Zatím nejsem přesvědčený, ale šanci tomu ještě dám.

    • 23.12.2019  02:15

    Bláznivých hollywoodských komedií zlatého věku už jsem viděl poměrně hodně, vlastně i těch s vánoční tématikou. Tahle nijak zásadně neční nad své kolegy - pobaví pár dobrými fóry a má takovej ten good feeling, kterej od toho člověk čeká. Co zaujme, je poměrně odvážné zobrazení nevěry coby něčeho, co je u hlavních postav v pořádku, pokud jsou zamilované (ono teda o nevěru nakonec nejde, což ale Dennis Morgan ve filmu neví). Něco takového mi přišlo pro éru Heyesova kodexu... nečekané. Zároveň už tam taky vystrkuje nesmělé růžky ženská emancipace, která v poválečné době nabírala čím dál větší obrátky.

    • 9.12.2019  22:08
    Joker (2019)
    *****

    Já vlastně chápu lidi, kteří píšou, že jde o banální vyprávěnku. Pro Jokera celkem nepochybně platí, že pokud člověk viděl trailer, dokáže děj poměrně efektivně předvídat. Po první půlhodině to možná zvládne i bez traileru. I tak ale podle mě existují tři dobré důvody, proč jde o výjimečný film. V první řadě nepochybně stojí herecký kumšt Joaquina Phoenixe, který nesleze ze záběru a jeho kreace je dechberoucí. Druhým důvodem je scénář (v kombinaci se suverénní režií), který vlastně nepotřebuje mít nečekané zvraty, protože rámuje snímek jako psychologický sestup do mysli narušeného člověka, který ještě k tomu žije v poměrně bezútěšném prostředí. Třetím - a pro mě hlavním - důvodem je vypovídání o současném stavu (prvního) světa skrze retro rámec světa fikčního. V tomto smyslu působí Joker jako svého druhu memento. Stav fikčního světa, kde arogance, politikaření a zvůle privilegované skupiny vede k stále širšímu rozevírání sociální propasti až do té míry, že to mobilizuje naštvaný dav k projevům násilí, je nápadně podobný tomu, co vídáme v televizním zpravodajství i dnes (a zdaleka se to netýká pouze nepokojů v afroamerické populaci, jakkoli tam je ta paralela nejsilnější). Svým způsobem jde taky o trochu výsměšný komentář k batmanovskému mýtu, který se vždycky opíral primárně o parapolicejní přístup k potírání zločinnosti, tj. k potlačování symptomů, namísto aby Bruce Wayne využil své brilance, vlivu a bohatství, aby docílil nějaké systémové změny. Je-li co Jokerovi vytknout, je to snad (v závěru) až příliš velká doslovnost v tom sociálním komentování dneška, a vlastně i poměrně zbytečné napojení na batmanovský origin. Ale to jsou spíš drobné vady na kráse.

    • 28.11.2019  01:48

    Robbe-Grilletův scénář je pozoruhodný tím, jak účelně pracuje s prázdnotou, do níž můžeme dosazovat svoje významy. Vše řečené je záměrně nekonkrétní, jako kdybychom vzali klasický scénář a vytrhli z něj plnovýznamová slova, která mají odkazovací funkci, a ponechali pouze kostru toho, co zbylo. Nezůstane nic, co by nám komunikovalo význam, jen otevřená desémantizovaná struktura, na kterou můžeme navěsit svoje projekce, z nichž žádná nebude mít pravdivostní hodnotu, protože není snímkem ověřitelná. Film tak ve výsledku může fungovat jako velmi obecný příběh o paměti a touze, stejně jako vrstevnaté podobenství, ale budeme-li chtít svoje doměnky ověřit, nebude, oč je opřít.

    • 16.11.2019  02:57

    Neuvěřitelnej scénář, precizní filmařina. Totální srdcovka.

    • 10.11.2019  19:32
    Pokoj (2003)
    odpad!

    Ukázka tak neuvěřitelné směsice neumětelství na všech frontách a zároveň víry ve vlastní schopnosti, že to bere dech. Pure guilty pleasure.

    • 4.11.2019  02:03
    Parazit (2019)
    *****

    Šel jsem na jihokorejské Pulp Fiction, odcházel jsem spíš z Formanova Hoří má panenko. Parazit skutečně vypráví příběh, který stojí někde na hraně černé komedie a drsného dramatu. Pod tím vším je ale ještě jedna rovina, méně zjevná. Bong Joon-ho zároveň nastavuje poměrně chytře zrcadlo korejské společnosti. A účet, který jí vystavil není zrovna lichotivý: naprostá ztráta tradice a kontinuity hodnot, upozadění osobních vztahů a citových vazeb ve prospěch všeobecného honu za mamonem a touhou být konkurenceschopný, kompetetivní a nejlepší v tom, co dělám. Mikrokosmos Parazita je stejný jako mikrokosmos Formanova masterpiecu v tom ohledu, že film klame tělem v tom, o čem vypráví.

    • 20.10.2019  20:48
    Network (1976)
    *****

    Network je skutečně znepokojivá podívaná. Rozhodně nejde o konvenční hollywoodský příběh v jakémkoli slova smyslu. V podstatě tu není hlavní hrdina, ani kontinuální děj, který by směřoval z bodu A do bodu B. Brilatntní monology Howarda Beala tu mají obvykle víc prostoru, než rozhovory a vše ještě zcizuje hlas vypravěče, který jednou za čas suše oznámí, jak se posunuly ratingy vysílání. Ale v čem je tahle satira opravdu nadčasová, vynikne, když se člověk podívá, jak se něco, co v zlatém věku televize vypadalo jako sci-fi, změnilo v realitu - ať už jde o zkonzumování kontrakultury mainstreamem nebo zážitkovou instagramizaci lidského zoufalství. A Faye Dunaway! Okouzlující a úžasná, s obrovskou hereckou paletou.

    • 15.8.2019  17:37
    Nelidská (1924)
    *****

    Poměrně neznámý němý snímek Nelidská mě překvapil svoji experimentální odvahou. Jakkoli ho můžeme řadit někam k tradici francouzského impresionismu, ve skutečnosti jde o syntézu různých avantgardních proudů, které jsou přítomné ve všem od dekorací až po způsoby snímání. L'Herbier si se svým filmem opravdu vyhrál - na film daného období používá poměrně hodně střihů (několikrát dokonce evokuje stíračky). Samotné záběry jsou často zůženy nějakým diegetickým průhledem (skrze okno apod.), a dokonce i slavné impresionistické snímání přes poloprůsvitné materiály zde má vyšší opodstatnění (úvodní odkrytí záclony, která nám otevře scénu a následně zase spadne evokuje rozkrytí divadelní opony). Titulky v obraze jsou často chytře zakomponovány přímo do scény a připomínají tak komiksové "myšlenkové bubliny". Z celku je patrné okouzlení exotikou (vystoupení černošských tanečníků dává vzpomenout na podobné opojení v dílech poetistů) a technickými možnostmi modernismu (kromě futuristického designu bych alespoň vypíchl vynález "obrácené televize", která dává možnost nahlížet do pokojů jiných lidí). A konečně brilantní montáž reakcí v divadle a především strhující rapidmontáž v závěrečné laboratorní scéně upomíná k filmové (zejm. ruské) avantgardě. Po dějové stránce není Nelidská nejsoudržnější film (děj je v podstatě vyvrcholen ve dvou třetinách, kdy dojde k zásadnímu odhalení, aby se rozjel nanovo s jinou zápletkou), ale jeho podnětnost spočívá v něčem jiném. Základní podstatou všech avantgard je, že je nezajímá skutečnost, ale preferují vytvoření nové, ne-přirozené reality. To je zde přítomno ve všech aspektech vyprávění (fikční svět jen částečně podobný našemu, sci-fi motivy, deformace reality skrze záběrování, kamerové triky, víceexpozice a tak dále a tak dále).

    • 15.8.2019  17:14
    Funny Games (1997)
    *****

    Čtvrtý film Hanekeho, který jsem viděl a zdaleka nejlepší. Několik nesouvislých poznámek proč: 1) Haneke zde nejvíc potlačil určitý násilně moralistní postoj, který mi na jeho předchozích dílech vadil, aniž by tím ale otupil morální aspekt díla. Zásadní rozdíl je mezi tím, kdy předkládá jednoznačný apel typu "média (konzum...) jsou zlá, protože...", a kdy nechává na divákovi, aby si bezdůvodné násilí interpretoval sám. 2) Vynikajícím způsobem pracuje s rytmizací celku (následují spoilery). Haneke ví, že divák je v polovině filmu už vyčerpaný a trochu otupený vůči dalším krutostem (k tomu nejhoršímu už došlo). Proto dává divákovi pauzu a možnost vydechnout si, aby v zápětí spusti další kolotoč hrůzy. 3) Chytře nechává vyniknout hlavně bolesti a ponížení namísto explicitního násilí. Např. v případě vynuceného vysvlečení matky snímá pouze její obličej. 4) V divákovi vyvolává bezmoc zcizovacími efekty ("převinutí" filmu nazpět, konverzace vrahů s divákem atd.). 5) Velmi obratně pracuje s diváckými očekáváními, které vzápětí boří (nůž, který na začátku zapadne do lodi a který ve výsledku k ničemu není). 6) Lapidární konec, který dále stupňuje bezmoc (manželka už k ničemu není, takže je shozena z lodi, začíná nové kolo v novém domě).

    • 15.8.2019  04:40
    Pacient nula (1993)
    ****

    Je hrozně zvláštní na plátně vidět film, který se pokouší být zároveň edukativní osvětou o AIDS a zároveň jsou do něj zakomponované scény zpívajících řitních otvorů. Právě ona edukativnost nejvíc narušuje onen bizarní "Rocky Horror" feeling, ale jde o celkem pochopitelnou volbu vzhledem k záměru snímku. Kromě úchylného humoru nabízí tenhle počin i asi tři zapamatovatelné, chytlavé songy, což je vlastně na muzikál poměrně hodně. Velká spokojenost.

    • 15.8.2019  04:35
    Dovlatov (2018)
    **

    Nabubřelý a hloupý portrét ruského disentu s dialogy, které šustí papírem a působí jako výtah z učebnice. Za řeč stojí jen slovní fórky samotného Dovlatova.

    • 15.8.2019  04:32
    Laskominy (1960)
    ***

    Tak trochu komedie, tak trochu vztahová šmodrchanice, dohromady spíš prázdno, které moc nedrží pohromadě. Nejlépe to asi vystihuje postava malé holčičky, která nemá pro příběh žádnou funkci kromě toho, že na konci najde ztracenou blondýnu. Právem zapomenutý film, který nenudí, ale nenadchne.

    • 15.8.2019  04:27

    Kdybych měl někomu popisovat tenhle van Santův snímek, nevěděl bych, kde začít. Mé soukromé Idaho je bizarní mix Shakespearova Jindřicha IV., pouti za hledáním rodiny (která vyšumí do ztracena) a roadtripu po náhodných lokacích (od amerického středozápadu až po Řím), kde hlavní roli zastává kataleptický homosexuál, který se prodává jiným chlapům. Je to úplně nesoudržná směska, anarchisticky poslepovaná dohromady, která ale z nějakého záhadného důvodu funguje. Kdybych ale měl vysvětlovat proč, asi to vzdám na startu.

    • 15.8.2019  04:19
    N.Y., N.Y. (1957)
    *****

    Pro mě největší objev letošní Filmovky. Thompsonův psychedelický snímek je potřeba sledovat s vědomím doby, kdy byl natočen. Nejen kvůli tomu, aby člověk docenil jeho filmařské kvality, které jsou s ohledem na dobové možnosti manipulace s filmovým materiálem omračující, ale především proto, že film skvěle koresponduje s dobovými tendencemi napříč uměleckými obory 50. let. V N.Y., N.Y. najdete odraz op artu, poválečného surrealismu, ale i východiska, které ve svých kolážích sledoval Jiří Kolář. Výtvarné umění přelomu 50. a 60. let bylo fascinované fenoménem multiplikace a manipulace reality skrz médium. Tyto myšlenky, akcentované popartem a konstruktivismem, ale ve filmu jen málokdy našly uplatnění. Od městských symfonií 20. a 30. let je zde vidět znatelný posun - Thompson vytváří portrét New Yorku, v němž ale z města nevidíme nic než výřezy, jež se díky obrazové manipulaci organicky prorůstají. Jednotlivé prvky zde tak ztrácejí vypovídací hodnotu, tj. objekt, k němuž by odkazovaly. Výsledkem je fantaskní, snová urbánní krajina města, které nikdy neexistovalo. Zůstává však zachycena dynamika reálného New Yorku. Tohle je vlhký sen futurismu.

    • 15.8.2019  04:03

    Oproti jiným symfoniím působí Floreyho "mrakodrapy" poněkud líně a staticky. Je to tvarová abstrakce bez vyšší přidané hodnoty.

    • 15.8.2019  03:57

    Případ Pekosińského je taková šílenější verze Evropa, Evropa od Agnieszky Holland. Při sledování prostomyslného hrdiny, který se ocitá v soukolí větších dějin, se vkrádá ještě jedno srovnání: s hrdiny Hrabalových novel. Jedná se o příběh člověka, který chce být dobrý, ale celý život neví, kým vlastně je a kým má být. Vzpomínky Pekosińského, které jsou stařecky zamlžené, neurčité, dost možná pomíchané a zkratkovitě vyprávěné voiceoverem samotného aktéra, nacházejí zcela odpovídající formu v Królikiewiczově značně surreálném a nespojitém podání. To je, spolu s faktem, že v téhle dokumentární mystifikaci hraje Pekosinski sám (ve všech životních etapách), vlastně brilantní volba. Nabízí se dokonce i otázka, jestli nejsou vedlejší postavy (zejm. komunistický páreček, který využívá hrdinovy naivity od padesátých let až po revoluci) vlastně jen symbolickými zástupci mnoha reálných lidí, kteří se jím pokoušeli manipulovat.

    • 15.8.2019  03:41
    Klér (2018)
    ***

    Kdyby existovalo slovo "watchbait", nic by na něj nesedělo lépe než nejnovější Smarzowskiho film, čemuž ostatně odpovídá i enormní počet diváků, který ho v Polsku shlédl. To není samo o sobě špatně - ukazuje to jen, že si režisér vybral aktuální a provokativní téma. Předpokládám, že část publika ho sleduje coby potvrzení jejich nejčernějších předpokladů a druhou část (katolickou) zasáhne coby senzace, s níž je třeba se názorově poměřit. A Smarzowski skutečně na senzačnosti nešetří. Množství témat a zápletek (čti: různorodých špinavostí představitelů církevní moci) je v Kléru nakousnuto tolik, že to až hraničí s parodií. Výsledkem je přetížený, nesoudržný film. Poláci možná takové zrcadlo potřebují ve smyslu ideologického argumentu, ale samotnému vyprávění a jeho uvěřitelnosti to rozhodně neprospívá. Co nefunguje na úrovni hlavních postav příběhu (tj. řadových kněží), ale vyvažují machinace na vysokých místech církevní hierarchie, které poměrně uvěřitelně vykreslují praktiky mocenského boje ve stylu mafiánského filmu. Tuhle linii táhne skvělý Jacek Braciak (aka Lisocki), kterému jsem všechny jeho manipulace žral s navijákem.

<< předchozí 1 2 3 4 10 19 27 36