Hwaelos

Hwaelos

Petr Kuběnský

okres Brno
Sbírání střepů bosou nohou

43 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 20 29 38
    • 28.4.2021  23:55
    Žít (1952)
    ****

    Kdo by to byl řekl: Kurosawa v mladším vydání by mohl směle fušovat do řemesla Franku Caprovi. A stejně jako v případě Sedmi samurajů mu sekunduje na skvělá Nakaiova kamera.

    • 27.4.2021  19:21

    Čistej fan servis - snad jen s tím rozdílem, že na samotný turnaj ani nedojde. Jsou tam typické pohyby a kouzla z her (dokonce vcelku smysluplně vysvětlená), jsou tam fatality, jsou tam typické hlášky. Co tam ovšem citelně schází, je rozumnej scénář. Všechno je děsně uspěchané, motivy na sebe nenavazují a dialogy jsou výtvorem lobotomizovaného makaka (v tomto případě dvou). Kvalita nasnímání akce se mezi scénami hodně liší - některé scény jsou super, jiné spíš tragické. CGI je na tom podobně. Mám k MK nostalgickej vztah, takže by mi nevadilo pokračování, ale pod dohledem zkušeného režiséra a alespoň základně gramotného scenáristy.

    • 14.4.2021  03:37

    Když se na to člověk dívá zpětně, je pozoruhodné, jak moc se liší tradice, z nichž jednotlivé díly původní trilogie vychází. De Palmova jednička ze všeho nejvíc připomíná sedmdesátkové a osmdesátkové špionážní filmy, kde měli tvůrci (inspirovaní evropskou školou a solitéry jako Hitchcock) poměrně volnou ruku. Naopak John Woo... je John Woo. Jeho akce je mnohem dynamičtější a vtahující, než mohl divák sledovat v prvním dílu. Jenže - De Palmův přístup je sice archaický, ale přesto uvěřitelný a zajímavý, kdežto jeho následovník použil postupy platné pro osmdesátkové a devadesátkové akční filmy, jejichž protagonisté prováděli natolik nerealistické kousky, že se to pro nové tisíciletí jeví jako hodně over the top. Připočtěme k tomu mizerný scénář a kýčovité... všechno (od hudebního podkresu až po mizerné dialogy), a dojdeme snadno k tomu, že jde o zdaleka nejslabší díl celé série.

    • 25.3.2021  23:48
    Ikony (TV seriál) (2020)
    ****

    Ikony jsou počinem, který bych rád viděl i na naší straně hranic. Ohlédnutí za mimořádnými díly brutalistní architektury a bruselského stylu, je něco, co navzdory jisté módnosti tématu v posledních letech, stále potřebujeme. (Byť jsem zaslechl, že něco se chystá okolo Vladimira518.) Série jako taková je bezpochyby zajímavá, byť trpí nedostatkem koherence a stylového sjednocení. V posledních letech stále častěji vznikají dokumentární seriály, v nichž každý díl točí jiný tvůrce. Uznávám, že je to skvělá příležitost pro mladé režiséry, ale zároveň pak divák nevyhnutelně dostane produkt, kde bude každý díl jiný - v duchu "hit'n'miss". Viděné díly: Dušan Kuzma 3*, Iľja Skoček 4*, Ivan Matúšik 2*, Ján M. Blaha 4*, Vladimír Dedeček 4*, Viera Mecková 3*, Ferdinand Milučký 4*, manž. Ondreičkovi 1*, Štefan Svetko 4*, Pavol Merjavý 3*, manž. Marcinkovi 4*, Kusý a Paňák 4*.

    • 22.3.2021  19:24

    Tak si shrňme, co jsme vlastně viděli... Viděli jsme onu "vizi" Zacka Snydera, o které plačtivě mluvil, když šel do kin Whedonův cut? Asi sotva. Žádné příčetné studio v žádném vesmíru by mu nepřislíbilo, že bude promítat čtyřhodinovej biják. Takže ne, tohle vážně není návrat k vizi. Je to prostě jen jinak uspořádané pískoviště, kde někdo jednomu dítěti nechal volný prostor na hraní se střihem a dotáčkami. Co se od předchozího filmu nezměnilo? Pořád máme generického záporáka (resp. v tomhle případě tři generické záporáky). Pořád máme spoustu nepříliš dobrého CGI, které zejména ve finálním souboji spíš připomíná promo k videohře. A co je nejhorší: pořád máme ultraploché postavy a nulovou chemii mezi mezi nimi. Žádný z členů ligy nemá čas projevit jakýkoli charakterový rys, nikdo ani trochu nezavtipkuje, prakticky žádná postava (snad s výjimkou Cyborga) nemá vývoj. Povšimněme si, že všechny tyhle neduhy, zvládají marvelovky na jedničku: stojí na postavách a výměnách mezi nimi, mívají až na výjimky dobré záporáky, kombinují patos s humorem a dolary, utracené na digitálních efektech, jsou vidět. Tady se Snyder nemá na co vymlouvat: stříhal materiál, který sám natočil. Takže: co se změnilo k lepšímu? Přiznám režisérovi jednu věc: příběh je mnohem koherentnější a dává víc hlavu a patu. Jenže fakt, že na to potřeboval 4 hodiny divákova času, je naprosto neospravedlnitelný. Pokud nezvládne odvyprávět poměrně přímočarý akční děj za 2,5 hodiny, je to narcis, a ne dobrý filmař.

    • 20.3.2021  19:02

    Pikareskní román na ploše geniálně nasnímaného filmu s božskou avangardně kýčovitou výpravou.

    • 11.3.2021  02:31
    Ponorka (1981)
    *****

    Ve své pomalosti až hypnotický film. Trvalo mi dlouho se na něj naladit, ale pak mě to úplně vcuclo. Přispěla k tomu rozhodně krajní subjektivizace, kterou Ponorce Wolfgang Peterson dal. Není tu jediný záběr, který by mířil mimo loď, vyjma těch, které jsou zprostředkovány skrze point of view postav. Nepřátele vidíme jen, pokud je vidí i postavy, když je ponorka vynořená. To má pro diváka zásadní důsledky: napětí, chaos a bezmoc jsou mnohem víc internalizované, zažíváme je přímo z první ruky. A celou tuhle magii ještě posiluje geniální kamera Josta Vacana, který si musel poradit se stísněnými prostory a přesto provádí naprosto šílené, brilantně zorchestrované průlety chodbami plnými pohybujících se postav.

    • 6.3.2021  23:32
    WandaVision (TV seriál) (2021)
    ****

    Nebudu lhát, žeru to! Nejen, že je mi sympatická odvaha vykročit stranou osvědčené (a už dosti ohrané) marvelovské šablony, ale baví mě celý ten formát: Každý díl ve stylizaci sitcomů jedné dekády a někde pod tím schovaná backstory, která si s každým dalším dílem ukrajuje víc a víc prostoru. A přiznávám, komiksového geeka ve mně těší i to množství odkazů ke komiksům Roye Thomase, Johna Byrna a B. Michaela Bendise. Je to hodně originální take na celou tu dějovou linii od narození Wandiných dětí, přes "vymazaného" bílého Visiona až po House of M. A jako dodatek tam přihodili i "X-Menovskou" podobu Quicksilvera (po návratu x-menovských práv Marvelu).

    • 18.2.2021  17:46
    Hollywood (TV seriál) (2020)
    ***

    Hollywood je feel good seriál, který mě hodně bavil. Dylan McDermott, Jeremy Pope a Holland Taylor hrají bezchybně a spolu se zbytkem crew táhnou charismatem barvotiskový děj. Že jde o naivní pohádku vlastně nevadí, koneckonců tím přiznaně odkazují k bezstarostným, lehkonohým filmům poválečné éry (a navíc je příběh zasazený do alternativní historie). Přesto mám s Hollywoodem dva velké problémy. Ze seriálu hrozně čouhá, že je děj především věšákem na ideje tolerance a rovnoprávnosti. A jakkoli jsem svým smýšlením zastáncem téhož, tady je až moc zjevné, že jde tvůrci chtějí v prvé řadě kázat a až v té druhé vyprávět. Druhá výtka směřuje spíše ke struktuře příběhu. V seriálu zcela chybí konflikt a antagonisté, kteří by stáli za řeč. Všechny překážky jsou překonány během několika desítek minut a všechny důležitější postavy, které měly alespoň náznak úmyslů být v opozici vůči snaze hrdinů, jsou velmi rychle konvertovány na světlou stranu síly (Samara Weaving, Jim Parsons, Rob Reiner). Už Aristoteles věděl, že takhle se dobrej příběh nestaví...

    • 18.1.2021  23:04

    Nikdy jsem si nemyslel, že budu někdy sledovat Bergmanův road movie. Cestovní film, chce-li ho člověk natočit dobře, není primárně o zábavě na cestě, ale o proměně, kterou cesta způsobuje. V tomhle ohledu jsou Lesní jahody dobrou žánrovkou hned ve třech ohledech. Jednak se cestuje fyzicky v autě z místa A do místa B, jednak se cestuje časem v profesorových vzpomínkách a v neposlední řadě je tu ještě cesta ve smyslu průzkumu nitra. Sny, které se Isakovi zdají, jsou vlastně putování za správným nahlédnutím sebe sama. Proměna, která se těmito třemi stezičkami uskutečňuje, dopadá jak na profesora, tak na jeho snachu. Marianne se pokouší zjistit, jestli si nechá, nebo nenechá své dítě a Isak se musí podívat do zrcadla, aby viděl, že přese všechny znalosti, které za život nastřádal, se nestal moudřejším a lidštějším (ba naopak). Bergman nechává konec záměrně otevřený. Není tu žádná jistota, jestli se Marianne a Isak rozhodnou správně, ale jsou tu známky toho, že ona cesta autem je poznamenala, něco v nich změnila. A jak řekl Sartre: "Nejsme to, čím jsme. Jsme to čím nejsme." Nedefinuje nás úhrn toho, co jsme zažili - máme svobodnou vůli nechat se vláčet osudem, ale také vůli vymanit se a začít určovat svůj další osud sami.

    • 18.1.2021  00:40

    Jsem rád, že jsem si jako první nakročení do Kurosawova světa (vím, odkládal jsem to dlouho) vybral právě Sedm samurajů. Kamerové kompozice s nízkou ohniskovou vzdáleností jsou brilantní, rychlost střihu a rychlé, ale pečlivé kamerové jízdy na svoji dobu nevídané. Závěr překvapivě jiný než v případě Sedmi statečných, ale přesto silný a pasující. Dva muži, kteří si uvědomují, že vybojovali bitvu pro svět živých, svět, do kterého nikdy nebudou patřit.

    • 17.1.2021  18:33
    Abstract: The Art of Design (TV seriál) (2017)
    *****

    První série byla pozoruhodně vybalancovaná. Některé díly sice pojednávaly do větší hloubky o skutečném, cílevědomém designu (Tinker, Bjarke Ingels, Es Devlin) a jiné zase víc o způsobu kreativního uvažování (Ch. Niemann, Ilse Crawford), ale obecně se toho z první řady člověk mnohem víc dozvěděl. Zato druhá série je mnohem víc osobním příběhem konkrétních lidí a filosofie, kterou mají v hlavě, s nepravidelnými odbočkami k jejich práci. Ne, že by to bylo nezajímavé, ale informační úroveň tím pro mě dost klesla. Přesto stojí celý doku-seriál za zkouknutí. Zvolený formát, soustředěný kolem jedné zakázky, k níž se každý díl pravidelně vrací, je šikovně zvolený. Mluvící hlavy spolupracovníků a rodiny jsou někdy zajímavé víc, jindy bych si je dokázal odpustit. Co Abstract ale hodně nakopává je dynamický styl, který se přizpůsobuje konkrétnímu oboru (animace písma, průlety vizualizacemi projektů apod.) a ponechává dostatek volnosti samotným designerům, aby si svoji epizodu tak trochu režirovali sami. To je dobře využité např. Hoeflerem (písmo), Eliassonem (umění), Devlinovou (stage design) nebo Niemannem (ilustrace).

    • 4.1.2021  02:40
    Truman Show (1998)
    **

    Truman Show není satira, na to jde až příliš po srsti. Dokonalý, vyfabrikovaný svět, který hlavní hrdina obývá, se vlastně příliš neliší od fikčního světa Weirova filmu, končícího jako smířlivá selanka. Naprosto jsem nevěřil, že deziluze, kterou Truman na konci zažívá, má logický follow-up v tom, co postava na konci udělá. Je-li něco na scénáři zajímavého, pak je to především to, kolik diváků přistihuje natolik toužit po happy endu, že je jejich pozice v zásadě totožná s pozicí diváků reality show uvnitř snímku. To by svým způsobem mohl být zajímavý zcizující koncept, jenže to by na režisérské sesli musel stát někdo Verhoevenova formátu. Nejraději bych si teď na spravení pustil Network.

    • 28.12.2020  14:48

    That was... bad. Patty Jenkins si zřejmě řekla, že v nejšílenějším roce posledních několika dekád je na čase natočit ekvivalentně šílenou podívanou. Vzala si za vzor oldschoolový komiksy WW, který upřímně řečeno byly psaný v podobným trash duchu (vlastně jsem jen čekal, že z Wonderky udělá ještě módní návrhářku bez superschopností, jako to v Silver age nejspíš pod vlivem psychotropních látek udělal Mike Sekowsky), a bláznivej seriál s Lyndou Carter. Nic proti tomu. Koneckonců propojenej DC vesmír stejně dávno implodoval, takže proč režisérce nedopřát tvůrčí svobodu. Jenže navzdory barvotiskovým barvám a jágrovskejm účesům zůstalo osmdesátkový téma úplně nevytěženený a slibovaná lehkost a humor se jaksi nedostavily. Výsledkem je dvouhodinová patetická nuda se strašlivou zápletkou, děsnými záporáky a špatnými efekty.

    • 26.12.2020  01:04
    Hamilton (2020)
    *****

    Nejsem velkej muzikálovej fanda, ale i já poznám, že Hamilton je vybroušenej diamant. Převést politický, na zdrojích postavený, příběh o otcích zakladatelích do textů písniček, kde každé slovo má význam vyžadující soustředěnost publika, by samo o sobě stačilo. Ale Miranda dokázal tu historii oživit a vtělit do příběhu aktéra, kterého historie prakticky zapomněla. Chytře postavil proti rozhodnému muži, který chce řídit tok historie, do opozice stejně schopného aktéra, který ale nemá žádný názor, za nímž by chtěl pevně stát, a jenom čeká na příležitost. To, že každé dějství začíná jejich setkáním, je perfektní strukturní volba, díky níž má finále potřebnou sílu. Je pravda, že první rapem (!) nadupaná polovina je z muzikálového hlediska fortelnější a jaksi zajímavější, kdežto druhá hudebně ztrácí dech. Ale to se zdá být přiměřená daň životopisnému příběhu, který chce Miranda vyprávět. Dalo by se ještě vypíchnout mnohé detaily - třeba melodické nápěvy spjaté s vyslovením jmen klíčových aktérů, které se jako drobné refrény prolínají každou skladbou, v níž se daná postava objeví; nebo třeba fakt, že otrokáře Jeffersona hraje černoch - ale to už jsou jen takové třešničky na dortu... Těším se na druhé shlédnutí.

    • 29.11.2020  21:17

    Pokud chcete někomu přiblížit, co obnáší práce dirigenta a jak je vůbec možné interpretovat hudební partituru, pusťte mu Etudu o zkoušce. Chtěl bych Václava Neumanna vidět na živo!

    • 27.11.2020  16:17

    Na ten synťákovej popovej náklad si v těch japonských a korejských produkcích asi nikdy nezvyknu...

    • 8.11.2020  05:27

    Jisté je jedno: David Attenborough je frajer. Ve svých 93 letech disponuje nejenom velmi bystrou myslí, ale především by si mohl říct, že už to má za pár a že na nás peče. Místo toho vytvoří dokument, který je mnohem přesvědčivější než libovolné alarmující pokusy z poslední doby (za všechny třeba Before the Flood). Čím to? Především tím, že je dokument postavený coby svědectví jeho života. A přiznejme si, nikdo není povolanější pozorovatel než člověk, který sledoval úbytek divočiny tolik dekád. Nikdo si u tohohle dokumentu nemůže namlouvat, že jde o dílo kancelářského aktivisty, který si přečetl pár knížek a od stolu pronáší nějaká univerzální moudra. Proto je i pro lidi s nulovým zájmem o environmentální problematiku tenhle film odmítnout. Patřím k těm, kteří se z dokumentu nedozvěděli informačně nic nového, ale přesto jsem hrozně rád, že jsem ho viděl. Protože vědět a být svědkem jsou rozdílné věci - a naléhavá svědectví jako je tohle teď potřebujeme jako pes drbání.

    • 29.10.2020  05:18
    Ramsay's Boiling Point (TV pořad) (1998)
    ***

    Jako dokument zbytečně repetetivní a náhodné. Jako nakouknutí do Ramsayho života zajímavé. Zvlášť pro ty, kdo si myslí, že v Hell's Kitchen je na lidi zlej. Pracovat pod ním v jeho vlastní kuchyni je rychlá cesta k PTSD. :)

    • 20.10.2020  23:15
    Lucie - Retrovideo (TV pořad) (2014)
    ****

    Škoda, že byly rozhovory s režiséry tak krátké, ale přesto je to pro lidi, kteří se o historii videoklipu zajímají, ohromně cenná věc. V českých luzích totiž existuje jen velmi málo kapel, které dokázaly zlanařit tak kreativní tvůrce, jako právě Lucie (snad možná ještě Tata Bojs). Michálkovi Černí andělé, přestože natáčení za dnes sotva představitelných podmínek na šestnáctku, nasadily laťku začátkem devadesátých let zatraceně vysoko. Sen Davida Síse (jehož hlavní hvězdou je dcera kameramana - dnes úspěšná fotografka - Vanda Ondrušová) pak považuju za dost možná nejlepší český klip vůbec. Nápad situovat děj do doby velké hospodářské krize, pojmout ho realisticky v novovlnném duchu a vynechat protagonisty kapely byl jednoduše báječnej. Zatímco Sen nápadně připomíná Corbijnovy klipy pro Joy Division, scénograficky minimalistický, ale promyšleně barevně a pohybově koncepční, styl Pohybů (v nichž se pro změnu objevila Tereza Maxová) zase evokuje práci Marka Romaneka. Korunu celému výběru nasazuje Renčův kultovní Medvídek (s Terezou Ramba v dětské roli) a anarchistický bizár Šrouby do hlavy.

    • 20.10.2020  22:48
    Lucie Tour (1990)
    ****

    Slovo dokument se pro tuhle jízdu ani nehodí. Je to spíš anarchisticky natočenej průlet několika koncety s experimentálními psychedelickými vsuvkami. Zkrátka něco takového, co mohlo vzniknout jenom v devadesátkách.

    • 19.10.2020  00:37

    Ještě předtím, než šel Pan Smith do Washingtonu, vyslal Frank Capra do města pana Deedse. S Caprou je to těžký, jeho naivní idealismus a patriotismus pokaždé bije do očí jak psí dečky u táboráku, ale stejně mu to vždycky spolknu i s navijákem.

    • 18.10.2020  00:22
    Papírový dům (Netflix verze) (TV seriál) (2017)
    ***

    Po první sérii mám hodně smíšené dojmy. Poměrně zručně vystavěný heist film neustále sráží na zem fakt, že se všechny postavy chovají jako úplní idioti - čistě kvůli tomu, aby scenárista udělal nějaký nečekaný dramatický zvrat - i kdyby to sebevíc nedávalo smysl. Už teď polovina postav chodí s některým unesených, s policistou nebo s jiným únoscem. Což samozřejmě adekvátně maří hlavní cíl jejich mise. Je to napínavý, takže to diváka drží u sledování, ale zároveň mám chuť v každém díle si prostřelit hlavu.

    • 15.10.2020  17:56

    Řekl bych, že je H. Ledger dosti přeceňovanou figurou. Jako herec má na kontě asi tři opravdu skvělé výkony, ke kterým se dopracoval až v závěru dosti krátké kariéry - ale z druhé strany, to se týká i Jamese Deana. Tenhle dokument jde ovšem dobrým směrem v tom ohledu, že víc než hereckou brilanci vyzdvihuje to, jaký byl Ledger člověk. A vychází z toho jako sympatickej chlap, kterej měl spoustu různých zájmů a talentů a taky přemíru energie. I formálně jde o zajímavej film: mluvící hlavy se střídají s autentickými záběry (které převážně pořizoval osobně Ledger) - a sám herec promluví za celou stopáž jen párkrát a vždycky mimo záběr. Celkově to vytváří silnou mozaiku, která nesklouzává (snad až na patetický závěr) k uctívání.

    • 2.10.2020  03:11

    Skvělý doplněk k o něco zajímavějšímu "Eli Roth: History of Horror". Mark Gatiss podává víc oné slibované historické sondy, to je fakt - jakkoli se netají, že jde o jeho soukromý výběr filmů - ale Rothův pořad jde víc do hloubky a zajímá se spíš o to, čeho odrazem jsou jednotlivá ikonická monstra (ať už v naší psyché nebo ve společenských procesech). V seriálu Sherlockova staršího bráchy se divákovi ale dostane satisfakce v podobě zaměření i na starší kousky z 20.-50. let - a to se počítá.

    • 27.9.2020  23:22

    Dokumentů o komiksech jsem viděl už hodně. Secret History of Comics sice svým názvem slibuje, že se dozvíme nějaké velké tajemství, ale většinou jsou to - alespoň pro fanoušky - celkem známé informace: ať už jde o podraz na Jacku Kirbym, o soudní přenice autorů Supermana nebo o soukromé libůstky tvůrce Wonder Woman, Williama Marstona (o něm ostatně nedávno vznikl i film Professor Marston and the Wonder Woman). Vlastně jsem si znalosti doplnil jen ve dvou posledních dílech věnovaných Milestone Comics a Image. Pro běžného, nezasvěceného diváka ale funguje celá série skvěle a sympatické je, že tu slovo dostanou všichni: spousta tvůrců, filmaři, teoretici a historici, i fandové (zejména z řad celebrit).

    • 27.9.2020  19:53

    Film, který nenadchne, ani neurazí. "Jedenáctka" Millie Brown je v roli sympatická a je vidět, že si to užívá, ale chybí tmu koherentní scénář. Zatímco jedna detektivní (a romantická) linie funguje vcelku dobře, byť místy trochu zkratkovitě, ta druhá s hledáním matky ve výsledku vyšumí do ztracena. Mycroft a Sherlock jsou tu úplně redundantní a bez užitku. A bourání čtvrté stěny je tu asi jen proto, že je to teď v módě, protože filmu to nic nepřidává (nejsou nám sdělovány žádné podstatné informace, ani tu není prostor pro vtipné odlehčení jako u Deadpoola).

    • 13.9.2020  23:46

    Bulava rozhodně nesází jen na nostalgii a odvedl poctivou práci - filmařskou i rešeršní. Kontrapunkty mluvících hlav, úryvků z filmu, archivních záběrů a hraných (pseudoarchivních) záběrů jsou často brilantní. Stopáž je taky tak akorát. Ještě pořád váhám, jestli nedat těch hvězd pět.

    • 29.8.2020  02:41

    Fantastický absurdní humor se potkává se stevomartinovským prdícím. Výsledkem je plichta.

    • 24.8.2020  01:52
    3 Idiots (2009)
    ****

    Moje první setkání s Bollywoodem nakonec dopadlo dobře. Muzikálových pasáží s otřesnou hudbou, při kterých se mi bude chtít umřít studem za tvůrce, bylo úplné minimum. A ani tříhodinová stopáž a slzavá údolí na konci filmu mi nezabrání říct, že jsou 3 idioti nadpůrměrná komedie. Jak moudře říká Norbert Lichý v Comebacku: "Když to srovnám s Temelínem, tak velký výbuch to zase nebyl."

<< předchozí 1 2 3 4 10 20 29 38