Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (1 339)

plakát

Captain Marvel (2019) 

Jak je Black Panther příkladným, vymazleným průlomem s vlastní tváří, tak je Captain Marvel lecčím jenom ne tím samým - tudíž ani omylem není tím, co Marvel vehementně prodával - a ve finále dělá pro women empowerement asi tak desetinu toho, co Black Panther už dávno udělal svou nenucenou cestou. --- Problém Captain Marvel nespočívá v tom, že by nebyl fundamentálně relatable - to on bezesporu je. Spíš že jeho jedinej opravdu rezonující moment přišel úplně závěrem, s větou "I have nothing to prove to you". Větou, která jako by patřila do alternativního Captain Marvel, na němž si tvůrci dali pořádně záležet, a jenž nepůsobil spíš coby last-minute procitnutí a uvědomění si, že 1) Endgame bez dalšího prequelu nebude dávat smysl, 2) Marvel Universe stále nemá feministickou ikonu. Tak proč nespojit nutný s užitečnym, že jo. --- Ve výsledku Captain Marvel nehodnotim ještě hůř hlavně proto, že měli tvůrci a priori složitou pozici čili konfrontační, reaktivní přístup svým způsobem museli zaujmout. Kdykoliv si ovšem Carol bestarostně razila svou (stejně jako si ji můžou razit všichni mužští superhrdinové), kvalitativně film nijak nezaostával za většinou origin (nebo orange?) stories. Na rozdíl od mnohých ani nemám sebemenší námitky proti obsazení Brie. Ale že se zdejší atmosféra devadesátek promítá do poněkud devadesátkového, a v dnešní době už hrubě nepostačujícího, apelu na styl "my svou femininitu přerostem a ještě těm chlapům ukážem co proto!" (skrz náhodný nabrání náhodnýho souboru schopností... protože takhle se dnes, tuším, bojuje se sexismem - stačí být cool, umět lítat, hořet, a tak...), to se mi prostě skousává těžko. Ale někde se začít musí. A třeba se to časem vypiplá...

plakát

Nate Bargatze: Chlapík z Tennessee (2019) (pořad) 

No, guys, in all seriousness... stand-up s pokorou a pěkně od podlahy. Naprosto souzním, co se globálního oteplování týče.

plakát

On the Basis of Sex (2018) 

Daniel Stiepleman to dokázal. Natočil neškodnej film o feministických záležitostech pro každýho přesně tak, aby v éře #MeToo bezpečně nikoho nepobouřil a zároveň stihl vytěžit přítomný momentum. Awwww... zíííííííííííííííív. --- You braise a brisket, you don't bake it. Film o Ruth Ginsburg si mezitím zasloužil mnohem víc péče, než kolik se mu zde dostalo (stejně jako americkej přízvuk Felicity, ehm). Takhle ležérně orestován totiž opakuje jeden argument pořád dokola, soustředí se na jednu krátkou etapu Ruthina života, a sleduje všehovšudy jedinej soudní případ, kterej tak akorát napomáhá opakování toho jednoho samýho argumentu - že Amerika 60. a 70. let byla v otázce řešení postavení žen ve společnosti podstatně zaostalejší, než je teď, a že to Ruth Ginsburg měla proti haldě blahosklonných mužů věru mimořádně těžký. (Pozoruhodně, zdaleka nejsilnější sekvence filmu pro mě sestávaj ze slovní šikany Ruth - v obýváku a následně u soudu. Divný.) Whoa. Ne snad že by o 20 let později Ginsburg neřešila totéž s vojenskym institutem ve Virginii, kterej až do její intervence přijímal pouze muže, žejo. Jenže to by už vyžadovalo aspoň nějakou práci maskérů, řádnou porci rešerše a konfrontaci něčeho mnohem aktuálnějšího, tedy zákonitě citlivějšího. Kdežto On the Basis of Sex spíš působí jako takovej hatla matla projekt na styl "rychle rychle, dokud je to aktuální, svezme se na společenskym diskurzu a ukažme, že bejvaly i krušnější časy". Tak jo... tak teda dík.

plakát

My (2019) 

Dokud nevkročila do tý učebny, jelo si to suverénně na pět. Kamera s Abelsem dávali oscarovýmu Birdmanovi za vyučenou, a jako celek Us působilo zhruba stejnou měrou tajuplně a absurdně. Tak to úplně, ale úúúúplně klidně mohlo zůstat. Těch posledních několik minut se klidně mohlo prostě a jednoduše useknout. Takhle tomu nejen, že nerozumim (což by bylo v pořádku), ale zároveň jsem dost přesvědčen o tom, že se tomu rozumět ani nedá. Anebo jo?

plakát

Amy Schumer Growing (2019) (pořad) odpad!

Amy Schumer s úspěchem zůstává nejprvoplánovější stand-up komičkou široko daleko. Bez invence, bez hloubky, bez čehokoliv, co by jí od zbytku okruhu odlišovalo, a co by legitimizovalo prostor, jakej nadále dostává. Na těhotenský džouky jsme tu (vlastně i na Netflixu) nedávno měli Ellie Taylor. A na všechno ostatní... vlastně všechny ostatní.

plakát

Imagine (2003) (seriál) 

Hodnotím (zatím) akorát nedávnou epizodu o Jo Brand aneb "Fuck off, all you people that call me a national treasure".

plakát

Temný případ - Série 1 (2014) (série) 

"If the only thing keeping a person decent is the expectation of divine reward then, brother, that person is a piece of shit" (!!!)

plakát

Dobré místo (2016) (seriál) 

Zprvu příjemný překvapení vzhledem k tomu, co zámoří poslední dobou plodí za nový věci, teď už pro mě neotřesitelná stálice komediální scény. Každá nová série působí svěžím dojmem, aniž by se závratně vzdalovala těm předešlým. Cast bez osvědčených komiků se přesto tasí s perfektními výkony v čele s těmi od Teda Dansona a D'Arcy Carden.