Thomick

Thomick

Tomáš Daníček

okres Praha

52 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Zelená míle (1999)

    Mnou snad vůbec nejvíc zbožňovaný film. A za to se vážně nestydim. 100 a ještě jedno procento navíc!

  • poster

    V Bruggách (2008)

    Pokud bych měl bejt filozof, byl bych existencialista. Pokud bych měl bejt nenapravitelnej cynik se sklony k dětinskosti, byl bych Ray. Pokud bych měl bejt Oscar, byl bych v únoru 2009 natruc putoval do náruče nenominovanýho Colina Farrella. A pokud bych si měl vybrat místo vlastního úmrtí, určitě bych neukázal na ZASRANÝ BRUGGY! --- Životní výkon Colina Farrella, Clémence Poésy jako francouzská dvojnice Claire Danes, nejlíp zahraný umírání ever, nejlíp nasnímaná honička mezi sloupy (taky ever), telefonáty jak z Phone Boot (věřim, že to byl odkaz na jinej Farrellův životní výkon ... i když počkat, neměl by bejt jen jeden takovej?!), totálně a neodolatelně absurdní koncovka. Ale totálně! A neodolatelně!

  • poster

    Láska nebeská (2003)

    "... but it's Christmas and I just wanted to ... check." --- A tak já si teda taky značim check - a zase za rok. Vážně nevynechám byť jen jediný Vánoce; absolutní klasika, absolutní dokonalost po všech možných i nemožných stránkách. Zřejmě v žádnym filmu nemám tolik oblíbenejch scén jako tady.

  • poster

    Telefonní budka (2002)

    Krucinál, ten špendlík ale byl zaraženej hluboko! Nemoh jsem se hnout, fakt ne. Párkrát jsem se neubránil ironickému úsměvu nad Sutherlandovými řečmi, ale za to jsem byl taky řádně potrestán. Zkrátka a dobře, takovou psychickou ždímačku jsem ještě nezažil. Sutherlandův vokál bere dech, Farrell vás zase nutí prožívat všechny útrapy s ním. Uh, blbě se mi dejchá.

  • poster

    Blbec k večeři (1998)

    Zřejmě nejlepší konverzační komedie vůbec.

  • poster

    Les Adoptés (2011)

    Po nečekaně dlouhé době mi opravdu sedl nějaký francouzský výrobek; a hned na 200 procent. Les Adoptés můžou být v jádru nenápadným snímkem (viz množství hodnocení, mimo jiné), zároveň vám ale jeho prostřednictvím garantuju nezvykle vysokou míru sugesce. Stejně tak jsou Les Adoptés v zásadě dynamickým, leč vůbec ne chaotickým výtvorem. A emoce jimi prostupují tak nenuceně, tak vytrvale a tak intenzivně, že i přes jednoznačně baladický charakter příběhu divák na konci vlastně ani nemá jasno, zda právě zhlédl příjemný či spíše nepříjemný film. --- Za to může hned několik prvků: krásně dramaticky vtipná postava Mélanie, vážně roztomilé děcko a hned několik božích nápadů (masky), respektive scén (lakování nehtů). Les Adoptés jsou jednoduše debutem z nejpovedenějších: Scénář se vedle jiného může pochlubit bravurně vykreslenou sourozeneckou chemií (zdá se mi to, nebo je tenhle vztah vedle rodičovského a mileneckého na poli filmu obecně "utlačován"?) a tím pádem i originálním uchopením tradičního motivu "létání z hnízda", režie si může přičíst k dobru třeba mé nadskočení při havárce a technické stránce prostě nejde vytknout zhola nic. Zvuk (to pištění!), kamera (to ostření!), světlo - všechno špička. --- Jinými slovy: Doteď jsem měl jasno, že je Mélanie Laurent citlivou (přirozenou) herečkou - dneškem se v mých očích pro jistotu změnila v citlivou umělkyni. Její režisérský debut bych mohl sledovat donekonečna (kdybych měl teda po ruce nekonečné zásoby kapesníčků); a proto uděluji jedny z nejjasnějších pěti hvězdiček, jaké ode mě ČSFD pamatuje, a okamžitě také vážený status "oblíbeného filmu". --- *Dojaté popotáhnutí* ...

  • poster

    Vyvolený (2000)

    "Toto je doba obyčejnosti. Lidé ztrácejí naději. Pro mnohé je těžké uvěřit, že by v nich nebo v jiných mohlo být něco neobyčejného ... Snad máte otevřenou mysl ..." --- Fantaskní, a přesto tak lidský příběh. Promyšlený a vypiplaný do poslední klapky. Shyamalan se navíc pyšní neobyčejně osobitým a velmi zajímavým rukopisem, takže tento snímek vlastně ani nemůže být obyčejný. Co obyčejný, ani nedokonalý být nemůže. Je mi tedy velkou záhadou, proč "Unbreakable" nebyl ani nominovaný na Oskara. V mých očích jde totiž o nejlepší film roku, který okamžitě pronikl do mého soukromého Zlatého fondu. 100%.

  • poster

    Nepřítel státu (1998)

    Akce jak se patří. Smith v životní roli + Scott v top formě = nejlepší akční thriller široko daleko.

  • poster

    Obvyklí podezřelí (1995)

    Film, respektive jeho zápletku, můžete pochopit na vícero způsobů (doufám, že jen na ty dva, jak se domnívám) a pokaždé vámi lomcuje něco nepopsatelného. Při prvním zhlédnutí mi totálně vyrazil dech úplný závěr, celou noc mi pak šrotovalo hlavou, jak to tedy nakonec celé bylo, dával jsem si dohromady stěžejní scény (důležité byly vlastně všechny stejně - žádná nebyla navíc) a okolní svět? Ten mě nezajímal, byl jsem najednou "obvykle podezřen". Napodruhé všechno klaplo náramně a já si už jen mohl vychutnávat hereckou estrádu v podání úžasného tria Spacey-Byrne-Postlethwaite či nádherně ponurou atmosféru vytvořenou bláznem v dobrém slova smyslu, jménem Bryan Singer. Za mě 100% jako vyšitých.

  • poster

    Sedm (1995)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace