Thomick

Už byl věru nejvyšší čas, aby se i Marvel zavrtal do problematiky fake news. A já si to mooooc užil. "Oh... I love Led Zeppelin!"

Nějakých patnáct, dvacet minut vyhrazených na řešení "creepy dudes"? Aaaawkwaaaaaard.

"Things just don't become racist when white people figure it out." - Tesat do kamene.

Curtisova klasika ― kde věční zachmuřenci vášnivě rozhazují rukama nad pokulhávající logikou, tam my zaslepení curtisovci slintáme nad detaily a necháváme se velice, ba možná přespříliš ochotně unášet autorovou vizí. Naivní, jak jen samotná láska dokáže být ― a proto je to přece naprosto v pořádku. Lily James se navíc (v divadle) pěkně vyhrála a její prvotřídní, pohotovej body language tenhle film táhne, což je docela kumšt v přítomnosti ubersympatickýho objevu roku.

Takový moc... telenovelí.

Rocketman to má těžký. Elton John neni ani zdaleka taková osobnost jako Freddie Mercury, a svatá trojice chlast-drogy-sex už dávno není zajímavá zápletka sama o sobě, natož aby odtáhla film o samozvanym rockerovi (!!), a tak se musí zuřivě skákat a kličkovat Eltonovym životopisem, aby se z toho aspoň něco vytřískalo (mym asi nejoblíbenějšim mílovym skokem je zařazení I'm Still Standing napsaný v uplně jinym kontextu, a v úplně jiný dekádě, než jak je zde prezentováno). --- Mirka Spáčilová napsala, že Rocketman s Bohemian Rhapsody "může prohrát", protože pro svého hrdinu nemá "romantizující opar předčasné smrti". (Jn, pravda, takhle se Mercurymu bohužel nedostalo žádnýho pořádnýho PR jako zde Eltonovi.) Vlastně Rocketmana i polituje, že mu chybí pořádný "finální patos", protože "na rozdíl od Mercuryho nad svými démony zvítězil". Pff... HUH?! --- Rocketman je dobře natočenej, to mu nikdo nevezme. Fletcher se nezapře. Jenže napsanej je bohužel naprosto příšerně. Muzikálový čísla si s filmem jako takovym pořádně sednou až tak ve druhý třetině a Eltonovo blouznění s mladšim já se ohrálo už napodruhé, natož napotřetí. Většina zbytku kajícnýho Eltonova příběhu potom jede ve stylu set up-punchline, což se nejvíc promítá na milostný lince, jejíž TUMÁŠ moment doručí až závěrečný PR titulky s Davidem. Ale good for Elton, o tom žádná. Filmaři mu šli natolik na ruku, že od nich dostal "upřímnej" film, aniž by jakkoliv ztratil na svý sebestředný auře, a ještě všem stihl sdělit, kolik toho dělá pro charitu. Good for him indeed...

Víc než důstojnej nástupce Yonderlandu. Tradiční banda si tentokrát psaní jednotlivých epizod, zdá se, rovnoměrně rozdělila a jednotlivým postavám se takhle dostává ještě větší pozornosti a vypiplanosti. Lolly si po Partridgeovi upevnila pozici jedný z hlavních tváří britských televizních obrazovek roku 2019.

Výkladní skříň seriálový diverzity, a to jak v otázce reprezentace, tak i humoru (každá postava baví jinak, po svém, a přece spolu všichni ladí), a zároveň na americkej seriál vskutku výjimečný konzistence. A ono ještě aby ne. Guest stars špičkoví (CJ, Doug Judy...), a když už nevíš kudy, přehraj to na Sullyho s Hitchockem... zaručenej recept na úspěch.

Další pseudointelektuální variace na omšelý krédo "live your life to the fullest", která nepochybně osloví všechny #YOLO proponenty z Instagramu, ale ve skutečnosti je tak prázdná, jak je Harveyho pytel plnej. --- Však si to v rychlosti shrňme. *SPOILER* Richard na prahu smrti několikrát zalituje, že si neužíval, jak by bylo (ehm) zdrávo, ba dokonce nebyl schopen náležitě "ocenit svou smrtelnost" (right... sure), přitom se o jeho dosavadnim životě dozvídáme vcelku to, že... um... toleroval zálety svý manželky, aniž by jí to kdy jaksepatří oplatil? Při srdceryvnym loučení s dcerou, která se z nějakýho důvodu o všem dozvídá až jako poslední, jí Richard klade na srdce, aby "pokračovala v nastoupený cestě", a že je "mnohem víc", než by si jako otec kdy mohl přát, přitom se o ní dozvídáme vcelku to, že je... um... lesba a s první přítelkyní jí to nevyšlo? Když se Richard konečně odhodlá k oblígátnímu proslovu ke třídě a neméně obligátně klade svym studentum na srdce, že právě oni jsou tou smetánkou společnosti a nesmí se nikdy spokojit s průměrností, divák přitom vcelku může vycházet... um... ze tří standardních referátů, pár nestandardních brownies, jednoho blowjobu a jednoho ploužáku? Right... sure. --- Takhle, pokud člověk vytrvale čte mezi řádky, nepochybuju o tom, že si ve vlastní hlavě může vykouzlit fenomenální snímek. Ale sám o sobě The Professor působí přinejlepšim jako náhodně poslepovanej odpad, co zbyl po tvůrcích Waltera Mittyho.

Po letech dělání všeho a zároveň ničeho pořádně, se zdá, že si Netflix našel svý niche - boření sexuálních tabu. Po Sex Education další bomba. A Zoe Levin mi koneckonců herectvim dost připomínala Emmu Mackey, stejně jako Tiff sdílí nějaký znaky s Maeve. Druhá série bohužel o dost níž, klesá do netflixovýho podprůměru.