JajinkaBec

Tenhle film se mi hrozně špatně hodnotí. Tak trochu mě překvapila ta romantická linka, která vyplňovala podstatnou část příběhu. Přiznávám, že jsem nedokázala tak docela pochopit a přijmout, co Jim udělal. Na druhou stranu nikdy jsem nikde netrčela s vidinou smrti víc jak rok sama, to přiznávám. Celé to pro mě chytilo jiný směr s objevením se Guse. Jenže se to celé tak nějak prapodivně zamotalo. Copak obyčejný mechanik vážně dokáže spravit takhle složitou vesmírnou loď? Pochybností a nějakých těch "ale" je spousta. Jenže pozitivní dojmy převažují. Třeba bazén bez gravitace. Výborná Jennifer a sympatický Chris. A hlavně nejlepší kámoš Arthur. Za výbornou sekvenci považuji, když Aurora zjistí pravdu - to je naprosto luxusní herecký i scénáristický výkon. Konec trochu očekávaný, ale přesto svým způsobem překvapivý a milý.

Bylo mi řečeno, že poslední dobou až příliš často používám frázi, že "jsem od toho filmu čekala něco jiného". Možná na tom něco je, nicméně v tomhle případě ji vážně vypustit nemůžu. Asi to v některých fázích bylo trochu toporné, hlavně o faktoru času by se tady daly vést velké polemiky (ale to já vlastně dělám vždycky, co třeba takový Dům u jezera nebo na Hraně zítřka, že...), nicméně tenhle film posunul sci-fi zas na trochu jinou úroveň. Nejsem si jistá, jestli existuje nějaký jiný kousek tohoto žánru, který by mě dostal právě onou fantasy a zároveň tak emočně přiškrtil. Vlastně si tak trochu říkám, že ta sci-fi linka je mnohem méně důležitá než ta osobní, a že je to všechno chytré, zatraceně chytré. U spousty filmů tvrdím, že když už vím pointu, znovu je vidět nemusím. V tomhle případě naopak hlásím, že se na něj budu muset podívat ještě asi tak třikrát, abych to všechno doopravdy ocenila.

Tajemná komnata je ještě pořád spíš dětský film, nicméně přerod do temnějších časů Harryho Pottera je už patrný. Pavouci, (pavouci a ještě jednou pavouci), krvavé nápisy na stěně, zkamenělí lidé (a zvířata), běsnící potlouk, ruka bez kostí, Voldemort v mnohem reálnější podobě... Tajemná komnata je opravdu tajemná, čím dál víc je patrné, že tady bude veškerá legrace už vážně končit. A tak nějak se poprvé ukazuje, že ani s lidmi, u kterých se zdálo, že stojí na vaší straně, to nemusí být pokaždé úplně stoprocentní. Harryho osud předurčuje, aby dospíval mnohem rychleji než ostatní děti v jeho věku, a i tohle z něj proto dělá tak skvělého hrdinu. Mrzí mě tentokrát o něco menší prostor profesora Snapea, na druhou stranu Lockhart to všechno (i když tak trochu "z druhé strany") dohání. A jestli bych někoho chtěla potkat osobně, je to Brumbál!

Jsem "Harryho ročník". Když šel tento film do kin, kde jsem se s potterovskou ságou poprvé seznámila, bylo mi stejně jako jemu 11 let. A pak jsem rostla s ním. Spíš tedy s knihami, ty mi k srdci přirostly ještě o chlup víc. Krom toho byly vždycky první, teprve potom přišel film. Nutno dodat, že nikdy nezklamal. První díl je ještě takový trochu dětský, ale však my taky tehdy ještě byli děti. Je pohádkový, je kouzelný v tom nejmagičtějším slova smyslu. Uvádí do nádherného světa plného věcí, jaké mohla stvořit jen naprosto unikátní mysl. Kámen mudrců je rodinný, je srdečný, zkrátka takový famfrpálový. A hlavně pokládá perfektní základ všemu, do čeho jsme s Harrym dospěli.

Nevzpomínám si, kdy naposledy se ode mě druhý díl (rozuměj pokračování) dočkal pěti hvězd. Pokud vůbec někdy. Ale je to tady a já se za to vzdor ostatním zde relativně přísným hodnocením nestydím. Společenství opic, do kterého můžeme nahlédnout, je grandiózní. Stejně jako poněkud morbidním způsobem i společenství lidí, které se hrabe ze samého dna své existence. Lidé a opice. Obě rasy chtějí hlavně přežít. Chtějí domov, rodinu a budoucnost. Jenže jak už historie prokázala, dvě silná společenství na téhle planetě mohou jen těžko fungovat. Čekání na to, kdo zažehne tu první jiskru, je doslova vzrušující stejně jako následné rozuzlení. Co je pro mě rovněž naprostá bomba, že triky neslouží coby samoúčelný nástroj vzbuzování údivu (jak to tak u amerických blockbusterů bývá), ale jako obratný prostředek charakterizace postav s omezenými schopnostmi vyjadřovat se verbálně. Caesar je pro mě jednou z top hlavních filmových postav vůbec. Konec filmu jasně směřuje k dalšímu pokračování a já se už nemůžu dočkat.

Nejsem expert na Tarantina, tohle je první jeho film, který jsem viděla. Takže moje hodnocení bude asi trochu ploché, nemám s čím srovnávat a fundovaně hovořit o tom, jak mu divák všechno odpustí, jak se jeho tvorba točí v kruzích a tak dále. A tak můžu říct jen to, že na mě to bylo plné přepáleného násilí, s čímž jsem zvlášť v jedné fázi měla opravdu problém. Paradoxně mě bavil ten pro mnohé ukecaný začátek a postupné rozplétání všeho, co se vlastně stalo. A tak nějak se mi líbila absence hlavního hrdiny, neboli toho dobráka, který odejde potřísněn krví do západu slunce. Nicméně... Podruhé to asi vidět nemusím :)

Lidstvo zas jednou spolehlivě prokázalo svou debilitu. Čemu nerozumím, to zničím. Přiznávám, že jsem čekala něco trošku jiného, pravděpodobně plochou střílečku, kdy jde jedna strana nemilosrdně po té druhé. Místo toho se jedná o málem psychologické drama, kdy celkem brzy zjistíte, že držíte palce někomu, u koho jste s tím tak docela nepočítali. Ve stínu opic zůstávají všichni živí herci, kteří svými činy ani nemají na to stát se hrdiny. Vývoj a předlouhá cesta Caesara, která ještě navíc ani zdaleka není u konce, vás vtáhnou a doslova - pardon za to klišé - chytí za srdce. "Caesar is home."

V prvé řadě potěší návrat do džungle. Ta mi ve dvojce zkrátka a dobře trochu chyběla. "Peckoidní" je rovněž úvod, kdy do všeho vletíte po hlavě. A to doslova! Tak trochu si říkám, jestli není na tenhle žánr špatně, že jsem si partu světových vyvrhelů celkem oblíbila, což se třeba v jedničce nedá ani omylem. Tvůrci také do třetice sáhli po typově diametrálně odlišném hlavním hrdinovi, což beru. Za mě palec hore i za zvrat a překvapení v podání lidského faktoru. Bavilo mě to, byť když si tak zpětně pročítám všechno, co jsem doposud napsala, srovnatelné to se staršími "verzemi" vlastně moc není. Ale ono se není co divit, mezi tímhle kouskem a jedničkou je 13 let. Za mě pecka!

Glover asi není takový ten typický americký hrdina, kterého byste čekali v hlavní roli takového filmu. Minimálně po Arnoldovi z jedničky je to pořádná změna (nenuťte mě psát jeho příjmení). Ale není to vůbec na škodu, vlastně je to fajn a tak nějak víc to tomu policajtovi věříte. Velkou změnou je prostředí. Přiznávám, že džungle v jedničce pro mě byla zajímavější a všechno v ní tak nějak dusivější. Asi ten pocit odříznutí od světa. Ale i L.A. má něco do sebe, to rozhodně. Palec nahoru za závěrečnou pointu, to jsem nečekala.

Nejsem expert, ale je mi naprosto jasné, že tenhle film je už dneska něco, čemu se říká "klasika". Přiznávám, že nejsem žádný milovník "Arnieho" a asi ani toho stylu, který prezentuje. Ale tohle byla pecka! Atmosféra hloučku žoldáků, z nichž se stává lovná zvěř uprostřed pralesa, je bezchybně dusná a přesvědčivá, občas jsem příteli solidně drtila ruku. A to už o filmu, který vznikl dřív, než jsem se narodila, něco vypovídá.