Sunwise

Vizuálně pěkné, ale v porovnání s pozdějšími autorovými filmy ne tak fantastické ani působivé.

Jak silná může být lidská naděje, když chceme uniknout před osudem nám nepříznivým. Partička kluků, kteří zítra rukují, se sejde na mejdanu v bytě jednoho z nich, a zatímco zapíjejí svobodu, čekají, že ještě někdo přijde - někdo, kdo je vysvobodí. Naléhavost a význam tohoto okamžiku vyburcuje jednoho z nich, Petra, aby místo pouhého pasivního čekání jednal a vyhledal dívku, se kterou si byli blízcí v tanečních... kombinace existenciálních témat, alkoholového otupení, a sem tam vtipných hlášek. Dobré, bylo mi to v mnohém blízké.

Náročný a trochu rozvleklý film, který mapuje vnitřní svět mladé "delikventky", která po traumatických zážitcích v pasťáku vnitřně hodně trpí, a ostatní se ji snaží dostat zpátky do života a probudit v ní veselí a radost ze života. Kontrast požadavků společnosti a pocitů mladé dívky, boj mezi autenticitou a přizpůsobením. Občas jsem se ztrácela a nechápala, zpětně ale moc zajímavý krátký film.

Tenhle krátký film by se dal charakterizovat slovy: krásný, roztomilý, dojemný. Zoufalství učitelky, jejíž jediný žáček první třídy nezvládá učivo, přestože je chytrý... až nakonec zjistí, že problém spočívá v tom, že chlapec nemá žádné spolužáky, a tvořivým způsobem problém vyřeší. Když jsem viděla učitelku (Ivanka Devátá) a její spokojený úsměv při pohledu na žáčkovy pokroky, málem jsem se rozbrečela.

Působivé, hodně se mi líbil monolog starého pána... dobrá psychologická sonda do vnitřního života člověka, který už asi nikdy nestihne splnit své sny, ale pořád se snaží sám sobě namluvit, že přece jen ano. A zajímavým způsobem se distancuje sám od sebe... rozpor I x me. Snad trochu zdlouhavé.

Několik krátkých skečů, které svižně a vtipně glosují dramata každodenního života - závody motokár (odvažička, rychlostička...), snaha být originální a jiná když takovými chtějí být všechny, hledání kousku ticha v hlučné době. Opravdu jsem se zasmála...

Temné, děsivé, a moc jsem to nepochopila. Vlastně asi vůbec.

Naléhavý krátký film, který konfrontuje hrdinství válečných hrdinů s každodenním hrdinstvím obyčejných lidí. Líbil se mi dost, působivý byl hlavně vnitřní monolog dívky, která se snažila zachránit kuřátka v líhni... naproti tomu scény z pouti a jejich význam jsem až tak úplně nepochopila.

Po celou první polovinu filmu jsem se docela dobře bavila, kroutila hlavou nad masem lezoucím, masem pohybujícím se a jednajícím, nad očima a jazyky, které se dostaly úplně všude. Od té doby, co jsem začala trochu více chápat, proč se markýz chová jak se chová, a co se stalo v blázinci, dostal pro mě film úplně jiný význam: stal se kritikou určitých (normálních) praktik, otázkou "co je vlastně normální, a co je šílené? a nemají ty dvě polarity náhodou hodně společného?" Závěr pro mě potom byl opravdu naléhavý, pobuřující, působivý - cítila jsem se spolu s Pavlem Liškou - Jeanem - úplně bezmocná. A obdivuju úžasný herecký výkon pana Třísky, hlavně jeho smích.

Z mého pohledu člověka, který 60. léta nezažil, tak trochu úsměvný film, který je ale svou myšlenkou - co všechno jsme ochotni udělat, jak iracionálně jednat kvůli milovanému člověku - dokonce se provdat za někoho jiného - aktuální i dnes. Bavily mě dobové záběry, oblečení, účesy, líbili se mi oba herci v hlavních rolích, ale místy jsem se trochu nudila a měla pocit, že už se nic dalšího nestane. Lepší trojka.