pm

pm

lost in movies

okres Uherské Hradiště
nemám facebook

69 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
    • 16.1.2017  20:11

    Jsem velký fanda klasického westernu, mám ráda filmy s lidovou hudbou.. Přesto nejde o film, který bych si mohla oblíbit. Dovedu však ocenit žánr se zřejmým politickým nebo společenským přesahem. Zde maďarská historická zkušenost zasazená do klasického vzorce, plus téma rebelů na vztahu jedince a společnosti a téma vnitřní rebelie a osobní morálky. Formálně suverénní, ale dějově nepřehledné a divácky nevstřícné vyprávění. Fanoušci György Cserhalmiho, kteří by se o film jinak nezajímali, by možná měli vědět, že ve filmu vůbec nehraje (viz výše), pouze dabuje postavu ztvárněnou Vladanem Holcem.

    • 15.1.2017  13:50
    Zkouška (2011)
    *****

    Obecně cením filmy, které se vracejí do doby 50. let ve východní Evropě. Domnívám se, že v českém filmu jde o téma ostudně opomíjené, a přitom tolik zásadní, vždyť jde o dobu, která silně poznamenala dějiny, společnost a charaktery lidí pro dalších 100 let. Možná jde jen o oddechový komerční film, ale postava učitele Junga je výborně napsaná a dík způsobu, jakým scenárista dávkuje informace, byla pro mne Zkouška po dlouhé době čistou diváckou radostí.(Faktem je, že jsem film viděla bez jakékoliv informace ohledně děje a zápletky, a v prvních minutách jsem o Ándrasi Jungovi nevěděla nic.)

    • 15.1.2017  10:56
    Kolotoč (1956)
    *****

    Pouťové a kolovrátkové melodie a prvky používal Zoltán Fábri ve svých filmech s oblibou, v Kolotoči ale mají další rozměr. Asi težko hledat někoho, kdo by mladé Mari Patakiové nefandil. Když ale nad filmem víc přemýšlím, Mátého výstup na cizí svatbě, kde se choval jako pán domu, bylo za hranou slušnosti, přestože demonstroval odvahu. Také by mne zajímalo, zda byl nějaký záměr v jeho vizuální stylizaci, Zatímco Adám Zsirtes v roli Sándora předvedl přesvědčivého mladého vesnického sedláka a nějakým způsobem si mne získal, na Imre Sóosovi, který coby Maté má právo na divácké sympatie už jen z podstaty, mne něco silně irituje. Možná ta silná vizuální podoba se sovětskými komsomolci, navíc ta pokrývka hlavy. Přemýšlím, zda šlo o záměrnou stylizaci, nebo to tak vidím jenom já. Jinak samozřejmě moc hezký film, já vesnická dramata velmi ráda. A Mari Töröcsiková je jedinečný úkaz dodnes.

    • 15.1.2017  10:35

    Nejsem cílový divák absurdních komedií nebo parodií. Za vysokým hodnocením zfilmované hry o krabičkovací šikaně rodiny Tóthových panem majorem se skrývá můj letitý obdiv k hereckému projevu Zoltána Latinovitse. Zoltán Latinovits před kamerou byl prostě borec. V každém filmu. V každé roli. Prostě furt.

    • 15.1.2017  10:00

    Oddechová romantická komedie, která sice nedisponuje intelektuálním humorem Woodyho Allena nebo vtipným nadhledem britské produkce, přesto nesklouzává k trapnosti. Příběh o hledání toho pravého či pravé je možná zaplněn spoustou klišé, ale divácky mne neuráží jako většina českých filmů tohoto žánru.

    • 17.9.2016  23:53

    Na art divácky podbízívé a lacině doslovné. Sice nevkusný midkult, ale domnívám se, že je moře jiných filmů, u kterých by měl bučet kde kdo.

    • 6.11.2015  09:17
    Spectre (2015)
    **

    Léa S. je mi protivná na pohled, záporák byl ještě zoufalejší než posledně, ale to se mi alespoň líbil film, což o naprosto zbytečném Spectre říct nemůžu. A málo Moniky. Během celého filmu jsem se buď nudila nebo přemýšlela o ničem jiném. Třeba o smrtícím kouzlu Ralpha Fiennese ve filmech z devadesátých let, o cestování nebo o lidech v sále, kteří neustále chodili přes plátno a smskovali a jedli a rušili. Předevčírem večer jsem prostě měla chuť někoho zbít, hlavně majitelku hnusného parfému o řadu za mnou. Ale rozhodla jsem se během projekce, že příští rok se vypravím do Benátek a zkusím zlomit svůj odpor ke karnevalům a cirkusům všeho druhu. Takže jinak v ničem objevný, nevtipný a prázdný film, který pro mne hodnotit nemá smysl. Jedna hvězdička za štěkajícího lva mgm: miluju ten moment a v kině dvakrát. Druhá hvězdička za perfektně nasvícené a nasnímané římské ulice a památky, po kterých jsem se shodou okolností potulovala minulý víkend: mám to město čím dál raději. Ale pokud v příštím filmu Bonda nevezme znovu skvělý Craig nebo alespoň Michael Fassbender a Bondgirl nebude krásná, pustím si znovu Casino Royale a kašlu na celého dablnulového agenta.

    • 18.5.2015  09:41

    Nemám myšlení Gilla Deleuze, takže to až tak neberu, prostě jsem čekala víc v jiném směru. Nejlepších nakonec bylo těch pár civilních scén a vtipných dialogů, což je málo. Podprůměrná bída, kde doufám, že snad to nepůjde tímto směrem dál. A postrádám Lokiho a bude mi chybět Pietro Maximov. Toť vše.

    • 1.2.2015  10:49
    Úžeh (2014)
    **

    Byla jsem k Michalkovovi vždycky nekriticky obdivná. Jako herce jej zbožnuji, jeho režijní počiny od debutu "Svůj mezi cizími" po oscarový úspěch "Unavených sluncem" mají divácky stále co nabídnout. Jakousi radost mi vlastně ještě zprostředkovává jeho loňská kniha "Публичное одиночество". Ale s postupem let, sledujíc jeho veřejná vystoupení, projevy politických sympatií a autorsky ideologický úpadek posledních filmů, cítím vlastně už jen smutek, který "Солнечный удар" dokonale dorazil. A možná ještě zmatek: při pohledu na Muže roku se Zlatým orlem v ruce. Čert vem nudného Kalitu v hlavní roli, kterého nulový magnetismus umocnil mou emocionální a diváckou distanc. Při tak závažném tématu neodpustitelné. Pod vším tím výtvarně a profesionálně vypiplaným velikášstvím někam zmizela lyrika Ivana Bunina, ironie a intelekt režiéra i moje chuť sledovat filmy Nikity Michalkova.

    • 31.12.2014  21:00

    Zatím jsem neviděla Linkaterovo Chlapectví ani poslední film Nuri Bilge Ceylana Zimní spánek, kde mám vysoká očekávání, ale i tak můžu kinonovinky, kterým jsem letos udělila plný počet, lehce spočítat (Zmizelá, Leviatan, The Salvation) a bez váhání to bylo jen v případě zábavné oddechovky s Tomem Cruisem (Na hraně zítřka) a příjemného retra Woodyho Allena (Kouzlo měsíčního svitu). Docela smutnou bilanci doplním s párdenním odstupem 5 hvězdičkami pro závěrečný díl Hobita. Mám k tomu spoustu důvodů, především pak respekt k tvůrčí vizi a fantazii Petera Jacksona (jehož tvorbu, mimo Tolkienovských adaptací vůbec neznám), s jakými se s knihami JRR Tolkiena vůbec vyrovnal. V kině jsem vyrostla, můj děda jedno postavil, filmy provázejí celý můj život, dokonce i v době dospívání a každodenních tréninků jsem minimálně jednou týdně byla v kině, ač snad ani nebylo na co. Právě Jacksonovi jsem vděčná za navrácenou víru v sílu filmového vyprávění a v nutnost filmového plátna, které jsem od Formanova Amadea pocítila v kinosále jen několikrát (Anglický pacient, Legenda o vášni, Vykoupení z věznice S. a opravdu jen pár dalších). Prostě Středozemě v Jacksonově podání překonala jakékoliv mé představy čtenářky těch knih, takže věřím, že i Silmarillion je zfilmovatelný. Také mám možnost srovnání Hobita s opravdu nechutnými adaptacemi finské, sovětské a dalších produkcí, proto nechápu, jak může mít někdo problém s triky, chudým dějem nebo s formální strukturou celé trilogie. Vtipný způsob, jakým Jackson pracuje s postavou Hobita a s dodatky k PP, překračujíc hranice jednoduché pohádky, si zaslouží ocenit dvojnásob. Možná se mi nelíbily jednotlivé písně, ale je mi vážně líto, že návštěva krajiny Středozemě na filmovém plátně je ukončená. Měla bych k tomu filmu spoustu výhrad, ale pořád mi tu zůstává navíc elegance Legolase a hlas Richarda Armitage jako bonus. Takže zaokrouhlit nahoru prostě musím.

    • 31.12.2014  19:57

    Nostalgie je velmi nebezpečná a já to samozřejmě velmi dobře vím, ale to neznamená, že falešně podhodnotím zjevný kýč. Pravda je, že nemám ráda Patricka Swayzeho a z některých dialogů je mi stydno. Jenomže už nikdy mi nebude osmnáct, už nikdy neprožiju ty prázdniny mezi gymplem a fildou, kdy jsem pracovala jako průvodkyně na hradě Buchlově, kdy jsem povinně musela na chmel a kdy jsem se svými spolubydlícími poprvé viděla Dirty Dancing v brněnském kině, které dnes už neexistuje. Film jsem viděla toho roku v kině celkem 3x a původnímu účelu už žádné z nich neslouží. I když v případě toho nejmenšího si říkám, ještě, že se toho děda nedožil. Každopádně, ač se od podzimu 1989 změnilo mnohé, pocity, které ta doba ve mě vyvolává, zůstávají. Uvědomím si to pokaždé, když někde zaslechnu některé z těch odrhovaček. A přestože jsem snob a co se týče kina spíše artový divák, chápu, že každý asi má nějaké oblíbené kýče a já je nikomu neupírám, protože ty své přiznávám. Nostalgie je svině, ale dokážu ji pochopit, zatímco faleš z duše nesnáším.

    • 30.12.2014  23:19
    Leviatan (2014)
    *****

    Po nadšení z prvních dvou filmů režiséra Zvjaginceva, kde (alespoň pro mne) celkový dojem dotvářel Lavroněnkův herecký výraz, jsem Jelenu v mnoha ohledech vnímala jako zklamání. Leviatanem je tedy zpátky ve hře. Někdo by mu ale mohl prozradit, že spoluprací s Philipem Glassem žádnou hitparádu nezboří. Po celou dobu závěrečných titulků jsem z toho rachotu měla jen nepříjemný a hloupý pocit.

    • 30.12.2014  22:02
    Ostrov (2006)
    ***

    Ну что ж, просто ничего не понимаю, ничего не чувствую.

    • 27.12.2014  09:34
    LOL (2012)
    ***

    Není to prvně, co evropský autor natočil znovu svůj vlastní film pro Američany, škoda jen, že z původní skvělé žensky odlehčené francouzské komedie nám zůstala zbytečná kopie. Prostě z podstaty nesnáším remaky, natož bez přidané hodnoty, ale i tak, mám-li být upřímná, fajn oddechový výplach hlavy s příjemným OST.

    • 10.12.2014  23:25

    Nepočítám-li poslední záběry, tvářila se tato nebezpečná hra jako podařená parodie, u které ale divák smí přemýšlet pouze o zásádních životních tématech. Problém je, že Ruslan i film samotný sebe berou velmi vážně. Ocenit zaslouží především zařazení filmu do projekčního bloku s výtečným dokumentem Je lehké být mladý?, které předkládá podobné otázky. Juris Podnieks ovšem ve výsledku jen potvrzuje můj názor, že výchova bez lásky nemá smysl. Což se Ruslana netýká, přes veškerou nadsázku, kterou jsem viděla, je tento nedospělý egomaniak jen děcko hnusné a morálně posunuté. Vlastně mi ho bylo po celou dobu líto.

    • 22.10.2014  23:29

    Výtvarně niterné, technicky krásné a to tango tradičně bezchybné. Ale. Melancholii nepodléham ráda, kresleným filmům se bráním, takže po třetím a zřejmě posledním zhlédnutí jsem nucena přiznat, že během promítání jsem myslela na spoustu jiných věcí a že nejlepší animovaný film všech dob se se mnou s klidem míjí.

    • 17.8.2014  00:24

    Život samozřejmě smysl má. Jen proto filozofie ustoupila radosti ze života a Woodyho Allena mohla převálcovat Jane Austenová. A já nahozená dobrou náladou kašlu na rozum a nenacházím jediný důvod, proč by mi to mělo vadit. Tím spíše, že darcyovské monology jsou v podání Colina Firthe stále dokonalé.

    • 6.8.2014  13:55

    Tak přiznávám upřímně, že jsem se maximálně těšila, samozřejmě neznaja žádný arabský film Omara Sharifa z doby, než se proslavil v Evropě a na Západě,… a že pro jeho role a starší tvorbu mám pořád slabost. "Muž v našem domě“ nabízí ideální spojení osobního a politického dík romantické lince, velmi hezky vykreslené charaktery (ve smyslu charaktery) a jejich vývoj. Mám ráda dramata fungující v uzavřeném prostoru, kde napětí stojí právě na vlastnostech a proměnách chování většiny zúčastněných. Moc pěkné. A taky jediný africký film, který bych chtěla (navrch ráda) vidět znovu.

    • 6.8.2014  13:26

    Krásné obrazy skrz koleje a vlak, velmi hezké inscenace mizanscény a zachycení reálií káhirského nádraží a zdejší všednodennosti. "Hlavní nádraží" disponuje skutečně ohromující kamerou, často estetikou šerosvitu, mnoha odkazy na neorealismus i klasický Hollywood, můžeme v něm vidět také předzvěst nastupující nové vlny. Formálně hodnotný film. Na můj vkus ale velmi hlučný a s teatrálně přehrávající Rostomovou doslova divácky nepříjemný.

    • 1.8.2014  00:03

    Dokonalé završení předchozích dvou filmů a odpověď na ně. Pokud v "Antikristovi" a v "Melancholii" (rádoby von) Trier planě filozofoval o globálním světovém nebezpečí, "Nymfomankou" tyto otázky krásně vyřešil: největší hroznou pro lidstvo jsou zakomplexovaní egomaniaci. V životě i v umění. Pokud muž nemá co říct, měl by raději mlčet. Proč demonstrovat autorskou impotenci a bezradnost, je-li jeden normální? Prostě jsem postavám buď nevěřila nebo mě nezajímaly. Co je hůř? Je to potom dost smutné, sledovat zde komentáře studentů filmových věd, kteří v naprosté artové prázdnotě hledají souvislosti a mudrují tu o životě a o sexu, místo toho aby se obojímu prakticky věnovali. Doufám, že někdy za deset let Trier konečně veřejně přizná, že krom matky a žen nejvíc na světě nesnáší dvě profesní skupiny: hereckou, u které chtěl zjistit, čeho jsou všeho lidé schopni před kamerou s vírou, že jde o umění .... a pak filmové kritiky, kteří ho výtečně pobavili pokaždé, když viděli v některém z jeho zasraných midcult vtipů (přeplněných vykrádáním velkých evropských režisérů) něco jako encyklopedii spirituality, odraz pravdy nebo hodnotný názor. Prostě nudný trapas.

    • 28.3.2014  17:15

    Určitě bych byla schopná koupit si na doma něco jako tričko s nápisem I ♥ MR DARCY, ale při sledování Austenlandu jsem se cítila především trapně. V podstatě nepříjemná záležitost, pokud tedy zrovna nebyl na scéně JJ Field coby Pan pravý.

    • 12.3.2014  17:23
    Temný případ (TV seriál) (2014)
    *****

    Možná malinko přestylizovaný kalkul s tlakem na efekt a atmosféru, ovšem formálně perfektní, stejně tak Matthew McC, kvůli kterému jsem se na seriál těšila od chvíle, kdy se začal natáčet. Výborný samozřejmě i Woody Harrelson, kterého jinak nemusím. Můj výsledný dojem je ovšem rozpačitý a maximálně hodnotím pouze prvních sedm epizod. Slíbila jsem sama sobě během prvního dílu, že pokud Martyho žena vyjede po Rustym, přidám hvězdičku navíc. Možná v tom je jiný hlubší význam, který nechápu, ale závěr v rezervaci naprosto degradoval do té chvíle kompaktní celek s vynikajícím filozofickým nábojem a existenciálním přesahem... a mě notně otrávil. Prostě neberu, že tolikaleté vyšetřování skončí banálně kdesi na hnojišti u pologramotných odpudivých retardů.

    • 10.3.2014  16:24
    První republika (TV seriál) (2014)
    ***

    Regulérní telenovela, což fabule, dialogy a styl potvrzují. Navrch děsivě předvídatelná. Nebudu se zamýšlet nad dobovými reáliemi, o kterých sama nevím dost, jisté je, že úspěch "Panství Downton" je inspirující a podlehání nostalgiím si diváky vždycky najde. Škoda, že ČT není BBC. Při vší úctě: nechápu, proč ani ne 60tiletou Valentovu ženu hrála herečka ve věku a vzhledu jeho matky. A proč na českou limonádu roubovat magický realismus, který má místo spíše v latinsko-americké kultuře, kam přirozeně patří. No, zatím pořád jeden sympatický důvod mi stojí za tu hodinu týdně. Zato pochopit finanční hospodaření věřejnoprávní tv a různých institucí na podporu českého filmu, to je úkol minimálně pro nadčlověka.

    • 19.2.2014  20:47
    Roveh Huliot (1979)
    *****

    Tel-Aviv, duben 1950: do země neustále proudí davy uprchlíků z Evropy, což nelibě nesou starousedlíci. Ti své obavy a předsudky přenášejí na děti. Dětskou optikou je příběh "Dřevěné zbraně" vyprávěn. Svět školáků a jejich dětské války, problémy dospělých a jejich každodenní problémy doplňuje společenská linie, vycházející se současné politické situace v Izraeli. Aktuální situaci dokreslují třeba scény vysílání zpráv. Hraný barevný film uvozují a provázejí také dokumentární černobílé fotografie nebo záběry, vyprávění na pozadí osobního disponuje dokumentárním odstupem a průběžným tokem informací. Ilan Moshenson natočil nadčasovou a obecně platnou výpověď nabízející silné téma a spoustu otázek k zamyšlení, spjatých především s novodobou historií. S výbornými dětskými neherci. (Yoni Schreiber především.)

    • 16.2.2014  21:21

    Moc hezká představitelka hlavní role, krásné barvy a kostýmy v tamilské verzi "Rozumu a citu". A to je tak všechno. Aishwarya Rai Bachran si zahrála o pár let později také Lízu v další austenovské romanci Moje velká indická svatba, která ovšem disponuje vtipem a atmosférou předlohy, což zde postrádám. Ale je užitečné znát i jiný kulturní přístup než klasické BBC adaptace a jejich diskurs. Díky tomu například kterákoliv verze Emmy působí vedle zbytečné, velmi povrchně modernizované, indické komedie Aisha jako veledílo. A díky této přemrštěně dlouhé taškařici opět a lépe docením scénář Emmy Thompsonové v režii Anga Leeho.

    • 16.2.2014  21:01

    Pro mne ve filmu oblek symbolizuje jakousi míru loajality a respektu, nikoliv politického nebo kulturního ponížení. Problém asi nakonec spočíval ve faktu, že Randžit byl snílek, což ale v indických filmech u mužských postav nepřekvapuje. Proto nechápu, co přesně chtěl režisér svou výpovědí vyjádřit. Jakákoliv kritika totiž selhává, ať už konzumu, společenské situace nebo kulturního diktátu, pokud hlavní postava je nezodpovědník, sám zasluhující kritiku. Ovšem formálně vynikající film. A šaty samozřejmě dělají člověka.

    • 7.1.2014  00:41
    Lásky čas (2013)
    ****

    Milé, ale nebýt vánočně naladěná, nevím. Snad ten Nick to zachránil.

    • 31.12.2013  17:44

    Po třech životopisných filmech v hudebním žánru, se kterým se v klidu naprosto míjím a které ozvláštňovala především skutečnost, že populární hip hopeři hráli sami sebe, mi nedá nesrovnávat. Jim Sheridan se "Zbohatni nebo chcípni" v portrétu 50centa není režijně nejvýše, mám pocit, že po odchodu za oceán se trvale autorsky ztrácí. Eminem, ač silně protivný, je hudebně jinak suverénní. Přesto mne zaujal "Zeiten änder dich", film plný klišé a s koncem, který prodivácky tlačí na emoce. Není to proto, že mám ráda německé filmy, ale jednoduše příběhem a taky Bushido je mi celkem sympatický jako člověk. Navíc na rozdíl od výše jmenovaných mě neotravoval tupostí ve výrazu. Vedle něj je najednou i Für immer jung Karel překvapivě snesitelný.

    • 23.12.2013  21:54
    Moravská Hellas (1963)
    odpad!

    Ještě se mi nestalo, abych sundala hodnocení z maxima do nuly, ale po mnohaletém přemítání o smyslu "Moravské Hellas“ jsem se rozhodla být sama k sobě upřímná. Můj odmítavý vztah k dokumentům obecně na to nemá žádný vliv, ani fakt, že ty Karla Vachka mimo "Spřízněné volbou“ považuji za nedívatelné a slušně řečeno strašlivé. Nemluvě o tom, že toto není žádný dokument, ale pseudohraná fraška. Takže: dokumentární hodnota Vachkovy střihové srandičky ze Strážnice je nulová. Nevím, co původně měl v plánu natočit, netuším, jaký byl jeho záměr a zda nějaký vůbec měl. A hlavně: vůbec mě to nezajímá. Nevěřím tomu, že chtěl ukázat úpadek folkloru na jižní Moravě nebo jeho snaze společensky provokovat. Provokace totiž by měla vést k diskuzi a polemice, nesmí sama o sobě už názor formovat, předložit a vnucovat. Když Jaromil Jireš předvedl prostřednictvím "Žertu“, že folklor Moravského Slovácka je utopen v komerci a přežívá už jen ve folklorismech, svedl poměrně laskavým způsobem a bez urážek diváka přimět k zamyšlení… Chápu, že pověst okamžitě trezorového debutu, která "Moravskou Hellas“ provází, utváří názor na dílo i samotného autora, chápu stejně tak obdiv jeho studentů. Ale za sebe můžu říct jediné: že režisérem hluboce pohrdám za neslušný způsob, jakým zneužil místní obyvatele, naprosto netušící, čeho se stanou součástí. Ve Vachkově výsměchu nevidím ironii ani filozofii, jen hulvátství.

    • 23.12.2013  20:50

    Nehodnotím děj ani film samotný, jen znesvěcení folkloru ve jménu ideologie, která během jednoho století zničila celý svět.

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace