pm

Snad, že miluji klasickou britskou free cinemu, které "Fish Tank" vzdává hold v rovině formální i žánrové coby sociální sonda, snad že cením chytrou voyeuristickou kameru, využití zvuků a kompozici mizanscény, snad za herce, spoustu dílčích, hezky nasnímaných momentů a záběrů a za vynikající dávkování informací divákovi. Snad za intertextové odkazy.... Snad proto se mi tento malý velký film moc líbí. Jedno ale nechápu: jak to, že skvělí Fassbender + Jarvisová neproměnili za "Fish Tank" nominace na British Independent Film Award.

Za největší plus velmi dobře obsazeného filmu z produkce HBO, ve kterém Vanessu Redgraveovou režíruje její syn Carlo Nero, bych označila příjemnou stopáž. Ještě pár minut navíc a méně odolný divák by skutečně podlehl horečce.

Miu Wasikowskou si pamatuji z Burtonovy "Alenky", o nějakém Michaelu Fassbenderovi jsem skutečně nic nevěděla. Když zapomenu na její účes a jeho kotlety, líbí se mi jako pár. Jinak mě moje zatím třináctá adaptace Jany Eyreové nerozkopala ani nezklamala, ani jsem si nemusela spravit náladu mými nejoblíbenějšími BBC verzemi z let 1983 a 2006, přestože z kina jsem odcházela rozpačitá. Atmosféra skvělá, ale myslím si, že jde skutečně o film určený čtenářkám Brönteové: nepoučený divák prostě nepochopí, že jeho žena byla šílená a on zoufalec nebo proč se do Jany zamiloval. Nepoučený divák nepochopí nic, protože Fukunaga nám nepředkládá plnokrevný příběh, ale pouhou, ač napínavou, ilustraci knihy, kde přes solidní stopáž postavy nemají šanci projít nějakým vývojem. Rychlý střih na konci mě navíc otrávil, protože já prostě chci ten doslov a chci slyšet, co bylo potom, taky chci cikánku a poezii... Cením ovšem, že trudné dětství nezabralo třetinu filmu. Ve výsledku adaptace, která disponuje na můj vkus erotickým nábojem, aniž by sklouzla k lacinosti, vydařenou atmosférou gotického románu, nadstandardním tlumočením emocí a artovou kamerou i kompozicí záběrů, takže po dvojím zhlédnutí a zralé úvaze zaokrouhleno nahoru. Ale cítím, že časem si film oblíbím. Třeba jen proto, že tato Jana má svůj vlastní svět a fantazii, je odvážná a vlastně moderní dívka. Ve spojení s ní nezní nějaká emancipace hloupě.

Kýčem tvrdě estetizované melodrama? Průhledný, dějově předvídatelný, balast? Adorace červené knihovny nebo její satira? Nevím, ale od úvodních růžových titulků jsem se téměř celou dobu tvářila jako blbeček. Na to, jak se s Ozonem většinou divácky míjím a pro jistotu se jeho filmům raději vyhýbám, ve mně tahle zajímavě obsazená umělecká skládanka se skvělým dávkováním informací a odzbrojující Garaiovou nějakým způsobem rezonuje. Je to vlastně chytrý film. Nikdy by mne nenapadlo, že by představitel Esmého o čtyři roky později mohl hrát Edwarda Rochestera.

Můj divácký vkus měl zdá se vždycky skrytou logiku, takže mne dnes nijak nepřekvapuje, že romantickou hudební komedii "Všechny hvězdy" natočil režisér "Dárku" (1982). Oba filmy jsem v polovině osmdesátých let viděla několikrát, a přestože patnáct mi už nikdy nebude a dnes tento puberťácký pop vnímám poměrně střízlivě, nesvedu být přísná, ani objektivní. Inu, nostalgie je svině a já to velmi dobře vím.

Film začíná okamžikem, kdy se životní osudy respektované italské novinářky (Giovanna Mezzogiorno), zavražděné v roce 1994 v Mogadišu, končí. Skutečným příběhem Ilarie Alpi a jejího kameramana (Rade Šerbedžija) inspirovaný film je v podstatě jen dalším příspěvkem žánru, nemůže informovaného diváka zaskočit šokujícím nebo objevným zjištěním, to je ale to poslední, co bych filmu s tak závažným společenským přesahem chtěla vyčítat.

Hloupě natočená, ale zábava. Je sympatické, že se "Mr. Johnson" netváří, že je něčím víc.

Velmi smutný návrat velké herečky na velké plátno.

O mladé ženě, která nevěděla, co přesně od života chce. Ale ráda běhala: po ulicích, po silnicích, s kufrem i bez, nejraději ovšem za chlápkem ve věku svého dědy. Jinak perfektní kamera, zajímavá Netta Garty.... a hlavně výborný, protože (se sobě vlastní hereckou lehkostí) typově přesný: Rade. Můžu sebevíc naříkat, že v posledních letech pouze těží z charismatu a nemá tolik co hrát, každopádně dík němu uvěřitelná postava. V globálu velmi působivý ženský debut se zdařilým tlumočením emocí, takže přehlédnu tu hromadu vypravěčských klišé (a že jich bylo). Novelu "Milostný život" izraelské spisovatelky Cruje Šalevové neznám, ale zřejmě to brzy napravím. /// S dvoutýdenním odstupem a po dalším pozorném zhlédnutí, kdy už znám i mnohem lepší předlohu, což je sofistikovaná ženská literatura zaplněná nesympatickými postavami, musím konstatovat, že poslední scéna film morálně nepovýšila, ale naprosto degradovala celý děj, takhle by se Jara skutečně zachovat nemohla. Za to hvězdička dolů. Ovšem lepšího představitele Arieho by Schraderová nenašla, škoda jen, že až na dvě scény jsem místo jeho sexy hlasu musela poslouchat německého dabéra.Trailer zde No a po pátém zhlédnutí a s odstupem 2 let přidávám tu hvězdičku zpátky, protože i přes ten hloupý závěr... něco na tom filmu je.

Nemám ráda doslovnost, ale Válečná zóna je po dlouhé době film, u kterého mi vysloveně vadí spousta nezodpovězených otázek.