pm

Nehodnotím děj ani film samotný, jen znesvěcení folkloru ve jménu ideologie, která během jednoho století zničila celý svět.

Mám problém film ohodnotit už řadu měsíců. Skvělý herecký pár a řadu vtipných scén sprostě devalvuje přístup Prestona Sturgese k postavě Charlese: chlapíka naivního a plachého v závěru proměnil jen v hlupáka. Vadilo mi, jak s ním ona v poslední třetině zachází. Že je děj vysoce nemorální ještě přejdu, ale trapnost už ne.

Nijak jeho herectví nesnižuji, ale je mi líto. Osobně si nemyslím, že Robert Redford starcem na moři podal oscarový výkon. Závěr se snahou o spirituální poselství mě vytočil stejně jako nijaká hudba trapně variující Morriconeho melodie. Po pravdě: jsem ráda, že letos už v kině určitě neuvidím žádný film o ztroskotanci uprostřed oceánu, a přitom ten v režii Anga Lee byl o třídu jinde a velké plátno mu náramně slušelo.

Musela jsem si pustit P&P a dát epizodu, v níž Darcy skáče do jezera, abych se po Arturově road movie trochu srovnala. Už několik měsíců nemám chuť hodnonit filmy Colina Firthe z posledních let a bojím se, že se jim začnu snad i vyhýbat. Když před dvěma lety posledního února, ve chvíli kdy jsem se narodila, tedy o půl šesté ráno našeho času a v den mých kulatin, děkoval s Oscarem v ruce, říkala jsem si, že sice řeč nic moc, přesto jak ten přenos fajn končí a den začíná. On koktavý král byla role hezká a zřejmě životní, ale nerada bych se mýlila, že zřejmě navíc na dlouhou dobu poslední, která stála za to. To by mi tu nakonec zůstala vážně jen ta cesta od Darcyho k Darcymu a něco kolem toho.

Devět let stará televizní inscenace "Nocturno" Branko Ivandy měla v televizi také zůstat. Ani výborná ústřední herecká dvojice a hezká kamera nezachrání drama, které se tak zoufale snaží o filozofický přesah. Zbytečně art, zbytečně stylizovaný a v podstatě zbytečný film.

Netuším, co by na to řekl Tony Scott nebo váleční veteráni. Za sebe můžu konstatovat, že Strážný anděl je film vhodný nejlépe pro ty, kdo mají rádi Tila před kamerou. A že zaručeně nejlepší byl ten vtipný dialog, který odkazoval přímo na Schweigera.

Škoda, že postavy, které Til Schweiger sám sobě píše, jsou ve všech filmech jako přes kopírák, i když to o něm jistě mnohé vyjadřuje. Škoda, že není stejně dobrý scenárista jako herec a že příliš tlačí na pilu ve snaze být vtipný, přestože mezi řádky člověk najde spoustu pravdivých či hlubších momentů, které v té hlušině nezapadly. Za ty roky, co sleduju jeho filmy, jsem si uvědomila, že z trapnosti většinu příběhů z produkce Barefoot Films vytahuje krom příjemných soundtracků a sympatických herců jen a pouze Schweigerovo solidní charisma. A to je žalostně málo.

Mimo jiné možnost vidět Dušana a Luboše Holých coby zpívající děti. Bomba.

Tvrdím léta, že Edward Burns by mohl být z fleku guru režijní a herecké průměrnosti. Navrch je nesympatický před kamerou. A hle, najednou film, kde mi nevadilo téměř nic, se spoustou pravdivých a inteligentních momentů. A s velmi hezkou dějovou linkou o dvou kdysi zamilovaných spisovatelích, kterou přirození Patrick Wilson se Selmou Blair činí uvěřitelnou. Něčím mne nijak originální „Purpurové květy“ oslovily, takže zapomenu, že třetí šance jsou vysoce nepravděpodobné,... a ráda přidám pátou hvězdičku. Jen tak z dobré nálady, že si celkem příjemná romantická komedie na nic víc nehraje.

Nalákána jmény režiséra a hlavního představitele, kteří má očekávání nezklamali. Jinak silné nepochopení. Když šel film v březnu ve vídeňském KinoWeltu, nerozuměla jsem mu tolik, kolik bych potřebovala, ale moc se mi líbila ta atmosféra. Sáhla jsem tedy po veleúspěšné knižní předloze Pascala Merciera. Román, o kterém jsem do té doby neslyšela, ač určitě ne nezajímavý, pak rozšířil můj seznam světových bestsellerů, které jsem po čase odložila rozečtené a zapomněla. Prostě dost dobře nechápu, proč právě kvůli ní opustil svůj život.