vasosak

Je to jako fúze nějaké Zelenkovy mystifikace se Svěrákovým Trhákem obohacená o další rozměr. Vtipný, spontánní, absurdní, jednoduchý i složitý, plytký i hluboký, mnohovrstevnatý a celkově geniální.

Občas to působí, jako by to bylo až moc prostříhané, ale celkově je to úžasně půvabné. Za což podle mě může nejen Kachyňa, Hofman a spol., ale taky nádherná Schallerová, jíž mimochodem jméno Andrea sluší víc než její vlastní:)