zdepapepa

Jedna epizoda jako druhá. Jedny šaty jako druhé. Avšak stejně jako v komiksu XKCD s číslem 915, i tady člověk po čase začne mít preference jedním nebo druhým směrem. Šaty přestanou být jen všechny stejné a bílé a začne rozlišovat druhy, střihy, dekorace a jiné věci. Stejně tak začne více vnímat i nevěsty a jejich rodiny (byť vliv toho, že se vše odehrává v jednom městě, všemu dává punc jednotónovitosti), kde se vždy najde někdo, kdo přáním nevěsty odporuje (zpravidla "sponzor(ka)" šatů). Všechno je to ale jedno, protože pak na nevěstu položí závoj a vše skončí šťastně, což ale nevadí, protože naštěstí pořad drama až tak nedojí a díly jsou krátké tak akorát. Nejzajímavější by pro mě byly medailonky s odstupem let (a že už těch let od času premiéry uběhlo) a zda by nevěsty něco na šatech změnily.

Až díky jednomu internetovému komentáři jsem zjistil, že název dává smysl. Stačí se podívat na názvy dvou nejvíce zmiňovaných filmů - LOVE actually / die HARD. Pro našince by to byla nejspíš Nebeská past. Šla by asi i Láska smrtonosná, ale to by se spíš dalo aplikovat na tu scénu s domovem důchodců (ta mi jinak evokovala jistou jinou scénu ze sitcomu Parks and Recreation). Ale zpět k LH. Je to romcom se slušnou osobností, kde pokud si člověk odmyslí minimální charakterizaci hlavní hrdinky a několik málo děr v příběhu co se týče úvodní zápletky (které by se daly odmávnout hloupostí postav), je na co se dívat celou dobu. Josh a jeho rodina nejsou oběťmi různých karikatur (a je zároveň i dobře, že máme i trochu větší variaci co se týče love interests), předělávka písně Baby, it's cold outside do modernější podoby je poslouchatelná možná i víc než originál, široko daleko žádný velký záporák a žádná velká nedorozumění.

Poslední noc v Soho je vše, čím podle mě chtěl být Baby Driver - napínavý příběh podkreslený osobitým soundtrackem, který spíš než soundtrack připomíná playlist písniček. Edgara Wrighta znám převážně jako režiséra hlavních postav mužských (nelze totiž opomenout jméno např. Jessica Hynes), zde je to příjemná změna, rozhodně umí, i když nevím, jak moc se na scénáři podepsala Krysty Wilson-Cairns. Dějem také povedené, sice to ke konci začne trochu pokulhávat (možná i na chvíli upadne na zem), ale zachraňuje to typický "Edgar Wright" styl - vymazlené záběry a střih mezi nimi, který je navíc doplněn žánrem, který u něho není úplně obvyklý. Herecké obsazení také super, vedle ostřílených hvězd září i Thomasin McKenzie, která na jedničku hraje roli, do které byla obsazena (i když to třeba někomu může být proti srsti), stejně jako její parťák John, který by se asi do let šedesátých tolik nehrnul. Nebudu se tady ale raději moc rozepisovat nad problematikou vracení se do minulosti a současným "trad wife" trendem.