Fingon

Bílý klavír značky Petrof doprovází "slepý" ladič pian s lennonkami (s odklápěcími černými skly) a rozkládací  hůlkou s laserem - Boris Rösner. Pokud se ve filmu (který si nechala natočit ČST Bratislava na Barrandově) nezpívá (naštěstí jen dvě písně) a zůstává u baletu, stepujících četníků (u Bugatti stepu), tak je to celkem snesitelné...

Naprosto přestřelená délka. Hrušínského voiceover (starý režisér Z.K.) občas pobaví, ale většina děje se odehrává koncem čtyřicátých let a scény, kdy se dějem proklopýtává mladý asák Z.K. jsou extrémně rozvláčné; není to jen o filmování nebo o zkouškách na FAMU. Občas se nahodí jméno nějakého filmu ("Chceš točit věci jako Světlo jeho očí nebo Umlčené rty", postavy se baví u plakátu k Siréně), postava hraná Moravcem vzpomíná na to, jak to šlo pod Milošem Havlem (a Balík si dál v ději neodpustil rýpnutí do MH o tom, jak jistý PRODUKČNÍ (a podvodník) zemřel v Mnichově, kde měl restauraci).

Véra Belmont si pro svůj celovečerní režijní debut vybrala poměrně neobvyklou látku (to se ostatně dá říct o všech jí režirovaných filmech), totiž příběh Francouze (čínského původu, s italským jménem) odsouzeného do čínského politického vězení. Můj obdiv za to,že je většina snímku mluvená čínsky a natáčelo se na Tchajwanu.

Film, který byl (údajně) natočený během 48 hodin na pěti kontinentech. Segmenty z jižní Ameriky, Česka, Emirátů a z Afriky rámují scény z jakési zasedačky v USA. V českém (brněnském) segmentu všichni mluví anglicky, včetně policisty Maňase (jen terapeutka v jednu chvíli spustí po slovensky). Poděkování Zdeňku Troškovi nesmí chybět...

Nezávislý americký snímek (eventuálně uveden v roce 2011) byl natáčen v Praze a v LA, v Česku už v roce 1997 (jak je uvedeno na oficiálních stránkách Lucie Vondráčkové). Nepodařilo se mi dohledat, do jaké míry se od výsledného filmu liší verze Bohemians z roku 2000 (v profilu Bohemians (2000)uvedená Kateřina Winterová v titulcích nefiguruje, naopak Jan P. Muchow ano), ve scénách z LA vystupuje Jana Kolesárová. Něco k ději: LA: scénárista Jack má napsat scénář k reklamě na směs do kočičích záchodů, ale nejde mu to a radši chlastá. Zavolá si českou prostitutku Šeherezádu (která se jinak jmenuje Gabrielle) a ta mu během několika schůzek odvypráví příběh jiného Američana, Jacka, který se v Praze seznámil s dívkou Gábi (Klára Issová) a jejími přáteli. Nic objevného, místy hodně klišovité, ale dá se. Pobaví i krátký vložený snímek Prostitutka a kněz, kdy kněze hraje František Novák, který se jinak věnuje kameře a zahrál si jen v Drákulově Švagrovi.

Poslední část volné trilogie filmů režiséra Yvana Le Moine (po v Karlových Varech uvedeném Červeném trpaslíku a netradiční robinsonádě Pátek anebo jiný den). Stejně jako druhá část cyklu, byl i Rosenn (jméno hlavní ženské postavy) se natáčen na ostrově Réunion, i tentokrát jde o kostýmní drama, ovšem zasazené do pozdější doby, než Pátek. Vizuálně je film povedený, po dějové stránce už méně.  Film stříhala Slovenka Lenka Fillnerová, se kterou jsem letos v létě viděl slovensko-český film Quartétto.

Poslední hraný film režiséra Šafaříka, který žil 20 let ve Švýcarsku a do Československa se vrátil až po revoluci, kde se věnoval už jen dokumentární produkci. Zlatá panna byla uvedena na MFF Karlovy Vary v roce 1990, ale na rozdíl od Psích závodů a Chladného ráje se nedostala do česté kinodistribuce a ČT ji neuvedla. Příběh se točí okolo mladého režiséra, který chce za každou cenu dokončit svůj film a chybějící finance získá pomocí finančních podvodů (nechá si soudně přidělit poručníka, který je jeho kamarád, napůjčuje si peníze a jeho kamarád pak transakce zruší s tím, že byly provedeny bez jeho souhlasu a tudíž nelegálně. Film se podaří dokončit, ale na podvod se přijde, protagonistovi je určen jiný poručník, který jej zaměstná ve své cukrárně. Záchranou se oběma výtečníkům stane narychlo uspořádaný filmový festival Zlatá panna (jehož ředitele hraje Lanďák), kde má být hotový film uveden. Nečekejte žádnou řachandu, humor tu jen tak probublává. Poznámka: (ne)lít benzín do záchodu...

Do Schossgebete (Lap Prayers) jsem šel vlastně jen proto, že se mi lílbila Vlhká místa. Po technické stránce ok, ale ale jinak je výsledek o dost horší, než Feuchtgebiete.

Překvapivě povedená (a do jisté míry i relativně sexy) komedie českého režiséra Holmana, který po emigraci do Německa  pracoval v rádiu Svobodná Evropa.

Nezávislý snímek, natáčený mimo jiné v Praze (ale snad jen dvě krátké scény, kde postava telefonuje ?rusky?). Příběh mi přišel trochu jako prequel k Rosemary má děťátko, výkon Jennifer Hoper je asi největším kladem celého snímku. Na nezávislou produkci překvapí luxusní vybavení DVD (kromě bonusů, komentářů atd. je na extra CD i soundtrack).