Sinecod

Myslím, že nejsem cílovka. Jo, tak to asi bude. Nejsem romantická duše, jsem spíš pragmaticky založená, nemám ráda pindání o citech, to ať si každý vyřeší v hlavě, sám a potichu, a poté poreferuje o výsledku. Kdysi dávno se mě jeden můj přítel snažil překvapit a naladit romantickou klasikou - poházel okvětní plátky růží po posteli (fakt nekecám, růží, žádné potpourri) a zapálil svíčky. Když jsem to viděla, začala jsem přemýšlet nad požárem, to kdybychom svíčku omylem shodili, a jestli je nějaký babkovský fígl, jak dostat rozmáznuté a rozmašírované kusy květin z povlečení. No a tím bych mohla komentář vlastně ukončit, protože je jasné, že komedie/romantický/USA není pro mě (navzdory tomu, co tvrdí ten pitomý sloupeček vpravo na mém profilu). Pro milovníky sladkého perfektní. Pro ty, co milují takové ty roztomilé, trapné scénky, velké proslovy o uvědomění si čehokoliv, pro ty, kteří nehledají nic nového a nechtějí být překvapeni absolutně ničím, co se ve filmu odehraje, a co baští spokojené americké rodinky, je to ideální film. Dvakrát jsem se zasmála, Josh byl sympatický, na rozdíl od Natalie teda (buď byla Nina Dobrev ňák unavená, nebo kecá a 32 jí není), předvídatelnost mi nevadila, ale ten nepravděpodobný vztah obou postav už ano. Filmů o looserovi, který ke štěstí a šťabajzně přijde je dost, tenhle jako kdyby vznikl nejdřív z poselství "nedělejme se lepšími, mějme se rádi takový, jací jsme, blábloš blábloš" a zbytek se pak podivně napasoval do nějakého jakž takž příběhu. Vánoce jsou o odpuštění nebo tak nějak, ne? Tak tady máte jednu hvězdičku a odpouštím Vám.

Po měsíci si nedokážu vybavit jedinou scénu. Myslím, že jsem chtěla dát tři hvězdičky, ale takhle dávám dvě. A ne, netrpím žádnou nemocí, která by postihla moji paměť. A ano, tyhle filmy se točí, aby si člověk oddychl, ale měsíc není žádná dlouhá doba a hmmm, ne, fakt, opravdu, ani jedna scéna.

Ne. Ne, ne, ne, ne, ne. V půlce jsem to vypnula. Šílený dialogy, extrémně nesympatické postavy, děsná hlavní hrdinka, super moderní pozadí příběhu super trapné a prvních cca dvacet minut podivně roztřesená kamera, ze které mě začala bolet hlava. She´s all that mám moc ráda i po těch letech, tohle ale ani nemá cenu srovnávat, protože ačkoliv byla Taková normální holka pubertální romantický film z americké střední školy, pořád to byl miloučký oddechový snímek. Tohle je prostě jen nesnesitelná nablblá marnost. Vyhnout se obloukem!

Spravedlnost je slabá a prázdná. Zlo je mocné a úporné. Tedy, Vincenzo rozhodně není prototyp nějakého měkoušského, kladného, hlavního hrdiny. Zlouny kosí, ne zrovna v souladu se zákonem, jednoho po druhém, někdy i dost originálně a fest krvavě. Hlavní hrdinka byla skvělá, nebyla naivní ani nerozumná, hezky se ksichtila, nebrečela, navíc je to kočka. Intriky, pletichaření, zrady sice nebyly zcela nečekané, ale občas dokázaly překvapit. Vlastně se mi líbilo vědomí, že i přes praštěnou situaci se Vincenzo vždycky objeví, aby zachránil den, a to i přesto, že by se tam vůbec objevit neměl, protože je nesmysl, aby věděl na vteřinu přesně, kdy má vběhnout na scénu, ale přece mi to nebude vadit, když u toho navíc tak dobře vypadá. Protože jsem zhltla celý seriál za pár dní, bylo už trochu moc okaté, že se situace mnohokrát opakovala: padouši něco provedou - přijdou jim na to - je tam zádrhel - Vincenzo přispěchá, nakonec se z toho padouši stejně vykroutí, ale oběma stranám je to k prdu, a tak zase dokola. Vlastně vzhledem k tomu, jak moc byl hlavní záporák ke kladným hrdinům poměrně neschopný, to takhle trvalo až moc dlouho, 20 dílů je příliš, standardních 16 by stačilo. Nejdřív mi nájemníci pili krev, ale toto odlehčení chápu a nakonec jsem se s nimi smířila. Se seriálem jsem strávila iks fajn hodin, můžu ho klidně doporučit, řadí se do kategorie: sakra, už musím jít spát, ale nemůžu, protože musím nutně vědět, co bude dál, takže vlastně spokojenost. Nádech italské mafie mě bavil, kolikrát jsem se od srdce zasmála, šílené rodinné tajnosti se nekonaly a fakt, že žádná z postav neztratila paměť, mě mile překvapila. Ciao!

U těchhle filmů je důležité moct si oblíbit postavy, sympatizovat s nimi, soucítit, chápat je a fandit jim. Máme tři hlavní postavy - Maca, Asigay, Divná. Nejzajímavější byla určitě Asigay, protože jako jediná z nich byla postavena před situaci, která se musí vyřešit velkou životní změnou a přijetí sama sebe a ne se jen zbavit svých dětinských dilemat. Musela si projít vývojem. Zároveň ale byla nejvíc upozaděná, což je škoda. Maca je přesně ten typ postavy, u které se děsím, co zase provede a zpacká a nesouhlasila jsem v podstatě se vším co udělala, navíc při tom nebyla ani zábavná, ani milá, jen otravná a trapná. Stačilo prostě jen jít dál, nemusela přehodnotit svou budoucnost, nemusela měnit svou osobnost. A slečna Divná? Ta byla prostě jen divná. Mrtvý jsou mrtvý, pokud to nechápe, stačí psychiatr. Rozhodně až příliš dlouhé, tak dvacet minutek by na celý film klidně stačilo. Mužské postavy nezajímavé. Nejlepší je na filmu rozhodně sexy španělština, kterou poslouchám moc ráda a Algo Está Cambiando od Bomba Estéreo.

Napínavý, strašidelný, výborný. Navíc miluju Leeho, ten jeho medový hlas bych mohla poslouchat od rána do večera. Nevím, jestli znám ještě nějakého herce, který dokáže hrát tak, jak to dokáže Lee. Má pod kontrolou všechny svaly, podezírám ho, že snad i jeho vlasy ho poslouchají na slovo. Sjela jsem to jedním dechem a ani chviličku se nenudila. A jak říkám, Lee je tak úžasný, že bych brečela. Myslim, že by neměl dělat nic jiného než natáčet, natáčet, natáčet, aby se Zuzka mohla koukat, koukat, koukat. Podnětný komentář možná až to víc zpracuju.

Čistých pět to není, jenže ono je to tak miloučké! Čert vem vánoční tématiku, Vánoce nijak neprožívám a americké romantické vánoční filmy už vůbec ne, ale hlavní postavy, jejich způsob seznámení i jejich přemýšlení bylo snadné si oblíbit. Bylo by pro mě jednoduché kamarádit se s někým jako je Dash. Příjemná jednohubka, která mě spíš, než do vánoční atmosféry, hodila do nálady prvních rande a lásek, do doby, kdy tohle všechno bylo jednoduché. Tím spíš, že se tenhle počin obešel bez všech těch moderních aplikací a divných nedorozumění, díky technickým problémům. Protože knihy jsou prostě důležité.

Prvních pár dílů mě moc bavilo. Rozhovory skrz jídlo, jehož prostřednictvím spolu vlastně hlavní dvě postavy promlouvají byly super, velice neotřelé a slibovaly něco nového, co jsem ještě neviděla. Jenže to po prvních pár dílech skončilo. Hlavní hrdinka byla naivní a strašně dětinská a hlavní mužská postava, no, představa velkého CEO zvířete v business světě si představuji jinak, rozhodně ne jako mrňavého, absolutně nepřitažlivého číňana, který vypadá, že když na něj vybafnu, schová se pod stůl. Ti dva se mi k sobě vůbec nehodili, ona byla jako neposedné dítě a on jako trpělivý strýček bez výrazu. Seriál se tak nějak divně plácá v jejich divném, nepravděpodobném vztahu, vedlejší postavy jsou nadmíru otravné a hodně hlasité, jakože vážně, myslela jsem, že Korea křičí, ale čína je evidentně dokáže trumfnout. Všechno to vyšumí do ztracena a já se někdy v polovině přistihla, že vlastně vůbec nechápu, proč se na to dál dívám. Posledních několik dílů jsem vyloženě přetrpěla a přála si, ať už je konec, ať už se konečně někam doplácáme, do nějakého konečného konce, bylo mi jedno jestli bude šťastný, nebo se všichni chytnou za ruce a skočí z okna, prostě jen ať už se můžu dívat na něco jiného. Měla jsem si raději pustit ten film s Takeshim, nejen, že bych si ušetřila 15 hodin života, ale na Takeshiho se prostě moc dobře kouká.

Tenhle seriál se objevil na netflixu a aniž bych si cokoliv zjišťovala, prostě jsem do toho šla, bez očekávání. A moc super. Příjemná, oddechová jednohubka. Nejdřív jsem si myslela, že je hlavní herec prostě korejsky divný, ale po chvíli mi došlo, že to neni ono, že je tak zvláštně až bizarní a to se mi líbilo. Hlavní herečka byla taky moc sympatická, nepištěla, neječela, nehihňala se a měla ráda filmy, to je vždycky milé. Hovory mezi hlavními postavami byly asi to nejlepší na seriálu, byly vlastně úplně normální, dospělé, ale měly jiskru. Další stránkou seriálu je humor, mnohokrát jsem se fakt od srdce zasmála. Jop, ti dva spolu byli moc fajn a byla radost je poslouchat. Konečně jsem se dočkala i nějakého rebelujícího potomka, co se dokáže vzepřít svému šílenému korejskému otci. Pohled do závodního prostředí mě bavil, a Korea mě zase řádně vykolejila (ale myslím, že už se to stává méně a méně) s přístupem k šikaně. Jsem vlastně zklamaná pouze z vedlejších postav (v podstatě všech kromě Me-i). Zajímalo by mě, jestli si Kang Tae-oh někdy zahraje i nějakou normální roli a ne jenom hňupa. Vůbec ta jeho romantická linka byla fest odfláklá, vůbec sem jim nefandila, oba byli spíš otravní. Dokážu si představit, že se k němu někdy v budoucnu vrátím, protože hlavně Siwan a jeho divnost mě hodně bavila.

Jo, brečela jsem..