Gavin87

Absolutně jsem nechápal, na co že se to vlastně dívám. Vůbec jsem nerozuměl ději, nepochopil jsem, proč se jednotlivé postavy chovají jak se chovají, nepochopil jsem vůbec nic. Film jsem dokoukal jen s velkým sebezapřením.

"Potkala jsem babičku u popelnic". Ale jo, uznávám, že pár vtipných momentů zde bylo.

Nemohu být zcela objektivní, protože inscenace ostravského studia jsou pro mě srdeční záležitostí, proto tak vysoké hodnocení. Popravdě však, tohle by se mohlo ujmout na prknech Divadla Jiřího Myrona coby činoherní taškařice pro nenáročné publikum, ale jako televizní film to moc nefunguje. Na druhou stranu, objevila se zde v docela velké roli má oblíbenkyně "infarktózní" Alexandra Gasnárková!

Po technické stránce je ten film naprosto strašný - chápu, že v té době nebylo ještě filmování na takové úrovni, nicméně zvuk kamer, prostřihy a studiové postsynchrony v tomhle filmu by mohly sloužit jako ukázka, jak se to dělat nemá. Scénář byl dosti naivní a od Čeňka Šlégla jsem čekal trochu více. Právem zapomenutý brak, který nemůže zachránit ani Rolf Wanka, ani Theodor Pištěk.

Osobnost s velkým O!

Tomu říkám učebnicová nízkorozpočtová studiovka, která si na nic nehraje. Jedny stejné dveře na kterých se jen mění cedulky (Šatna, Soudní síň,...), dveře do bytů mají kliky i z venku a výhled z okna bytu Vaška Sloupa je tak trochu papírový...naivní příběh bez náročné zápletky tomu taky moc nepřidal, natož pak Vítězslav Jandák, který bezpochyby studoval konzervatoř dálkově. Jednu hvězdu dávám pro Evu Hudečkovou a Jarmilu Roubíkovou v epizodní roli.

Pro mě osobně nejpovedenější díl této trilogie. Jan Budař umí...Jen mi uniklo chování slečny - kamarádky na konci. Místo toho, aby zavolala policii, nebo pomoc na letišti, volá neznámému právníkovi, který ji dal vizitku, tedy scénář by to chtělo ještě trochu vyladit.

Oceňuji originální a opravdu reálný námět, ale některé rozpory celý film vyloženě kazí. Autoři si na jednu stranu dali práci s takovým detailem, že například příslušný "archivář" hledajíce narození syna paní Stašové v matriční knize narozených, nahlíží do knihy, jejíž jednotlivé rubriky skutečně přesně odpovídají vzhledu matriční knihy z roku 1986, ale na druhou stranu jaksi pozapomněli, že matriční knihy narozených 1986 se skutečně nemohou nacházet v nějakém prachem oplývajícím suterénním archivu, v kterém se hrabe postarší archivář v modrém plášti....to opravdu ne! Nebo hned na začátku filmu je paní Stašová požádána, aby sdělila adresu svého syna, aby jí posléze tuto adresu sama soudkyně dala na schodech.....A podobných rozporů je zde více. Režie Filipa Renče je obecně něco, na co si mám problém zvyknout.

Pravda, o mentální vyspělosti některých postav by se dalo docela zapochybovat a scénář snad ani žádný neexistoval, ale je to televizní dílko, které dalo snad největší herecký prostor Jindřichu Narentovi v dějinách československého filmu. Za to si to dílko ty 3 hvězdy zaslouží!

Musím říct, že mně se tato jednohubka z dílny Československé televize líbila :-)