Gavin87

Klerofašistický Francův režim 50. let je asi to nejméně vhodné prostředí na to mít svá tajemství. A tady jich má každý více než dost. Na tohle dílko jsem narazil naprostou náhodou a jsem za to rád, protože mě nadchlo nejen scénářem a hereckými výkony, ale také výpravou. Koncert na pokrytectví a předsudky.

Chápu pojem umělecká licence, ale přesto mám z tohoto filmu smíšené pocity. Především si naprosto nedokážu představit takový způsob podepisování Charty 77, stejně jako to, že následující ráno Svobodná Evropa hlásá do éteru, že Richard Touš něco takového udělal, aby hned to ráno o tom věděla polovina "ópébéhá". Rovněž si neumím představit, že by si jen tak někdo brázdil ulicemi Jaguarem XJ6. Chápu, že tohle všechno je ve filmu myšleno jen jako nadsázka navozující motiv "jednoho náročného dne obyčejného úředníčka" , ale přesto mi tohle všechno nedovolovalo užít si film naplno, který nepostrádal i pro mě vtipné momenty (viz např. sbírka Myslivců pana primáře). Celkově zkrátka autoři ohýbali fakta naprosto trestuhodným způsobem, aby získali efektní podívanou, které chybí opravdovost.

Mě osobně tento horor příjemně překvapil. Charlie Shotwell to opravdu na svůj věk zahrál velice dobře. Žádný prvoplánový film s předvídatelným dějem a koncem.

Tento film snad oplývá všemi typickými klišé amerického hororového filmu posledních let. Ústřední hrdinkou je mladá běloška, která dokáže porazit zlo tím, že na něj vyzraje. K tomu jí dopomáhá poněkud extravagantní kněz s neortodoxními metodami, který v daném okamžiku přesně ví, co se má udělat a do které knihy v knihovně nahlédnout a abychom to měli kompletní, hlavní hrdinka se nám zamiluje do afroamerického fešáka, s kterým sdílí stejný osud (appku). USA je země neomezených možností. Jiné vysvětlení mi nedává smysl pro to, že si 60GB aplikaci všichni mládežníci do svých mobilů stahovali během několika vteřin.

Film, ve kterém se toho odehrálo mnohem více, než to zdánlivě působí. Celkem příjemný film o hledání své cesty v životě.

Přiznávám, že některé momenty byly celkem zajímavé, ale vesměs jsem moc nechápal, na co že se to přesně dívám. Myšlenka dobrá, výsledky nebyly dobré...

Dokument hodnotím jako zdařilý, protože nám dává alespoň trochu nahlédnout do zákulisí formování České republiky v 90.letech a je tedy autentickým dokumentem tehdejší doby. Velice mě trápí, jak mnoho místních "recenzentů" nehodnotí film, ale využila prostor pro plivnutí si na osobu Václava Havla. Bohužel i zde se vyskytují ty stále dokola se opakující fráze a polopravdy, které si už žijí vlastním životem. Stále se dozvídáme, že pan Havel byl autorem výroku "humanitární bombardování" navzdory tomu, že si publicisté dali tu práci a dokázali, že tento výrok Havel nikdy nepronesl. Stále je mu vyčítáno pití alkoholu, ačkoliv jej nikdy nikdo opilého v médiích neviděl a navzdory tomu, že tehdejší československá společnost s prominutím chlastala celá a permanentně. Stále se Havlovi vyčítá, že nezakázal KSČ a nikoho nenapadlo položit si otázku, jak to měl ze své funkce prezidenta udělat? Zda se měl prohlásit neomezeným diktátorem a z okna Pražského hradu měl zvolat "Tímto zakazuji komunistickou stranu a má hradní stráž dohlédne na plnění mého příkazu". Bohužel i zde na ČSFD a v souvislosti s Havlem platí výrok Ferdinanda Peroutky, který kdysi pronesl na adresu Edvarda Beneše: "Člověku je vždycky snáze, jestliže si zjednoduší složité okolnosti a učiní někoho osobně odpovědným za krok dějin. Zdá se mu pak, že se lépe vyzná ve světě. Je to ulehčující pocit, můžeme-li věřit, že by stačilo zničit jednu postavu, aby bylo dobře."

Oceňuji, že Česká televize vůbec našla odvahu jít do takového projektu, a že tím alespoň trochu přispěla k tomu, že se lidé bažící po odpovědích na své otázky nemusí začíst do Analýzy pana Dolejšího a mohou si v tomto pořadu vyslechnout všechny alternativy a argumenty k tomu, co že se to vlastně tehdy u nás událo. Překvapením pro mě byl názorový posun pana Mejstříka na tyto události, nepřekvapením pak takřka naivní "bohumilný" výklad pana Pitharta. Celá naše společnost do dnešních dnů žije v určité trpkosti toho, co že se to tehdy vlastně přesně stalo a jaktože nebyli potrestáni viníci? Kdo ale ve společnosti, která se masově přizpůsobila podmínkám, v nichž žila, ve společnosti, v níž žádný odboj nebyl, ve které Charta neměla nikdy více než dva tisíce signatářů v patnáctimilionovém národě (a to část z nich ještě v emigraci) má mravní právo označit a rozdělit národ na viníky, které je třeba trestat, a na viníky, které není potřeba trestat?

Škoda, že autoři zdaleka nevyužili potenciál, který se nabízel. Oceňuji zejména snahu Václava Havla ukázat především jako člověka majícího své slabosti, chyby a dopouštějícího se omylů tak jako každý z nás. Aňu Geislerovou neřadím mezi své oblíbené herečky, ale tady ji musím vyseknout poklonu za její Olgu. Jiří Bartoška mi jako představitel prof. Patočky vůbec nevyhovoval, naštěstí hrál pouze epizodní roli. Stanislav Majer a jeho příšerný knír pod nosem by mi taky v tomto filmu nechyběl.

Na můj vkus to bylo až příliš překombinované, jakoby si pan Viktorín Šulc nemohl vybrat jeden příběh z kriminalistického sborníku, a tak raději použil všechny a slepil je do jednoho. Režie byla opravdu strašná a chvílemi jsem nevěděl na kolik některé scény myslí režisér vážně a kde už jde o naprostou nadsázku a nádech humoru. Možná, že kdyby se režisér pustil do budování tíživé atmosféry se stejnou vervou, s jakou si dal záležet na všech kopulačních scénách, možná by to na mysterióznosti snímku mohlo hodně přidat. Bylo sympatické zase vidět Alici Šnirychovou a Hanu Seidlovou.