Ducharme

Hlavním problémem filmového zpracování Betonové zahrady je pro mě to, jak málo je funkční bez znalosti knihy. Snímek samotný je pouze obrysem děje a žel i sdělení. Je na divákovi, aby si jej postupně vyplňoval což se stává téměř nemožným ve chvíli, kdy mu nejsou předhazovány než lehké nástiny vazeb a činy jejichž motivace ve většině případů postrádá vysvětlení. A to ani ta rozkošná stojka nespraví.

Přehnaně naivní, kýčovitě primitivní a žel navíc uřvaný a ukničený snímek, který oplývá především prachmizernými hereckými výstupy dvou hlavních hrdinů, jejichž groteskní vyšinutost by ocenil snad jen nadšený sběratel Chocholoušek.

Zabila bych je obě! Nánismus nejvyšší kategorie. Rozpálený olej na ksicht té tvůrkyně a bič na kameramana.

Stejně jako Fuksova novela mě obsahově minulo i její filmové zpracování. Tvůrce si hraje svoji černohumornou hru s vyhrocenými kontrasty a dovádí ji dle mého zcela zbytečně do mezí, kde už pro mě přestává být zajímavé sledovat její další vývoj, jelikož ten je tím zbaven všeho neočekávaného a vzrušujícího. Formálně se však jedná o jeden z nejlepších českých filmů, který jsem doposud viděla. Nepředvídatelnost pohybu kamery a střihu udržovaly moji pozornost a stupňovaly zvědavost. Ve finále mi však v hlavě rezonovaly především chmurné myšlenky na to, jak moc bych si dala rakvičku a ona žádná není v dosahu.

Brooks se Capoteho románu drží jako klíště, což, vzhledem ke kvalitě předlohy, sice není na škodu, ale zároveň to bohužel zavírá veškerá vrátka k možnému autorskému přínosu nebo alespoň rukopisu režiséra. Ač brilatně nasnímaný a sestříhaný, zůstává Chladnokrevně jen prázdným přenosem slova na plátno, při němž se bohužel vytratila témeř všechna dramatická atmosféra knihy. Proto doporučuji všem – čtěte!

Pro jednou jsem se rozhodla začít svůj komentář pozitivně – výčtem zajímavých scén: ______, ______, ______, a pro dokonalou atmosféru také ještě ______. Scény, které považuji za nepovedené (tedy špatně natočené, ještě hůře zahrané, trikově nezvládnuté, nevtipné, patetické a vůbec prostě pitomé), jsou všechny ty zbylé mezi první a devadesátou devátou minutou.

Inception je labyrint bez odboček a slepých uliček, v němž je divák opakovaně ujišťován, že jde tou jedinou, správnou chodbou. Chodbou o níž jsem se naivně domnívala, že bude promyšleností rovna té Daidalově. Místo toho jsem se těmi nejprimitivnějšími padacími dveřmi propadla do víru nesmyslné akce, vedené amatérskými střelci, kteří si zrovna ten den zapomněli ostré náboje v jiném sněžném skútru. Bylo až komické sledovat situace, kde se desítky ozbrojenců marně snaží zlikvidovat jediného protivníka. Omluvou by snad mohlo být, že tento byl nadčlověk disponující batmanovským neviditelným štítem a Nolan to jen opomněl sdělit. Což ovšem, přihlédnu-li k faktu, že jinak divákovi objasnil naprosto vše, nebude nejspíš pravda. Přehnaná doslovnost a snaha zavděčit se jednoduššímu divákovi, třeba i užitím nepatřičně přihlouplého humoru, je mi na Inception protivná. Je z ní jasně patrné, jak moc Nolan svého diváka podceňuje a jak málo mu vadí, že jí pohřbil skvělou základní myšlenku. Zklamání!

Samozřejmě bych mohla být vrcholová atletka, ale má to snad smysl, když mě u toho dnes už nikdo takhle nenatočí?

Chtěla bych tímto poděkovat uživateli Ajantis, že mě zasvětil do tajů a krás jihokorejského filmu.

To se takhle jednou v okatě studiově zamlženém a šedivém Londýně rozhodl jakýsi pseudo Indiana Jones, že vyřeší jeden z mizerných případů Roberta Langdona a u toho si bude říkat Sherlock Holmes. Říkala jsem si, že by to mohla být alespoň trochu inteligentní zábava, jak naznačoval trailer a jak slibuje i postava Holmese samotná. Nebylo nic. Dostalo se mi jen nekonečné řady monstr výbuchů provázaných suitou zdlouhavých soubojů a plochých havních postav visících za konečky prstů z mostu chvíli poté, co stihly hlavním slizounovi podrobně vyložit veškerá svá počínání a vysvětlit divákovi možné nejasnosti v zápletce. Oceňuji ovšem práci kadeřníka - Holmes byl vždy dokonale rozcuchaný, jeho múza byla sexy i poté, co spadla z mostu (doufám, že alespoň na hlavu) a od blyštivého temene záporného slizouna se v každém momentu perfektně ordážely okolní kulisy. Tohle není Sherlock Holmes. Celou dobu jsem si říkala, že jedna hvězda budou adekvátní. Pak ale přišel ten konec, který navíc naznačil, že by mohlo následovat nějaké pokračování mediálního prznění známého detektiva. Nejradši bych Ritchiemu vpustila do pracovny Poeova havrana, aby mu vše vyjasnil.