SOLOM.

Argentinci chtěli za každou cenu svůj „postapo“ animovaný kousek a tak ho Ayar Blasco natočil, jen asi nepočítal s problémy, které trochu prodlužovali jeho zveřejnění. Svět se vzpamatovává z nukleární apokalypsy a my máme šanci vidět, jak se teď žije ve zpustošeném Buenos Aires a jeho okolí. Přeživší lidé se snaží hledat potraviny, vodu a především „si zachránit holý život“ před zvlčilou mládeží. Ta se vraždí navzájem, v přestřelkách umírají i nevinní a v poušti dokonce žijí nelítostní „kanibalové“. Once se potuluje se svou „přítelkyní“ a musí čelit nečekaným překážkám…No snímek je nám představen hlavně jako akční komedie s nepřeberným množstvím černého humoru, ovšem pravdou je, že ten argentinský mi teda moc nesedl. Blasco se snažil za každou cenu vyrovnat svým americkým a asijským kolegům, ale hoch na to prostě nemá. Příběhově to bylo dost slabé (až na samotný začátek a úplný závěr), animace taky nebyla zrovna dvakrát zdařilá a přestože to netrvalo moc dlouho (stopáž), tak jsem se u toho docela nudil. Očekával jsem porci zábavy, ale dočkal jsem se jen několika slibných záblesků. Takže za mě lepší podprůměr.

Hru jsem nikdy nehrál, takže srovnávat určitě nebudu, ale byl jsem z tohoto „mini“ seriálu docela překvapený. Postava lovce démonů mi byla celkem sympatická, jen je velká škoda, že kvalita jednotlivých epizod byla dost různorodá. I přesto se však tvůrcům podařilo navodit celkem slušnou atmosféru, bojové scény nenudily, efekty pěkné a děj rychle odsýpal. Asi bych se k tomu nikdy nedostal, kdybychom se nerozhodli trošku si okořenit „chlastačku“ a jelikož pár mých přátel má rádo anime, padla volba na tohle. Viděl jsem se to v polském dabingu, takže občas jsem sice nepochytil některé dialogy (polštinu zas až tak bravurně neovládám), ale s přibývající hladinkou to bylo stejně jedno. Hlavně že jsem u toho neusnul.

Už bylo na čase si zas pustit nějaký ten anime seriál a tak jsem šáhl po této „netradiční“ upířině. Nebyl nikterak dlouhý, těch dvanáct epizod se dalo sfouknout za dva dny, ale na můj vkus to bylo až moc „netradiční. Upíři, kterým nevadí sluneční svit, těch už tu bylo, ale pravdou zůstává, že jsem se u toho trochu nudil. Hlavně mě sral ten blonďatý fracek a i ty souboje (akční scény) byly spíše na efekt, postavy ne moc sympatické… Rovněž se přikláním k těm, kteří tvrdí, že to chtělo mnohem více propracovaný scénář. Jinak k ději toho už bylo napsáno dost, takže bych se jen zbytečně opakoval.

Po první půlhodině jsem měl sto chutí tento dokument vypnout. Má jít přeci o hororový dokument ne? Říkal jsem si, jenže místo toho jsem sledoval několik ukázek z asijských akčních – bojových či nejrůznějších dobrodružných filmů. Potom však přišla naštěstí změna k lepšímu a já si začal následné krátké ukázky (tentokrát už z hororového soudku) užívat. Našlo se tu totiž i dost takových, které jsem ještě neviděl a já mohl nabrat inspiraci. Uteklo to sakra rychle, nuda ustoupila stranou a i díky tomu budu hodnotit mnohem výše, než jsem měl v první chvíli v plánu.70%

Očekával jsem další kvalitní dokument o mistrovi hororu (jakým Lucio Fulci bezesporu byl), ale po skončení jeho druhé části jsem byl trochu zklamán. Je sice pěkné, že i deset let po jeho smrti o něm mluví jeho kolegové, spolupracovníci velmi pěkně, ale já jakožto hororový fanda jsem kromě povídání, chtěl vidět i nějaké ty nezapomenutelné scény z jeho filmů. V tomto dokumentu se však pouze střídají hosté, vzpomínají a po chvíli to začne být strašně ubíjející. Kdyby to trvalo cca půlhodiny, řekl bych fajn – rád si poslechnu Ruggera Deodata a ostatní – jenže skoro hodinu a půl to už bylo moc i na mě. 50%

Podobně jako Terror in the Aisles i tento dokument má v divákovi především vzbudit „hrůzu“ k čemuž mu mají dopomoci sestříhané scény ze známých i méně známých filmů. Přiznám se, že řadu zde uvedených jsem dosud neviděl, takže jsem si jejich sledování docela užíval. Dokumentem nás provázel Cameron Mitchell (coby Video Store Clerk) a v rolích „zákazníků“ se objevila známá tvář Michelle Bauer, dále pak Mark Fenske a Tim Noyes.

Retrospektivní dokumenty mám rád, zvláště když se v nich dozvím spoustu zajímavých věcí ohledně natáčení. John Carpenter a jeho The Fog patří mezi moje oblíbence (ať už režisér, nebo i samotný film), takže „špeky“ z natáčení a samotné rozhovory jsem si užíval a uteklo to strašně rychle. Jeffrey Schwarz se opět pochlapil a jeho půlhodinový dokument můžu jen doporučit.

Velice pěkně zpracovaný dokument, ve kterém si jistě každý hororový fanda najde to svoje. Průřez historií tohoto žánru nám nabídne skoro každé desetiletí, v němž bylo natočeno několik známých – „kultovních“ či právě nepříliš známých filmů a některé ukázky navnadily a inspirovaly i mě samotného. Rovněž se mi líbila ona spojitost s určitým kontextem, který zrovna v danou dobu inspiroval tvůrce k točení filmů s onou tématikou. Či proč Hollywood přikázal, že musí monstra ve filmu umřít. K pousmání byla i ona údajná zamilovanost Hitlera do King Konga. No a rozhovory s jednotlivými režiséry – tak to už byla jen třešnička na dortu. Osobně jsem byl velice spokojený, rychle to uteklo, dozvěděl jsem se několik opravdu zajímavých věcí.

Death Scenes přichází s další krvavou podívanou, ve které se tentokrát zaměří hlavně v první části na nejrůznější světové války (hlavně tedy ty občanské) a k maní tak je celá škála přestřelek, mrtvol, nemilosrdných poprav, nářků a pohaslých lidských životů. Jakou cenu má lidský život? Jak vidno tak v některých státech (především v Africe), absolutně žádnou – stačí se podívat, jak se chovají k mrtvolám. Následně se mrkneme do Sarajeva či Rumunska a zjistíme, že tam to nebylo o nic lepší. Dále tu máme řádění mafie, útoky na policisty, smrtelné nehody při nejrůznějších sportovních akcích, ale i leteckých přehlídkách. No a závěrem nakoukneme na pitevnu a podíváme se na práci patologa. Opět rada závěrem – hlavně předtím, nebo během sledování NEJEZTE!!!

Druhý díl Death Scenes začíná tam, kde jsme opustili první díl. Tedy drastickými záběry z Druhé světové války, záběry na diktátory, hromady mrtvých nejen z bitevních polí, ale i koncentračních táborů. Následně se obrazem přeneseme k celé řadě autonehod, kde si diváci detailně prohlédnou, jak musejí policisté a hasiči vytahovat mrtvá zdeformovaná těla. Opět se můžeme podívat i na celou řadu „poprav“, sebevražd, atentátů či úmrtí slavných osobností (JFK, M. Monroe, James Dean, Jayne Mansfield a dalších). Jako přídavek je tu i běsnění Mansonovy rodiny – detailní výpověď krvavého masakru Sharon Tate a přátel. Opět nic pro slabé povahy, jinak samozřejmě velice zajímavý dokument plný smrti.