Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (4 861)

plakát

O princezně z Rimini (1999) (TV film) 

Pavla Ptáčková překvapila. Já jsem jí nidky moc nemusela. Vladimíra Dlouhého je opravdu škoda. Je nenahraditelný a nezapomenutelný. Ta role samolibého a ješitného krále mu parádně sedla. Jo,jo, láska dokáže s lidmi divy. Napravila už i jinačí nátury.

plakát

Agatha Christie's Poirot - Vosí hnízdo (1991) (epizoda) 

Při jedné scéně jsem se začala obávat, že by se Poirot mohl věnovat okultním vědám. To by mi k němu vůbec nesedělo. Přece jenom by to jeho brilatní detektivní metody dosti degradovalo. Taky mi přišlo, že Poirot krapet žárlil na svou sekretářku, která se dala na cvičení a dobírala si ho kvůli jeho poněkud rozměrnější postavě.

plakát

Titanic (2012) (TV film) 

Ubránit se srovnávání s Cameronovým velkofilmem prostě nešlo. Souhlasím s tím, že je to opravdu hloupé. Cameron svůj film nacpal vším, čím se dalo, tedy tím, co chtěl divák vidět. Tohle bylo televizní zpracování, které nabízelo i několik zajímavých momentů. Určitě by to šlo zkrátit. První film moc nenadchl. Druhý to všechno vynahradil. Za dobrý nápad považuju to, že první film sleduje události z pohledu cestujícíh z první třídy a druhý z pohledu posádky, potom se to samozřejmě všechno protnulo.

plakát

Na vlásku šťastně až navěky (2012) 

Tak ta svatba byla vskutku velkolepou záležitostí. Takové kraťasy jako je právě tento můžu od rána do večera, akorát nevím, co tomu bude říkat moje bránice. Dostala chudák pořádně na frak. Přitom bych vůbec nečekala, že mě může taková šestiminutová jednohubka takovým způsobem dostat. Je to nabušená jízda od začátku do konce. No, hlavně, že všechno dobře dopadlo, i když...

plakát

Prci, prci, prcičky: Školní sraz (2012) 

Koňská dávka nostalgie. Úplně jsem při sledování filmu zjihla a odcházela jsem absolutně spokojená. Je super, že se stará parta vrátila a znovu to rozjela. Samozřejmě si všichni prošli určitým vývojem. Bez toho by to ani pořádně nešlo. Takhle jsem se u komedie dlouho nepobavila. Všechno tu působilo tak nenuceně a všechno, co se dělo, vycházelo z dané situace. To mám ráda a tak by to mělo být. Žádná prvoplánovanost. Pro mě komedie roku 2012, která zároveň přišla v pravý čas.

plakát

Knoflíková válka (1962) 

Tak tohle je vážně klasika. Vždycky si vzpomenu na tu legendární větu, kterou pronese ten mrňous. Tu mám vrytou hluboko pod kůží. Občas ji používám a super je, když se na to někdo chytne. Atmosféra francouzského venkova se všemi těmi postavami byla dokonalá. Jak málo v té době stačilo ke štěstí. To už dneska není vůbec možné. Neustále se k tomu to snímku vracím. Působí na mě jako magnet, kterému se prostě nedá odolat a já mu ani odolávat nechci.

plakát

Hněv Titánů (2012) 

Rodinné vztahy jsou komplikované všude. Takže je úplně jedno jestli je někdo bůh nebo člověk. Po shlédnutí prvního traileru jsem se na film hodně těšila a to i přesto, že mě první film nijak zvlášť neohromil. No, ono vlastně není ani potřeba vidět první film. Tohle je prostě poctivá popcornová zábava s perfektními efekty. Worthingtonovy vlasy byly příšerné. Za chvilku si z něho budou dělat lidi srandu jako z Cage. Takže pak si bude lepší chodit s holou lebkou. Černého Pegase už raději ne.

plakát

Svět podle Mallory (2010) 

Vítejte v realitě všedního bytí. Mělo se to jmenovat Svět podle Douga. Všechno se kolem toho to muže točí. Kristen Stewartová mě nepřestává svým výběrem rolí překvapovat, některé totiž stojí skutečně za to, hlavně tedy pokud jde o dramata. Tam dokáže pořádně rozvinout svou herecký um a je velmi příjemné ji sledovat. Ta se lehko vymaní z té upíří ságy a nemusí se přitom ani vůbec nadřít. Jen tak dál.

plakát

The Divide (2011) 

Jedna hvězda je pouze za Michaela Biehna. Paranoidní chlapík? Ne, spíše byl prozíravý a možná obezřetný. V této době se ale není čemu divit. Příběh funguje podle dobře zavedených tradic. Nekoukalo se mi na to dobře, ale dokoukala jsem to. Dvě hodiny jsou na tenhle film až moc. Logiku jsem tady ani nehledala. Ona tu stejně žádná není.

plakát

Mamas & Papas (2010) 

Film plný paradoxů, ze kterého mohlo být výborné psychologické drama, ale není. Je to jen obyčejná a nezáživná mozaika lidských osudu. Bohužel jsou všechny postavy v tomto filmu příliš ploché. Měla jsem velký problém se s některou vůbec stotožnit nebo nějakým způsobem sympatizovat. Nebyla jsem vtažená do děje. Přitom tady jde o velmi vážné téma a osudy, které napsal sám život.