blackrain

Nejsem v žádném případě rasistka. Je mi fuk, jestli je někdo modrý nebo žíhaný. Tady byli ale všichni barevní. To bylo taky to jedině čeho jsem si na tomto příběhu všimla. Jednu hvězdičku dávám za nápad. Jinak je tady všechno úplně špatně.  Jedna hloupost za druhou. Mohl to být velmi slušný thriller, ale není. Škoda času.

Na těch sedmdesátiosmi minutách je toho rozehráno docela dost. Žádná z postav nebyla plochá. Nejdříve jsem měla strach o tu malou holčičku, ale pak mi bylo jasné, že ta toho kluka rozmluví. Překvapení pro mě bylo, že se o hudební doprovod postaral Jaroslav Uhlíř. To bych nečekala, že to byl právě on, protože byl opravdu hodně netradiční.

Úplně bohatě postačí vyslovit to jedno jediné datum a všichni víme, co se v následujích minutách bude dít a že to nebyla žádná procházka růžovým sadem, ale pěkna jatka. Němci je tam měli jako na střelnici. Perfektně odvedená filmařská práce.

Před Jiřinou Bohdalovou musím opravdu smeknout klobouček. Role jí byla ušitá přímo na tělo. Takže to byla vlastně jen její šou. Proto si ji taky mohla užít až do poslední kapky. Moc dobrá byla i Lenka Vlasáková, která hrála její dceru.

Příjemné a velmi naivní, ale proč ne. V dnešní pošahané době je tohle přesně pohádka pro dospělé, která je i hezky obsazená. Klidná romantika hodící se na poklidný nedělní večer, kdy člověk nemusí absolutně nic řešit. Tenhle film ani neukazuje, že by chtěl být něčím víc. Nejsem vůbec proti.

Že půjde o velmi osobitý a originální počin jsem tak nějak očekávala, ale že až takhle, to fakt ne. Kdyby raději zůstalo u klasické pohádkové formy, tak byla mnohem radši. Pořád mi v hlavě straší hororová Jana Nagyová. Zbytek zmizel do nenávratna.

Seriál zpracovává velmi těžké a závažné téma. Velmi dobře je zde také ukázán kontrast mezi dosavadním životem mladého a úspěšného kluka a pak změna, kterou projde díky rakovině. Jiří Bartoška mi vyrazil dech. Jeho mentor byl až neskutečný a velmi moudrý. Tenhle seriál se české televizi opravdu povedl.

Viděno v kině. Scény na Haiti byly velmi zajímavé a pěkně se na ně koukalo. Příběh se pak tady od toho odpíchne a ocitneme se kdesi v americkém městečku. Přiznávám se, že vyznávám klasické lekačky a naháněčky. Ty mám mnohem radši. Na těch dvou posedlých holčinách se maskéři pěkně vyřádili, ale to k takovým filmům patří.

Nevím, nevím. To mělo být jako psychologické drama. Tady je všechno moc ploché a vůbec to nejde do hloubky. Já jsem pořádně nevěděla, jak mám tento příběh vlastně uchopit. Neměla jsem čeho se pořádně chytit. Možná, že by bylo daleko zajímavější vědět ten film, který hlavní postava v podání Tatiany Dykové natáčela.

Vystřiženo jako z nějakého ženského časopisu. Nejzajímavější byly glosy hlavní postavy, které nesdělovala dalším postavám na hlas. Knižní předloha mě minula obloukem. Asi to bylo dobře. Bára Seidlová hrála tak bláznivou figuru, že to mu všemu nasadila korunu. Ale bohužel se přesně taková stvoření na internetu objevují.