blackrain

Kostilam byla obluda jako vystřižená z hororu.

Někde jsem četla, že jde o strhující příběh, ale bohužel jsem nepřišla na to, čím je jako strhující. Zřejmě mám jinou představu o zpracování historického příběhu a to nemusí jít nutně o legendu. Všechno plyne v poklidném až téměř uspávajícím tempu. Minulost se střídá s přítomností, kdy se alespoň dovzíme, kdo tedy Cyprián byl a co předcházelo tomu, že se ocitne v klášteře mezi mnichy. Jediné co tedy mohlo být nějakým způsobem strhující byl hudební doprovod, ale i tady má jednu výtku. Neměla by hudba příběh dokreslovat a ne ho přebíjet? Tady byla hodně výrazná a dokonale přebila všechno, co se ve filmu dělo, respektive nedělo. Připadalo mi jako by se autor hudebního doprovodu nechal strhnout a inspirovat francouzskými výpravnými velkofilmy.

Miluju tu mluvu, která je ve filmu použitá. Poslouchat to je úplná lahoda pro uši, u toho se prostě nejde nesmát. Poznala jsem pár míst, která jsou součástí Prokopského údolí, které se nám táhne pod barákem. Jde třeba o scénu, kdy jsou bratři na procházce se slečnami a malý kluci tam hrají kuličky. Filmaři to vlastně z barrandovských studií neměli daleko. Spíše by mě zajímalo kudy se tam dostali, protože místo barrandosvkého sídliště byly lesy, pole a taky udajně rybníček. Takže vlastně mohli jet přes Hlubočepy a kochat se divokou zdejší krajinou.

Pod názvem jsem si představovala všechno možné i nemožné, ale že uvidím Vlastu Buriana v brnění, to by mě ani ve snu nenapadlo. Vlasta Burian byl opět skvělý. Došlo i na jeho zpěv.

Za jeden den v New Yorku se toho dá stihnout opravdu hodně, až je toho na jednoho člověka moc. Bylo to bláznivé, odsejpalo to a hlavně nenudilo.

Titulky stylizivané do legendárního Jamese Bonda byly hodně povedené. Opravdu mě navnadily a musím říct, že nezůstalo pouze u návnady, protože jsem se bavila. Kitty byla kočičí psychopat jak se patří.

Hodnotím hlavně nápad a pár dobrých vtípků.

Od dob prvního Pottera uteklo hodně vody. Kluk mezi tím vyrostl a dospěl a tak to bylo ve většině případů i s námi. Je tedy na čase si trošku, ale jen trošičku, zabilancovat. První díl filmové ságy byl nevinný a pohádkový. Malý chlapec s podivnou jizvou na čele zjistil, že není tak úplně člověk a rázem se ocitá ve světě plném kouzel. Uběhlo ale pár let a z pohádky je thriller. Ovšem, tak to mu chtěl vývoj a samozřejmě paní J.K. Rowlingová. Zdá se, že cestička k velkému finále je umetená a řádně nachystaná. Stačí na ni jen vstoupit a vykročit vstříc očekávanému. Já už se teda nemůžu dočkat druhé části a taky až si ji pustím společně, aby na sebe navazovaly bez nějakých časových prodlev. Zatím jsem si užila hustou a dusivou atmosféru, která se rozprostírala všude okolo mě a samozřejmě sedících diváků. Vizuální zupracování to mu krásně nahrávalo. Chápu, že se někteří při sledování nudili, je to přece jenom příprava na finále.

Z dětství jsem si pamatovala jen krvavou skvrnu, která se neustále objevovala na dlažbě a postavu ducha, který měl skutečně neobvykle zelenou barvu. Vůbec jsem si vzpomínku nedávala do spojitosti s tímto krátkým filmem. Po letech jsem byla ráda, že jsem právě na tenhle film narazila, internet je nebezpečná hračka, a mohla tak Cantervillské strašidlo znovu vidět. Věřím, že kdyby se Duch z Canterville objevil v programu třeba Čt 2, tak se spoustu lidí včetně mě rádo koukne.

Důstojné rozloučení s legendou francouzského filmu. Legendární Jean Gabin nás neomylně utvrdil v tom, že šaty dělají člověka.