Recenze (1 155)
Nikdo tě nezachrání (2023)
Překvapivě roztomilej a inovativní skoro-němej bubufilm, kterej opět dokazuje, že téma UFO+trauma je prostě dobrá kombinace. Dovedu si představit, že bejt to černobílý s průstřelama extraterrestriálních barev je to ještě lepší.
Duna: Část druhá (2024)
Obdivuhodné mistrovské dílo vol. 2.
Out of Darkness (2022)
Skvěle natočené, napínavé, parádní hudba a super paleta barev, ale ty bílý zuby, pleť ošetřovanou kolekcemi z Notina a vesměs nezajímavý klišé postavy (s výjimkou hlavní hrdinky) jim neodpustím. Lepší tři.
Vymítač ďábla: Znamení víry (2023)
Vlastně lepší než jsem čekal. Našlánuto to mělo na docela dobrý průměrný tři, ale pak scénáristům (pravděpodobně pod výhružkou zprznění svým hado-pyjem) musel asi začít našeptávat Pazuzu, protože jinak si nedovedu vysvětlit ten zcela iracionální a klišoidně levnej twist s Ellen Burstyn a pitoreskní závěrečnou scénu, která vypadala jak kdyby byla napsaná ve stylu "Ještě máme 30 vteřin, co tam dát třeba tohle?". Nezmiňuju ani (vlastně zmiňuju, ale to je spíš problém jazyka) zcela úchylný nutkání v posledních cca 30 minutách dát do scénáře asi tak 728371637x zvolání "Ježíši!", jež si nedovedu vysvětlit jinak, že nám tvůrci chtěli tohle (v hebrejštině mimochodem poměrně dost libozvučné) jméno zcela zhnusit (opět další důkaz mé teorie, že v tom má pařáty Pazuzu). Námět síly víry super, ani celej koncept příběhu není vůbec k zahození a kdyby se z toho ostřihalo tak 90 minut, mohl to bejt super kraťák a pocta původnímu filmu. 1,7.
On se bojí (2023)
Geniální labyrint strachů neurotické mysli a padání do ještě větší hloubky jedné z nejhorších myšlenek, které může úzkostný člověk podlehnout - "Co kdyby?". Ari je zlaté vajíčko mezi filmaři a kdo nesnášel mother! Darrena Aronofskeho, tohle bude nesnášet ještě víc. I když se u toho možná občas zasměje.
Perinbaba a dva světy (2023)
Asi největší bizár co jsem letos viděl. Ale nemůžu říct, že bych se nebavil.
Napoleon (2023)
Moc krátký, DC nezbytné.
Arvéd (2022)
Spalovač mrtvol 2.0. Jeden z dosavadních vrcholů české kinematografie tohoto tisíciletí.
Úsvit (2023)
Nejdůležitější českej počin od Hořícího keře. Obsahově i formou. Hrdost.
Resurrected (2023)
Silnej náběh na čtyři, kterýmu v poslední rovince podkopává nohy scénáristická lenivost v detailech a pár face-palm scén.