Tosim

-BYLA TAKOVÁ DOBA. -ZAJÍMALO BY MĚ, JAK DLOUHO BUDE TAHLE VÝMLUVA JEŠTĚ AKTUÁLNÍ. Až na světlé výjimky se mi zatím nepodařilo najít film či seriál, který by kritickým okem reflektoval současnost, nepoužíval metody komunální satiry a přitom by byl vážný a vypovídající (nepočítám proto třeba Blaník). Jenže (opět) trio hlavních tvůrců zaručuje, Zdeněk Zapletal se překonává (pod tímto vjemem jsem přečetl dva jeho romány), soudní případy jsou dostatečně silné a vycházejí ze skutečnosti, Klosovy myšlenky jsou dostatečně sarkastické, ale i láskyplné, sebezpytující, dramatické a "překvapivě" cituje i Bibli. Nezáleží na tom, zda bude mít seriál pokračování, je neukončený jako život všech, co jím prošli. Černý kůň letošního seriálového podzimu. 90%.

Pomalý, nedějový film s pasivním hrdinou a zvláštním koncem, o hudbě, která mě moc nezajímá, od režisérů, kteří točili dřív výrazně lépe. Hodnocení je nasnadě.

Stereotypní nesmysl, který má nalákat diváka či potencionálního turistu do určitého kraje, přičemž se tvůrci netají tím, že ho nezobrazují tak, jak vypadá. Logika seriálů made in Česko, tady bohužel v koprodukci s Moravskem. No nic, jdu dát pár piv. --- Z konce druhé řady je mi blivno, konec ve stylu "jsme celkem k ničemu a nehodláme na tom nic měnit", je na hony vzdáleno těm chytřejším scénářům Petra Kolečka.

Nečekal jsem to - můžu dát filmu Wese Andersona výrazně nadprůměrné hodnocení! :-) Co tak napsat dál - pro mě vyvážená symbióza rozumně bizarního i půvabného příběhu, k tomu humor a spousta zvučných hereckých jmen.

Čekal jsem megaprůser, zvlášť po Bestiáři. Pohádkář má solidně našlápnuto do všech žánrů, které obsahuje, občas z něj lehce zamrazí, Herzigová moc nevadí, Macháček trousí svoje sarkastický věty spolehlivě, jen jedno je na snímku velice neobvyklé - proč si tento vesměs polovičatý projekt po sedmi dlouhých letech vybral zrovna formát Vladimíra Michálka. 50%.

V mnohém inspirativní, ale přece jen řadový díl znovuvzkříšené opičí ságy. Uvidíme, co nás čeká ve trojce.

Těžká věc. Nolanovic by mohli ubrat na důvěře v lidi (i když v ně uvěřit problém moc není), přidat nějaké tajemno či rovnou nadpřirozeno, ale jak mě jinak snímky s podobným tématem nudí, tady vyprávění šlapalo navzdory stopáži (skoro tři hodiny jsou smrtící, i když "móda takto dlouhých filmů" neexistuje), všechno mi sedí, holt z fyziky jsem málem propadal a dohánět to nehodlám. Hej, neměl by Interstellar, stejně jako 2001, uzrát?? Takže to tak udělám i se svým komentem a uberu spíš promile než procenta, i když bych asi správně měl.

Tak dramatické, až divák zapomíná, že to není fikce.

Zase jsem někde četl lamentování na skoky od žánru k žánru, ono když si člověk přečte, o čem ten film je a pak se na něj dívá, dojde mu, že se ty žánry prostě scházejí, jak příběh postupuje - rodinné drama z prostředí soudního dvora, pro něž je nějaké to tajemství samozřejmostí, odlehčené občasným humorem a romantikou, bez které život nejde. Navíc souboj dvou hereckých es své generace dodává snímku drajv v druhém plánu. 70%.

"S tím svým mindrákem už si jdu na nervy. Ale ne, je to dobrý, co se dá dělat?!"