Tosim

Čekal jsem pecku, něco famózního, proto jsem teď krutě zklamán, i když dávám "jen" průměrné hodnocení. Styl to mělo, některé vizuální nápady (psací stroj) moc pěkné, ale ke konci už to na mě působilo přestylizovaně, zápletka natahovaná, tak nějak se mi nechce věřit tomu, že by i "v divokých devadesátých letech" mohli detektivové, bývalí Stbáci a ostatní chodit po nádražích, střílet lidi a nemělo to nějakou dohru (zmatek na veřejnosti, další vyšetřování). Herecky dobré, Maciej Stuhr jde ve šlépějích otce, jen mi není jasné, proč někteří čeští herci mluvili česky a jiní srandovní slovenštinou (Finger, Vlasák). Fakt jsem z toho rozpačitej jak blázen, tenhle film vnímám jen jako pokus, uvažuju ještě o jednom zhlédnutí, nebo minimálně o přečtení Dánova románu - ať tohoto, nebo jiného.

50%. Občas je dobré si zopakovat starší seriál. Jan Míka tentokrát zobrazuje tehdejší společnost velmi konkrétním způsobem, blbé ale je, že hodně zevšeobecňuje a z úst postav se linou takové fráze, které je moc nezlidští. A na konci musí jedna z hlavních figur zemřít, aby to bylo více dojemné. Téměř jediným kladem pak zůstává pár hereckých výkonů a třeba jedna, dvě epizody (Vánoční dárky) s vynikající pointou. A nesmíme zapomínat na Hapkova hudbu, píseň s Horáčkovým textem (která ale nemá se seriálem nic společného) a pokaždé, když si někdo pouští rádio, ať už je to doma nebo v kavárně, vždy tam hraje nějaká píseň tohoto sehraného dua. :o)

Už ten samotný výchozí bod, kdy abiturienti během (tří?) dní paří na chatě a vzpomínají na gympl, mi připadal těžce nepřesvědčivý, protože místo klasických srazových témat následují odhalení, citové výlevy, dávná traumata a všechno, co si člověk nechává spíše pro sebe a řekne je jen v okamžicích velké katarze a ne po pár lahvích tvrdého alkoholu. Vieweghovu knihu jsem četl, je výborná, taky používá nelineární vyprávění, ale věnuje se déle jedné postavě, takže drží pohromadě. A Nikolaevův nápad obsadit trio z Partičky není dobrý, pánové se sice nesnaží scénkovat, ale člověk se úplně od jejich skečových výstupů odpoutat nemůže. I když, abych byl upřímný, Richard Genzer je po několika větších rolích už méně toporný, nějaká praxe je na něm vidět.

Díky té vší různé kritice v médiích jsem si poctivě dal výběr starších Bakalářů a zjistil, že svými náměty i zpracováním sedí přesně do doby, ve které byly natáčeni - normalizace. Není to opravdu to nejhorší, co bylo možné vidět, ale žádná sláva to taky nebyla. Na ploše dvaceti minut se (nejen) Jaroslavu Dietlovi podařilo občas víc, občas méně vytvořit funkční příběh s dobrou pointou. Ale až na těch několik legendárních příběhů (Zuby, Kbelík, Pyžamo nebo Lokomotiva) není důvod k výrazně nadprůměrnému hodnocení.

Patetičtěji už to zahrát nešlo?

No vida, při přerovnávání oblečení ve skříni člověk může zhlédnout i retro ze zlatých třicátých let, ve kterých byly filmy skvostné, ale také (přirozeně) sračky, které naše televize moc neuvádí. Snímek podle romantické limonády Jaromíry Hüttlové, které se stále čtou (profesionální zkušenost), plná romantických a tajnosnubných klišé (hvězdný skladatel pod pseudonymem, který nechce žádnou fanynku, ale jen tehdejší, drzou dívku, modernějším termínem zvanou "od vedle"). Od horšího hodnocení zachraňují film zejména už zde zmínění herci - Gustav Nezval, který svou roli zvládá s nadhledem a odstupem a spolehlivý Jindřich Plachta, se svými (kdykoliv vystřihnutelnými, takže lehce nadbytečnými) komediálními výstupy.

Celkem rutinní a klišovitá záležitost, ve kterém se neodváže ani režie, děj je klasický a Cobbie Smulders svázaná vojenskými řády. Pár kontaktních soubojů a záležitost s dcerou sice emoce nakopne, ale ne dostatečně. Tohle Reacherovo dobrodružství jsem mohl opravdu vynechat.

Už dlouho mě nemrzelo, že film tak řemeslně zvládnutý, podle oblíbené knihy, s jasným poselstvím a vším, co má takový dětský příběh mít, bude taková nuda. Všechno sedělo, ale nepřítomnost tahu na branku a strachu o postavy a celková vyvanulost bylo něco, co jsem nečekal. Pavla Šruta velice ctím jako textaře, ale tohle je celkem krystalicky lehký nadprůměr.

Byl jsem fakt napjatej, ale že bude vyústění všech těch událostí tak nepravděpodobné, jsem vážně nečekal. Pak už jsem příběh nebral jako vážné vyprávění o tří různých typech žen, které takové do té doby bylo. Svoje psychologické momenty film má, ale koncem vše padá jak domeček z karet. Chtělo ubrat na retrospektivních a vizuálních kudrlinkách a jít příměji k thrilleru. Dost atmosféry dodává Danny Elfman. Přesto tenhle film z hlavy nedostanu déle, než jsem si původně myslel. 70%.

Vážnější a komplexnější pokračování, vyprávění jde více do hloubky postav a tyto řeší i globálnější problémy (jen nevím, proč "zmizel" Mørckův syn). Snímek obsahuje více smysluplného humoru, který vyvažuje vážnost. Pár vymazlených záběrů vyloženě pohladilo cinefilovu duši. A víra, ta víra. 90%.