vurhor

Dannyho parťáci v ženské verzi. Úplně takhle jednoduše se děj celého snímku dá popsat. A přesně v oné jednoduchosti tkví ten zásadní problém - ten film jinak nepřichází s ničím novým. Je to v podstatě jen replika předchozích snímků, akorát jen se slabším padouchem, menším napětím a koukatelnější skupinkou hrdinů. Film tak trochu i vykrádá vymoženosti z M:I série, což vůbec nekoresponduje s kouzlem Clooneyho bandy, která se ke svému cíli vždy dostala sice velmi komplikovaným, ale zároveň stále uvěřitelným způsobem. Nenechte se voblbnout obsazením, protože veškeré zlodějky hrají samé skvělé a sympatické herečky (Cate Blanchett, Sandra Bullock, Anne Hathaway, Helena Bonham Carter), Ocean´s 8 je docela zábavným, ale i ve výsledku dost průměrným "heist" snímkem, ze kterého vám jen těžko spadne čelist na zem. (Možná tak maximálně z Rihanny v červených šatech, fííha..) Sorry dámy, ale bez jakékoliv misogynie či antifeminismu musím říct, že chlapcům se to povedlo lépe. Průměrné 3*

Překrásný film. A rozhodně jedno z nejlepších romantických dramat za posledních několik let. Melancholická, ale přesto příjemná a senzační atmosféra slunečné Itálie, ve které se do sebe zamilují dva zcela odlišní muži. Film na to jde pozvolna, netlačí na pilu, nepřehání. K tomu dodává třešničku na dort svými uvěřitelnými a chytře napsanými dialogy a celkově scénářem, který na to jde po svém, nenásleduje nějakou šablonu, jak by takový příběh měl postupovat, v rámci čehož vzniká snímek, který působí neskutečně reálně. A to vlastně i pro mě, jako bych v tý Itálii fakt byl. A klobouk dolů před dvěma hlavními představiteli, takovou odvahu jsem od zhlédnutí Špatné výchovy neviděl. Pár krapet utahaných scén těžko potlačí ten fakt, že se jedná o naprosto skvělý snímek, který je momentálně mým největším oscarovým favoritem. Btw, závěrečný rozhovor s otcem je mega dojemný. Průměrných 5*

The Wretched je vlastně takový ten typ hororu, na který narazíte při znuděném brouzdání televizními programy kolem půl jedné ráno. Nijak zvlášť výjimečný či unikátní, ale je docela prča na to koukat. Hororovou atmosféru má ten film minimální. A přitom to dobré hrůzostrašné intro naznačovalo, že by tomu tak být nemuselo. Počáteční divákovo napětí je ale rázem během pár chvil zcela odváto za hory a doly. Čas od času tam divák narazí na nějaký ten děsivý a mnohdy i povedený moment, jenže to je právě to - jsou to jen momenty. A i když třeba fungují, stejně diváka moc neznepokojí, protože celý ten snímek je pořád v takovém relativně odlehčeném duchu, který si nedá záležet na tom vybudovat nějakou pořádně fungující temnou atmošku. Abych to upřesnil - není to špatný film. Je to jen špatný horor. Jediná opravdu hrozivá věc tam je snad pouze prezentování odpornosti hlavní zlé bytosti, se kterou by si démoni z Evil Dead mohli dát plácáka. Ale člověk se u toho vlastně zas až tolik nebojí, což je prostě u hororu veliké nou nou. Ale zároveň to nenudí. Není to nic úmorného, původ démonické bytosti je vcelku zajímavý, plus dívat se na tragický osud jejích obětí byla švanda. Navíc některé motivy byly i vcelku originální. Prostě ok film. Not great, not terrible. Lepší 3*

Ať si kdo chce co chce říká, ať si trpaslíci řinčí na trombóny, patos do určitých filmů prostě patří. Kristova noho! Vždyť na tom byl taky postaven původní snímek z devadesátek! Strašliví a odporní emzáci, sjednocení hrdinů, aragornovská speech a posléze velkolepé finále. Druhý díl Dne nezávislosti v podstatě pouze pokračuje ve stejném duchu. Vyčítat mu patos je prostě mimo, dyť je to na tom právě založený. Skvělá zábava. Hned z toho dostávám chutě rozehrát Mass Effect (lízatko pro každého, kdo ví vo co gou). A Liam Hemsworth je sympaťák, dodnes nechápu, proč ho ta Katniss odkopla. Pfff... Lepší 3*

Jsem čtyřiadvacetiletý muž. Řekl bych, že jsem viděl většinu slavných hororů, ze kterých jsem nebyl nikdy příliš traumatizován. (Vždy si pouštím ta tmy a sám pro co nejlepší zážitek) Ale nikdy se mi u žádného nestalo, abych po jeho zhlédnutí musel hned volat mamince a trochu se během konverzace uvolnit. Pak přišlo Hereditary. Film, který by se dal považovat za duchovního nástupce Vymítače ďábla a hlavně Osvícení. Je to pomalé, je to nekonečně znepokojující... a je to jako něco z noční můry. Jedná se o opravdu mistrovsky natočený horor, který naprosto výborně pracuje s hudbou, symboly a obecně se vztahy mezi jednotlivými charaktery členů té nejméně záviděníhodné rodiny. Některé vizuální podívané byly tak hrůzostrašný, že se mi vyloženě vpálily do hlavy a doteď je nemůžu dostat pryč. Chjo. Hereditary je prostě horor jak se patří - vůbec žádné lekačky, skvěle gradující napětí, nadpozemská hrůza. Škoda jen té závěrečné nemastné neslané pointy. Slabších 5*

Ach, Dexter. <3 Má největší seriálová láska. :) ... Která mi nakonec zlomila srdce. 😢 Co jsou pro mnohé Přátelé nebo Červený trpaslík, tedy seroše, na které nedáme dopustit, je pro mě tato série o nejsympatičtějším anti hrdinovi v seriálové historii. Dexter skvěle pracuje najednou s několika velice těžkými aspekty, které jiné příběhově založené seriály, včetně těch dobrých, příliš nezvládají. I přestože je seriál drsnou a krvavou krimoškou, zároveň si nechává dostatek místa pro povedou humornou složku, která vychází především z Dexterovo geniálních vnitřních monologů. Nemluvě o tuně chytře ironických situací a hlášek, které člověka donutí se nejednou pousmát. Ve stejný okamžik se seriál stará i o své vedlejší postavy, kterým dopřává povedený character development, plus s divákem se sblíží velice rychle. Co se týče napínavosti, Dexter je učiněným mistrem. Abych ztuhle seděl v křesle a s bušícím srdcem nespouštěl oči z nějakého seriálu, to se věru jen tak nepovede. Své na tom dělá i mistrovská a pamatovatelná hudba, kterou mám dodnes zašantročenu někde v kompu. A čtvrtá série je dodnes naprosto fenomenálním seriálovým úspěchem, kterému není rovno. Obzvlášť poslední tři epizody jsou vysloveně natolik epické, kulervoucí a fantastické, že dokonce žádné finále jiného seroše je nedokázalo překonat. Už kvůli hlavnímu padouchovi, proti kterému jsou nějakej Ramsey Bolton nebo Negan hotoví skautící, snažící se přijít o panictví. Ten seriál je blaho. Chytne za srdce už od první série... a v té poslední ho zlomí vejpůl. Pokud jste neviděli, doporučuji zhlédnout do 5. série (případně možná i šesté). Dál ani krok! Pokud teda nechcete jako já brečet po nocích do polštáře a bědovat nad tím, jak někdo něco tak úžasného může tak hnusně, odporně, nelogicky a dementně zakončit. Ale i přesto všechno - děkuju! 1. série: Průměrných 5* 2. série: Průměrných 5* 3. série: Lepší 4* 4. série: Dokonalých 5*!! 5. série: Slabších 5* 6. série: Průměrné 4* 7. série: Slabší 3* 8. série: 1* 🤮

New Blood se od předešlých sezón liší nejenom samotným zasazením, ale i stylem vyprávění a atmosférou. Tvůrci tak museli navázat na příšerné původní zakončení seriálu, přičemž i museli zachovat některé idiotské následky, ke kterým došlo v osmé a sedmé řadě. Zároveň se tomu ale pokusili dát určitou příběhovou konzistenci, která by souběžně pasovala i k duchu celého seriálu. A poprali se s tím rozhodně slušně. Devátá série je oproti předešlým řadám jiná. Hodně jiná. Až to občas skoro působí, jako kdyby se jednalo o úplně jiný seriál. Ona inovace však byla nutná. A to nejen protože se seriál už neodehrává v Miami, ale také kvůli tomu, aby vynikl fakt, že se jedná už o opravdu poslední Dexterovu cestu. Clyde Phillips se očividně před prací na scénáři podíval na všechny série znovu a dělal si pečlivě poznámky, protože chytrých odkazů na hlášky a situace z minulosti je tam habaděj. I přestože je ale série jiná, opět fanouškům skvěle naděluje všechno, kvůli čemu se natolik proslavil. Humor, který je okořeněný onou ironií a sarkasmem, velice kvalitní napětí, plus i celou řadu vedlejších zajímavých postav. Nejvíce jsem ale byl zvědavý na návrat starých známých, což v tomto případě byla Debra a Dexův syn Harrison (Jsou v traileru, takže to není spoiler, OK?). I přestože jejich charakter je zde vyobrazený kvalitně, tak jsem doufal, že mezi nimi a Dexterem bude více emočně nabitých momentů. Těch bylo však jenom pár, což považuji za jednu z největších chyb celé nové série. U Harrisona však tvůrci rozvinuli příběhovou linku, která se přímo týká scény, k níž došlo na konci čtvrté řady. Znalci moc dobře vědí, o čem mluvím. Je to fajn, protože série tím nepůsobí od zbytku seriálu tak odstřihnutá, navíc to dobře navazuje i na Dexovu minulost, jenž se týká jeho tragického dětství. A pak je tu samotné finále. I když jsem s ním vlastně spokojený, mám s ním určité problémy, které nemůžu moc vypisovat, protože by to byly spoilery jak prase. Samotný koncept zakončení se mi líbil. Ono podání ale mohlo být trochu lepší. Tvůrci to mohli ještě více natáhnout, více emočně vybarvit. Takhle jen nasrali další lidi, kteří už začali nadávat na internetu. Ale ve výsledku to je mnohem, opravdu MNOHEM, lepší závěr, než jaký jsme původně dostali. A vlastně to i svým způsobem dává sbohem svým fanouškům, což osobně také nesmírně oceňuji. Nesmíte o tom mít nadnesená očekávání. Osmá série ten seriál bohužel opravdu strašně a nenávratně pohnojila, ale nová devátá série se strašně moc snaží dát dohromady jeho důstojnost do nějaké konzistentní podoby. Bohužel se ale musí pracovat s materiálem, který byl k mání po následcích posledních sérií. Ve výsledku to je ale konec, který můžu i já, obrovitánský fanoušek, akceptovat. Dexter se vykoupil. Sice ne oním nejuspokojivějším způsobem, ale rozhodně přijatelným. Opět jednoduše řeknu: Rána v srdci se mi sice nezahojila, ale už přestala bolet. Díky, Dexouši

Vynikající představení jednoho z nejlepších příběhových seriálů. První série po většinu doby slouží jako skvělá expozice pro našeho milovaného Dextříka, která je ovšem chytře propojená s hlavní dějovou linií, jejímž středobodem je policejní hon na strašlivého Mrazákového vraha (The Ice Truck Killer), který patří mezi nejlepší a nejpůsobivější záporáky seriálu. Moc dobře ví, že Dexter je zabiják, přičemž v rámci svých vražd vyjevuje nejen jemu, ale i nám divákům skrytou pravdu o tom, co je vlastně ten Dexter Morgan zač a odkud se vzal. V rámci toho nám série představuje celou řadu skvělých nápadů a opravdu vtipných vnitřních monologů, které jsou v těch prvních sériích opravdu nejlepší. A atmosféra se zde dá vyloženě krájet. První série nám mimo jiné ukáže, že seriál se důkladně stará i o své vedlejší postavy. Nejsou to jen nějaké nezajímavé a bezduché skořápky, které mají svět našeho vrahouna jen trochu vyplnit, jsou to všechno charaktery s osobností, přičemž si mezi nimi rychle najdeme oblíbence. Batista, Doakes, Rita… Všechno to jsou charaktery s duší. A jelikož se celý seriál primárně soustředí pouze na jednu postavu, je to sakra působivé.

Ve druhé sérii se tvůrci odhodlali k odvážnému kroku, honu na samotného Dextera, ovšem zatím ještě neodhaleného. A nezklamali. Druhá série je především vynikající v tom směru, že si téměř po celou dobu udržuje slušné napětí. Dexterovi jde o kejhák. Ale ať se snaží jak se snaží, policejní oddělení pod vedením Franka Lundyho, jedné z nejlepších a nejsympatičtějších postav celého seriálu, se pomaličku dohrabává k pravdě. Ona skvělá ironie celé série, která je navíc hlavním důvodem, proč je tak nesmírně zábavná, je onen fakt, že Řezník ze Zálivu, po kterém pase jak policie, tak FBI, jim sedí hned před nosem. Vše pozoruje, analyzuje, strachuje se a jedná. A to vše vidíme pouze my. A i my se strachujeme, protože i když se většina vyšetřovacího sboru skládá ze sympatických postav, stejně chceme, aby neuspěli. Mimo jiné série předkládá i výbornou dějovou linku s Lilou, která taktéž patří mezi nejlepší padouchy, co seriál nabídl. A poslední epizody s Doakesem v kleci jsou geniální. Je to opravdu situace, při které se divák chytá za hlavu a říká si: "Bože, jak z něčeho takového vybruslí?!"

Třetí série vzala seriál krapet jiným směrem. Hlavním středobodem tentokrát není žádný velký hon, ale rozvíjející se vztah mezi Dexterem a právníkem Miguelem Prado, který se stane jeho parťákem a později i „nejlepším přítelem.“ Miguel patří mezi nejzajímavější postavy seriálu. Prezentuje se jako sympatický, chápavý a velice lidský charakter, ovšem později zjistíme, že je to ve skutečnosti sobecký a proradný mizera, který má rád snad jen sám sebe. Poprvé tak vidíme, jak Dexter své vražedné tajemství sdílí s někým jiným než se svým otcem. Je to zajímavá novinka, se kterou si tvůrci poradili úctyhodně. Bohužel třetí série má i velkou míru vcelku nudných pasáží. Tím trpí především celá „Freebo“ linie, která není příliš zajímavá a chytlavá. Celkově vlastně třetí série nemá mnoho pamatovatelných momentů, navíc s napětím se také nepřetrhává. Je to ale i tak kvalitně napsaná a zajímavě podaná série, která prohlubuje vztah mezi jednotlivými postavami (Ritino těhotenství, příchod Quinna, atd.) a ukazuje seriál zas v trochu jiném světle.