vurhor

Pojďme si, milé děti, říct něco o tom, jak fungují filmové a seriálové adaptace knížek. Evidentně totiž mezi námi furt existují ťuťu ňuňu naivky, které si myslí, že prostě stačí na plátno převést všechno, co se v původní předloze píše. A to zcela do puntíku. Protože seriál a kniha jsou dvě zcela stejné formy média, že jo? Tak to ale nefunguje. Styl vyprávění se v audiovizuálních dílech od knižních předloh bude vždy výrazně lišit, v rámci čehož pak musí zcela nevyhnutelně dojít k určitým úpravám, aby ona adaptace nepůsobila moc bezduše a bezcílně. A tak nám nastupuje druhá série Zaklínače. Určitě byste neměli poslouchat ty kecy o tom, že druhá řada není podle knížek. Je to absolutní hovadina. Druhá sérka adaptuje události, ke kterým došlo ve třetí knize jménem Krev elfů, nejukecanějšímu dílu ze série, kde se téměř hovno stane. A všechny důležité události, ke kterým došlo v původní předloze, zahrnula i seriálová adaptace - Ciri na Kaer Morhen, její výcvik a interakce s Triss, její odchod do svatyně Melitelé, kde se poprvé setká s Yennefer, Rience a jeho mučení Marigolda, politické pletichy u čarodějů.... to všechno jsou podstatné události z knihy, které seriál zahrnul také. Oni "kritici" mají patrně na mysli dodatečné dějové linky, které knihy nezahrnuly. Oni tomu říkají "trapná fan fikce" , já tomu říkám kvalitní world building, který seriál, jenž chce vytvořit vztah nejen mezi divákem a Geraltem s Ciri, ale i ostatními postavami Severních království, nutně potřebuje. A i když je to v jistých mezích poměrně chaotické, rozhodně je to podané natolik podmanivou formou, aby diváka zajímaly i další linie, které se přímo netýkají Geralta. Závěrečný díl je možná svou akcí a velkolepostí až příliš přepálený, ale dobře ustanovuje důležitost a unikátnost Ciri postavy a její pradávné krve. Natočený je to furt moc hezky, dobře si to udržuje napětí, plus akční a komické sekvence má druhá série zvládnuté také poměrně dobře. Trochu mě ale mrzí, že Netflix nakonec ustoupil a udělal z Triss Ranuncul zrzku jenom proto, aby konečně zavřel držku těm hysterickým a ufňukaným panicům, kteří si evidentně furt myslí, že ten seriál nevychází podle nějakých knížek, ale podle videoherních adaptací. Během první série jsem si nebyl jistý, jakým směrem se přesně chce seriál vydat. Teď už to asi vím. A moc se mi to zamlouvá. Ještě by to teda chtělo mít větší konzistenci v onom vyprávění dějových linek, které se přímo netýkají Geralta a Ciri, protože v těch seriál poměrně pokulhává, byť jsou po většinu času zajímavé. A ještě víc by to chtělo okořenit vztah mezi Geraltem a Ciri. Chce to ještě více interakci, více hádek a emocí. Zatím na mě ten jejich vztah působí poměrně chladně, což je rozhodně škoda. Jinak ale velká spokojenost. Házejte po mě rajčaty, ale mě normálně to zamerikanizované pojetí prostě baví. A Marigold je i nadále prostě boží. Zaklínač sice není tou největší ligou, kterou byla například Hra o trůny během svých prvních sérií, ale i tak je to dobrej, opravdu DOBREJ, seriál. A všichni ufňukaní pseudoznalci, kteří tráví dopoledne tím, že blahořečí omleté marvelovky, odpoledne zase nadávají na feminismus, LGBT a černochy ve filmu, přičemž večer den zakončí tím, že si ho vyhoní u nějakého úchylného hentai obrázku, mi můžou políbit prdel. 4*

Film, který svým stylem a zpracováním vyloženě škemrá o Oscary. A já vehementně říkám – Nasrat! Tento životopisný film o princezně Dianě by měl mít u své synopse nějaké upozornění pro lidi, kteří se těší na nějaké normální historické drama, kde je jedna konverzačka za druhou. Ti totiž budou asi nejvíce zklamáni. Spencer se totiž pokouší být psychedelickou a pomalou artovkou, která se snaží své diváky chytnou za hlavu a s vykulenýma očima mu řvát do xichtu: ,,UMĚNÍ!!!!!!!" Je to až bolestně utahaná nuda, která používá trapné motivy vidin přízraků ze středověku, aby snímek dokázal nejen to, že Diana byla holt docela na prášky, ale i svou rádoby unikátnost/nezvyklost, která je však ve výsledku dost kontraproduktivní. Je to naopak otravné a mimo mísu. Jediný vetší pozitivum, co ten film má, je výkon Kristen Stewart, která zde předvedla svůj vůbec nejlepší výkon kariéry. Ta tu hovadinu zachraňovala opravdu mílovými kroky, plus pokud by ten film měl být za něco na toho Oscara nominován, mělo by to být právě za hlavní herecký výkon. Ale v ničem jiném! 2*

Zklamání (Chjo... a to jsem doufal, že tohle slovo v komentáři zrovna k tomuhle filmu nenapíšu). Poslední noc v Soho začíná jako velice pěkná a podmanivá mysteriózní podívaná, která svou stylizací vzdává hold 60. letům ve Velké Británii. Pak se ale Wright krapet utrhl ze řetězu, přičemž divákovi naděluje chaotickou a poměrně trapně předvídatelnou duchařinu, která však v sobě nemá ani špetku napětí. Je to škoda, protože atmosféru to mělo skrz na skrz velice slušnou, plus kameru a výpravu má ten film taky fakt špičkovou. Onen hororový feeling, který začne převládat po druhé polovině, celému zážitku ve výsledku vlastně dost škodí. Rázem ten film začne působit, jako hrozně všední žánrovka, která si hraje na něco strašně chytrého a hlubokého, ale ve výsledku vlastně nemůže nic pořádného nabídnout. A přitom to ze začátku vypadalo tak nadějně! Kdyby to bylo jen klasické mysteriózní krimi, které klade důraz na krásy a zvyky 60. let, plus ve kterém se některé postavy nechovají úplně dementně, fungovala by ta stylizace daleko lépe. Promarněná příležitost. 3*

Aneb I takto se dá řešit manželská krize. Tommy Wirkola je v podstatě takovou norskou verzí Edgara Wrighta. Vsadil bych i všechny své vlasy na to, že je obrovským fanouškem jeho Cornetto trilogie. Jeho nejnovější snímek Cesta za smířením je v podstatě taková krvavější a vtipnější forma filmu Pan a paní Smithovi, akorát s kvalitnějším scénářem a lepším závěrem, který celkový děj řádně zakončí. Přijde mi ale trochu škoda, že Wirkol poměrně brzo opustil onen motiv "manželé jsi jdou krku", na který film láká, ale ve skutečnosti se ho drží vlastně jen jednu třetinu. Myslím, že by bylo poměrně zábavné sledovat, kdyby se vyvíjel déle. Klasicky nás ale ten dánský plantážník neošidil o krvavé a brutální scény (ovšem zároveň hezky kreativní), které jsou natolik absurdní, že se u nich musí člověk prostě řehtat. A svým způsobem je to i dost uvěřitelný film o krizi v manželství. Ne snad, že bych doporučoval si z něho brát příklad, ale na konci filmu jsem si o hlavních dvou hrdinech říkal něco ve stylu: ,,Sakra, to je chemie!" Herci vynikající, stejně tak i pozvolně gradující tempo. Finále možná trochu přepálené, ale ve výsledku to vlastně funguje. Důležité je, že to je po celou dobu dobrá sranda. Průměrné 4*

M. Night Skyamalan pokračuje ve svém druhém kreativním úpadku. Bohužel. A to se mu to po Rozpolceným tak hezky rozjelo. Old má rozhodně zajímavou myšlenku, se kterou se dá filmařky skvěle pracovat. Navíc na nízkorozpočtovou podívanou to bohatě splňuje svůj účel. Zásadní problém je ale v tom, že postavy se tam chovají jako úplný dementi. Kdybych já zjistil, že jsem uvízl na pláži, na které po každých 30ti minutách zestárnu o celý rok, tak bych konstantně dělal vše pro to, abych se odtamtud co nejdřív dostal. Hlavní hrdinové však celou hrůznou situaci berou dost nonšalantně, přičemž z nějakého důvodu si na pláži většinou jen tak ledabyle hoví, jako kdyby o nic nešlo. Shyamalan zde ale hezky prezentuje svůj charakteristický styl, díky kterému se i tak jedná o poměrně poutavou podívanou. Navíc celý motiv se stárnoucími rodiči byl moc hezký. Ale to chování jednotlivých postav bylo mnohdy fakt na pěst. A to dokonce do takové míry, že to občas začalo připomínat komedii. Kdyby se nejednalo o Shyamalana možná, bych byl mírnější, ale celkově vzato mě bohužel můj nejoblíbenější indický filmař spíše zklamal.

V první řadě se přiznám, že jsem odporný mileniál a neznaboh, který původní knižní předlohu nečetl, takže nemám moc s čím porovnávat. Už mám ale poměrně prokouknutý Villeneuvův styl, takže jsem od Duny očekával pomalou, ale nesmírně atmosférickou a vizuálně podmanivou podívanou. A přesně toho jsem se taky dočkal, ovšem celý zážitek ještě doplňovala parádní exotická Zimmerova hudba, jež celému filmu dodávala tu správnou šťávu. Duna se svým narativním stylem v mnohém podobá Blade Runnerovi 2049, to znamená pozvolné vyprávění, akční sekvence jsou spíše sekundární záležitostí, plus některé sekce působí, jako kdyby byly z nějaké poetické artovky. A povětšinu času to funguje skvěle. Duna je řemeslně opravdu nesmírně působivé dílo se skvělou výpravou a parádním stylem, který se ve filmovém sci-fi žánru příliš nevidí. Plus atmosféru to má jak prase. Akorát některé postavy mohly být lépe vykreslený, obzvlášť už jen z toho důvodu, že Villeneuve si na to udělal čas rozdělením příběhu na dvě části. Plus akční pasáže jsou něčím, co Villeneuovi zkrátka moc nesedí, to znamená, že přibližně po druhé půlce začala kvalita trochu kolísat, i přestože byla do té doby skvělá. I tak mě ale celý děj chytnul, přičemž jsem zvědavý, co mi nadělí pokračování (Do té doby si to teda snad stihnu i přečíst). Na pět hvězdiček to za mě nakonec není, ale určitě se jedná o jeden z nejlepších filmů roku. P.S. Jason Momoa (Khal Drogo) vypadá daleko líp bez fousů. Zcela jednoznačně.

Kvalitně natočená a atmosférická středověká konverzačka, ve které se řešilo sexuální obtěžování dřív, než to bylo cool. Navzdory samotnému názvu a historickému zasazení však nečekejte žádnou velkolepou podívanou, ve které je jedna bitva za druhou. Poslední souboj je především melancholickým dramatem, ve které hrají primární roli dialogy a vztah mezi třemi předními charaktery. Celý děj se točí kolem jedné události, přičemž film nám ji představí třikrát, ovšem vždy z pohledu jiné osoby. A i když se ona událost odehraje vždy více méně stejně, přesto jsou v jednotlivých verzích odlišné detaily, které rázem divákovi změní celý kontext. Všechno to ale do sebe pasuje moc hezky, čímž se mi i potvrdilo, že duo Damon a Affleck furt umí dobře psát. Film je ale i zároveň dobrým nahlédnutím do běžného života žen ve středověku, které byly i přes své případné vysoké postavení stále považovány za majetek muže. Postava Jodie Comer mě ze začátku trochu štvala, ale nakonec předvedla fakt parádní výkon, Adam Driver a Matt Damon jakbysmet. Klidně bych ale ještě před samotným závěrem nechal nějakou dobu gradovat ono napětí, které si film krásně budoval po představení všech tří verzí příběhu. Závěr by tak měl na diváka větší efekt. Ve výsledku ale velice slušná drsná podívaná. A Adam Driver asi fakt brzy spadne do mé top desítky nej herců. Lepší 4*

Jihokorejská kritika kapitalismu. Ale setsakramentsky parádní! Hra na oliheň je až neuvěřitelně konzistentní mišmaš. Bere si kus z krutého námětu z Battle Royal, kus z morbidní poutavosti a kreativity ze série Saw, plus i kus ze zkoumání a interakcí mezi komplexními charaktery ze série Hunger Games. To všechno by se v neschopných rukou rozpadlo v jeden velký bordel, ale Hwang Dong-hyeok je prostě borec scénárista (jak už mi to ostatně dokázal ve svém filmu Dogani). Výsledkem je tak neuvěřitelně poutavá, podmanivá a v jistých momentech extrémně napínavá (a hlavně kreativní!) podívaná, ze které jsem nemohl spustit oči. Skutečným úspěchem je ale komplexnost jednotlivých postav, díky které působí na diváka neuvěřitelně reálně. Obzvlášť ,,kámoš" hlavního hrdiny Cho Sang-woo je velice povedený. Divák si tak mezi "soutěžícími" rychle najde své oblíbence, ale také neoblíbence, díky čemuž se lépe buduje celkové napětí a divákův zájem o seriálový děj. Dong-hyeok se úspěšně vyhýbá příliš velkému patosu, přičemž když už má dojít na nějakou emocionální sekvenci, je vždy vhodně rozvinutá. Ten seriál samozřejmě není dokonalý. Jen tam několik scén, které se až příliš táhnou, postava mladého policajta, jež ve výsledku postrádala smysl, plus veškeré scény se zahraničními VIP členy jsou cringe as fuck, ty bych vyškrtal všechny. Jinak ale pecka. Scénu s creepy "cukr, káva, limonáda" rob o panenkou, ve které hraje krásný song Fly me to the moon, jsem si musel pustit několikrát. Průměrných 5*

Nestává se často, aby mě dobrý film zklamal. Což bohužel tak nějak musím říct o poslední bondovce s Craigem, na kterou jsme všichni čekali 4395720 let. V první řadě to musím objasnit - Není čas zemřít je zcela bez pochyby dobrý film a kvalitní bondovka. Rozhodně lepší než předchozí Spectre, na který film přímo navazuje, takže pokud se na pátou bondovku chystáte do kina, ale nepamatujete si události ze Spectre, silně doporučuji si je připomenout. Ona návaznost na předchozí titul navíc skvěle dopomáhá v budování celkového napětí. Intro a samotná expozice jsou dle mého bezva, navíc se mi líbilo, že film sjednotil veškeré spojence, se kterými Bond v předchozích dílech navázal kontakt, což dopomáhá onomu feelingu, že jde o opravdové finále. Stejně tak je zde hezky rozvětvený vztah mezi Craigem a bondgirl Madeleine, Bond tak díky tomu není jen stoickým zabijákem, ale dočkáme se s ním i řady pěkných emotivních scén. Největší zklamání však přišlo s hlavním padouchem v podání Ramiho Maleka. Ze začátku vyzařoval jeho charakter hrozivou přítomností, ale ve výsledku se jedná o poměrně podprůměrného padoucha, jehož hlavní motiv zde není pořádně objasněný a pochopitelný. Sám herec ale odvedl super práci. Podobně je na tom i samotné vyvrcholení filmu, které jsem osobně čekal mnohem napínavější, emocionálně nabitější a (vzhledem k tomu, že se jedná o poslední bondovku s Craigem) velkolepější. Poslední třetina bohužel ve všem poměrně pokulhávala. Ovšem samotná akce byla dost kvalitní, plus furt to má ten sympatický dospělácký nádech, kterým byly cítit i předchozí tituly. Jako normální bondovka to bylo fajn. Jako bondovka, která měla ukončit jednu velkou éru a dát sbohem svému představiteli, který byl v roli agenta 007 celých 15 let, to bylo nic moc. P.S. Intro song od Billie Eilish hodně dobrej!

Guy FUCKING Ritchie! Jak je vidno, ten člověk umí i trochu ubrat na plynu a nadělit divákovi vážnější a temnější podívanou, ze které jsem napětím asi půl hodiny okusoval pouhou slupku slunečnicového semínka. Wrath of Man se se svým pochmurným a drsným stylem v lecčem podobá filmům Craiga Zahlera, ale není zas až tak krutý a graficky brutální. Má skvělou atmosféru, kterou doplňuje naprosto výborná hudba, jež diváka velice rychle uvede do nemilosrdného světa zločinu, kde není ani jedna likeable postava. Až teda na Stathama, který zde dělá přesně to, co od něj v akčního krimi thrilleru můžete očekávat. A dělá to fakt dobře. Nejslabší část filmu je bezesporu prostředek, který se tak nějak divně motal kolem více dějových linek, přičemž některé z nich pořádně nedotáhl. První třetina je ale atmosférická pochoutka, kdy divák ještě úplně přesně neví, co od filmu má očekávat, ale už tehdy se nechá do děje vtáhnout oním jinak velice kvalitním vyprávěním. A poslední třetina je pak napínavá kulervoucí jízda, která je učiněným blahem. Ten film nebude pro každého. Je to anti-hrdinská podívaná, kde nejsou téměř žádné sympatické postavy, plus onen částečně retrospektivní děj nemusí někomu vyhovovat. Až na ten divný prostředek je to za mě ale pecka. Zatím jeden z nejlepších filmů letošního roku. Ten Ritchie to prostě umí.