vurhor

Ze začátku jsem si říkal: Pecka! Pro další řadu True Detective naprosto výborně vybrané prostředí, kde se dá krásně budovat řádně temná a tajemná atmosféra, znepokojivý případ, jenž vyvolává řadu vzrušujících otázek, a nakonec báječná Jodie Foster jako jedna z hlavních hrdinek. Prostě úplně senzační recept na parádní novou sezónu. Ale Issa López prostě není Nic Pizzolatto. A bohužel to nemyslím jako kompliment. Na papíře je ta krapet hororová duchařina, která patří mezi zásadní prvky Noční krajiny, vcelku zajímavý nápad, ale seriál to divákovi cpe až příliš do chřtánu. Kdyby tam byly jenom takové jemné náznaky, fungovalo by to daleko víc. Ve výsledku je to ale zkrátka experiment, který se vymkl kontrole, což seriálu vlastně hodně uškodilo. A ono rozuzlení je fakt hrozně neuspokojivé. Určitě to má svoje momenty, ta atmoška občas funguje fakt dobře, herci taky fajn a vlastně i oceňuji, že to na rozdíl od druhé a třetí řady není tak překomplikovaný. Ale nazývat Noční krajinu sezónou, která se může hrdě postavit vedle mistrovou první řadu, to je fakt trochu mimo.

Po opravdu hodně dlouhé době mi v kině ukápla slza.   Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je splněný sen. Sen, který jsem měl přibližně asi od svých osmi let, kdy jsem u babiček běhal s dřevěnými meči, měl svou vlastní hrdinskou družinu fiktivních přátel a zamiloval se do her jako Icewind Dale a Baldur´s Gate. Ty hry se odehrávaly v univerzu Forgotten Realms, které je dodnes mým absolutně nejoblíbenějším fantasy světem, jenž miluju dokonce více než Tolkienovu Středozem. Veškeré moje dětské dřevárny v lese a všechny fantasy slohy, co jsem psal na gymplu, byly zasazeny právě v tomto bohatém univerzu, který de facto tak trochu formoval moji fantazii a možná i životní cestu, po níž jsem se vydal. A mým snem bylo jednoho dne ten svět vidět v hrané podobě celovečerního filmu. Když tedy na jeho začátku vyšlo najevo, že ona zasněžená mrazivá krajina, po níž výborně napsaní a sympatičtí filmoví hrdinové kráčejí, byla Planina ledového větru (Icewind Dale) a já ji poprvé v životě viděl ve filmové podobě, už jsem cítil slzy v očích. (A přichází to na mě i teď při psaní, fuck!). Tudíž pokaždé, když ve snímku zazněly názvy jako Baldurova Brána, Harfeníci, Neverwinter, Rudí čarodějové, Hlubina, Szass Tam a Elminister, vykouzlil se mi na tváří zářivý úsměv. Takže sorry, ale já ten film prostě nemůžu hodnotit objektivně. Na to mě zasáhl příliš hluboko do srdíčka. Řekl bych ale, že i pro lidi, co se nevyznají v loru světa a nehrají DnDčko, by to mohlo zábavné pokoukáníčko, které je slušně natočené, obsahuje dobrou akci a baví fungujícím humorem. Jistě, příběh je značně předvídatelný, stejně tak mě mrzí, že sympaťačka Doric byla oproti ostatním hrdinům maličko odšoupnuta do pozadí, ale i kdyby se jednalo o zcela random fantasy svět, vlastně by to i tak byla minimálně lehce nadprůměrná podívaná. Za mě je to ale vyložený Svatý grál, na který chci jít znovu a znovu se u něho rozbrečet. Anebo si alespoň opět v sále vychutnat skvělou hudbu od Lorne Baflea, jehož tvorba se mi v posledních letech líbí stále více a více. Herci všichni skvělí. Ale celou show pro sebe stejně ukradli miláčkovský Hugh Grant a (možná budoucí Bond) Regé-Jean Page.

Po zuby (navíc pěkně velkých) ozbrojený emzák se super moderní a nebezpečnou technologií proti kmeni Komančů s primitivními zbraněmi? To je dost nefér. To by tam těch Predátorů muselo být alespoň pět, aby ty síly byly trošičku vyrovnanější. Prey naprosto přesně pochopil, kde přechozí snímky dělaly chybu, přičemž odvádí skvělou práci, aby téměř žádnou z nich neopakoval. Nikam nespěchá, zbytečně moc se v něm nemluví, dobře buduje napětí a divák nemá pocit, že by hlavní protagonisté měli nějaké zcela neproniknutelné plot armor. A i přestože se z Predátora za tu dobu stalo jedno z nejikoničtějších monster kinematografie, filmu se povedlo tomu svému dodat určitou čerstvou a originální šťávu, díky níž má divák pocit, že se i tak kouká na nějaké nové hrozivé stvoření, které ještě nikdy neviděl. Přidejte k tomu také parádní atmošku, dechberoucí záběry z Velkých plání, plus i charismatické/likable postavy, přičemž rázem máte to absolutně nejdůstojnější pokračování, které se může hrdě postavit vedle osmdesátkového originálu. Samotné finále bych ale klidně ještě trochu protáhl, řekl bych, že tvůrci si to mohli dovolit.  Silně doporučuji zhlédnout s komančským dabingem. Filmu to dodá větší kouzlo. Lepší 4*

Druhý Mandalorian se bohužel nekoná.  Obi-Wan Kenobi je ve výsledku spíše jen takový nemastný neslaný interquel, jehož celý děj by se v poho dal nacpat do jedné 90ti minutové epizody. Jako jo, návrat starých známých postav potěší, ale celou dobu na nostalgii ten seriál prostě hrát nemůže. Inkvizitoři nevýrazní a nezajímaví (i když možná ten šéf mě docela bavil), Revu sice hraje dobrá herečka, ale postavě samotné se dává až příliš prostoru. Mnohem raději bych místo toho sledoval skromnější a komornější příběh, který se především bude zaměřovat na vztah mezi Obim a Vaderem. Tempo to má celkově ale docela dobré, plus finále z poslední epizody bylo poměrně uspokojivé. Většinu času jsem ale měl pocit, že koukám jen na nějakou fillerovou sérii, což bych zrovna u seriálu o Obi-Wanovi fakt nečekal. Nemluvě také o řadě naprosto nelogických momentů, za které by si tvůrci zasloužili jednu fláknout. (SPOILER ALERT!) Fakt se musel celý jeden Star Destroyer vydat za Obi-Wanem a nechat loď s rebelskými sympatizanty uprchnout? To se za ním nemohl Vader vydat ve stíhačce sám, zatímco Destroyer by dorazil rebely?  Ach jo... a to ten první trailer vypadal tak suprově a nadupaně...  Průměrné 3*

,,The best plan is no plan." - Brumbálova věta, která celou značku skvěle vystihuje. Čím déle ta série pokračuje, tím více se topí ve své vlastní průměrnosti. Třetí Fantastická zvířata mi jenom potvrdila, že onen plán Rowlingové natáhnout sérii na pět filmu, byl fakt debilní. Úplně by stačilo, kdyby z toho byla trilogie. Takhle jsem ale měl při sledování filmu pocit, že Rowlingová při psaní scénáře najela na proud vědomí a prostě tam cákla, co ji zrovna přišlo na mysl. Hodně to tam zachraňuje Mikkelsenův Grindelwald, který se mi upřímně líbil víc než hipsterský Johnny Depp. Nicméně film opět promarnil onu příležitost udělat z něho padoucha, kterého lze alespoň trochu chápat. Zatímco Voldemort byl sobecký fašista, Grindelwald byl zkrátka jen extrémistický idealista. Ale to přeci nutně neznamená, že z něho musíme dělat vraždící a zlou svini. Hodně bych filmu odpustil, kdyby byl Grindy ve filmu víc prezentován jako kouzelník, který v rámci hesla "Účel světí prostředky" pouze koná to, co považuje za správné. Prostě takový kouzelnický Magneto. Tvůrci se o to možná i trochu pokusili, ale ve výsledku stejně bohužel působí jako taková kopírka Voldemorta.  První dvě třetiny jsou strašně nemastné neslané. A i když jsou téměř všechny postavy poměrně sympatické, film se už příliš nezabývá budováním vztahu mezi nimi. Poslední třetina zaplať pánbů chytne dobré tempo, přičemž závěrečná pasáž v Bhútánu je vlastně hodně zábavná a svižná. Celkově jsou ale třetí Fantastická zvířata jedním velkým ,,Meh" filmem, který upřímně skoro působí jako filler k nějakému zbytečně moc dlouhému anime seriálu. Už mi nadělte ten epickej boj mezi Brumbálem a Grindelwaldem, abych mohl spokojeně umřít, hrome!  Btw, je tam scéna se zmijozelskými studenty. A samozřejmě se zase jednalo o nějaká zlomyslná hovada. Jak jinak, že?!  Průměrné 3*

Tak se ukázalo, že Robert Eggers umí točit i sakra dobrý filmy, který nejsou horory. Seveřan svým stylem v mnohém připomíná takového hamletovského Barbara Conana, ovšem jelikož to točí rejža, který místo dialogů ke svému publiku promlouvá především skrze podmanivý vizuál a atmosféru, tak na rozdíl od Arnoldova dobrodružství má i větší hloubku. Což se ale zrovna od Eggerse, jehož předchozí filmy rozhodně nejsou podívané pro masy, dalo čekat. A i přestože mě severská mytologie upřímně nikdy moc nebavila, veškeré sekvence, které se jí zabývají, mi přišly parádní. Nejlepší je samozřejmě kratičká scéna s Valkýrou, během které mi i přeběhla husina po zádech. Film si navíc dává dobrý pozor, aby to s těmi nadpřirozenými faktory moc nepřeháněl. I přestože tam jsou, nejsou divákovi surově cpány pod nos, což jenom dodává na kouzlu celého filmu. Druhá polovina trochu ubere na plynu, plus někdy jsem se nad chováním hlavního hrdiny musel poškrabat na hlavě. Možná i onen motiv pomsty bych udělal víc destruktivní, nicméně závěr má snímek jaksepatří uspokojivý. Nenechte se zmást trailery. Seveřan rozhodně není nějakou akční jízdou, kde jen sviští sekyry a meče. Je to v podstatě mysteriózní vikinské drama o akceptování osudu, které dokazuje, že kdo se vydá na cestu pomsty, měl by rovnou kopat dva hroby.  Průměrné 4*

Matt Reeves před sebou neměl vůbec jednoduchý úkol. Natočení uzemněného Batmana v realistickém prostředí zvládne kdekdo. Ale natočit uzemněného Batmana, jenž bude mít svou vlastní charakteristickou duši a půvab, který nebude příliš přičichávat k Nolanově trilogii, to už je sakra velká výzva. Ale Reeves se toho zhostil skvěle. Ten neo-noir styl a příjemně temná atmosféra krásně podtrhávají celkové vyprávění, které v určitých ohledech připomíná jak Čínskou čtvrť, tak i Fincherovo Sedm. Pattinsonův Batman nepůsobí jako tajemná a mysteriózní hrozba, která oblétává mrakodrapy Gothamu, ale jen jako hodně zvláštní maník v netopýřím kostýmu, který obchází ulice města a občas nějakým živlům zmaluje ciferník. Plus na to, že ten film trvá asi tři hodiny, tak fakt svižně odsýpá. A je to vlastně super sledovat. Nemluvě o tom, že Pattinson je prostě skvělej herec, nenechte se ošálit jeho upířími lety! Celkově je Pattinsonův Batman zkrátka hodně stylizovaný detektivní příběh, který svou akcí šetří. A já si vůbec nestěžuju, byť ke konci by se mohl klidně více odvázat. The Riddler tím svým šíleným chováním až příliš připomínal Jokera, asi bych víc ocenil, kdyby z něho nakonec udělali idealistického padoucha, který má všech pět pohromadě. A asi by se mi i líbilo vidět více z Bruce Wayna, nejenom z Batmana. Celkově ale velice důstojné započetí nového univerza, ze kterého chci stopro vidět víc.  Jo, a strašně musím pochválit hudbu Michaela Giacchina, který složil pro jednotlivé postavy vlastní hudební motivy. V dnešní době už se to tolik nedělá, nad čímž běduju už dlouho, takže tohle byla pecka!  Lepší 4*

Tak se nám Roland Emmerich zase pokusil zničit matičku Zemi. Už asi pošesté (Já fakt nevím, co s ní ten Němec má za problém). Tentokrát to ale dělá s opravdovým stylem, protože k tomu využije samotný Měsíc. V první řadě musím říct, že Moonfall je teda fakt strašná vykrádačka Mass Effectu. Ale hrome, ten Emmerich zkrátka umí bavit. Jasně, v logice příběhu jsou díry jak hrom, plus některé chování postav je vyloženě na facku. Ale mě to jeho hrdinské vyprávění o záchraně světa, které je jakoby stále zaseknuté v době na přelomu tisíciletí, stále pořád baví, holt si nemohu pomoct. Hlavní sympatická herecká trojice se dobře doplňuje, člověk zde ukojí svou morbidní zvědavost ze sledování zkázy z padajícího Měsíce, plus docela zde funguje i humor. Je to zkrátka klasická katastrofická Emmerichovka se vším všudy - žádný zázrak film, ale sleduje se to setsakramentsky dobře. I když je tedy pravda, že z toho pytle, do kterého patří třeba i Den poté, 2012 a druhý Den nezávislosti, patří spíše do té horší části. Rozhodně ale nemohu říct, že bych se u toho nudil.  Lepší 3*

Ach jo, Kennethe. Takové sympatické herecké obsazení si do té Smrti na Nilu přivedeš, ale stejně to moc neklape. Z čistě estetického hlediska se na Branaghovu verzi jednoho z nejslavnějších případů Hercule Poirota opravdu s potěšením kouká, stejně tak si dává Branagh klasicky záležet na kameře a výpravě, nicméně ducha původní předlohy přesto příliš kvalitně nezachytil. V první řadě se mi vlastně moc nelíbí způsob, kterým pojmul Poirotův charakter. Samozřejmě chápu, že adaptace se občas mohou pokusit o jistou inovaci, ale tady to spíše škodilo. Co je však zásadní problém celého filmu je absence trpělivosti a špatné budování napětí. Předchozí verze, obzvlášť ta z roku 78, dávaly divákovi dostatečný čas na to, aby si utříbil myšlenky, přicházel se svými vlastními teoriemi o tom, kdo by mohl být vrah, a samotné tempo bylo plynulé a neuspěchané. Branaghova verze se příliš piplá s minulým a milostným životem Poirota, který mi je upřímně totálně u zadku, já ho chci (kurňa) sledovat při řešení případů. Film vlastně tak nějak působí, že se příliš zasekne u dějství první třetiny, přičemž následně si uvědomí, že už dávno měl být v závěrečné části, tak to rychle všechno popožene. Hodně to zachraňují herecké výkony, krásný vizuál a Doylova hudba, na verze se Suchatem a Ustinovem to ale nemá ani náhodou. Průměrné 3*

Jako jo. Dobrej remake.  Ale že by se to vyrovnávalo kvalitě parádní šedesátkové verze, to se fakt říct nedá. Ten film má opravdu hodně velký štěstí, že ho vede zrovna Spielbergova zručná ruka. Výpravou, kamerou a tou vylepšenou/nablýskanou stylizací je to fakt hodně pěkná podívaná, nicméně i tak mi přijde, že originál byl o něco energičtější. Za největší fail ale považuju obsazení Tonyho, kterého ztvárnil přeceňovaný a necharismatický Ansel Elgort, jehož jsem nikdy nepovažoval za dobrého herce. Ale třeba naopak Anita byla hodně povedená, přičemž se i vyrovnala výkonu té šedesátkové, za co jako fakt klobouk dolů. Taktéž se mi líbilo, že Spielberg některé sekvence udělal velkolepější, skvělým příkladem je píseň America, která byla zcela bez pochyby vždy ten nejlepší song z celého muzikálu. Chemie mezi Tonym a Maríou však příliš silná nebyla, navíc mě mrzí, že film vynechal onu hezkou blbnoucí scénu z obchodu, která ono zamilované pouto mezi oběma protagonisty doplňovala zas trochu jiným způsobem než jen toužebnými pohledy a sentimentálními dialogy. Ve výsledku velice hezky natočený a nápaditý remake, nicméně od kvalit originálu má i tak poměrně daleko.  Jo, a taky mě štve, že Ice, který byl ze všech Tryskáčů vždy nejvíc cool, byl tak trochu okraden o svůj part v songu Boy, boy, crazy boy.  I mean, c´mon...  Slabší 4*