Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (335)

plakát

Fargo - Série 4 (2020) (série) 

Ani 4. série nedělá jednomu z nejlepších seriálů všech dob žádnou ostudu, byť její kvality už od svých předchůdců nejsou zas až tak velké. Fargo si stále udržuje onen unikátní cool styl za využití působivých vizuálů, skvělého soundtracku a opět parádních dialogů, na kterých celý seroš vždy stál. Upřímně jsem si ale nějakou dobu musel zvykat na dobu, ve které se série odehrává. Když jsem totiž po druhé sérii, která se odehrává v 70. letech, zhlédl tu třetí, jásal jsem, protože se odehrávala v současné době. A právě 21. století, ta současnost, je doba, kdy ten seriál fakt válí. Čtvrtá sezóna jde však zase dozadu, tentokrát až do 50. let. Ten seriálový styl tam furt sedí, ale už tolik bohužel nevyniká. Poslední část série také trpí několika momenty, které trochu působí dojmem, že seriál se chce vykroutit z nějaké dějové linky, ale moc dobře neví jak. Například jedna důležitá postava tam zemře tak, že najednou zakopne a prostřelí si mozek. Trochu seriál podezírám z toho, že tím chtěl zamaskovat svou mírnou bezradnost nějakým šokujícím cool efektem, aby mu to divák zbaštil. I tak je ale čtvrtá série Farga parádní pokoukáníčko plné skvělých postav, momentů a nápadů, které zachovávají seriálu jeho duši. Ten pokles kvality tam ale bohužel je. Průměrné 4*

plakát

Láska a příšery (2020) 

Překvapivě zábavná fajn postapo komedie, která jede v pohodovém, ale zároveň lehce hororovém stylu Zombielandu. Love and Monsters, byť se nejedná o žádnou přelomovou pecku, o které se bude mluvit ještě dlouhá léta po samotném vydání, má dobrý humor, občas i slušné napětí, plus také sympatického hlavního hrdinu, kterému divák bude fandit od začátku do konce. S tím hlavním hrdinou to je fakt trefa, protože kdyby se tvůrcům jeho prezentace moc nepovedla, šel by s ním do pekel možná i celý film. A pak tu máme samozřejmě i ty příšery, na kterých si CGI experti vyloženě pošušňali. Kromě parádního designu všech příšer je super i fakt, že každá z nich působí unikátně. Filmu tak dodávají na celkové podmanivosti, což zároveň i udržuje divákovu pozornost. Je ale škoda, že poslední čtvrtina filmu najednou načrtla dějovou linii, se kterou měl film přijít daleko dřív, aby závěr působil uspokojivěji a velkolepěji. Plus Michael Rooker tam nebyl dostatečně dlouho, to je vyloženě hřích! Slabší 4*

plakát

Země nomádů (2020) 

Řemeslně velice solidní film. S dobrou melancholickou atmosférou, uvěřitelnými dialogy a skvělou McDormanovou, která se žene pro oscarovou nominaci za nejlepší ženský herecký výkon roku. Duchem mi to vlastně hodně připomínalo i relativně nedávno zhlédnutý Never Rarely Sometimes Always, který také spoléhal na komunikaci s diváky především obrazem, nikoliv sáhodlouhými dialogy. Ale když už na ně přijde řada, žádná amatéřina to není ani náhodou. Svým stylem vlastně film tak trochu připomíná celovečerní dokument. Svým kvalitním emočním nábojem a velice autentickými postavami to je sice pěkná, ale zároveň velice smutná podívaná, která představuje život ženy, pro kterou se cestování ve své dodávce stal ne příliš účinný, ale aspoň rozptylující únik od zármutku a depresí. Je ale docela škoda, že v mnoha momentech to film příliš přestřelí s onou sentimentalitou, díky čemuž některé sekvence mohou působit utahaně a nudně. A vlastně mě to ve výsledku za až tolik nezasáhlo, možná to ale bylo zkrátka tím, že samotné téma filmu mě příliš nebralo. Slušná filmařina to je ale každopádně. A pokud to dostane nominaci na nejlepší film, nebudu vůbec překvapený. Slabší 4*

plakát

#Žiju (2020) 

#Alive je vlastně taková korejská zombie metafora na přežívání lockdownu během koronavirové pandemie. Mladý muž je zavřený ve svém přepychovém bytě, kde se může v pohodlíčku válet, hrát videohry a pít dobrý alkohol, zatímco venkovní svět jde do háje. Eventuálně ale tyto zlaté časy brzy skončí, protože začne docházet jídlo a voda, přičemž se hrdina musí vydat ven z bytu, ale si našel něco k snědku. Samotný motiv přežívání zombie apokalypsy na jednom malém, uzavřeném a vybaveném místě, ještě navíc s hlavní postavou prostého puberťáka, je supr nápad. Nemluvě také o využití novodobé technologie a sociálních sítích, což dodává filmu unikátní šťávu. Film se tím hezky odlišuje od klasického formátu dalších zombie snímků, čímž se chytře vyhýbá nějaké stereotypní zápletce. A i když je nápad dobrej, stejně mi přišlo, že v mnoha pasážích tvůrci příliš nevěděli, co s tím dějem dělat. Jednu dobu to chvilku vypadalo na psychologické drama, pak si ale tvůrci řekli, že z toho vlastně chtějí mít napínavou řezačku, díky čemuž je celý děj poněkud zmatečný. Ve výsledku to ale byla příjemná zombařina, i přestože se film trošku hledá, plus v žánru už vyšly mnohem lepší kousky. Navíc korejskými zombie se přece nedá pohrdnout! Lepší 3*

plakát

Greenland: Poslední úkryt (2020) 

To by bylo, kdyby zrovna rok 2020 neměl aspoň jeden katastrofický film. Greenland vlastně nedělá v žánru žádnou velkou revoluci, mnohé aspekty si vypůjčil z filmů jako Drtivý dopad a 2012. Nicméně stojí za zmínku, že se tolik nepředvádí s onou ničivou podívanou, jako to dělal právě Emmerich. Místo toho se snaží více zaměřit na zoufalou a emočně nabitou situaci lidí, kteří se narůstající katastrofě snaží uniknout. Pro mnohé diváky to může být nuda, ale osobně jsem to vlastně dost ocenil, protože si tím snímek hezky vyšlapal svou vlastní cestičku, plus svým způsobem sledovat skupiny vyděšených lidí, kteří jsou ochotni udělat cokoliv, aby se dostali do bezpečí, je vlastně i děsivější. První polovina fakt dost dobrá, druhá už je nudnější, ale ono stupňující se nebezpečí dobře udrží divákovu pozornost. S ohledem na zobrazení samotné katastrofy je Greenland vlastně relativně průměrným filmem, ale s ohledem na zobrazení efektu na lidi, kteří si jsou vědomi přicházející katastrofy, to je vcelku kvalitní pokoukáníčko. Ve výsledku příjemné překvapení. Slabší 4*

plakát

The Vast of Night (2019) 

Na debut to vlastně nebylo zas až tak špatné. The Vast of Night se svým nízkým rozpočtem spoléhá především na dialogy a tajemnou atmosféru, přičemž v obou směrech odvádí relativně slušnou práci. Problém je ale ten, že celý děj vlastně nevede k ničemu pořádnému. S tématem návštěvy mimozemšťanů se už musí pracovat o něco více sofistikovaněji, aby to v dnešní době zaujalo. Tohle mělo sice dobrou atmošku, ale jinak to působilo hrozně všedně. Možná by mi to nevadilo, kdyby byl snímek jen nějakým krátkým studentským filmíkem, kde si začínající režisér chce ozkoušet své dovednosti, ale pro celovečerák toho bylo žalostně málo, i přestože se jednalo o debut. To pak nějaká dobrá atmosféra prostě příliš zachránit nemůže. Celý snímek je tak trochu promarněná příležitost, protože styl, dialogy a postavy byly vymyšlený celkem dobře. Samozřejmě chápu, že ta indie skromnost nedávala moc možností udělat z toho nějaký super film à la Spielberg, ale právě o to víc zajímavější to nakonec mohlo být. Lepší 3*

plakát

Špatné vychování (2019) 

Na první pohled se může zdát, že Bad Education bude jen další z mnoha průměrných komedií, ale nakonec z toho vylezl poměrně zajímavý film o finančních podvodech a intrikách ze školního prostředí, který má slušné dialogy a herecké výkony. Obzvlášť zde zářil šedivějící Wolverine, který je patrně tím nejsympatičtějším podvodným říďou, co jsem kdy v nějakým filmu viděl. Je tu ale jeden problém... osobně mě ten děj příliš nechytnul. V první řadě za to možná může i fakt, že film je ze začátku poněkud zmatečný, přičemž divákovi může trvat celou jednu třetinu stopáže, během které bude krapet ztracený, než se konečně pořádně chytne. Ovšem i po řádném pochopení zápletky nemusí každému člověku sedět. I přestože mě bavil Jackmanův výkon, dialogy, plus i celkově onen styl, kterým byl film pojatý, přesto jsem se na jeho děj nedokázal pořádně chytnout. Je ale dost možné, že u jiných lidí (například ti, co působí ve školním prostředí, které zajímají finance, atd.) to bude rezonovat daleko lépe. Pro mě to tím pádem byl zkrátka jenom "Ok" film. Byť určitě nezpochybňuju jeho kvality, které jsem od komediálního dramatu takového ražení nečekal. Lepší 3*

plakát

Sound of Metal (2019) 

Byl bys raději hluchý, nebo slepý? To byla otázka, kterou jsem občas některým svým kámošům položil. Valná většina z nich řekla, že by byli raději hluchými, přičemž častý argument pro to byl ten, že se ztrátou zraku se člověku zpřetrhá pouto s realitou a světem. Existence filmu Sound of Metal je ale velice silným protiargumentem, který ukazuje, že ztráta sluchu vás od světa a reality může rozdělit snad ještě hůře. Film velice mrazivě zobrazuje trápení muže, který si musí zvyknout na svou náhlou a nečekanou hluchotu. Je tudíž vcelku ironické, že jeden z nejsilnějších aspektů filmu, ve kterém Riz Ahmed hrál zatím svou nejlepší roli, je právě zvuková stopa. Ta totiž průběžně přeskakuje z klasické filmové stopy, kterou slyšíme v každém druhém filmu, ke stopě... hluché. Prázdné. Jako kdyby vám všechno na světě znělo tak, že máte potopenou hlavu ve vodě. Sound of Metal proto svými slovy šetří. Spoléhá především na zobrazování oné nové reality, se kterou se hlavní postava musí vypořádat. Film tak hrozivě ilustruje náhlou a neviditelnou propsat mezi hlavním hrdinou a celým světem, kterého je sice stále ještě součástí, ale zároveň jakoby nebyl. Výsledkem je tak velice silné komorní drama s dobrou atmosférou a hereckými výkony, ze kterého mrazí v zádech. Lepší 4*

plakát

Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga (2020) 

Eurovision má sice naprosto banální děj, který lze najít v každé druhé romantické(?) komedii, ale na druhou stranu si to vynahrazuje vcelku slušným utahováním z oněch zpěváckých soutěží, do kterých jsem se kdysi chtěl sám dostat, ale ta následná prezentace nechutnosti showbusinessu mě nakonec přesvědčila, že by to byl blbý nápad. Navíc by mi tam určitě chtěli vyžehlit vlasy, což teda jedině přes mou mrtvolu. Film si může přičíst k dobru i přirozenou vtipnost Willa Ferrella, který mnohé momenty vcelku slušně zachraňoval. Ale ne snad, že by ten film byl jinak zcela bez vtipu, najde se tam hned několik pasáží, které opravdu pobaví, ovšem za břicho se asi divák celou dobu popadat nebude. Další plus byl i nápad udělat z hlavních hrdinů Islanďany, dodalo to na jejich zajímavosti, plus tvůrci si tak otevřeli dvířka pro mnoho kulturních fórů. Celkově je Eurovision prostá komedie, která sice ničím příliš nepřekvapí, plus její formát už člověk viděl ve spoustě jiných filmech, ale když vypne a nechá to na sebe působit, čeká ho vcelku zábavná podívaná. Navíc Rachel McAdams je tam strašně roztomilá. Lepší 3*

plakát

Chlast (2020) 

Dámy a pánové, představuji vám budoucího vítěze Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Tedy aspoň vroucně doufám. Chlast je blaho (Myšleno samozřejmě v obou smyslech). Nesnaží se moralizovat, kázat, plus ani se nesnaží diváka bombardovat nějakými přestřelenými vlnami sentimentality. Je to zcela jednoduše o partě sympatických učitelů ve středních letech, kteří si řeknou, že trocha alkoholu v krvi jim usnadní jejich pracovní a osobní život, přičemž po následném úspěchu víc a víc přitvrzují. Ten film není vyloženě veselý, ale je z něho znatelně cítit určitá podmanivá a dojemná atmosféra, kterou opírají tragikomické sekvence a prvky sociálního dramatu. Výborně zachycuje onen chvilkový únik člověka od reality, kdy se v područí alkoholu na nějaký čas oprostí od všech starostí a útrap, a nechá se unášet vlnami euforie a veselí se svými přáteli.... A další den zase ta nemilosrdná realita. To vše díky parádnímu scénáři od dua Vinterbreg/Lindholm, kteří už v minulosti prokázali svůj psavecký skill v parádním Honu. A Mikkelsen samozřejmě skvělej. Vlastně mě začíná čím dál tím víc štvát, že zatím nikdy nebyl na zlatého plešouna nominovaný. Jeden z NEJ filmů předešlého roku. Jo a finální scéna je jedna z nejvíc "feel good" scén, co jsem za posledních pár let viděl. ❤ Slabších 5*

Reklama

Reklama