vurhor

Dámy a pánové, představuji vám budoucího vítěze Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Tedy aspoň vroucně doufám. Chlast je blaho (Myšleno samozřejmě v obou smyslech). Nesnaží se moralizovat, kázat, plus ani se nesnaží diváka bombardovat nějakými přestřelenými vlnami sentimentality. Je to zcela jednoduše o partě sympatických učitelů ve středních letech, kteří si řeknou, že trocha alkoholu v krvi jim usnadní jejich pracovní a osobní život, přičemž po následném úspěchu víc a víc přitvrzují. Ten film není vyloženě veselý, ale je z něho znatelně cítit určitá podmanivá a dojemná atmosféra, kterou opírají tragikomické sekvence a prvky sociálního dramatu. Výborně zachycuje onen chvilkový únik člověka od reality, kdy se v područí alkoholu na nějaký čas oprostí od všech starostí a útrap, a nechá se unášet vlnami euforie a veselí se svými přáteli.... A další den zase ta nemilosrdná realita. To vše díky parádnímu scénáři od dua Vinterbreg/Lindholm, kteří už v minulosti prokázali svůj psavecký skill v parádním Honu. A Mikkelsen samozřejmě skvělej. Vlastně mě začíná čím dál tím víc štvát, že zatím nikdy nebyl na zlatého plešouna nominovaný. Jeden z NEJ filmů předešlého roku. Jo a finální scéna je jedna z nejvíc "feel good" scén, co jsem za posledních pár let viděl. ❤ Slabších 5*

Filmy Spikea Leeho mám rád. Ale tady až příliš káže a nudí. Obzvlášť první polovina byla téměř úmorná svým přeskakováním z minulosti do současnosti, během kterého se sice vyjasňoval motiv hlavních hrdinů, ale ono pomalé a nezáživné tempo mě čas od času kapánek nutilo podívat se na čas, abych si vyjasnil, kdy asi film skončí. Po polovině film naštěstí chytil druhý dech, ovšem než se k tomu dobelhal, ztratil jsem v něj už mnoho důvěry. Problém s Da 5 Bloods je, že tak nějak přeskakuje mezi tím, co vlastně chce říct. Jednu dobu je to kritika války ve Vietnamu, druhou dobu diskriminace černochů v USA, třetí dobu vliv PTSD na přeživšího veterána v rámci jeho rodiny a přátel. Takhle divná míchanice pak dá dohromady nekonzistentní podívanou se skvělými herci, slušnou druhou půlkou a dobrou hudbou, o které jsem si zprvu myslel, že vlastně nebyla tak špatná, ale dalšího dne po probuzení ve mně převládaly spíše negativní dojmy. Nemám nic proti tomu, když film něco káže, ale sakra, ať to má nějakou strukturu a netáhne se to! Průměrné 3*

Mandalorian mi i ve své druhé sérii nádherně předkládá to, co jsem chtěl už od novodobé trilogie, které se to ale nikdy pořádně nepovedlo - inovaci. Nové, chytlavé a originální vyprávění, které není připosrané se oprostit od kopírování motivů původní trilogie a zbytečně nerecykluje. Zároveň ale na diváka háže mnoho odkazů a easter eggů, které však nepůsobí mimo mísu, naopak, vlastně si člověk řekne, že do toho děje sednou jak vyšitý. A i přestože jednotlivé díly občas působí příliš epizodicky, přesto dávají dohromady sice jednoduchý, ale velice podmanivý děj, který je plný parádních postav, mezi kterými si divák lehce najde oblíbence. Což už vlastně mohl udělat v sérii předešlé, ale zde přijde další várka. Vůbec bych se na ně nebál v dalších sériích více zaměřit, myslím, že to seriálu dodá na už tak parádnímu kouzlu, plus do postav Manda a Baby Yody jsme se už stejně stihli zabouchnout, tak proč nepřidat ještě pár dalších pardálů! Celkově ale opět velká spokojenost. Pro příště bych se ale klidně už vymanil z epizodického formátu jednotlivých dílů, aby se ději dala nějaká strukturovanější celistvost, díky které pak lépe vyniknou i vedlejší postavy. Kdyby měl Mando nějakou permanentní družinu souputníků, to by bylo žůžo! Lepší 4*

Myslel jsem, že chcípnu nudou. Moc dobře chápu, že AMC chce po pokračujícím úspěchu The Walking Dead vyždímat ze značky co nejvíce, ale jelikož tu prezentují už třetí seriál, musí si na tom dát fakt záležet. Uups... The World Beyond prezentuje zombie apokalypsu z pohledu mladé generace, která v rozpadajícím se světě vyrůstala. Děj se ale táhne naprosto nesnesitelným tempem, přičemž samotným postávám, které po většinou nedosahují staré dobré partě z prvního seriálu ani po kotníky, dopřává lacinou expozici ve formě flashbacků, které celkově v seriálech nemám vůbec rád. Až na přední postavu Hope (na kterou se upřímně strašně hezky koukalo) a tlouštíka Silase jsou veškeré postavy nudné, ploché a nezajímavé. Navíc se snaží neustále mudrovat a chytračit, jako kdyby se seriál snažil diváka přesvědčit, že se kouká na nějakou inťošinu od Tarkovského. Celkově ten seriál není ničím pořádně inovativní. Máme v něm prostě jen partu teenagerů, kteří se bojí sejmou zombíky, přičemž každý z nich má nějakou tragickou minulost. No jéžiš. To je fakt na Emmy roku, cywe. Lepší 2*

Tenet rozhodně vyniká svou unikátní myšlenkou a její dobrou implementací do bizarní filmové podívané, ze které se mnohým může zatočit hlava, ale zároveň dobře drží divákovu pozornost. Ale Nolan s tím strašně machruje. Jakože strašně. Tak moc se snaží diváka ohromit onou originalitou a sofistikovaností celého filmového pojetí časoprostoru, že vůbec nenechal dostatek prostoru pro rozvoj jednotlivých postav a jejich sblížení se s divákem. Postavy tak zachraňují akorát sympatičtí herci, kteří se svých rolí zhostili parádně. V hlavě mi ale žádná z nich asi nezůstane (možná tak maximálně Pattinson). Asi s tím souvisí i celkové vyprávění celého příběhu. Působí prostě tak nějak...suše. Jako kdyby v celém snímku hrálo pouze druhé housle, což je něco, na co u filmů od Nolana nejsem úplně zvyklý. Neoslovila mě ani hudba od poněkud přeceňovaného Göranssona. Where was my German boi? Zrežírované to ale bylo parádně, plus určitě si dovedu představit, že s mnohými akčními pasážemi, ve kterých se s oním časoprostorem pracuje, měli setsakramentsky plné ruce práce. To originální zpracování a Nolanova šikovná režisérská ruka, která to tak nějak držela pohromadě, byly hlavními důvody, proč mě to celé vlastně docela bavilo. Ale ta hrozná dávka suchosti kolem charakterů, vyprávění a celkové atmosféry mě neobyčejně mrzí. Za mě bohužel zatím nejslabší Nolanův film. Lepší 3*

Yagšemáš? Jelikož momentálně žijeme v poněkud bláznivé době (a teď nemám na mysli pouze koronavirus), byl návrat legendárního pána všeho trollstva něco jako mesiášovým znovuzrozením třetího dne. Druhého Borata ovšem čekal nelehký úkol, se kterým si poradil jen částečně. Jelikož první díl stál na anonymitě hlavní postavy, která byla záměrně kontroverzní, ve druhém díle se s nějakou anonymitou museli rozloučit, protože se mezitím z Borata stal super hit. Druhý díl je tak mnohem více dramatický, spoléhá na fóry mezi naštelovanými interakcemi Borata a jeho dcery, plus když už dojde na trollování nějakých těch "skutečných" lidí, je to většinou v přestrojení za někoho jiného. Ono to vlastně bylo vtipný, ale stejně se z toho tak trochu vytrácelo to úchylně trhlé awkward kouzlo prvního dílu. Některé momenty ale pecka, obzvlášť návštěva těhotenského centra byla fakt povedená. Cohen to nicméně furt umí. Není nouze o další dávku nadsázkových fórů plné sexismu, antisemitismu a oplzlostí, plus vcelku originálně si i pohrál s koronavirovou krizí. Rozhodně slabší než jednička, ale satira takového kalibru je v této době určitě třeba. Obzvlášť, když se ji ujme člověk, který na to má fakt talent. Dženkuji. Slabší 4*

Když už jsem se začal obávat, že kvůli koronavirové krutovládě se letos žádné pětihvězdičkové pecky hodné Oscara nedočkám, Netflix mě náhle flákl po hlavě jedním z nejlepších soudních dramat za posledních několik let, ze kterého ta kvalitní filmařina srší na všechny strany. I navzdory vcelku vážnému tématu není Chicagský tribunál žádným super posmutnělým pomalým snímkem. Dokáže si najít čas i pro humorné a energické scény, aniž by se vytratil autentický a formální zjev celého soudního procesu. Svou svižnou expozicí přehledně představí zajímavě trojrozměrné protagonisty, kteří jsou v nezáviděníhodné situaci v pozici obžalovaných v soudím řízení, které je už předem sviňácky naštelované tak, aby v něm prohráli. Velká síla celého filmu je i to, že vůbec nenudí. Hltal jsem téměř každé slovo a každý moment. A vzhledem k tomu, že se jedná převážně o kecací film, který se odehrává především v soudní síni, tak nad tím člověk musí dát klobouk dolů. Film za to vděčí hlavně velice kvalitnímu scénáři, dobré střihové práci, která diváka průběžně seznamuje s událostmi, které proces zapříčinily, plus i parádními hereckými výkony samých sympaťáků. Nemluvě také o fungujícím emocionálním náboji, který s divákem parádně zacloumá. Za mě velký kandidát na Oscara za nejlepší film a hlavně za nejlepší původní scénář. Slabších 5*

The Wretched je vlastně takový ten typ hororu, na který narazíte při znuděném brouzdání televizními programy kolem půl jedné ráno. Nijak zvlášť výjimečný či unikátní, ale je docela prča na to koukat. Hororovou atmosféru má ten film minimální. A přitom to dobré hrůzostrašné intro naznačovalo, že by tomu tak být nemuselo. Počáteční divákovo napětí je ale rázem během pár chvil zcela odváto za hory a doly. Čas od času tam divák narazí na nějaký ten děsivý a mnohdy i povedený moment, jenže to je právě to - jsou to jen momenty. A i když třeba fungují, stejně diváka moc neznepokojí, protože celý ten snímek je pořád v takovém relativně odlehčeném duchu, který si nedá záležet na tom vybudovat nějakou pořádně fungující temnou atmošku. Abych to upřesnil - není to špatný film. Je to jen špatný horor. Jediná opravdu hrozivá věc tam je snad pouze prezentování odpornosti hlavní zlé bytosti, se kterou by si démoni z Evil Dead mohli dát plácáka. Ale člověk se u toho vlastně zas až tolik nebojí, což je prostě u hororu veliké nou nou. Ale zároveň to nenudí. Není to nic úmorného, původ démonické bytosti je vcelku zajímavý, plus dívat se na tragický osud jejích obětí byla švanda. Navíc některé motivy byly i vcelku originální. Prostě ok film. Not great, not terrible. Lepší 3*

Kvůli koronavirové krizi se mi 10. série hodnotí krapet obtížněji, protože na poslední díl jsem musel čekat celý půlrok, tudíž se mi samozřejmě pár věcí z hlavy vykouřilo. Celkově to ale ve mně zanechalo spíše pozitivní dojem. I přestože ten seriál už dávno nemá ono jedinečné kouzlo, kterým oplýval od 1. do 6. série, stejně je pořád natolik dobře napsaný, že divákovu pozornost udrží. A hlavně se tam furt skvěle pracuje s našimi milovanými pardály (pokud je samozřejmě nějaký scénárista trapně neodstraňuje, protože už tam hrát nechtějí). Bohužel padouši Šeptači na mě po většinu času působili spíše nudným dojmem. Především postrádali kredibilitu předchozích záporáků (Spasitelů, Guvernéra, atd.), nemluvě také o tom, že jejich konfrontace s hlavními hrdiny nebyly tak zajímavé, jak jsem si představoval. Chápu, že tvůrci se pokusili o něco nového, stejně tak věřím, že na mnohé lidi to fungovalo, ale já mezi ně nepatřím. Celý si to ale udržovalo stále parádní atmošku a slušné napětí. Člověk by si řekl, že po tak dlouhé době existence seriálu by si na to už fanoušek zvykl, ale stejně jsem si z některých sekvenci začal okusovat nehty. Ve výsledku slušná série, která sice nevrátila zlatou éru seriálu na světlo světa (což už se asi nikdy nestane), ale zároveň z ní má člověk pocit, že ten seroš je pořád více méně ve formě. Slabší 4*

Pokud jste při vaší soukromé chvilce při hledání dobrého péčka zabrouzdali do krapet bizarnějších hlubin (samozřejmě furt v mezích legality), abyste pořádně nakopli ty dopaminové receptory, nicméně po následném uspokojení jste cítili menší stud, nedělejte si s tím těžkou hlavu. Furt si to můžete racionalizovat tím, že nejste žádné nechutné zkurvené hovado, které, pro ukojení svých potřeb, nutí malé holky si svlíkat tričko a posílat nahé fotografie, které posléze využije k nemilosrdnému vydírání. Dokument v V síti má vlastně podobnou stavbu jako spousta hororů. Začíná pozvolna, netlačí na pilu. Následně ale znenadání diváka flákne po hlavě něčím hrůzostrašným, přičemž posléze už jen pozvolna utahuje šroubky s občasnou pauzou, aby mohl divák na chvilku vydýchat skutečnost, co za neuvěřitelný zmrdy chodí po tomhle světě. Celou tu znepokojivou odpornost doplňoval i fakt, že veškeří predátoři měli rozmazané obličeje, což jim (asi plánovaně) dodávalo už na tak velké odpudivosti. Herečky byly bezvadný, ovšem nemůžu se ubránit pocitu, že Tereza Těžká, která častokrát byla z těch tří nejvíce v popředí, byla vlastně nejméně autentická. Příliš to hrála. Mnohem víc jsem to věřil těm zbylým dvěma, hlavně té brunetě, která byla asi nejlepší. Skvělý dokument. A hlavně extrémně důležitý. Možná s krapet uspěchaným koncem, ale kdo ví, zda by divák měl ještě chuť sledovat něco dalšího. Jordan Peterson jednou řekl, že každý z nás má nějaké temné tajemství, se kterým se nikdy s nikým nepodělíme. To je pochopitelné. V případě těchto ubožáků, kterým to tajemství najevo vyšlo, si ale přeju, aby jim to někde v lochu dávali pěkně sežrat. Pomalu a bolestivě. Slabších 5*