bila.tecka

bila.tecka

David Merenda

okres Olomouc

homepage

12 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
    • 3.7.2018  20:58
    Křižáček (2017)
    **

    Hodně problematický film. Těšil jsem se na atmosférické putování podpořené pomalou kamerou, cesta je to pro diváka spíš útrpná. Kameraman Střítežský není Nykvist, režisér Kadrnka není Tarkovskij ani Vláčil. Ano, ve skrytu duše jsem toužil po spirituálním zážitku, bohužel Křižáček je pro mě nezvládnutý především po režijní a kameramanské stránce. Poezie si žádá budování atmosféry, tento jednoduchý námět byl stvořen pro černobílou statickou kameru s dlouhými záběry. Barva filmu krutě ubližuje, práce se světlem je už na pováženou. Hlavní postava měla trpět, drásavě se mátožit ve výčitkách ze ztráty syna, v Rodenově tváři čtu jen únavu. Kde jsou meditace, beznaděj, postupující šílenost?

    • 14.6.2018  22:01
    Štiky (TV pořad) (2018)
    odpad!

    Sledování tohoto dílka je možné jen kvůli studijním účelům, kam se ubírá současný bulvár a co je ochotná soukromá televizní stanice vyprodukovat. Jistě, slavné či trochu slavné osobnosti budou lákat plebs proniknout do jejich soukromí. Bahnité metody bulváru končící nezřídka u soudu produkci této reality show nemusí trápit. Dehonestace probíhá zcela dobrovolně mezi všemi účastníky na obrazovce. Uječení a uřvaní nýmandi s nulovou šancí stát se "celebritou" se vlastně snaží zaujmout svými hádkami podobné nuly na druhé straně skla. Záchranou mohl být ironický nadhled, pomrkávání do kamery, že přece tohle není myšleno vážně. Přitom některé výkřiky vytržené z kontextu by dokázaly přitáhnout pozornost: "Pindo!". "Ve středu tam (fb) dám bobra." "Hrozně ráda zpívám." "Jsem hrozně moudrá a mazaná." "Monika rozpoutala mediální peklo." "Nekoukej se mi na pekáč." "Nemáš odstáté uši a máš hezkou duši." "Neříkej to slovo mega, to nesnáším." "Takhle mi tluče srdce." Diváka pak napadají otázky typu: Proč tak koulíš očima Ornello? Kde máš zuby Kokto? Jako, jakoby, viď a prostě jsou slůvka, bez kterých se neobejdete?

    • 4.12.2016  18:02
    Birdman (2014)
    ****

    Ano, formálně je tohle dílko brilantní. Kamera sleduje lehce neurotického Batmana (ech.. Birdmana), neustále se dere do popředí, jako kdyby se bála, že jí něco unikne. Nebo aspoň sleduje záda herců, kteří putují zákulisím divadla. Do toho zvučí fantastické bubny (Antonio Sanchez mi připomněl Whiplash Damiena Chazelleho...). Prvotní je souboj hlavní postavy s vlastním egem, v dalším plánu je film dokumentem vzniku divadelního kusu. Zajímavá na tom všem je "superhrdinská" schopnost herce přenesená do reálného světa. Rozmluvy s vnitřním hlasem jsou facky od zmíněného vlastního ega, ale levitace a jiné parádičky vzbuzují otazníky. Takový ten nervózní tik, do jaké reality jsme se to vlastně dostali.. Velmi vtipný mi přišel postřeh o Keatonovu úsměvu, je vážně děsivý :-)

    • 4.9.2015  09:09
    Čas sluhů (1989)
    ***

    Doba vzniku by neměla tvůrce omlouvat, i když se jedná o autorský debut. Na filmu jsou patrné slabé chvilky jak ve scénáři, tak v režii. Trestuhodný je zbytečně povrchní politický druhý plán, režisérka některé scény s neherci vyloženě zabíjí (seance v hotelu Interkontinental). Za povšimnutí stojí výkon Ivany Chýlkové, především její manipulativní výlevy, na psychologii postav se ale mohlo víc zapracovat. S odstupem času tak snímek zůstane v paměti snad jen díky módní dobové přehlídce...

    • 18.8.2015  19:02
    Schmitke (2014)
    ****

    Z filmu dýchá Lynchovo Twin Peaks a místy i Tarkovského Stalker, především je ale Schmitke svébytný debut jednoho talentu. Přísně racionální německý vědec se vydává na výpravu do Krušných hor, které v něm začnou rezonovat mnohem víc, než neopravitelná větrná elektrárna (která byla jeho prvotním cílem). Zadumané mlhavé hory s obyvateli na konci světa vybízí k okamžitému útěku nebo kradmému prozkoumávání. Kdo by odolal... Vedle výborné režie (!) stojí za povšimnutí hudební složka se všemi ruchy a zvuky, které výborně dotváří atmosféru snímku.

    • 3.1.2015  13:26
    Ranhojič (2013)
    ***

    V rámci patetického epického dramatu je tohle dílko "skvost", taková výuka postupů (především scénář a kamera), které přivedou většinového diváka do multiplexu. Předvídatelné, ploché a bezduché. Zaujala mě role Stellana Skarsgarda, docela líbivé reálie středověkého Londýna a kratinká scéna řezu skalpelem pohledem vyděšených střev.

    • 31.10.2013  11:30

    Velmi schizofrenní zážitek. Zručně nasnímaný, sestříhaný a zrežírovaný thriller, který trpí úděsným scénářem. Dvanáctiletá Alice měla být katalyzátorem příběhu, kdy její putování za svým otcem vyvolá poněkud zvýšené emoce všech zúčastněných. Alice tedy není jistá Mathilda, která aktivně bojuje s osudem, ale naprosto zbytečná postava zapomenutá hned po rozjezdu. S prvoligovým Leonem má Červená siréna několik dalších styčných bodů, vykrádáním zavání scéna přestřelky v hotelu. Film dokáže zaujmout atmosférou a nápaditou kamerou, obsah ho ale posílá do kategorie B.

    • 31.10.2013  11:10
    Hunger Games (2012)
    **

    Nepatřím do cílové skupiny, nicméně donutil jsem se dorazit utrpení tohoto snímku do závěrečných titulků. Gary Ross vede režii tak neobratně a zdlouhavě, že máte spoustu času zabývat se myšlenkami, proč Woody Harrelson bere takové role nebo z jakého důvodu Elizabeth Banks je tak toporná (i přes karikaturu své postavy). Námětově příbuzný Běžící muž měl nezbytnou šťávu a výrazně silnější sociální kritiku. Hunger Games nemá ani jedno a ve výsledku se spíš tváří jako milostná romance. Hlavní představitelka je mile civilní a svou vizáží se hodí spíš do kostýmních dramat Jane Austen. Snad dospěje i herecky...

    • 23.10.2013  13:02

    Průměrná záležitost, která si velký kinosál nezaslouží. Chlapi nýmandi, ženská jediná a vlastně jediný světlý bod filmu. Rachel nikdy nezklame.

    • 4.9.2013  20:56
    Elysium (2013)
    ***

    Vzpomínám na District 9, na kterém mě zaujala vizuální stránka a jistá neambicióznost projektu. Následovník úspěšného debutu s sebou vždy nese otazník o potvrzení talentu režiséra a pro většinu diváků nejraději verzi District 9.1 nebo District 10. Elysium není volným pokračováním, s prvotinou má společný sci-fi žánr a "démona" Sharlto Copleyho s rozkošným akcentem. Vyšší rozpočet přivedl na scénu tři prvoligové herce, především Jodie Foster s výraznou artikulací je vedle vymazlených exteriérů vesmírného Elysia vděčným vizuálem. Forma mnohonásobně převyšuje jednoduchý děj o boji za sociální rovnost a je spíš přehlídkou přestřelek a bitek, než cyberpunkových libůstek (které by potěšily nejednoho fanouška žánru). Design je jedna věc a funkční svět druhá, divák jednoduše není vtažen do děje. Snad potřetí a opět s Copleym...

    • 2.9.2013  10:56
    Odposlech (2006)
    ****

    Italský Nepřítel státu, který mi připomněl, jak před mnoha lety jeden Kondor taktéž utíkal před svými lidmi. Žánrový snímek se slušnou atmosférou a krásnou titulní ženskou postavou. Také máte zalepenou webkameru na notebooku a slovo sarin se ani nesnažíte hledat na wikipedii?

    • 20.8.2013  11:39
    Posedlost (1992)
    *****

    Fascinuje mě zkoumat motivy a potřeby člověka, který dá všanc své zázemí a závazky a odváží se podlehnout ohni. Přitom od počátku ví, že to bude oheň spalující a nevratný. Na Posedlosti mě zajímá taktéž postava osudové ženy Anny. Propadnout vášni vyžaduje účast obou, naprosto rozumím důvodům, proč Stephen klesá před Annou na kolena a nemůže se jí nabažit. Čeho se ale vzdává ona? V současném vztahu hledá odpovědi na otázky ze své bolestné minulosti. Imponuje jí Stephenův zájem, je pohlcená divokým sexem, který nejspíš oba zatím nezažili. Finále ale rozjetý vlak vykolejí a všichni se vydají pro ně naprosto nečekanými cestami. Otázky zůstanou nezodpovězeny. Jeremy Irons a Juliette Binoche jsou ideálními představiteli svých postav, hudba Zbigniewa Preisnera je pomyslným pojítkem s Třemi barvami, kde osud svedl Krzysztofa Kieslowského a Juliette k dalšímu kouzelnému snímku.

    • 18.8.2013  11:38

    Excelentní úvod do děje, který slibuje postupný psychický rozklad jednoho z bratrů, který následně ovlivní toho druhého a strhne ho do propasti s sebou. Výsledek je stejný, ale Cronenberg se k němu dostane strašně levnou cestou. Drogová závislost s vysvětlováním pohnutek skoro do kamery, proboha proč? Jeremy Irons výtečně rozlišuje mezi Elliotem a Beverlym, Geneviève Bujold je živočišná femme fatale, které nebohý Beverly prostě musí podlehnout. Jenomže žena mizí ze scény a prostor dostanou nablblé drogy. Postavy mají potenciál, ale jsou napsány ploše, bez hloubky. Starý známý poděs Cronenberg vykoukne dvakrát: při snové vizi, kdy jsou bratři fyzicky spojeni a použitím "antických" gynekologických nástrojů.

    • 16.8.2013  10:23

    Sophie opálená, Sophie nahá, Sophie krásná. Manželská krize věkově rozdílného páru je docela vhodně zasazená do dusného prostředí letního Haiti. Pozvolna gradující příběh je až příliš rozvláčný, atmosféru ale nepostrádá.

    • 16.8.2013  10:03

    Dokonalá komedie! Kde by dnešní film byl nebýt průkopníků a nadšenců typu Eda Wooda, Lloyda A. Simandla nebo Zdeňka Trošky? Tihle lidi to nemohli dělat pro prachy, musela je oslepit jen láska k pohyblivým obrázkům. Tady je přesně vystiženo, jak funguje produkce a výroba B-filmu. Věčný nedostatek peněz, šestákové scénáře k poblití, neumětelští herci bez talentu, zlatokopky na postupu. Frank Oz si ale neutahuje škodolibě nebo jízlivě, snaží se o osobitou poctu ve stylu natáčení filmu o filmu. Hollywoodský systém dostane od něj přes držku skrze traumatizovanou hvězdu, která si svoje švestky v hlavě neurovná bez scientologické církve. Nejvýstižnější scéna je ta, kdy zděšený Bowfinger oznamuje svému štábu, že začínají točit... A kdo měl největší talent? Rozhoduji se mezi dvěma Mexikánci - asistentem kameramana a jedním podržtaškou, kterému se líbil Občan Kane :)

    • 12.8.2013  18:19
    Videodrome (1983)
    ***

    Halucinogenní droga televize není v rukou Cronenberga varováním, ale jeho obvyklým výletem do snových říší. Sice fantazie, ale pořád je tady nosné téma násilí, manipulace a rozkladu člověka. Po skončení filmu jsem udělal dvě věci: pustil si videoklip Atomic od Blondie a navazující (a dle mého povedenější) Davidovo dílko eXistenZ.

    • 12.8.2013  17:27
    Večírek 2 (1982)
    ***

    Krásné Sophii už je šestnáct a prožívá další milostná vzplanutí. Filmem proplouvá jako éterická bytost, být v jejím věku, tak jsem beznadějně zamilovaný a mám pokoj oblepený jejíma očima a úsměvy. Milá francouzská komedie, kterou by mělo do svého programu zařadit každé letní kino.

    • 30.7.2013  11:05

    Nechce se mi věřit, že člověk, který nasnímal Kousek nebe, Báječná léta pod psa nebo Zapomenuté světlo, zahodí svůj um a zkušenosti. Z výsledku je cítit zaujetí a snaha o přirozené zachycení reality, uzoučký rozpočet ale fackuje diváka od počátku do konce. Nad neherci se dají přimhouřit obě oči, nad nezvládnutou dramaturgií taktéž, ale proč ty pokusy s kamerou? Velké plus bylo obsazení Adama Stivína do role Františka, víc než úsměvné byly naopak všechny scény s "kovbojem". V dnešní překalkulované době se jedná o svěží vítr, celek si ale bohužel nezaslouží plátna kin.

    • 24.7.2013  21:19
    Práče (1960)
    ****

    Mám slabost pro Kachyňovo "vidění", z filmu na mě přestoupila atmosféra válečných let a neměl jsem žádný problém identifikovat se s postavou malého Františka. Michael Koblic ho ztvárnil dokonale (docela chápu jeho babičku, která klučíka tlačila na všechny možné konkurzy), takovou výřidilku a artikulaci jsem zažil ještě u Tomáše Holého. Valná většina dětských herců nedokáže s postavou, kterou má zahrát, patřičně splynout. Divák pak cítí tu osmou klapku a urputnou snahu dítěte dostat ze sebe předepsanou repliku. Práče je pro mě milý poetický film, nic víc, nic míň.

    • 14.7.2013  08:46

    Béčková sráča, která naplno naplňuje zadání nenáročné zábavy. Četnost tvrďáckých hlášek Guye Pearce mohla být podkreslena sitcomovým smíchem, to by pak byla třeskutá sranda... Bylo to předvídatelné, hloupoučké a hlavně nudné.

    • 6.7.2013  12:05
    Polski film (2012)
    ****

    U všech experimentů a výkřiků je podstatné jediné - nesmí z nich cítit kalkul a snaha zavděčit se všem. U celovečeráku za spoustu peněz je to velké riziko, ale to je přesně ono. Když divák rezonuje s režisérem, je to křehké subjektivní pouto. Ano, sedlo mi tohle šílené absudárium, stejně tak chápu lidi, kterým vyhovuje optika Petra Marka v Lásce shora. Někdo rád vdolky, někdo Polky (Katarzyna Zawadzka byla och szukatelná :)

    • 24.6.2013  14:17

    Oceňuji tíživou atmosféru a romantickou bolest v podání charismatického Jeana Maraise (především jeho hlas), celkový dojem je ale poznamenán dobou vzniku, tj. pro současného diváka těžce stravitelný. Divadelní herectví, hudba s přemírou trubek..

    • 12.6.2013  11:16

    Jedna z mnoha prvotin, která později potvrdila statut režiséra, do kterého ty prachy bylo vhodné vrazit. Velmi dobře napsané postavy a scénář, který nechává na divákovi, jak jejich morálku a touhy uchopit. Komorní dramata Romanovi prostě svědčí, viz později s mnohem větším rozpočtem natočená sonda Smrt a dívka.

    • 19.5.2013  00:14

    Po návštěve zámku ve Velkých Losinách bylo další shlédnutí Vávrova Kladiva na čarodějnice nutností. Opět mě jímal bezmocný vztek a vzdor vůči omezenosti a manipulaci člověka. Kaplický a posléze Vávra zachycují dobová zvěrstva až dokumentárně věrně, zásadní téma filmu zneužití moci je ale pohříchu platné obecně - konotace s politickými procesy v 50. letech jsou nasnadě. Herecké obsazení dává filmu ještě démoničtější rozměr, Vladimír Šmeral jako slizský inkvizitor Boblig přesně vystihl zlo, které stačí v člověku bez charakteru probudit. Elo Romančík jako archetyp nezpochybnitelného dobra je přímým opakem. A promluvy belzebuba Václava Lohniského pocházejí snad ze samotného pekla. Umím si představit Kaplického adaptaci, kde by Boblig nebyl tak průzračně prohnilý a Lautner sněhobílý. V tomhle případě se ale jedná o antickou tragédii...

    • 11.4.2013  08:47
    Playtime (1967)
    *****

    Jeden z nejvíce poetických filmů, které jsem měl možnost vidět. Jacques Tati je pro mě snílek s duší dítěte, Playtime je balzám. Nejspíš je potřeba být naladěn na Tatiho notu, pokud rezonujete stejně nebo podobně, čeká vás jedno dvouhodinové pohlazení.

    • 9.4.2013  22:52
    Argo (2012)
    ****

    Ben Affleck skvěle využil námět, který opět zvýší těm nabubřelým Amíkům jejich ega. V tomhle případě mhouřím obě oči, promíjím oslavné záběry na třepetající se vlajky a tleskání ve stoje. Zaujalo mě mrazivé napětí, které se linulo celým snímkem a přes několik málo mušek mě nenechalo vydechnout. Bravo Afflecku režisére, za atmosféru dávám plný počet bodů.

    • 24.2.2013  19:42

    Co na tom, že výchozí myšlenka je ctnostná a humanistický apel by mohl omluvit některé nedostatky. Typické hollywoodské týrání "ždímeme emoce z každého záběru" briskému režisérovi (tvůrci skvostného Tichého hlasu) krutě nesluší. Představitelé dětských rolí jsou vynikající a vytvářejí ten potřebný kontrast, které jejich postavy mají mít. Proč se ale proboha pohybují ve špatně napsaném filmu? Tak komorní téma a tak zbytečná rozmáchlá gesta, promarněná příležitost...

    • 8.1.2013  16:43

    Podobně jako u dalších Andersonových filmů mě nejvíc zaujaly jisté střípky filmu a podivná atmosféra, která už je režisérovým poznávacím znamením (TM). Obávám se, že další jeho filmy vznikají jen proto, aby dostál svému jménu. Nic objevného se v nich neděje, chlapecky hravé universum "Wes Anderson" je rozšířeno o další obraz. Teď k výše zmíněným střípkům: vlak zabloudil, návštěva autoservisu, mihnutí Natalie P.

    • 6.1.2013  13:20
    Bronson (2008)
    ***

    Měl jsem nutkání porovnávat Bronsona s Mesrinem (Veřejný nepřítel č. 1, r. Jean-François Richet), u obou mě napadla stejná myšlenka. Proč se kochat nad pseudogénii, kterými nejsou? Proč přemýšlet nad jejich pohnutkami, které mají šanci zaujmout jen jim podobné? Bronson je hovado bez mozku, notorický potížista, který si zaslouží jiný trest, než samotku. Tvrdou dřinu, těžkou práci pod dohledem! Co se týče formy filmu, opět musím Refnovi zatleskat. Tentokrát za zdařilou účelnou stylizaci a portrét prázdného člověka. Tom Hardy vynikající.

    • 29.12.2012  23:21
    Final Cut (2004)
    ***

    Tak výborný námět a tak zprasený výsledek. Nápad s očním implantátem, který "nahrává" celý život svého nositele a pak je na tzv. střihači, aby pozůstalým sestříhal a vlastně zrežíroval jeho dosavadní život, je tak nosný, že bych ho rozdal několika svým oblíbencům a dal jim limit 20 minut. Vzniklý povídkový film byl mohl být parádní exkurzí do tvůrčího myšlení a uchopení tématu. Trauma střihače? Vizuální jízda? Božský komplex? Neurotické šílenství? Sen voyeura? To vše mohlo být, kdyby... Výsledný tvar trpí bezradností scenáristy a neschopností udržet z počátku slušně vybudovanou atmosféru.

<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace