bila.tecka

Drásavý zážitek, který bych neváhal přirovnat k iránským dokumentům o ženské obřízce. Sociální téma, které je zasazeno do nedávného Rumunska, ačkoliv dobové pozadí je naštěstí "upozaděno". Hlavním motivem je ilegální potrat provedený studentce, která si z jejího dopadu na ni nedělá těžkou hlavu. Výborně podaný je charakter její kamarádky neváhající jí v téhle chvíli pomoci, jedná se pro ni o mnohem těžsí zkoušku než pro ulhanou kámošku bez páteře. Další výrazný bod dávám scénáři a minimalistickému projevu kameramana.

Zažívám čiré nadšení. Pokud by francouzský směr "cinema verité" měl mít epigony, zařadil by se jistě mezi ně Robert Glinski se svou Terezkou. Umělecký tvar, který pojem dokumentární nebo naturalistický bere smrtelně vážně, přitom se bezelstně pohybuje v jeho mantinelech. Podobně jako bratři Dardenneové si Glinski všímá života na okraji, nevyužívá dotěrné ruční kamery, ale s mírou nejvyšší objektivity zkoumá psychologii mladé dívenky, která je vystavena tlakům okolí. Nesoudí ani společnost nebo rodinu, úsudek je ponechán na vnímavém divákovi. Kieslowski by měl radost.

Bergmanovi se opět podařilo výborně podat komorní drama čtyřech postav, nezbytný Nykvist vše podtrhuje. Trýznivé stavy duše nejen nemocné Karin... (nedovoluji si napsat více, režisérova filmografie vyžaduje niterné studium v souvislostech, přiznávám, že jsem na počátku snažení).

Příjemný, řekl bych hřejivý rodinný animák, ve kterém pečeť "Svěráci" ani nemusí být ohlášena v titulcích, žhne doslova z každého záběru. Pohodová poetika koljovského ražení je umně režírována i díky výtvarnému pojetí lesních bytůstek. Švankmajer pod světlou stranou Síly... Protivný je občas nezvládnutý dabing a lehce dotěrná ekologická agitka.

Snad nejpovedenější adaptace Stokerova klasického románu o vampyrismu. Natočeno kompletně v interiérech, důsledné budování atmosféry, výtečné obsazení od démonického Oldmana po čerstvého kanibala Hopkinse. Stylizace usměrňuje žánr do šestákové literatury, nicméně se stále jedná o osudovou love story bez špetky trapnosti. Ach ta nádherná Winona...

Bohužel neznám slavnou Styronovu předlohu, mohu se jen dohadovat, jak moc se podařila zachytit Sophiina povaha. Stejně tak Nathanova a Stingova. Trojice různorodých přátel, kteří by se v jiné době ani nemohli potkat. Film stojí a padá na jejich charakterech, nejzajímavější je sledovat jejich vazby a tajemství. To hlavní je řečeno upozaděně v druhé linii, bolestná minulost Sophie v koncentráku dokresluje její postavu. Za pozornost stojí vynikající výkon Meryl Streep a debutujícího Kevina Klinea.

Oproti zahořklému Eastwoodovi v Gran Torinu je Michael Caine pohodový důchodce (s lehce neklidnými nervy). Dnešní amorální mládež by potřebovala preventivně řezat a řezat. To by pochopitelně potřebovala mládež i let minulých, ti současní sígři ale nepatří na převýchovu do pasťáků. Rovnou na sociálně prospěšné práce pod tvrdým dohledem. Žluč mi zvedá jakékoli netolerantní jednání, bezdůvodné zabití člověka "jen tak z hecu" je neomluvitelné. Film přesně vystihuje střet dvou světů - toho šedivého, kde čest a morální kodex něco znamená a toho černého, ve kterém je život jen hrou a krutou zábavou. Barvy už dávno vymizely, černé je nějak víc a víc. Harry Brown je přes svůj věk rázný anděl pomsty, který bere zákon do svých rukou. Je Bondem v důchodu, padouši nejsou magnáti toužící zlikvidovat svět, ale fakani bez soucitu a svědomí. Scénář snímku je triviální, apel jasně čitelný.

Peter Jackson měl zůstat na své hroudě v Novém Zélandu, točit garážové snímečky (Braindead je pořád na špici jeho filmografie) a hlavně nepřičichnout k pěnezům a slávě, která mu dává šanci plodit takové zbytečnosti jako Pevné pouto. Vizuálně okázalé, obsahově naprosto šedivé až mrtvé. Úvodní sekvence s ještě živou Susie Salmon měla náboj a příslib tajemna, následoval výlet do fantazie (vzpomínáte na film Jak přicházejí sny?), který zazdil špatný scénář. Jeden bod za pečlivě budovanou dobovou amosféru 70. let.

Přiznám se, že mám ke třem "satanášům" (Lynch, von Trier, Cronenberg) takříkajíc konejšivý vztah. Plný lásky a porozumění. Lehce zvráceného.. V dnešním prefabrikovaném světě je jakákoliv abnormalita vítanou vzpruhou, nesmí být ovšem samoúčelnou masturbací, ať už "ejakuláty" vzbuzují snobský údiv nebo odér kultu. Ne vždy se to ale daří... Von Trierův Antikrist je v prvních dvou třetinách atmosférickým výletem do bolavých zákoutí duše ženy, která je vystavena emoci, kterou nikdy nechtěla zažít - smrti svého dítěte. Za povšimnutí stojí vizuálně vytříbená úvodní sekvence. V poslední třetině filmu dostávají průchod dřímající černé běsy, které o ženském pokolení podávají nelichotivý obrázek. Proradné bestie je nejspíš slabé slovo. Byl to intenzivní zážitek, který neradno podstupovat opakovaně.

Průměrný rutinní thriller, který mohl vzniknout jen díky účasti velkých hvězd typu Al Pacina. Ani on ničím nepřekvapí, jak kdyby věděl, že to v tomhle snímečku nemá zapotřebí. Mimochodem Leelee Sobieski zraje do krásy...