bila.tecka

Víte, co je u filmové detektivky podstatné? Jistě, herecké obsazení, režijní vedení. To hlavní a nejhlavnější je ovšem Scénář. Kvalitní předloha, která nenechá diváka vydechnout a spolu s autorem přemýšlet o motivech. Je to pro mě ve filmu jediný žánr, kde bezvýhradně dokážu přijmout adaptaci. Georges Simenon stvořil svého zarputilého komisaře pro literární svět, ten ze stříbrného plátna mu bude vděčen za tak konzistentní příběh. Jean Gabin je dokonalý Maigret, jak jinak...

Sympatická na tomhle malém snímku je jeho neambicióznost. Steve Buscemi nemá potřebu sdělovat velké myšlenky zabalené do pestrého hávu, chce jen spřízněně mrknout na štamgasty a ztroskotance, kteří uvízli a nemají šanci nebo se nechtějí ze svých trablů vymanit. Jeho Tommy se pohybuje mezi hospodou a průsery, jejichž kalibr se začíná lehce stupňovat. Kdo by odolal Chloe Sevigny... :)

Co fungovalo v Záhadě Blair Witch, zde trestuhodně propadá. Zdařilý námět je doslova pohřben absencí strachu, o který by se mělo jednat především. Levné zpracování není na škodu, omyl režiséra je v levném přístupu ke scénáři a dramaturgii. Nestačí najmout neherce (ta dívčina byla na facku, pokaždé když promluvila) a pobíhat s ruční kamerou. Atmosféra strachu se musí budovat postupně a hlavně pečlivě. Dokážu si představit film jako němý, měl by tak mnohem více účinku.

Svěží vánek v žánru akčního filmu, který by mohl zvednout vlnu inteligentních následovníků jako je tento. Jasně vymezené mantinely - thriller s typickými prototypy postav, žádná psychologie, jednoduchý příběh. Tím podstatným je Tempo. Hodně pomalé tempo, které podtrhuje bezchybná režie. Jistěže také Ryan Gosling, který svého mlčenlivého řidiče hraje s osobitým kouzlem.

Celou dobu sledování filmu mě zaměstnávala myšlenka, jaké míle urazil vývoj animace a kdy dorazí k mezníku, kde se setře fikce s realitou. Vizuální podoba je kouzelně nádherná, pokud jste odchovanci počítačových her z dob osmibitů, srdce vám zaplesá. Podotýkám, že pouze nad formou. Podobně jako u zmíněných her, kdy stařičké kousky navzdory své grafice dodnes zaujmou svou hratelností a s přehledem natrhávají prdel současným přehypovaným trhákům, je i Legenda o sovích strážcích příkladem nezvládnutí obsahu. Kdyby byla zvolena cílená věková kategorie, ideálně 18-28, mohla vzniknout temná fantasy a režisér se nemusel zabývat cukrkandlem pro nejmenší diváky.

Zástupce typu filmů, kdy osobnost režiséra je určující a vymezující položkou. Nejen kvůli vnímání a možnému přijetí či odsouzení filmu, ale i v návaznosti na předešlá autorova díla. Terrence Malick je bezpochyby jeden z mála přemýšlivých "nerutinérů", kterému je ke cti, že dokáže navzdory hollywoodským tlakům vyprodukovat svébytný tvar. Strom života vyžaduje od diváka aktivní účast, už tento snad malicherný požadavek může vyvolat nevoli a trny v oku mnohých. Jde totiž o silně esoterický, možná až religiózní režisérův počin. Vcelku jednoduchý příběh o rodině, kde na jedné straně despotický otec udává svými nekompromisními tvrdými postoji výchovné lekce svým synům a na druhé smířlivá pokorná matka rodinu stmeluje a udržuje při životě. Kladem všech Malickových snímků je daný prostor pro diváka - během sledování osudů postav a identifikací se s nimi, je nejdůležitější čas věnován právě pro zamyšlení nad sebou samým, nad svým vlastním osudem a směřováním. Tento můj pocit se netýká jen tohoto filmu, v Tenké červené linii nebo Novém světě stačilo přivřít oči...

Tak tudy cesta nevede. Charismatičtí herci bez charismatu. Plejáda hvězd, kterou režisér prostě nedokázal ukočírovat. Děravý scénář tomu taky nepomohl, přitom se nabízela nostalgická akce "důchodci po letech opět ve zbrani". Nestalo se a za pozornost stojí snad jen účast Helen Mirren, která působí neskutečně sexy.

Tenhle druh filmů miluji, výborně napsaný, přemýšlivý, neambiciózní, tiše emotivní, komunikující s divákem. Krzysztof Kieslowski svoji plánovanou trilogii (Nebe, Peklo, Ráj) již nestihl, přesto jeho nezaměnitelný rukopis je tím největším kladem. Drama tří sester, které prožívají svá vlastní milostná trápení, má společné téma - trýznivé soužití s mužským "elementem". Herecké výkony bezchybné, režie taktéž. Nádhera, plný počet.

Ryze subjektivní pohled režiséra-fotografa, který svůj nekritický obdiv dává docela jasně najevo. Výrazné Saudkově osobnosti by možná stačilo pustit na něj kameru a nechat ho mluvit. Podobně jako Adolf Zika mám velmi rád Saudkovu tvorbu pro jeho osobitý pohled na lidskou nahotu, práce z 60. a 70. let považuji za jeho vrcholné. Dokument není ani tak překvapující a zajímavý z podaných informací, jako spíš snahou o postižení Saudkova nitra. Femme Fatale Sára má taktéž co říct, ačkoliv tu největší výpovědní hodnotu mají především Fotografie.

Body dávám za atmosféru (která bohužel nehoustne, ale od poloviny snímku řídne), šokující scény nemilosrdné popravy a sympatické ženské hrdinky. Většinu času u sledování filmu jsem přemítal nad prezentovaným násilím, zda (jakákoliv) pointa dokáže viděné ospravedlnit. Nedokáže. Neříkám že to bylo samoúčelné, ale nechutné a zbytečně sadistické ano. Pokud získal von Trierův Antikrist nálepku "nenávist vůči ženám" Mučedníci v tomhle ohledu s bravurou přeskočili laťku...