bila.tecka

Po návštěve zámku ve Velkých Losinách bylo další shlédnutí Vávrova Kladiva na čarodějnice nutností. Opět mě jímal bezmocný vztek a vzdor vůči omezenosti a manipulaci člověka. Kaplický a posléze Vávra zachycují dobová zvěrstva až dokumentárně věrně, zásadní téma filmu zneužití moci je ale pohříchu platné obecně - konotace s politickými procesy v 50. letech jsou nasnadě. Herecké obsazení dává filmu ještě démoničtější rozměr, Vladimír Šmeral jako slizský inkvizitor Boblig přesně vystihl zlo, které stačí v člověku bez charakteru probudit. Elo Romančík jako archetyp nezpochybnitelného dobra je přímým opakem. A promluvy belzebuba Václava Lohniského pocházejí snad ze samotného pekla. Umím si představit Kaplického adaptaci, kde by Boblig nebyl tak průzračně prohnilý a Lautner sněhobílý. V tomhle případě se ale jedná o antickou tragédii...

Můj nejmilejší Kieslowski, obnažený a zároveň hluboce prožitý. Není to modrá, ale spojení modré a černé, melancholie ponořená do tíživého smutku ze ztráty milované bytosti. Vzácně se zde sešel režisérův cit pro výběr herců (Juliette Binoche neměla krásnější roli) a hudby, vůbec režie je citlivá, s přesným záměrem pro každý detail. Důležitost hudby dává snímku další rozměr navíc, utváří atmosféru a posouvá jej často v ději dál. Láska je trpělivá...

Fascinuje mě zkoumat motivy a potřeby člověka, který dá všanc své zázemí a závazky a odváží se podlehnout ohni. Přitom od počátku ví, že to bude oheň spalující a nevratný. Na Posedlosti mě zajímá taktéž postava osudové ženy Anny. Propadnout vášni vyžaduje účast obou, naprosto rozumím důvodům, proč Stephen klesá před Annou na kolena a nemůže se jí nabažit. Čeho se ale vzdává ona? V současném vztahu hledá odpovědi na otázky ze své bolestné minulosti. Imponuje jí Stephenův zájem, je pohlcená divokým sexem, který nejspíš oba zatím nezažili. Finále ale rozjetý vlak vykolejí a všichni se vydají pro ně naprosto nečekanými cestami. Otázky zůstanou nezodpovězeny. Jeremy Irons a Juliette Binoche jsou ideálními představiteli svých postav, hudba Zbigniewa Preisnera je pomyslným pojítkem s Třemi barvami, kde osud svedl Krzysztofa Kieslowského a Juliette k dalšímu kouzelnému snímku.

Mé sci-fi číslo 1 mě pokaždé ohromí svou fantastickou vizuální stránkou a Vangelisovým hudebním doprovodem. Ano, tenhle film je především o formě, která obsah elegantně zahání někam do ústraní. Deštivé Los Angeles budoucnosti dýchá naprosto uvěřitelnou atmosférou, spousta detailů dotváří pulsující město i opuštěný byt J.F. Sebastiana. Také se toužíte stát kapkou stékající po šíji Sean Young...? Have you ever retired a human by mistake?

Dlouho jsem se odhodlával na Minu aspoň pomyslet, ten první zážitek v kině byl nepopsatelný. Dospívání dvou francouzských bohémských dívek bylo podáno s takovým darem empatie a citu pro vystižení jejich duševního rozpoložení, že jsem toužil proplouvat ulicemi Paříže jako jejich stín. Proto jsem se bál druhé návštěvy u Romane a Elsy, nechtěl jsem přijít o ten dávný hřejivý pocit u srdce, který zažívám, když se mi podaří s nějakým filmem splynout. Byla to zbytečná obava, snímek odolal zubu času a opět mi vehnal slzy do očí. Jak je život některých andělů mezi námi pomíjivý...

Zářný příklad umu režiséra, který se dokáže brilantně pohybovat ve vymezených mantinelech žánru. Takových krimi thrillerů se už natočilo tucty, řeklo by se. Ale málokterý dokáže od první minuty pohltit a hlavně udržet stav napětí do konce. Výtečný scénář s mrazivou Pointou, trio Pitt, Freeman a Spacey, deštivý New York, kde možná potkáte Ricka Deckarda, kamera, střih. Depresivní 90. léta. Ach ano a znovu...

Iritující postava průvodce Stalkera vás přivede k rozhodnutí, se kterou ze tří hlavních postav se chcete identifikovat. Dogmaticky věřící Stalker, filozofující humanista Spisovatel nebo praktický vědec Profesor. Trojice se vydává do místa zvaného Zóna, zapovězené oblasti s magickým cílem. Tarkovskij nám skrz své postavy nechává nahlédnout do našeho nitra, zastavit se a zamyslet nad sebou samým. Hledání vlastního morálního kodexu a zároveň štěstí... Pro mě fascinující obrazotvornost režiséra a promyšlený apel na aktivní účast diváka.