Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (397)

plakát

Bohemian Rhapsody (2018) 

Nemohu jinak, ale musím hodit hodnocení do průměru. Díky producentskému dohledu zbylých členů slavné skupiny je Bohemian Rhapsody příliš pietní a pohříchu nekontroverzní. Samozřejmě, bisexualita Freddieho vybízela k jisté pikantnosti, ale tím jak jsou Queen celosvětově (zaslouženě) populární, nebyla modla božského FM nijak dotčena. Chyběla mi empatie tvůrců s hlavním protagonistou, vývoj jeho osobnosti. Byla to pocta jeho talentu, nic víc a ani nic míň.

plakát

Maják (2019) 

Vizuál je vytříbený. Podexponovaná černobílá kamera s drsnou a velmi sexy lokalitou starého majáku, kamera, výprava. Tady bez chyb. Hudba je hlavně zpočátku nervně repetetivní díky hlubokým zvukům majáku, tahle složka se mohla stupňovat, aby doháněla k šílenství jak diváky tak postavy na plátně. Scénář je ale nejslabším článkem projektu. Proč ten masakr na závěr? Postupující paranoia nabízela moře možností, ta doslovnost byla zbytečná. Hodnotím vysoko především za formu.

plakát

Papírový dům (Netflix verze) (2017) (seriál) 

Povedlo se jim to! Těm Španělům se povedlo mě připoutat do křesla  a přes hromadu nelogičností a absurdit ve mě vyvolat emoce a empatii s postavami. Ze seriálu čiší neskutečné nadšení a nasazení, cukají mi rty při vzpomínkách na některé (nejen vyhrocené) momenty. Bravurní scénář s důrazem na emotivní vykreslení zúčastněných, kulometná španělština s replikami, které by se daly občas i tesat do kamene, herecké výkony (ve svých rolích excelují Álvaro Morte a Pedro Alonso), a hlavně precizní režie. Pokaždé mě zamrazí a vžene slzy do očí scéna, kdy Profesor s Berlinem zpívají slavnou píseň Bella Ciao. "Una mattina mi sono alzato" zní šeptem a je v tom všechno. Touha dokončit svůj sen, nevzdat se, zůstat spolu až do konce. ¡bravo compañeros!

plakát

Šarlatán (2020) 

Postava lidového léčitele v poválečné době předjímala vyprávěnku o trpkém osudu a perzekuci ze strany státní moci. Obzvlášť pokud se jednalo o skutečnou osobu. Režisérku ale zajímal především jiný motiv - vnitřní boj s bezmocí. S bezmocí postavit se utrpení lidí, kterým není pomoci, s bezmocí vůči vlastním temným běsům. Ivan Trojan jako Mikolášek je bezchybný, má dostatek prostoru vykreslit plasticky svou figuru. Není vyřčeno vše o jeho introvertní povaze, můžeme se díky flashbackům dohadovat, odkud se vzal jeho odstup či až nevraživost vůči lidem. Sobecké prvky jeho osobnosti naplno vyplavou na povrch při závěrečné řeči u soudu, v mých očích ho tím polidšťují. Není prototypem dokonalosti, trpěl bezmocí postavit se vlastnímu egu..

plakát

Rosemary má děťátko (1968) 

Mrazivá úvodní ukolébavka v podání Mii Farrow slibovala atmosférický psychothriller. Vyjma vynikajících snových sekvencí na mě film působil bez duše a tak nějak prkenně. Mia ztvárnila svou Ro náležitě křehce a zranitelně a byla škoda víc nevykreslit její paranoidní představy. Právě ten balanc na hraně uvěřitelnosti a úzkostnými stavy v těhotenství neměl sklouznout v poslední desetiminutovku. A pokud ano, měla být naznačena snová vize. Takto závěr popírá předchozí psychický propad hlavní postavy a vyznívá až úsměvně..

plakát

R (2010) 

Nekompromisní drama, které se vymyká žánrovým klišé. Drsné prostředí věznice, kde není prostor pro happyend. Hlavní postava je jako šelma zahnaná do kouta s jedinou touhou - přežít. Plusové body dávám za kameru a minimalistickou hudbu.

plakát

Cemetery Junction (2010) 

Démon Ricky Gervais je v této podobě ještě napíchnutý sentimentem, což může posloužit jako vstupenka do jeho říše cynického humoru, takový lakmusový papírek, zda jste schopni přistoupit na jeho trapno-hru. Cemetery Junction je svéráznou kombinací Trainspottingu a Billyho Elliota. Vidlákov, ze kterého chce parta kámošů vypadnout a udělat díru do světa nebo najít sama sebe jako hlavní hrdina Freddie. Pozitivní vyznění nepůsobí nepatřičně, je vyvažujícím protipólem k silně hořkým osudům, které tady potkáváme.

plakát

Stud (2011) 

Docela sžíravý sociologický pohled na jednoho yupeeho bez mačety (ten s mačetou je Patrick Bateman / Americké psycho)... Tak mě napadá, jestli velkoměsta zpravidla vyrábějí singles se sociopatickými sklony. Michael Fassbender výtečným způsobem ztvárnil emočně vyprahlého masturbátora, který sice touží po intimním kontaktu, ale daří se mu jediné - pouze ze sebe vypravit ejakulát.. Opozitum měla zaujmout jeho extrovertní sestra, nicméně i ta se ocitla v zajetí nefunkčních vztahů. Portrét nemocné společnosti bez naděje?

plakát

Nit z přízraků (2017) 

Pomalu plynoucí děj je zásadní pro tvorbu atmosféry. Jeden z filmů, kdy nechcete, aby skončil. Není podstatné, jak se děj vyvine, ale chcete být součástí toho vytvořeného světa. Ukryti někde za dveřmi nebo tajně pod jídelním stolem nasloucháte intimnímu rozhovoru dvou bolavých duší. Citově vyprahlý módní návrhář, který si city připouštět nechce a servírka, která po citech touží a přes svou submisivitu je schopna razantních zákroků. Důležitá postava mužovy sestry, která svými racionálními gesty se snaží usměrňovat. Leč marně.. Pro diváka je slastí pátrat v jejich psyché a doufat, aby ta houbová polévka nebyla poslední..

plakát

Křižáček (2017) 

Hodně problematický film. Těšil jsem se na atmosférické putování podpořené pomalou kamerou, cesta je to pro diváka spíš útrpná. Kameraman Střítežský není Nykvist, režisér Kadrnka není Tarkovskij ani Vláčil. Ano, ve skrytu duše jsem toužil po spirituálním zážitku, bohužel Křižáček je pro mě nezvládnutý především po režijní a kameramanské stránce. Poezie si žádá budování atmosféry, tento jednoduchý námět byl stvořen pro černobílou statickou kameru s dlouhými záběry. Barva filmu krutě ubližuje, práce se světlem je už na pováženou. Hlavní postava měla trpět, drásavě se mátožit ve výčitkách ze ztráty syna, v Rodenově tváři čtu jen únavu. Kde jsou meditace, beznaděj, postupující šílenost?

Ovládací panel
12 bodů

Reklama

Reklama