bila.tecka

Současný polský film ve mně vzbuzuje usmívající se nadšení. Ahoj, Terezko a teď Matka Tereza od koček. Sociální průzkum se dá zprznit mentorským upozorňováním na zřejmá fakta, neomluvitelný zločin je zde podán nezúčastněně, bez lkavých výčitek. I díky zpětnému chodu (děj se odvíjí retrospektivně) má divák nebývalou šanci přemýšlet nad vlivy a motivacemi postav. Je těžké vypozorovat plíživé zlo a impulsy, které jej vyvolají a následně spustí. Zajímavější o to víc, když vraždící není běžně poznatelný sociopat. Vedlejší a i docela důležitý je motiv špatného vlivu na mladšího sourozence, který by dokázal vydat na samostatný snímek.

Dlouho jsem se odhodlával na Minu aspoň pomyslet, ten první zážitek v kině byl nepopsatelný. Dospívání dvou francouzských bohémských dívek bylo podáno s takovým darem empatie a citu pro vystižení jejich duševního rozpoložení, že jsem toužil proplouvat ulicemi Paříže jako jejich stín. Proto jsem se bál druhé návštěvy u Romane a Elsy, nechtěl jsem přijít o ten dávný hřejivý pocit u srdce, který zažívám, když se mi podaří s nějakým filmem splynout. Byla to zbytečná obava, snímek odolal zubu času a opět mi vehnal slzy do očí. Jak je život některých andělů mezi námi pomíjivý...

Jeden z filmů, které vás osloví nebo otráví svou atmosférou. Detektivní příběh, který místy šokuje (zbytečnou) brutalitou a snově halucinogenními výjevy jako od Lynche nebo Cronenberga. Od jisté chvíle jsem přestal sledovat motivace postav a nechal se unášet formou... Škoda že nejvíce se režisérovi dařilo ve scénách, kdy využil jedinečně zvolených skladeb (musím zmínit miláčky Radiohead), ty by mohly fungovat samostatně jako videoklipy. Meditace o utrpení zabalená do těžce nediváckého hávu.

Poprvé v 19 letech v kině čiré nadšení, podruhé v 36 na metrové TV ulepené znechucení. Asi je to přibývajícím věkem nebo přemírou cynismu v současných snímcích, nyní považuji Forresta Gumpa za učebnicový příklad postupů filmu, které vedou k označení úspěšný blockbuster. Scénář těžící z melodramatického vyprávění, přesně načasované dějové zvraty (kterým se říká klišé, ale fungují na většinového diváka perfektně), jímavé scény typu úmrtí matky a posléze manželky (o překrásném synáčkovi nemluvě), jednoduchá životní moudra, chytře klenutá hudba, výborní herci. Když se k tomu přidá řemeslně zvládnutá režie, výsledek je 100%. 3 hvězdy dávám za mírné cukání rtů při vzpomínce na Járu Cimrmana, přirozenou krásu Robin Wright a přesvědčivého Toma Hankse. Jsou mi všichni ti Švejkové a jim podobní z duše odporní...

Po dlouhé době intenzivní zážitek. Toho empatického rázu, kdy se prostě musíte s hrdinou ztotožnit. William Keane, lehce zanedbaný třicátník s brouky v hlavě, téměř nesleze ze záběru, je snímám v detailech, tudíž není před ním úniku. Jeho trýznivá pouť založená na hledání ztracené dcery je pro diváka popud k mnoha otázkám. Jsou to jen jeho schizofrenní vize? Dokáže taková bolestná ztráta vyvolat v člověku stavy jemu podobné? Není to proboha pedofil? V druhém plánu se nabízí zamyšlení nad "civilizovaným" světem plném levných hotelů a zabíjení času v lehkovážném opojení. Damian Lewis v hlavní roli zaslouží obdiv.

Někteří ujížděli na lecčem u California Dreamin´, jiní sjíždí prudké svahy ve Wengenu. Píše se rok 1969... Inspirace skutečným příběhem (vrrrrrr) lyžaře, kterému bylo víc jeho vlastní ego než týmová spolupráce. Sportovní drama bez špetky dramatické situace, dalo by se říct i bez scénáře. Žádná žánrová klišé, ale vlastně ani žádný žánr. Hraný inscenovaný dokument? Dražší home video? Vynikající je ovšem kamera a střih záběrů lyžování, Redford hraje tradičně výborně. Film měl zvláštní nepopsatelnou atmosféru, prchavé puf, které může rázem zmizet. Zvolil bych černobílou kameru...

Přeskočila na mě jiskra romance mezi zamilovaným párem, kterému není souzeno vidět společně vyrůstat své děti. Sci-fi motiv cestování časem mě přivedl k zamyšlení, jak by tohle "ezoterické" téma zpracoval jiný režisér. Pohybujeme se v mantinelech romantického příběhu, co takhle větší přesah jak to předvedl David Fincher s Benjaminem Buttonem nebo Terrence Mallick se Stromem života? Nezmiňuji tyto snímky náhodou, všechny tři spojuje osudový motiv plnící a nenaplněné lásky a smíření se se smrtí. Tady jsem byl mile okouzlen, nejen šarmem zúčastněných, proto 4 z 5.

Zeměplocha Terryho Pratchetta si o filmové zpracování říkala už od své první knihy (Barva kouzel), znalí čtenáři ocení fantazii a inteligenci spisovatele, který do "lehkého" žánru fantasy vkládá humor (podpořený bravurním Kantůrkovým překladem) a nejen popkulturní odkazy, které jsou často skryty v druhém nebo třetím řádu. Filmové adaptace vznikly zatím tři a všechny v televizní produkci. Díky této variantě si tvůrci mohli dovolit obsáhlejší metráž, přesto je výsledek tak na třetině cesty. Mile překvapila výprava, kostýmy a vůbec technické ztvárnění Pratchettových vizí, jeho fanoušek musí hýkat slastí... Horší je to s postavami a nejhůř s nepřenositelnou aurou zeměplošského univerza, díky níž se knihy doslova hltají a při čtení neustále pocukávají koutky úst. U tohoto filmu mám radost z vybraných hereckých tváří, energie mezi Claire Foy (slečna Srdénková) a Richardem Coylem (Vlahoš) pěkně jiskří. Čtyri hvězdičky pro zatím nejlepší adaptaci, přiznávám, že jsem těžce zaujatý se svou slabostí k autorovi knih...

U novodobých animáků je možné ocenit snad jen duchaplnost tvůrců. Animace je špičková, dabing taktéž. Scénář obrací zavedená pravidla žánru a klišé vzhůru nohama a ironicky je dokáže předhodit divákům. Ano, bylo to vtipné a zároveň inteligentní, žádná z postaviček zbytečně neprudila. Jsem zvědav, co animovaný svět přinese příště, parafrázi parafrází?

Putování časem s "viktoriánskou" náladou. Milý už je nápad poslat Jacka Rozparovače do budoucnosti a postavit proti němu zatvrzelého socialistu H. G. Wellse. Ten je v podání Malcolma McDowella nejvyšší výhrou filmu, rozkoukává se po výdobytcích civilizace s takovou dávkou staromilského sex appealu, že mu nechtěně padne k nohám bankovní úřednice Mary Steenburgen. Tahle dvojka spolu úžasně rezonuje :)