Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (394)

plakát

Trhák pana Bowfingera (1999) 

Dokonalá komedie! Kde by dnešní film byl nebýt průkopníků a nadšenců typu Eda Wooda, Lloyda A. Simandla nebo Zdeňka Trošky? Tihle lidi to nemohli dělat pro prachy, musela je oslepit jen láska k pohyblivým obrázkům. Tady je přesně vystiženo, jak funguje produkce a výroba B-filmu. Věčný nedostatek peněz, šestákové scénáře k poblití, neumětelští herci bez talentu, zlatokopky na postupu. Frank Oz si ale neutahuje škodolibě nebo jízlivě, snaží se o osobitou poctu ve stylu natáčení filmu o filmu. Hollywoodský systém dostane od něj přes držku skrze traumatizovanou hvězdu, která si svoje švestky v hlavě neurovná bez scientologické církve. Nejvýstižnější scéna je ta, kdy zděšený Bowfinger oznamuje svému štábu, že začínají točit... A kdo měl největší talent? Rozhoduji se mezi dvěma Mexikánci - asistentem kameramana a jedním podržtaškou, kterému se líbil Občan Kane :)

plakát

Videodrom (1983) 

Halucinogenní droga televize není v rukou Cronenberga varováním, ale jeho obvyklým výletem do snových říší. Sice fantazie, ale pořád je tady nosné téma násilí, manipulace a rozkladu člověka. Po skončení filmu jsem udělal dvě věci: pustil si videoklip Atomic od Blondie a navazující (a dle mého povedenější) Davidovo dílko eXistenZ.

plakát

Večírek 2 (1982) 

Krásné Sophii už je šestnáct a prožívá další milostná vzplanutí. Filmem proplouvá jako éterická bytost, být v jejím věku, tak jsem beznadějně zamilovaný a mám pokoj oblepený jejíma očima a úsměvy. Milá francouzská komedie, kterou by mělo do svého programu zařadit každé letní kino.

plakát

Správce statku (2004) 

Nechce se mi věřit, že člověk, který nasnímal Kousek nebe, Báječná léta pod psa nebo Zapomenuté světlo, zahodí svůj um a zkušenosti. Z výsledku je cítit zaujetí a snaha o přirozené zachycení reality, uzoučký rozpočet ale fackuje diváka od počátku do konce. Nad neherci se dají přimhouřit obě oči, nad nezvládnutou dramaturgií taktéž, ale proč ty pokusy s kamerou? Velké plus bylo obsazení Adama Stivína do role Františka, víc než úsměvné byly naopak všechny scény s "kovbojem". V dnešní překalkulované době se jedná o svěží vítr, celek si ale bohužel nezaslouží plátna kin.

plakát

Práče (1960) 

Mám slabost pro Kachyňovo "vidění", z filmu na mě přestoupila atmosféra válečných let a neměl jsem žádný problém identifikovat se s postavou malého Františka. Michael Koblic ho ztvárnil dokonale (docela chápu jeho babičku, která klučíka tlačila na všechny možné konkurzy), takovou výřidilku a artikulaci jsem zažil ještě u Tomáše Holého. Valná většina dětských herců nedokáže s postavou, kterou má zahrát, patřičně splynout. Divák pak cítí tu osmou klapku a urputnou snahu dítěte dostat ze sebe předepsanou repliku. Práče je pro mě milý poetický film, nic víc, nic míň.

plakát

Útěk z MS-1 (2012) 

Béčková sráča, která naplno naplňuje zadání nenáročné zábavy. Četnost tvrďáckých hlášek Guye Pearce mohla být podkreslena sitcomovým smíchem, to by pak byla třeskutá sranda... Bylo to předvídatelné, hloupoučké a hlavně nudné.

plakát

Polski film (2012) 

U všech experimentů a výkřiků je podstatné jediné - nesmí z nich cítit kalkul a snaha zavděčit se všem. U celovečeráku za spoustu peněz je to velké riziko, ale to je přesně ono. Když divák rezonuje s režisérem, je to křehké subjektivní pouto. Ano, sedlo mi tohle šílené absudárium, stejně tak chápu lidi, kterým vyhovuje optika Petra Marka v Lásce shora. Někdo rád vdolky, někdo Polky (Katarzyna Zawadzka byla och szukatelná :)

plakát

Kráska a zvíře (1946) 

Oceňuji tíživou atmosféru a romantickou bolest v podání charismatického Jeana Maraise (především jeho hlas), celkový dojem je ale poznamenán dobou vzniku, tj. pro současného diváka těžce stravitelný. Divadelní herectví, hudba s přemírou trubek..

plakát

Nůž ve vodě (1962) 

Jedna z mnoha prvotin, která později potvrdila statut režiséra, do kterého ty prachy bylo vhodné vrazit. Velmi dobře napsané postavy a scénář, který nechává na divákovi, jak jejich morálku a touhy uchopit. Komorní dramata Romanovi prostě svědčí, viz později s mnohem větším rozpočtem natočená sonda Smrt a dívka.

plakát

Kladivo na čarodějnice (1969) 

Po návštěve zámku ve Velkých Losinách bylo další shlédnutí Vávrova Kladiva na čarodějnice nutností. Opět mě jímal bezmocný vztek a vzdor vůči omezenosti a manipulaci člověka. Kaplický a posléze Vávra zachycují dobová zvěrstva až dokumentárně věrně, zásadní téma filmu zneužití moci je ale pohříchu platné obecně - konotace s politickými procesy v 50. letech jsou nasnadě. Herecké obsazení dává filmu ještě démoničtější rozměr, Vladimír Šmeral jako slizský inkvizitor Boblig přesně vystihl zlo, které stačí v člověku bez charakteru probudit. Elo Romančík jako archetyp nezpochybnitelného dobra je přímým opakem. A promluvy belzebuba Václava Lohniského pocházejí snad ze samotného pekla. Umím si představit Kaplického adaptaci, kde by Boblig nebyl tak průzračně prohnilý a Lautner sněhobílý. V tomhle případě se ale jedná o antickou tragédii...

Reklama

Reklama