bila.tecka

Dana Scully by nevyšla z úžasu, kdyby měla tu čest poznat alter ego bubáka Muldera... David Duchovny si postavu spisovatele v tvůrčí a životní krizi užívá naplno. Slovu užít dal takový ten vlhký význam.. Dodejme, že ne všichni (diváci) budou sdílet nadšení z často velice lascivního humoru o sexuálních obsesích nemluvě. Jeho sarkastické, prudce inteligentní promluvy a hlášky posouvají děj překotně dopředu a zastiňují docela chabý scénář seriálu. No on je to v jádru velice citlivý hoch ten Hank, no ne? :)

Slibně načrtnutá vize budoucnosti je žánrově (opět) degradována klišé slabý hrdina versus šílenec, který hrozí zničit svět. Výtvarná stránka filmu je úžasná, trochu skřípe prkenná animace postav, ale střih, úhly pohledu a vůbec režie především akčních scén je parádní. Vše podtrhuje hudba Paula Oakenfolda (škoda že těch Dead Can Dance není víc...). Palec nahoru.

Film na mě působí jako zjevení. Kdybych si pamatoval jen střípky, vystačilo by to na zásadní zážitek poslední doby. Úděsná demagogie učitelky (fear ... love), slizký Patrick Swayze, Drew Barrymore jako rázná učitelka angličtiny (snad její první slušná role), Joy Divison, klavírní verze Mad World (známá od Tears For Fears), hutná atmosféra vypadlá z Twin Peaks, strhující Jake Gyllenhaal, ...

Zbytečný kostýmní film, který beze zbytku naplňuje oblíbený hollywodský žánr historického melodramatu. Tak svébytná japonská kultura, její zvyky a zvyklosti, tu je naprosto degradována vyfintěnou parádou líbivého exotického prostředí a marnou představou o japonské mentalitě. Sledujeme jen zákulisní pranice o post gejši numero uno a prettywomanovské toužení po princi na bílém koni.

Verhoeven je satanáš. Tohle válečné sci-fi lišácky pomrkává na ty bystřejší, kterým neunikne paralela s Adolfovou Třetí říší. Poslal bych všechny ty usměvavé hezouny tam, kam patří - do reality! Docela drsné reality, kde otevřená zlomenina paže je jen začátek. Parodické je v tomhle filmu snad jen podání mládeže jako ze žurnálu a pak najednou facka, Beverly Hills 90210 výsadkem rovnou k nasrané Ellen Ripley (a kámošům vetřelcům). Akční sekcence se spoléhají na slušné triky s důrazem na roztrhaná těla. Dnešní náctiletí bohužel žádné paralely nevnímají a utíkají snáhět nablblá pokračování, která se kinům naštěstí vyhnula...

Druhá část Kieslowského trilogie nese symbol rovnosti z hesla francouzské revoluce. Touha po rovnosti v lásce, která je z tristních důvodů nenaplněná. On ji hluboce miluje, ona touží (zatím) jen po fyzickém naplnění. Komunikace vázne i díky odlišné národnosti obou, která tu hraje taktéž výraznou roli. On se vrací do rodného "novodobého" Polska, které objevuje lákadla kapitalismu. Obdivuhodné je sledovat motor, který žene Karola vpřed. Žene se za ženou, tragéd... :)

Šokovat se dá i jinak. Sympatický mi na tomhle snímku přijde nápad s použitím melounu místo dámské jamky, vše ostatní je zhovadilost. Probleskne tu myšlenka o odcizenosti ve vztazích, takhle to je spíš útrpné než zúčastněné sledování peripetií postav. Muzikálová čísla jsou z jiného světa a spadají někam k Lynchovým králíčkům.

Velmi přesvědčivý thriller odolávající zubu času. Hvězdné herecké obsazení na sebe neupozorňuje, jak bývá v současnosti zvykem, výtečný je i střih. Jen mám problém s občas příliš dramatickou hudbou Jerryho Goldsmithe.

Ta animace! Použití barev evokuje tu "pravou" představu o Francii. Příběh není podstatný, zaujmou spíš vtípky a animační hrátky od přejetého ocasu psa a jeho následků k účinnému lovu žab (jsme ve Francii, jak jinak...). Veškerou iniciativu příběhu představuje madam Souza, která je zarputilým malým hnacím motorem. Pozornosti neunikne kritika pohodlného způsobu života, především ta část spojená s výživou (Holly Food je docela trefné).

Můj nejmilejší Kieslowski, obnažený a zároveň hluboce prožitý. Není to modrá, ale spojení modré a černé, melancholie ponořená do tíživého smutku ze ztráty milované bytosti. Vzácně se zde sešel režisérův cit pro výběr herců (Juliette Binoche neměla krásnější roli) a hudby, vůbec režie je citlivá, s přesným záměrem pro každý detail. Důležitost hudby dává snímku další rozměr navíc, utváří atmosféru a posouvá jej často v ději dál. Láska je trpělivá...