Peabody

jedna z mých nejoblíbenějších českých knih (i v dobách kdy byla nedostatečně dějinami dělnického hnutí a moc se ve škole nefedrovala). Velmi slušná scenáristická práce i když je to hodně přepsané, ale ono by to asi jinak nešlo, myslím, že rodina Zelenků odvedla výbornou práci. Z české strany velmi slušné herecké obsazení, jen Petr Haničinec zamlada je trochu starší než by měl být, ale to je detail, Pavel Mang i Jaromír Hanzlík vynikající, celá osmička velmi dobrá, výborný výkon Josefa Dvořáka, pana Kemra i ostatních, rodiče Berwitzovi docela dobří, ale kámen úrazu je většina německých (zjevně třetiřadých) herců jen srovnejte tupého Hanse s Josefem Kemrem, který září) a zcela děsná je ta německá kredenz co hraje Helenku. Proboha jezdkyně s touhle figurou (ksicht taky nestojí za nic, ale to není hlavní) - to by musela jezdit školu na pivovarském valachovi, hrozné a herecky tak amatérská. Škoda, při troše změn by to mohlo být skoro dokonalá adaptace.

Když něco píšu, tak se to ve druhém okně dá, protože detektivka obvykle potěší a zápletky jsou sice prostinké, ale zase ve druhém plánu se na moc prefíkané zápletky soustředit nedokážu, Hlavní hrdina ujde, i když velkého charismatu necítím, jeho partnerka je dost protivná ...broskev... umocněno velmi protivně znějícím a pištivým (z mého hlediska) dabingem. Rádoby žertovné tetičky nevím, jestli měly být z Jezinek a bezinek, ale taky mne dost s... Ale. prostě chvíli nevnímám. Taková třetí liga, ale i ta má svoje místo. .

Opravdu divné, že film, ve kterém se sejdou Jiří Schmitzer, Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Oldřich Vlach a další páni herci nestojí za nic. Dětští hrdinové jsou dost slabí a nevýrazní, taky oba tímto filmem skončili, i když ta dívenka se mi tehdy docela líbila. V roce 1988 se určitě daly natočit adresnější a lepší filmy, tohle je atmosférou spíše rok sedmesátý, normalizační film. Scénář napsal podle své vlastní knihy Ladislav Langpaul taky napsal scénář k Mysu dobré naděje, ten je ještě horší a to je skutečně normalizační dílo. Tak asi bude problém ve scénáři a režijně nic moc vedení dobrých herců.

Slabé, spíše taková normalizační televizní agitka (nevím, jaký byl zde zmíněný původní záměr, ale těžko mojhl být zásadně odlišný), tehdy ještě holt nebyl pan Steigerwald takový hrdinný bojovník jako po sametu. Debut Miroslava Donutila, hrozný casting hlavní postavy, podobné role zvládli čeští herci o třídu lépe, JD je opravdu nedůvěryhodný a to nejen kvůli své čechoslovenštině, paní Wetlinská studená jako vždy i když hrála v řadě českých filmů, nikdy jsem nechápal proč. . Líto mi bylo pana Vosky, že v tom musel hrát, stejně jako Františka Němce. Smysl snad jen pro nějaké historika české filmu sedmdesátých let.

po zoufalé dvojce mne tady mile překvapil celkový návrat k poetice prvního dílu, přitom vcelku reálně posunutý v čase, Bridget skutečně normálně zestárla a není barbína, což velmi oceňuji. Nepřehnaně vnitřních komentářů, občasné setkání se starými postavami potěšilo, nové dobré postavy - ano, gynekoložka byla bezvadná (a nevím, proč se lidem jeví cynická, víte, kolik toho zkušená gynekoložka zažije?), nová šéfka standardní, kolegyně v práci fungující jen s nápovědou taky ujde. Pány já si tak nevychutnám, ale Jack byl snesitelný a Darcy je Darcy, herec je herec. Britský humor vládne a nezastavuje se ani před u nás adorovanými rádobypunkerkami. Potěšily hned vstupní vtípky na pohřbu Hugh Granta (a jemně naznačená puška na zdi na konci v novinovém titulku skutečně vystřelila). Překvapil mne i uzavřený konec, tak nějak podvědomě jsem spíše čekal, že to skončí po porodu odchodem na test DNA a ono se dozvíme. Na rozdíl od některých filmů Meryl Streep to pobaví ale i chlapa, ne jen moji manželku, která by dala asi určitě 5.

kousek jednoho dílu a přišlo mi to vtipné asi jako Oldo Hlaváček když hodnotil anekdoty měřičem potlesku publika. Proboha to byla hrůza, měl jsem pocit, že jsem se vrátil do debilních estrád svého dětství. Never more. Ostatně když vidím tady nahoře seznam hostí, je mi to jasnější, pseudoherci a rádobycelebritky a pár těch, do by i uměli, ale potřebujou asi prachy a zviditelnit se.

Hodně vykonstruované, i když obě ty holky jsou pěkný. Zajímavé mi přišlo, že ačkoli se to odehrává jako v Itálii na konci třicátých let, není zde ani náznak fašismu, žádný Duce, ani ťuk. Možná proto, že film se točil na konci války, v době. kdy Italové předvedli své oblíbené salto a na poslední chvíli přeskočili od prohrávající na vítěznou stranu a Britové jim nechtěli připomínat určitou minulost.

Nějak jsem se neměl čeho chytit. Španělské byly trochu kostýmy a ty tance, ale Saura je Saura. pan Preiss fajn, paní Freimanová krásná, ale průšvih - hlavní milenecká dvojice se k sobě měla chemicky jako bratr se sestrou, takové frigidní mi to přišlo, Navíc pan Písařík mi nepřijde moc "princovní" a zase neměl místo si z toho dělat srandu jako Jiří Mádl v jiné pohádce. Jak ve Španělsku zametli s Maury včetně jejich kultury, umění a vědy je mi vcelku známo, takže mne to neudivovalo (no oni později se židy stejně a v jižní americe hanba mluvit).

No je to odpad nebýt Bruce, tak neváhám ani vteřinu. Sigourney se tváří furt stejně tupě jako jedna z mých učitelek ze základky (což u Bustera Keatona byl výrazový prostředek, u ní asi zoufalá snaha nepoškodit si hladký makeup na tváři). Hlavní hrdina je kretén, který by v reálu vydržel několik nanosekund, běhá s vypoulenýma očima po place, pistoli drží jako kus klacku a vyniká jedině neuvěřitelnou klikou a ignorováním přírodních zákonů (například jeho skok na laně ze střech, otloukání se o zábradlí atd, nebo to, jak se zotaví z postřelení během minut atd atd ). Signifikatní je proto jen hláška Sigourney: "Ale no tak, už mne to unavuje", protože přesně tento pocit jsem z autohoňky na konci měl. Ani žádnou opravdu pěknou Španělku mi tam nedali, auvajz. Padouši a pomocníci jsou po chvíli neodlišitelní, dokonce i od sebe, což není dobré, zase to má výhodu, že je člověku ganz egal koho kdo zrovna sejmul. Bruce je standardní, ale vydrží asi jako chuť žvýkačky.

Pan Adamíra jako skoro vždy skvělý, ale bohužel pan režisér Hanibal jako skoro vždy nic moc, takže celkově je to nevalné utahané, to, že se nic neděje se někomu může jevit jako budování napětí a dramatična (hudba o. Illína není špatná), mně osobně nikoli.