baribal

Silné rozhovory s přeživšími doplněné reálnými záběry z míst útoků. Z pietních důvodů jsou samozřejmě vyřazeny jakékoli záběry samotných masakrů, nicméně i tak je série dokumentů velmi intenzivním zážitkem, který mě dostal o pět let zpět a přípomněl mi nejčernější událost posledních let.

Kategorie filmů "hry s časem" našla svého krále. Totální mindfuck, který vás bude buď nudit a nebo chytne, že si ho dáte ještě jednou. Bez nejmenších pochyb je to asi nejnepříjemnější blockbuster, jaký jsem viděl, ale zároveň tak moc deep, že už nechci vidět nic jiného. Asi není režisér který by mě bavil víc než Nolan, chci aby si s hrál s časem / časoprostorem i dál, protože jeho dějová mechanika se nikdy neopakuje a pokaždé má nějakou novou message. Je to chladné, je to nepříjemně rychlé, komplikované.. ale jen na první pohled, Tenet je jako mistrovský obraz, je třeba dívat se dostatečně dlouho, a pak ho možná doceníte.. ale bude to vyžadovat investovat nějaké úsilí.

Nolan je dnes největší mistr řemesla, to samé byl možná Spielberg v 90. letech a Kubrick po celý svůj život. Válečné filmy obecně se točí komplikovaněji než například scifi, protože příběh je předem většinou do detailu nalajnovaný skutečným příběhem (nepočítám Inglourious Basterds). Aby se Nolan vyhnul zaměnitelnosti, tak přišel několika prvky u kterých je třeba smeknout: 1) časový posun mezi třemi příběhovými rovinami je nejdříve matoucí, ale v závěru si vše krásně sedne.. 2) žádní němci, anonymní nepřítel, nezáleží na tom, že jako diváci vnímáme němce také jako lidi.. 3) hudba a záběry, těch epických není mnoho, ale když přijdou záběry na pláž nebo spitfiry, tak se tají dech.. 4) IMAX pro pražáka povinnost.. Bodů, proč je to tak super bych možná našel víc, ale tohle jsou ty hlavní.. zápor? možná je to trochu chladné a k postavám nepřístupné, ale jsem si jistý, že to tak Nolan chtěl. Zatím zážitek roku, těším se na druhou projekci.

Zcela určitě nejlepší horor poslední doby, ne svojí děsivostí či krvavostí.. ale tím osvěžujícím přístupem Jordana Peelea, kdy Get Out se velmi podobná tomu jak horory dělal Sam Raimi v minulém tisíciletí. Málo co mě v poslední době bavilo jako tenhle mystery-comedy-horor, příběh je sice lehce předvídatelný a občas to chvilku přešlápne na místě, ale to vzápětí vynahradí hláška typu "do sklepa nechoď, je tam černá plíseň", nebo "černá je teď v módě". Jsem si téměř jistý, že tohle je záměrný humor a nikoliv repliky, které mají vyvolávat tísnivý pocit, že v pozadí příběh je cosi prohnilého. Je fakt, že konec si možná zasloužil něco "osvícenějšího", ale i tak ta krev tekoucí proudem je více než uspokojivá. Letošní nejzábavnější film.

Logan zvedl rukavici brutality hozenou Deadpoolem téměř přesně před rokem.. a přidal k ní slušnou dávku emocí. Drama, které je tragickým příběhem věčně nasraného Logana je tak neskutečně jinde než vše z rodiny X-Men, že se mi ho chce uctívat jako samostatný film. Pravdou však zůstává, že ta síla je právě ukryta v těch předchozích filmech, kde Logan vystupuje jako více méně v pohodě týpek s doutníkem a nezničitelným skeletem, což z něj dělalo postavu, která byla cool, ale postrádala element vzbuzení obav o jeho život.. ve srovnání s Loganem, působí předchozích osm (aspon myslím) jako divadelní představení, kde Logan nosí masku nesmrtelnosti, která ve filmu Logan je pryč. A proto je to tak strašně dobré.. v mnoha okamžicích silně dojemné. Když Logan rozjede svoje drápy a ruce, nohy, hlavy začnou létat vzduchem, tak mu nezačnete fandit.. ale začne Vám ho být líto. Anger and pain, v každém záběru je to cítit. Akce úžasná, ale emoce strhnout ještě víc (i s Johnny Cashem v titulkách) .. proto má Logan pěti kvalt a titul nejdojemnější komiskový film.. ale je tohle ještě komiksový film?

Jeden z vrcholů roku. Civilní, pomalé, kupodivu ne tolik slzopudné a uvěřitelné. Netradičně vystavěný filmový oblouk, kdy se důležité informace nevpálí divákovi až na konci ale v průběhu dvou hodin a patnácti minut. Postavy skvěle napsané, skvěle zahrané.. klidně to zopakuju, Casey Affleck je skvělej. Není to úplně sociální drama, jako obžaloba systému nebo kritika společnosti.. podstatou je smíření se s osudem a vyrovnáním se s pocitem viny.. který je ještě navíc doplněn o budování nějakého vztahu s dospívajícím synovcem. Výjimečný film.. spolu s Fences od Denzela Washingtona zatím to nejlepší (pozn.: zatím jsem z nominovaných filmů neviděl Lion a Hidden Figures, ale troufám si říci, že těmahle dvěma mástrpísům se nevyrovnají).

Komorní a pomalé drama o těžkém životě jedné rodiny. Vlastně je to strašně moc obyčejné, není zde moc co už by někde jinde nebylo, ale zároveň je to výjimečné.. Ačkoli Viola Davis sbírá ocenění za roli Rose (teda sebrala zatím jen Globe, ale Oscar si myslim, že také dorazí), tak podle mě ten vrchol dělá barevnost (jo fakt barevnost) Washingtonova charakteru.. chvílí to máte rádi, pak nenávidíte, pak je vám ho líto, za chvíli mu nerozumíte a tak pořád dokola a pak to celé nějak skončí. Mám dojem, že jsem z Oscarových hitů viděl vše a tohle je z prvních dojmů ve srovnání se zbytkem to nejlepší.. a to včetně hereckých výkonů.

Jestli se za mnoho mnoho let bude vzpomínat na nějaký film ze současnosti, tak by to rozhodně měl být Toni Erdmann.. a pokud nebude, tak by mělo být. Ten film ve mně pořád zraje a brzo ho budu muset vidět podruhé a jsem fakt zvědavý co s v něm najdu teď a na poprvé mi uniklo. Film plný s výjimečným závěrem, který představuje půl hodina něčeho co se slovy dá těžko popsat.. prostě takhle se píší dějiny filmu, je to otřepané, ale přinejmenším film roku.. nebo spíš film generace.

Escobar už není ten Escobar z první série, víc než kdy jindy neváhá s vražděním civilistů a masakrováním policistů, ale zároveň se musí skrývat a neustále utíkat. Mamon je mocný. Escobar přerostl sám sebe a nevidí důsledky svých činů, kterými si vypěstoval silnou konkurenci a mocné nepřátele, kdo chce moc nemá nic. Impéria se nikdy nehroutí potichu, ve smrtelném tanci strhává Escobar s sebou úplně všechny, kteří mu naivně ale i oddaně pomáhali. Změna tónu mezi první a druhou sérií je znatelná, první série je příběh o budování moci, před kterou není úniku, ta druhá je příběh plíživé smrti, před kterou není úniku. Zvlášť v posledních dílech je tohle v jednom případě moc dobře poznat (ačkoli nevím, zda se to tak skutečně stalo). Moura, Holbrook a Pascal jsou skvělí, a mrzí mě že v dalších sériích to bude bez Moury.. tak snad se k Pascalovi přidá i Holbrook.

U Vojny a míru na mě funguje jakási synergie, kdy celé dílo dohromady tvoří téměř naprostou dokonalost. Asi nikdo nemůže rozporovat, že se jedná o nezfilmovatelnou látku, která ve finále velkou část příběhu musí stříhnout. Bondarčuk je mistrem velkých scén, především bitevních, ať už je to tedy Bitva u Slavkova nebo u Borodina, tak největší dojem udělala hned ta první, u Schöngrabenu. Na plátně evidentně neběhají pixely, ale skuteční herci a kamera létá na bojištěm jak jsem to nikdy neviděl. Nebo naopak je přilepena dragounovi a sledujeme jeho jízdu na koni z prvního pohledu. Všechno to jsou silné zážitky, které se Vás dokáží až fyzicky dotknout. Mistr davových scén Bondarčuk stejně dobře dokázala zachytit i interiérové scény tanenční plesů, ale co bylo podle mého nejtěžší na realizaci je pojetí příběhu. Knižní předlohu tolik neznám a možná proto jsem ve filmu chvílemi ztrácel a podrobným obsahem knih jsem se do něje musel neustále vracet, ale to hlavní zůstalo zachováno, drama tří hlavních postav. Škoda, že takových filmů se dnes a ani už nikdy jindy nedočkáme, tohle muselo být šíleně drahé a to je pro dnenšní komerční dobu nepřijatelné.