Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Horor

Recenze (454)

plakát

Warcraft: První střet (2016) 

Dostal jsem víc, než jsem očekával. Film Warcraftu přehledně převádí na plátno děj první hry a vyloženě mě překvapilo, jak to celé dobře drží pohromadě. Příběh není nic hlubokého, ale popravdě, z jednoduché zápletky "A nemá rádo B" se toho moc vykřesat nedá, pokud si rejža nechce nasrat tři čtvrtě fanoušků Warcraftího světa. Na kvalitnější příběhy si ještě počkáme (jo, myslím Arthase a prakticky všechno dění z Reign of Chaos a The Frozen Throne). Ale zpět k filmu. První housle tu hraje CGI a co si budeme povídat, skutečně se povedlo. Je tu pár slabších momentů, ale nad celkem musí člověk kroutit hlavou. Orkové působí správně neohrabaně a těžkopádně a přitom z nich srší brutální síla a respekt. Bojové scény s nimi jsou lahůdka a možná je na škodu, že si Warcraft nevyškemral Rko, protože jsme se mohli dočkat šťavnatějších bojů. A to hlavní: tento film obsahuje nejlépe ztvárněnou magii v celé historii filmového průmyslu. Škoda několika klišé, za které by měli scénáristé páchat sebevraždy (znám tě dva dny, ale miluji tě, bílej hochu, nebo nadměrné užívání slova "protect"). I tak ale dávám jednoznačných 5 hvězd za nejvelkolepější fantasy film letošního roku. Do příště si nechám líbit větší porci bitev a klidně nějaký extended cut. Přece nám ty epické fantasy neskončí s Návratem Krále, no ni?

plakát

Městečko Záhad (2012) (seriál) 

Gravity Falls má několik zajímavých vlastností. Zaprvé to není tupý seriál. Zadruhé se v něm objevuje dobrý až lehce bizarní humor. Zatřetí si člověk zamiluje hlavní postavy. Začtvrté byl super nápad zakomponovat parádní šifry, které se objevují v každém díle. Zapáté dokáže kreslený seriál způsobit velmi nepříjemné pocity, když má (jako dítě bych se nejspíš podělal z Billa Cyphera nebo jeho poskoků...a to nemluvím o Shapeshifterovi. Jeho scény byly chvílemi vážně odporné). V seriálu jsou některá hluchá místa, ale potenciálu je využito velmi dobře. Doufám v další díly.

plakát

Prach a broky (2015) (amatérský film) 

Kdo by byl řekl, že naděje pro český film vzejde z vod amatérů a nadšenců? Prach a broky mě zaujal více, než libovolná tuzemská tvorba za posledních 20 let. Ano, herecký um někde přebývá a někde schází, masky nejsou to, co by mohly být, ale to je zcela vedlejší. Důležitý je nápad, nadšení, odvaha zvolit směr, který u nás není obvyklý. Líbily se mi akční scény, kostýmy, citlivě zvolené a načasované hlášky. Pryč s idiotskými komediemi a zaprděnými dramatickými veselohrami. Doufám v další tvorbu celého týmu, tohle byla pecka.

plakát

V zajetí démonů 2 (2016) 

Prakticky každý dnešní horor, který dnes nemá pod palcem Wan, nesplňuje to, co od hororů očekávám. The Conjuring 2 je horor se vším všudy, okleštěný o zbytečné a klišovité scény. Na obraze se stále něco děje a hrátky s dlouhými záběry krásně umocňují atmosféru. Oceňuji výborné strašidelné nápady, např. obraz či Crooked Mana. Duchařiny Wanovi prostě jdou, a pokud u nich zůstane dalších pět let, budu s tím téměř jistě spokojený.

plakát

Osm hrozných (2015) 

Tarantinovsky detailně promyšlené a vyhrocené dialogy v první polovině filmu a absurdní masakr v druhé polovině filmu. Navíc si nepamatuji, kdy jsem se naposled dvě minuty smál u podobně banální scény jako je zavírání dveří. Nemám si na co stěžovat.

plakát

Čarodějnice (2015) 

Tři dobré věci: hlas hlavního vidláka, hezká příroda, vcelku slušný odsyp. To jsou jediné tři věci dobré na tomto filmu. Atmosféra skoro žádná (kvílící smyčce automaticky nevyvolají strach), ježibaba se objeví dvakrát, přičemž jednou srká z kozího cecku, rodina je evidentně naprosto debilní a dvě malá děcka bych nejradši použil v reklamě na kondomy. Kdyby to žánrově neměl být mysteriózní horor, ale třeba home video pro úchyly s náboženským fetišem, ani neceknu. Tohle byl ale hodně nepovedený pokus, ve kterém excelovala jen hlavní hrdinka. Ocenit lze snad jen náhled na dobové duchovno, které bylo, světe div se, vyloženě životu nebezpečné.

plakát

Neutečeš (2014) 

It follows je ve svém žánru něčím dlouho neviděným. Tenhle horor nepotřebuje příšeru ani laciné lekačky. Tady hraje prim atmosféra, která se opravdu dá krájet. Přitom k tomu stačí vzít noční můru, kterou zažil snad každý z nás; ona je totiž představa, že vás pronásleduje něco, co sice jde pomalu, zato ale neúnavně a bez přestávky, poměrně zneklidňující. Vlastně dost silně zneklidňující, a to se ani bubák nemusí tvářit nijak ošklivě. Trochu mě mrzí, že nevíme, co to vlastně nebohé laškující teenagery stíhá. Soundtrack obstaral Michal David toho času v depresi ze svých přebytečných kil, takže se můžeme těšit na táhlé syntetizátorové akordy, který napínají divákovy nervy až na hranici únosnosti. A že to kolikrát vážně stojí za to. Velké plus dávám za kameru a dlouhé záběry. Velké mínus ovšem tohle stalkovací dobrodružství obdrží za dost nevýrazné finále. Film ale rozhodně mohu doporučit jako instruktážní video pro začínající kněze toužící po celibátu.

plakát

Mučedníci (2008) 

Dva filmy v jednom. Po dokoukání první poloviny jsem měl pocit, že jsem viděl vcelku netradiční horor. Po dokoukání druhé poloviny jsem si připadal jako úchyl. Docela mě mrzí, že ta druhá polovina nebyla okořeněná trochou příběhu. Holka to schytala jako nemlatné žito, ale pro diváka z toho plyne jen málo. Čekal jsem, že aspoň někdo odstřelí tu protivnou bábu. No nic, pocit zadostiučinění se nedostavuje, ale je nutné říct, že Martyrs je přinejmenším zajímavý a originální, když už ne dotažený k dokonalosti. Lepší tři hvězdy.

plakát

Viděl jsem ďábla (2010) 

Atmosferický thriller, který pracuje se zajímavou variací na téma odplaty a se slušnými gore scénami.. Nejděsivější je na něm asi fakt, že člověk může potkat magora vážně úplně všude. Vcelku mi sedla delší stopáž, která dala prostor pro zamýšlení se nad momentální situací a často výrazně zhutnila atmosféru, protože postavy zkrátka nikam nespěchají a mají i více času na to, aby se chovaly přiměřeně logicky. Příjemné překvapení.

plakát

Mama (2013) 

Je zvláštní, jak moc s celkovým dojmem udělá využití či naopak nevyužití strachu z tajemna. Mama je dobrý a atmosferický horor, jenž po téměř celou dobu svého trvání drží nastavenou laťku docela vysoko. Problém nastane, když se Mamka ukáže. Mrazení v zádech je rázem pryč a z ústředního bubáka je ženská, co se zapomněla ráno přepudrovat; nutno dodat, že hororové atmosféře to neprospívá, ale ve všech ostatních směrech to není nic špatného. Mama je jednoduše kvalitní horor, který si býval měl zachovat tajemství až do konce. Já bych potom určitě šel s hodnocením výš.