Estrellita

Představte si, že jste přestárlý, avšak stále ještě poměrně funkční muzikant, který si už více než čtyřicet let hraje to svoje, a najednou zjistíte, že přímo vám osobně před třiceti lety John Lennon napsal vlastní rukou dopis. Víte, že kdyby se k vám ten dopis tenkrát dostal, všechno by bylo jinak... Takže co uděláte? No jasně, zrušíte turné, dáte požehnání přítelkyni a jejímu milenci, aby si užívali ve vašem domě, a vyrazíte do Jersey. Tam se vecpete do domu svému dospělému synovi, kterého jste nikdy předtím neviděli, a šíříte kolem sebe lásku a smích... někdy. Občas. Jak se to vezme... A práve v tomhle je tento film jedinečný. Chvíli se smát, pak zase slzet, zlobit se na Dannyho, zlobit se na všechny ostatní a nakonec ani nevědět, na koho se zlobit, protože těch emocí je prostě moc... Pacinovi to hraje stále skvěle a půvabná Jennifer Garner se svými ďolíčky na plátně jen září... Co chtít víc? Srážím hvězdičku za to, že ten film nebyl delší a já se tak nedozvím, jak to bylo dál... přestože objektivně vzato uznávám, že konec byl umístěn a vymyšlen naprosto skvěle. Možná si to rozmyslím a přidám, ale zatím to je 80%.

Kdysi jsem napsala divadlo, pohádku smíchanou z několika pohádek, měla být určena pro děti předškolního věku. Bohužel však vůbec neumím psát pro děti předškolního věku. Z veselé dětské pohádky vznikla sebeparodizující komedie plná dospěláckých narážek citovaných zejména z Cimrmana a podobných projektů, u které se skvěle pobavil profesorský sbor, ovšem jinde "vzbudila odpor - zejména u dětí". Into the Woods je rozkošná srandička fungující na podobném principu, evidentně však budí odpor jaksi plošně. Tolik kritiky si tenhle počin ale nezaslouží... Na nic si nehraje, objevují se dokonce i sebeparodické scény (například v duetu princů - kdo dokáže efektněji roztrhnout košili), obsazení je perfektní (většina z herců dokonce umí zpívat), písničky nejsou příliš otravné a celé je to relativně zábavné... Ale na druhou stranu, kdyby ta obryně vůbec nepřišla, dopadlo by to mnohem lépe. Přesto - v rámci boje proti podceňování - dávám čtyři hvězdičky a důrazně doporučuji všem sucharům a rádobyobjektivněkritickýmpseudoodborníkům, aby se na tuhle pohádku nedívali! 71%

Jsou i horší věci...

Dementní slátanina s dementníma Japoncema. Jestli je tohle "obraz soudobé japonské společnosti", tak potěš koště. Jeden idiot vedle druhého, pořádek v rodině si nedokážou udělat, všechno řeší řvaním, agresí, ženské jsou buď hrozně hloupé, uťápnuté, nebo šílené, ječí se snad v každé scéně... fuj. V celém filmu se nenajde postava, která by měla aspoň trochu mozek. Bylo to dlouhé, únavné a nudné, dvě hvězdičky dávám jen za pár dobrých řeznických scén (namaskované to bylo opravdu DOBŘE) a za valčík na konec... ale ten se mi možná líbil hlavně pro to, co znamenal: že už mám tuhle hovadinu konečně za sebou. 23%

Z Psycha jsem znala jenom tu stupidní sprchovou scénu, která opravdu žádný strach ani jiné emoce nevzbuzuje. Jinak jsem neměla ani tušení, o jaký film se bude jednat. Nečekala jsem nic... vůbec nic. Dostala jsem naprosto geniálně zahraný mrazivý thriller, který nenudil ani na chvilku (chvíle bez děje kompenzovala práce kamery - a to způsobem, jehož funkčnost bych nikdy nepředpokládala). Hudba je slušná, ale pro mě ne natolik, aby musela být vynášena do nebe (jak se to tu často píše), a pointa bohužel předvídatelná - ale moc hezky odkrytá. Oceňuji, že ve filmu nejsou žádné dlouhé rvačky nebo přetahovačky o nožík, žádné schovávání, honičky a pobíhání kdekoli, napětí je budováno jinou - a z filmařského hlediska daleko elegantnější - cestou. A mám hroznou radost, že film, do něhož se mi tak stráášně nechtělo, mě takhle překvapil. 78%

Tohle je ta největší filmová vykrádačka, kterou jsem dosud viděla. Příběh rozkradený z deseti různých pohádek, postavy, artefakty, všechno posbírané z jiných děl, kamerové jízdy, záběrování a zvuk jsou okopírovány z Pána prstenů, dále se dají kromě klasických pohádek najít i Hvězdné války, Harry Potter a další. Ohnivé finále na kamenné věži v Mordoru (včetně nutné tlakové vlny), porouchané kouzelné zrcadlo, terakotová armáda a klubíčková GPSka zabíjejí! Jediné opravdové plus této slátaniny je fakt, že všechno dohromady je tak trapné, až je to místy i vtipné. 31%

Po obsahové - příběhové - stránce je tento počin absolutně zbytečný. Sice oceňuju účast dvou ze tří našich Viktorů (zasvěcení pochopí) a jsem ráda, že se parta českých mlaďáků rozhodla překročit hranice hořkých vesnických komedií a dalších debilit točených u nás jako na běžícím páse, ale proč proboha zrovna takhle? Nesourodá směska osudů partičky exotů, žádný z nich ani na chvilku nejedná logicky (snad jenom Luk jak přinesl ten kbelík), pak přijde jakýsi zvrat(ek), který nikdo nechápe, a celé to skončí - jak vlastně? Ono film bez příběhu se asi blbě ukončuje... Achjo. Jedna hvězdička za tu kameru - jeden jediný střih v celém filmu je opravdu dobrý výkon. Druhá hvězdička je za Luka Adama, kterého mám prostě ráda, a za tramvajový monolog Jirky Kocmana. 31%

Netradiční příběh, zvláštní průběh a silný konec - tím se mohou Zimní spáči pyšnit bezesporu. Další obrovskou kvalitou je celá vizuální stránka, která je propracovaná do nejmenších detailů. Tykwerova práce s barvami - zejména tedy červenou (Karle, z toho by ses vážně počůral!), kterou hodně používal už ve Smrtelné Marii, ale i s dalšími barvami - je opravdu neobvyklá; každá z postav vstupuje do děje s jednou primární barvou, která může (a nemusí) symbolizovat a napovídat spoustu věcí, a tuto barvu si drží až do konce filmu. Griebeho kamera je jako u ostatních Tykwerových filmů nápaditá a neokoukaná... Vizuál je prostě celkově fenomenální. Tak proč dávám jenom tři hvězdičky? Zkrátka proto, že mě to fakt hrozně nebavilo. 57%

International vypráví primárně o naprosté bezmoci a slabosti člověka tváří v tvář hydře - a může nabídnout mnohem víc, než se na první pohled zdá. Kruh, ze ktrého zdánlivě není úniku, se čím dál více uzavírá a změnšuje s dokonalým klaustrofobickým efektem, až člověk zjistí, že z něj doopravdy není úniku... Trošku ohranější formu vyprávění a klasické - tedy okoukané - prostředí "krimi" filmů vynahrazuje neobyčejně, téměř láskyplně vypiplané záběrování (Tykwerova ve spolupráci s Griebem poznáme v synekdochických detailních záběrech, neobvyklých kamerových jízdách a skvělé práci s barvami), vhodná hudba a dobří herci. Líbil se mi konec, čekala jsem to jinak. 60%

Všichni potřebujeme snít... A k tomu není nutná ani logika, ani efekty za miliony dolarů, ani superdramatické zápletky. Zázraky... ano, to je ono - to dnešnímu světu chybí. Na zázraky nikdo nevěří, na hvězdy a křídla andělů - dokonce často ani na lásku. Stejně jako k tomu, abych si vychutnala Šrámkovu, Krylovu nebo Nezvalovu poezii, nepotřebuji chápat souvislosti mezi všemi jednotlivými slovy a stačí mi pouhý výsledný dopad textu na duši, tak v tomhle filmu nemám potřebu řešit, co je a není možné nebo proč se něco děje takhle a ne jinak. Je to krásné, čisté a nabité podivnou silou - možná i díky Jessice Findlayové, kterou jsem dnes viděla hrát poprvé a jejíž projev plný nevinnosti a upřímnosti mě naprosto uchvátil. 93%