noriaki

Nechápu ruský humor, a to ani v přístupných veselohrách. Takže je asi jasné, že jsem u téhle absurdní komedie trpěl jako zvíře. Film je něco mezi do sebe zahleděnou, rádoby intelektuální onanií a úplnou kravinou. Prý je v něm možné najít podobenství s pomalu umírajícím Sovětským svazem, jenže tak jak je příběh postavený, tak se tam dá najít skoro všechno, a nebo taky vůbec nic. Lidé se chovají jako idioti. Řeč nedává smysl, chování nedává smysl, kauzalita existuje jen občas a logika prakticky vůbec. Celé to trvá přes dvě hodiny. Jednu hvězdičku dám za pořád ještě slušnou režii a tu druhou za velmi schopné herce. Zbytek bych nejradši pochcal.

Někdy excelentní film poznáte  při vyvrcholení pečlivě připravovaného twistu, někdy při závěrečných titulcích, a někdy až s odstupem několika let. Tady mi to trvalo zhruba tři minuty. Jeden pohled na klikujícího Roberta De Nira, a věděl jsem, že sleduju klasiku ke které se budu rád opakovaně vracet. Martin Scorsese vzal tuctový příběh a natočil podle něj extrémně stylový a neskutečně atmosférický thriller, který v tísnivých scénách přetéká do hororu. Kdyby byl hlavním záporákem někdo jiný, tak bych řekl, že šlo o jeho životní roli. Nominace na Oscara je zasloužená. Sošku si ovšem s naprostým přehledem odnesl Anthony Hopkins za Mlčení jehňátek. Občas je zkrátka laťka tak vysoko, že genialita nestačí.

Já mám tyhle naivní sci-fi rád, a tenhle patří efekty, režií a herecky mezi ty lepší. Jenže příběh je prostě slabý. I když má film podprůměrných 63 minut, táhlo se to jako dvě hodiny. Je to o to větší zklamání, že scénář napsal sám Robert A. Heinlein. Ano TEN Robert A. Heinlein. Chápu nadšené fanoušky, ale já jsem čekal víc, a měl jsem dostat víc.

Nestárnoucí klukovské dobrodružství, které nikdy nebude kralovat žebřčkům popularity, ale na druhou stranu ani nikdy nezklame. Američanům se podařil malý zázrak. Bytostně anglickou legendu nezprznili, a dokonce natočili nejlepší verzi, a to s bohatým náskokem. Kevin Reynolds dal filmu ten správný mix dramatu a jemného humoru, takže i když se občas dějí docela kruté věci, filmi si zachovává krásně odlehčenou atmosféru. Škoda jen že už začínalo pracovat Costnerovo ego, a žárlivá hvězda upozadila Alana Rickmana. Síla filmu totiž roste s každým jeho záběrem.

Mezi Skřivánky na niti a Na samotě u lesa natočil Menzel TOHLE. Aby byl zmar dokonalý, scénář mu napsal Zdeněk Svěrák. Protože zrovna čtu pojednání o tom jak šedá ekonomika a příčinliví šmelináři pomalu rozleptali zdánlivě všemocný normalizací posílený komunistický režim, tak jsem si z filmu přece jenom něco vzal. To ale nic nemění na faktu, že je to šmíra nedůstojná talentu Jiřího Menzla. Ovšem pořád mnohem lepší než Donšajni.

Cynik ve mě by řekl, že kdyby mi Alison Brie na rande sdělila že ji unáší mimozemšťané a zdá se jí o budoucnosti, tak bych jí to odkýval. A kdyby po mě chtěla abych nůžkami vykopal babiččin hrob, aby mohla otestovat jestli není její klon, no tak by mě taky neubylo. Horse Girl je film se zvláštním názvem a ještě zvláštnějším dějem. To co začíná jako drama o nesmělé dívce hledající lásku, pokračuje přes schizoidní thriller a končí jako lynchovina, v níž je možné téměř cokoliv. Závěr vypadá jednoznačně, ale něco mi říká, že tady bude nejen nespolehlivý vypravěč ale i záměrně obelhávaný divák.

Navzdory názvu to není film o něm, ale o nich. Natalie Portman tehdy uchvátila snad úplně všechny, protože zahrála nejen zanedbávané dítě toužící po troše stability, ale i odhodlanou dívku postupně objevující barvy života. Pomalu se rozvíjející nemožná romance tak kupodivu téměř nepůsobí nepatřičně. Hlavní zásluhu na tom ovšem má Luc Besson. Řekl jsem to u Pátého elementu, a řeknu to znovu. Besson měl tehdy neskutečnou fazónu, takže i když natočil thriller se sociopatickým záporákem který nahání nelítostného zabijáka, a pod povrchem tu bublá vztah muže středního věku a jedenáctiletého dítěte, je to v jádru citlivý film o dvou zranitelných samotářích, kteří si jsou navzájem oporou. Silný závěr ještě zvedla čarokrásná Stingova píseň.

Část vtipů je naprosto skvělá, část trochu trapná a část vyzněla do ztracena. Naštěstí dostal hlavní roli Steve Martin, a ten i z hluchých míst vydoloval velice slušnou zábavu. Kathleen Turner kupodivu moc nezaostávala, takže svou manipulativní mrchu zvládla naprosto s přehledem. Bláznivá střela, Žhavé výstřely a Připoutejte se, prosím jsou pořád jinde, ale mezi zbytkem se tohle rozhodně neztratí.

Mně se tedy dvojka líbila víc než trojka, ale chápu, že s tímhle názorem budu v menšině. Akce na momentálně nastavenou laťku trochu ztrácí, režie a efekty na ni ztrácí docela hodně, ale Has Fallen série má dobrý zvyk dodávat co slíbila, takže jsem byl spokojený. Jen tu prostřední pasáž bych trochu prostříhal. Dvě hodiny jsou na přímočaré béčko přece jen moc.

I když to tak mnozí vnímají, série si nešáhla na dno v devátém díle, ale ve třetím. Desáté pokračování ságy rodu Torettova a jeho přátel je na první pohled stejné jako to předchozí, jenže je to zábava. Akce je přepálená, totálně nesmyslná a uchvacující. Celé se to nerozpadlo jenom proto, že jediný kdo to ještě bere vážně je Vin Diesel. Jason Momoa si buď rozumně uvědomil limity svého herectví, nebo ztratil soudnost - což tentokrát kupodivu vyšlo nastejno, takže představil záporáka, který osciluje mezi Jokerem a šaškem. Je ve všem o tři tahy napřed. Nepolapitelný, hrozivý, směšný. Výsledný dojem není vůbec špatný, takže nároky na nenáročnou jednohubku splňuje film vcelku s přehledem. Od série která kdysi měla ambici dosahovat pravidelně miliardových zisků je to sice málo, ale díky alespoň za to.